Elden Ring: Shadow of the Erdtree – Recenze
11 července, 2024Jsou to přibližně dva roky, co světlo světa spatřila pro mnohé jedna z nejlepších her historie. Elden Ring, magnus opus vývojářů z From Software v čele s geniálním Hidetaka Miyazakim. Nebudu lhát když se přiznám, že i já jsem hře absolutně propadl, ač mi připravila chvíle, na které bych nejraději zapomněl. Otestovala mou vůli a pevné nervy, dokázala mě zcela vyčerpat, ale uměla mě odměnit tak, jak to žádná jiná hra nedokáže. From Software v ní zúročili vše, co se naučili v sérii Dark Souls, přidali něco z Bloodborne a hlavně, ukázali všem ostatním studiím, že hra v otevřeném světě nemusí být plná zbytečných aktivit s mapou posetou otazníky.
S hrou pomáhal také George R. R. Martin, který má na svědomí Hru o trůny (resp. její knižní předlohu). I on notnou dávkou přispěl k tomu, že hra dokázala zabodovat nejen u recenzentů, ale hlavně u hráčů. Prodalo se jí více než 25 milionů kusů a to je u žánru, který svou obtížností spíše odrazuje, neuvěřitelný úspěch. Když bylo oznámeno první a bohužel i jediné velké příběhové rozšíření, Shadow of the Erdtree, bylo jasné že si ho ujít nenechám. Jak se mi líbilo a o kolik mi zkrátilo život, o tom budou následující řádky.
Kdo hrál nějakou hru od From Software tak ví, že příběh v ní sice hraje podstatnou roli, ale to jak ho hráč vnímá, je trochu komplikovanější. Ani u Shadow of the Erdtree tomu není jinak a rozhodně se bude hodit, když si trochu oprášíte příběh původní hry, nebo si alespoň připomenete její hlavní postavy. Rozšíření se točí hlavně kolem Miquella, bratra Melanie a syna Mariky. Vydáte se po jeho stopách do Říše Stínu, která je alternativní verzí Lands Between, jenž je ale naplněná věčnou smrtí. Během svého putování potkáte řadu NPC, které vás na vaší cestě budou doprovázet a budete se snažit zjistit jejich historii a to, proč se i oni do Říše Stínů vydali. Jejich příběhy jsou skvěle napsané a je radost se díky nim nořit hlouběji a hlouběji do tak úžasného lore, jakým Elden Ring disponuje. Nemá smysl o příběhu psát cokoliv dalšího. Ostatně, u her od From Software často platí, že si každý u nich píše svůj vlastní příběh a u Elden Ringu, potažmo jeho rozšíření, to platí dvojnásob.
Dostat se do rozšíření není nic těžkého. Tedy jak se to vezme. Stačí jen v základní hře zabít dva bosse. Generála Radahna a pána krve Mohga, z jehož arény se následně dá do rozšíření a nové Říše Stínů dostat. Vývojáři toto naštěstí dlouho dopředu avizovali, aby to pak natěšené hráče nepřekvapilo. I vzhledem k tomu, že Mogh je nepovinný boss a klidně jste ho mohli minout. Jakmile ale Mogh vydechne naposledy a vy se dotknete sinalé ruky, objeví se před vámi rozsáhlá pláň, po které pochoduje obří hořící boss a vám konečně dojde, že jste tam!! První pohled na Říši Stínu je neskutečný, dechberoucí, ale mohu vás s klidem ujistit, že i tak vůbec netušíte, co vše si na vás vývojáři připravili.
