Death Stranding – Recenze

Death Stranding, titul, který byl dříve pouze a jen na konzoly Playstation 4, se nyní devět měsíců po vydání dočkal počítačového portu. Tvůrce této hry je dnes již legendární Hideo Kojima a jeho Kojima Productions. Málokterý titul dokáže vyvolat tak rozporuplné pocity jako právě tento. Na jedné straně jsou lidé, kteří ho budou milovat, na té druhé ti, co ho budou nenávidět. Hra se od ostatních výrazně liší, jak hratelností, tak samotným vyprávěním svého příběhu. Právě díky způsobu vyprávění si budete klást stále více a více otázek a odpovědi? U nich budete mít pocit, že snad neexistují, i když existují, za chvíli tak budete zmatení jak lesní včela. To každému nemusí být po chuti. Nicméně to může mít něco do sebe a dalo by se říct, že v některých směrech je hra tímto jedinečná.

Death Stranding není o šílené akci, byť jde o akční survival hru v asynchronním otevřeném světě. Jde o titul, který je spíše o trpělivosti a pečlivém plánování. Hlavní roli hraje Sam Porter Bridges. V jeho kůži budete pracovat jako poslíček pro společnost nesoucí jméno Bridges. Tato společnost si na svá bedra vzala nelehký úkol a to znovu sjednotit celé Spojené státy americké. Ty byly rozděleny během apokalyptické události, při níž se začaly prolínat dimenze živých a mrtvých. Vytoužené sjednocení má být uskutečněno pomocí Chirální sítě, díky níž by konečně lidé mohli mezi sebou na velké vzdálenosti komunikovat a sdílet veškerá svá data. Dá se říci, že jde o následníka internetu. Síť má být dokonce tak mocná, že po znovu sjednocení, by měla být schopna uzavřít všechny dimenze a tím ukončit příliv smrti a svět by se pak mohl vrátit částečně do normálního života.

Tento úkol nezní tak těžce. Jenže každé uzlové město, každá stanice či prepar musí být do sítě připojen ručně pomocí speciálního klíče Q-Pid. Vy, jakožto Sam, jste jediný schopný muž, co dokáže tento náročný úkol splnit. Ze začátku může mít člověk pocit, že celá hra je vlastně jen o doručování zásilek a připojování měst k Chirální síti, ale nenechte se zmást. Všechno je to jen úvod do skutečného příběhu, který se následně důkladně zamotá a zkomplikuje. Na své pouti hrou budete také sledovat emotivní osobní příběhy ostatních postav. Každý z nich je tak famózně zapracován do příběhu, že ani na moment nebude působit jen jako jakási výplň.

Hideo Kojima nám vše servíruje takřka po kapičkách, a vy se nemůžete dočkat další. Jenže tento způsob vyprávění, jak už jsem zmínil, nemusí sednout každému, mnohé to může odradit. Celé vyprávění pak podtrhávají herecké výkony od světoznámých herců, což vám dopomůže k snadnějšímu budování hlubších vztahů k jednotlivým postavám a vy si příběh budete moci lépe vychutnat. Například hlavního hrdinu hry Sama hraje Norman Reedus, toho můžete znát jako přestavitele Daryla ze seriálu The Walking Dead. Další nemalou roli si zde zahrál také herec Mads Mikkelsen, jehož jste mohli vidět například ve vynikajícím Rogue One: A Star Wars Story. Špičkových herců je zde opravdu hodně a jejich výkony vám kolikrát berou dech.

Doručovaní zásilek z jednoho místa na druhé, je v post-apokalyptickém světě poměrně náročný úkol. Jediným možným způsobem, jak zásilku někam dostat v pořádku, je naložit si ji do batohu a vyrazit po svých. Pak už je jen na vás, jakým způsobem zásilku doručíte, však nesmíte zapomínat na jednu věc. Zásilka musí být vždy v tom nejlepším možném stavu. Po cestě ji nesmíte zničit a nedej bože ztratit. Právě v moment, kdy začnete doručovat, se ukáže, v čem je Death Stranding výjimečný a odlišný. Od samého začátku je před vás postavena velká výzva, kterou je samotný svět plný nástrah.

Málokterá hra má tak dobře propracovaný systém pohybu v terénu. Každý kámen, důlek, pahorek, louže to všechno znatelně pocítíte právě díky tomuto skvěle zvládnutému systému. Budete muset brát v potaz váhu a rozložení nákladu, který ponesete. Každá zásilka má totiž rozdílnou váhu a velikost, na vás tedy bude si vše uspořádat tak, aby vás náklad nepřevažoval na jednu stranu a měli jste tak vhodnou stabilitu. Naštěstí si budete moct pár menších kousků upevnit na ramena a nohy, čímž si v batohu uděláte více místa pro větší a těžší zásilky. Přirozeně zásilky nejsou to jediné, co si budete muset vzít s sebou. Jak jsem již zmínil, největší výzvou je terén, k jeho zdolávání dostanete hned několik kousků vybavení, které částečně ulehčí pohyb těžko prostupnými místy. Vzít si s sebou můžete žebříky, skoby s lanem, podpůrné exoskelety a mnoho dalšího.

