It Takes Two – Recenze
17 září, 2021Po zdánlivě dlouhé době se mi pod ruku konečně dostala kooperační, platformová adventura, It Takes Two, na kterou jsem se velice těšila. Kromě toho, že hra na první pohled vypadá esteticky velmi příjemně, jsem na ní slyšela samou chválu, a tak jsem se těšila, až si jí budu moct sama vyzkoušet a zhodnotit. Hra je vytvořená tvůrci ze studia Hazelight Studios, od kterých můžete znát například kooperační titul ‚A Way Out‘, který se také dočkal z valné většiny kladných recenzí a některými byl tou dobou dokonce označován za jednu z nejlepších co-op her.
Vzhledem k tomu, že se jedná o kooperační titul, hru si v singleplayeru nezahrajete. Můžete hrát pouze ve dvojici, stejně jako tomu bylo u ‚A Way Out‘. Jeden bez druhého se nedostanete daleko a některým hráčům se právě tato funkce nelíbila, protože si hru nemohli zahrát. Obrazovka je rozdělena na dvě půlky, což může být zprvu matoucí, pokud na takový styl her nejste zvyklí. Navíc kamerové úhly se mění jako na běžícím páse. Hru můžete hrát buďto lokálně, online nebo pomocí takzvaného friend pass, který umožňuje pozvat hráče do hry i přesto, že It Takes Two nevlastní. Stačí, aby ji vlastnil pouze jeden z vás, a můžete se pustit do hraní. Co by se dalo považovat za mínus, což není vývojářská chyba, jsou problémy s klientem Origin, který hráčům hrajícím na PC dělal značné potíže. I když si hru zakoupíte přes Steam, automaticky ji musíte zapínat pomocí Originu, a s tím spojené technické problémy bohužel vedly k mnoha negativním reakcím. Já osobně jsem tento problém vůbec neměla, protože jsem hrála na konzoli PS4.
Můj první dojem ze hry byl velice pozitivní. Možná až moc pozitivní, a protože není radno soudit knihu (videohru) podle obalu, lámala jsem si hlavu nad tím, jestli má hra vůbec nějakou chybu. Jak jsme ale postupovali příběhem, hra neztratila na svém kouzlu vůbec nic. I přes kapitolu s plyšovou princeznou, která mi dala nervově docela zabrat, můj zájem o příběh, i o osud hlavních charakterů, byl stále stejný, ne-li větší. Hra má příjemný vizuál, který můj zájem zprvu zažehnul, jenž perfektně doplňuje krásný soundtrack, ten je pro mě v každé hře velice důležitý. Celková atmosféra je příjemná, útulná a odpočinková. Je jedno, jestli jste zkušený hráč nebo hrajete poprvé, It Takes Two si najde svoje publikum z každé skupiny.
Na začátku se ocitáme v kůži dvou mladých manželů, May a Codyho, kteří se pořád hádají a chystají se rozvádět. Mají malou dcerku, která netouží po ničem jiném, než aby se její rodiče zase udobřili. A tím se dostáváme na začátek celé zápletky. Jejich dcera, Rose, si totiž jejich udobření přeje tak moc, že duše svých rodičů nevědomky přesune do malých panenek. Obě hlavní postavy začnou přirozeně hledat způsob, jak toto kouzlo zlomit a vrátit se do své lidské podoby. V tuto chvíli potkáváme novou postavu, a tou je mluvící kniha o lásce se španělským přízvukem, Doktor Hakim, který se sám pasuje na manželského terapeuta. Snaží se May a Codymu vysvětlit, že dokud nenapraví svůj vztah, nemohou se vrátit do původní podoby, ale to naši hrdinové zpočátku nevnímají a vydají se za svou dcerou.
My, jakožto hráči, hlavní dějovou linku nijak ovlivnit nemůžeme, příběh je zcela lineární. Celá premisa příběhu je v podstatě velice jednoduchá a možná i tak trochu klišé, ale ne všechny klišé jsou špatné a It Takes Two je toho jasným důkazem. Příběh je i přes tento fakt velmi zajímavý a propracovaný, kromě úplného závěru (čímž je náprava manželství) je i vcelku nepředvídatelný, což je za mě velké plus. Velmi snadno jsem se nechala vtáhnout do děje a napjatě čekala, co bude dál. Dialogy mezi postavami jsou velice vtipné a charaktery si brzy zamilujete. Někde jsem se dočetla, že postava Doktora Hakima byla trapná a otravná, což mě opravdu překvapilo, protože nám se ve hře velmi líbil. Dodával všemu správnou šťávu a energii.