Recenzovat rozšíření je z pohledu recenzenta strašně nevděčný úkol. Změnilo se něco zásadně? Je něco jinak než v původní hře, nebo dostanete jen více téhož? Abych řekl pravdu, Shadow of the Erdtree vlastně nic moc zásadně nemění. To všechno, proč jsme milovali původní hru i to, co nám na ní vadilo je stále stejné. Přesto ale Shadow of the Erdtree v něčem vybočuje od klasických příběhových rozšíření a tím je zkrátka a jednoduše jeho velikost. Příběh s hledáním pravdy o Miquellovi se odehrává na ploše, která by v pohodě stačila na celou hru. Jen dohrání mi zabralo skoro 40 hodin, z toho půlku jsem strávil objevováním různých koutů světa a druhou půlku čistě příběhovou linkou a to vím s jistotou, že jsem snad i víc jak půlku mapy ani neviděl. Pokud se podíváte někde na internetu na mapu Říše Stínů, možná vám bude připadat velká tak akorát, jenže rozšíření svým designem klade důraz na obrovskou vertikalitu. Na kreslené mapě, kterou máte k dispozici během hraní tak zdaleka nevidíte vše.
Kapitolou samou o sobě je pak doslova geniální design. Dle mého From Software v Shadow of the Erdtree stvořil zatím to nejlepší prostředí, ve kterém se kdy jejich hry odehrávaly. Vše dává absolutní logiku, každá cesta má svůj smysl a jakmile kdekoliv v dálce uvidíte něco zajímavého, víte předem, že se tam nějak půjde dostat. Jenže najít tu správnou cestu někdy bývá hodně složité. Stačí přehlédnout skryté dveře, minout nějaký vedlejší úkol, nebo zkrátka nepochopit to, jak vývojáři danou lokaci vymysleli a může se vám lehce stát, že se k vytouženému cíli zkrátka nedostanete. Skutečně všem radím, nespěchejte, snažte se vše pořádně prozkoumat a kochejte se vší tou nádherou, kterou rozšíření nabízí. A že toho je. Majestátní hrady na útesech, bažiny schované v hlubokých roklích, rudě a modře zbarvená květinová pole, obrovské pustiny plné ostrých skal, kde sídlí draci, hluboké podzemí a vzdušné zámky. Je jen na vás, kudy se vydáte. Žádná cesta není zbytečná, na konci každé něco čeká.
Pravděpodobně jste v posledních týdnech zaznamenali, že se na autory Shadow of the Erdtree snesla docela velká kritika ohledně nastavené obtížnosti. Popravdě se tomu musím trochu smát, jelikož snad každý kdo hraje hry alespoň pár let musí vědět, že hry od From Software nejsou lehké a představují výzvu i pro zkušené hráče. Na druhou stranu ale jsou k hráčům vždy férové a jejich pokoření je jen otázkou pozornosti, pevné vůle a ochotě se učit každého nového bosse. Shadow of the Erdtree rozhodně není procházkou růžovým sadem. Já se do hry dostal s jednou ze svých postav, která byla na levelu 120 a popravdě, z počátku jsem měl trochu strach, jestli jsem si přeci jen neukousl velké sousto. Prvních pár hodin bylo skutečně utrpením a zabít mě na jednu dvě rány dokázalo skoro cokoliv. I podle vývojářů je ideální pustit se do DLC někde na lvl 150, ale to už nechám na každém z vás.
Důležité je si ale hned na začátku uvědomit, že to co platilo „nahoře“, tak to „dole“ v Říši Stínů neplatí. Nahraný level a s ním spojené statistiky a rozdělení bodů samozřejmě hraje svou roli, ale snad kromě Vigoru nijak zásadní. Vývojáři ale přišli s geniálním řešením, jak oddělit leveling rozšíření od základní hry. Má to svůj význam, jelikož plno hráčů do světa Elden Ring naskočí klidně až teď a pokud by svou postavu levelovali tak, aby obstála v rozšíření, mohla by pro ně druhá polovina základní hry být příliš jednoduchá a nejspíš by si jí tak neužili. Shadow of the Erdtree na to ale jde trochu jinak. Během svého putování budete nacházat dva speciální předměty. Prvním je Scadutree Fragment, jenž vám po použití u bonfiru trvale zvyšuje útok i obranu. Druhým předmět je Revered Spirit Ashes, který zase dělá trvale odolnější vaše summony a také zvyšuje obranu vašeho koně. Vtip je v tom, že efekt těchto předmětů působí jen v rámci Říše Stínů, ve zbytku hry se nijak neprojeví. Sbírání těchto předmětů a tím pádem větší důraz na exploraci je pro zdolání DLC naprosto zásadní.