Hra nabídne dostatečně pestrou nabídku vybavení, ze které si určitě každý vybere to, co mu bude vyhovovat. Dobré je si v batohu nechat místo i na náhradní boty, protože ty zde mají svou životnost. Pokud se vám boty zničí, tak to poznáte na samotné hratelnosti. Proto je dobré vždy s sebou mít jeden pár bot navíc. Jakýkoliv kus vybavení zabírá místo, které by jinak mohlo patřit některé důležité zásilce. Z toho důvodu je dobré cestu pečlivě plánovat a vzít si vhodné vybavení. Budete tedy postaveni před rozhodnutí, zda si s sebou vzít více vybavení a méně nákladu, a jít tzv. na jistotu, nebo vezmete více nákladu a méně vybavení a prostě to risknete. V pozdější fázi hry se doručovaní částečně ulehčí, k dispozici dostanete levitující vozíky, motorky, dodávky, ale s těmi se ne všude dostanete.

Samotný svět potom ukrývá i jiná nebezpečí než jen terén. Vrásky na čele vám bude dělat i časodéšť. Jde o anomálii, která vznikla při přílivu smrti. Každá jeho kapka posouvá živou i neživou věc vpřed v čase, naštěstí vy jste před ním chráněni speciálním oděvem, který je schopen účinkům časodeště odolat. To samé se ovšem nedá říct o zásilkách, které poneste, sice každá z nich je umístěna v ochranném kontejneru, ale ty nevydrží věčně. Díky tomu musíte brát v potaz počasí a výskyt časodeště i jeho intenzitu a dobu trvání. Cesty je lepší plánovat tak, abyste v nepříznivém počasí strávili co nejméně času.

Dále se budete setkávat s tak zvanými VV, jsou to duše lidí, kteří zemřeli, ale díky přílivu smrti se nedostali do dimenze mrtvých. Jsou tedy uvězněni v té naší a nachází se na různých lokacích. VV jsou neviditelné entity, které pouhým okem nemáte šanci zahlédnout. K tomu, abyste je mohli vidět, slouží dvě věci – Odradek a PP. Odradek je vlastně o multifunkční scanner, ten jaksi ale nefunguje, pokud k němu není připojeno PP. To je to miminko, které si Sam nosí v té žluté nádobě. I přestože VV můžete vidět, vždy je lepší se jim úplně vyhnout.  Abyste proti VV nebyli tak úplně bezbranní a nemuseli se jich bát jako čert kříže, dostanete zbraně, s jejichž pomocí budete moci VV zničit.

Na střílení v Rambo stylu můžete hned zapomenout, omezovat vás bude munice. Vždy jí budete mít poskromnu. Nehledě na to, že VV jsou mocnější než vy, a vždy jsou v početní převaze, takže se s nimi nechcete pouštět do křížku. Menší zlo představují lidští protivníci. Jsou to odpadlíci společnosti, co se rozhodli žít v nehostinném světě plném smrti, na místo relativně poklidného života v uzlových městech. K jejich eliminaci dostanete rovněž solidní počet zbraní, které se budou odemykat podle toho, jak hrou budete procházet a plnit vedlejší úkoly. Z jistých důvodů se ve hře nesmí zabíjet, proto je vždy lepši nepřátele jen omráčit. Pokud se rozhodnete nepřítele zabít, hra vám v tom nebude bránit. Jen pak musíte čelit důsledkům, které z toho vyplynou.

Během cestování opravdu rozlehlým světem dostanete možnost stavět různé stavby a rozmisťovat všelijaké značky, ty vám mohou usnadnit putování se stejným přínosem jako vybavení.  Právě ve chvíli, kdy začnete budovat, přichází na scénu asynchronní multiplayer, jenž hra využívá. Hra je v hojném množství založena na spolupráci s ostatními hráči. Dá se říct, že nemalá část hratelnosti na tuto funkci sází. Během hraní nepotkáte ani jednou jiné hráče, ale jejich otisky, co ve světě zanechají. Když některý hráč postaví budovu, nebo ztratí zásilku, objeví se ve vašem světě. Tím pádem dostanete možnost libovolně používat budovy jiných hráčů, a doručovat jejich ztracený náklad. Obráceně to funguje naprosto stejně, pokud vy postavíte žebřík, kotvu s lanem, či některou z budov, ostatní dostanou možnost je používat.

Jistě je potěšující, že vás hra nenutí si stavby ostatních hráčů ve svém světě ponechat. Pokud vám budou budovy, co ostatní hráči postaví, překážet, tak máte možnost je kdykoli rozebrat. Takováto konektivita mezi hráči je v jistém slovasmyslu poměrně unikátní a skvělé, že si mezi sebou můžeme vzájemně pomáhat. Mosty, žebříky a další věci, které postaví někdo jiný, nám usnadní cestu a ušetří místo v inventáři. Tím pádem budete moci vzít více nákladu. Na druhou stranu právě díky tomu přichází hra o jistou část výzvy ve formě nehostinné a pusté krajiny. Asynchronní multiplayer má své plusy i minusy jako všechno. Naštěstí nemůžete stavět jako o život, každičká věc, co ve světě postavíte, zabere určitou kapacitu Chirální sítě, které má každý hráč jen omezené množství. Tudíž budete muset častokrát přemýšlet, jestli něco postavíte nebo ne. Je to skvělí způsob, jak korigovat hráče, aby nestavěli všude možně.

S hrou Death Stranding jsem měl možnost strávit desítky a desítky hodin, příběh hry jsem si naprosto zamiloval. Bohužel příběh je to jediné, co mě u hry udrželo tak dlouho. Dohrání hry, když se nebudete loudat, zabere okolo 30 hodin. Jenže minimálně 10 hodin z toho se budete šíleně, ale opravdu šíleně nudit a jediné, co vás bude hnát kupředu, je příběh. Hratelnost je repetitivní, přece jen ve směs doručujete zásilky z jednoho konce mapy na druhý. Velmi často půjdete jednu a tu samou trasu pořád dokola. Během přebírání a předávání zásilek je vám do hlavy neustále vtloukáno, jak moc je důležité připojit co nejvíce míst k Chirální síti. Věřte mi, že když to slyšíte po 106., máte chuť celou hru vypnout a už nezapnout. Jak jsem již výše zmínil, příběh je taky servírován velmi pomalu, nějakou dobu je to fajn, drží vás to v neustálém napětí, avšak po několika hodinách se to zají. Podle mého názoru se vývojáři až moc snažili natáhnout herní dobu.

Hru pohání Decima engine, a musím říct, že jak na konzoly, tak na počítači hra vypadá skvěle. Ano hry, které běží na kvalitní počítačové sestavě, budou vždy vypadat lépe, než ty co běží na konzolích. Avšak v tomto případě se jednotlivé opravdu liší jen v drobných detailech. Hezčí vykreslování textur, částic, poletující hmyz, mrtvá zvěř, nějaký ten kámen a křovisko navíc. Jsou to opravdu jen drobné detaily, ve kterých se jednotlivé verze liší.

Jednu z mála věcí, co musím počítačové verzi vytknout, je ovládání. Ve hře, kde každý kamínek hraje roli v tom, jestli spadnete nebo udržíte rovnováhu, je ovládání pomoci kláves velice humpolácké. Na skalách se často musíte posunout jen o maličký kousek nebo jít jen opravdu pomalu. Klávesy neumožní pomalý plynulý pohyb, často budete ťukat do jedné klávesy, jen abyste šli pomalu. Po pár hodinách hraní jsem to nevydržel, a musel si dojít pro gamepad. Pro mě osobně bylo hraní na klávesnici naprosto nemožné, ale věřím, že se najdou hráči, kterým ovládání pomocí klávesnice, bude vyhovovat.

Kojima Productions mělo několik měsíců na přípravu a vychytání chyb počítačové verze hry, jenže jak se říká i mistr tesař se někdy utne. Ve hře se mi opětovně objevovaly grafické glitche, které vyžadovaly resetování celé hry. I navzdory tomu, že jsem na počítači aktualizoval všechny ovladače a pohrával si s nastavením jako blázen, glitche přetrvávaly. Nejvtipnější bylo, když se Samovy vousy, obočí a vlasy zbláznily a narostly od jednoho konce mapy k druhému.


ZÁVĚREM

Death Stranding má své světlé i tmavé stránky jako nejspíše každý jiný titul. Jenže málokterá hra vyvolává tolik smíšených emocí jako právě tato. Jestli jde o dobrou nebo špatnou hru se říct nedá. Pokud jste ochotni přetrpět x hodin nudy pro skvělý příběh, budete hru milovat. Pokud ne, budete ji nenávidět. Je vlastně na každém z nás, abychom rozhodli jaký Death Stranding vlastně je.

HODNOCENÍ: 9/10


Testovaná verze: PC
Autor: Jan Volejník

Distributor ČR: HYPE.cz

Hráno na HP Pavilion Gaming 17-cd0018nc

1 thought on “Death Stranding – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.