Dříve nebo později totiž narazíte na nějakého bosse a pokud k němu přijdete tak, jak jste do Shadow of the Erdtree přišli, dost pravděpodobně dostanete strašnou nakládačku. Bossů si pro nás vývojáři z From Software připravili celou řadu a potkávat je budete doslova na každém kroku. V katakombách se bohužel stále opakují, podobně jako v základní hře, ale jinak si na variabilitu nemůžu nijak více stěžovat. Těch skutečně zásadních pro dokončení příběhu je tuším 7, ale jinak jich ve hře můžete potkat kolem 80 (již základní hra jich má kolem 240). Tito hlavní bossové jsou skutečnou výzvou, mají výbornou choreografii a souboje s nimi si budete dlouho pamatovat.
Mám k nim snad jen jednu výtku. Trochu mi přišlo, že drtivá většina bossů jsou na steroidech narvaní obři, kteří ale oplývají rychlostí, jakou by jejich tělesné schránky vůbec neměli zvládnout. Docela mi chyběla v tomto větší rozmanitost, rád bych uvítal i jiné, spíše taktické bitvy. Hodně bossů navíc okamžitě po začátku souboje doslova přeskočí celou arénu. To z jednoho prostého důvodu. Vývojáři se za každou cenu snažili zabránit hráčům, aby hned po vstupu do arény vyvolali Mimica. Trochu nechápu proč k tomuto přistoupili, z mého pohledu to byla oprávněná taktika a nebylo nutné ji tímto způsobem kazit.
Kromě výše zmíněných předmětů, které mají zásadní vliv na hratelnost je v rámci Shadow of the Erdtree k dispozici neskutečně velké množství všech možných nových zbraní, kouzel, setu brnění a dalších předmětů. Nově tak ve hře můžete využívat například hned 8 nových typů zbraní. Nově tak můžete bojovat pomocí bojových umění, případně pomocí ostrých kovových drápů. Ve hře potkáte snad stovku nových nepřátel, vyjmenovávat je nebudu. Hra navíc dostala i drobná uživatelská vylepšení, namátkou třeba označování nových předmětů v inventáři pomocí vykřičníku.
Co se technického stavu týče, je na tom Shadow of the Erdtree úplně stejně jako základní hra. To asi také bude má jediná větší výtka. Trochu jsem doufal, že téměř dva roky od vydání se vývojáři s novým a tak zásadním rozšířením pokusí hře udělat alespoň nějaký facelift, ale nestalo se. Hra má stále sem tam problémy s udržením stabilní snímkovací frekvence, narazíte na horší textury a velice často budou před vámi doskakovat předměty. Zejména na otevřených planinách si všimnete, že se vykresluje tráva vyloženě pár metrů před vámi. I vzhledem k tomu, že hra nemá nějaké vyloženě moderní efekty a je z ní spíše cítit mírná zastaralost, je to velká škoda. Co je ale naopak absolutně dokonalé tak je samotný art design, který nemá obdoby a stejně tak výborný soundtrack.
ZÁVĚREM
Kdo čekal od Elden Ring: Shadow of the Erdtree hodně, dostal pravděpodobně ještě o něco víc. S klidem mohu prohlásit, že tohle je asi to nejlepší rozšíření k jakékoliv hře, které jsem kdy měl tu čest hrát. Navíc právě díky Shadow the the Erdtree je zdá se celý příběh Elden Ring dokončen. Nabízí desítky hodin skvělé zábavy a ač to neříkám často, tak pro fanoušky hry je Shadow of the Erdtree skutečně povinností.
9/10
Datum vydání: 21. června 2024 – Potřebné místo: 60GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