Hra nabízí spoustu chytrých hádanek, které bych zařadila na škále obtížnosti od lehkých až po střední. Celkově má titul pět hlavních kapitol a každá z nich se vyznačuje různými prvky, typickými pro jiné herní žánry. Například, první kapitola by se dala zařadit mezi klasické plošinovky, ale ve druhé kapitole plynule přejdeme na něco jako střílečku nebo později do středověkého RPG, kde je Cody čaroděj a May bojovnice. V pozdějších kapitolách například manipulujeme s časem, či se teleportujeme nebo používáme sílu hudby pomocí Codyho činelu a melodického zpěvu May. Pokaždé mě změna herního stylu rozesmála, protože byla vždycky velice chytře a nápaditě zapojena do příběhu. Nic nepůsobilo nuceně, všechno postupovalo plynule a samovolně. Například, když May a Cody utíkají před armádou veverek v letadle a jsou pronásledováni. Cody je pilot a May má za úkol bojovat s případnými nepřátelskými jednotkami, které se přiblíží. V jeden moment pilot veverčího letadla skočí přímo k May a v tu chvíli se z letecké akce vše transformuje v bojovku ala Tekken.
Tímto způsobem se vývojáři postarali o to, že se ani nejde začít nudit, protože máte pokaždé jiné mechaniky řešení hádanek a vašeho postupu, tudíž nezapadnete do stereotypu. Každá schopnost nějakým způsobem koresponduje s tématem celé kapitoly, takže dobývání do středověkého hradu přirozeně souvisí s RPG gameplayem. Navíc pokud se po dokončení hry nebo v průběhu rozhodnete prohodit si role, budete si připadat, jak kdybyste zapnuli jinou hru, díky odlišnému stylu hraní u obou hlavních postav. Když pomineme tyto speciální schopnosti, oba manželé užívají mechaniky jako dash, double jump, wall jumps a grappling.
Kromě hlavního příběhu máte také k dispozici téměř každou kapitolu vedlejší challenge, což jsou minihry, ve kterých spolu můžete soutěžit o to kdo je lepší. Soupeřit spolu můžete závoděním, hraním šachů, střelbou na terč, skokem do dálky, no prostě cokoliv co vás napadne. K těmto minihrám se také v každé kapitole objevuje hned několik interaktivních předmětů, či míst, ve kterých se můžete vy i váš spoluhráč vyblbnout do syta. Největší množství těchto interaktivních situací bylo ve městě Snow Town, kde se můžete po celou dobu bombardovat sněhovými koulemi, bruslit po zamrzlé řece, houpat se na houpačkách, jezdit na kolotoči nebo se navzájem vystřelit z velkého děla do dálky. Možností, jak zabít čas je v této hře opravdu mraky, což je také důvod, proč jsme tuto hru nehráli oněch 10 hodin, ale mnohem déle.
Za co jsem byla opravdu ráda, byla absolutní absence bugů či chyb, všechno fungovalo tak jak má, nic se nesekalo, prostě nebyl vůbec žádný problém. Povětšinou se dá na každé hře najít nějaké negativum, ale tentokrát bych se musela opravdu hodně snažit, abych s něčím přišla. Na první pohled může It Takes Two působit jako hra pro děti, ale v některých částech hra intenzivně přidává na obtížnosti a jednoznačně tím dokazuje, že se nejedná o žádnou hru pro mladší publikum. V kapitole kdy se Cody a May snaží dostat za sloní princeznou do hradu (což je Rosina nejoblíbenější hračka), aby ji zabili, se atmosféra hry například mění velice drasticky. Z veselých a příjemných charakterů se najednou stávají ti nejodpornější bytosti na světě, kteří i přes zoufalé prosby o milost nakonec plyšovou princeznu zabijí. I v jiných titulech jsme již hráli za zlé postavy a dělali ošklivé věci, ale zde se vývojáři vytáhli scénou, kterou musíte odehrát od A až po Z. Jinými slovy, všechny ty hnusné věci musíte udělat vy, žádný cinematic vás nezachrání.
Neřekla bych o sobě, že jsem vyloženě přecitlivělá, ale v tento moment se mi opravdu chtělo brečet. Tvůrci si dali záležet, aby tato scéna byla příšerná, krutá a odporná zároveň. Nevím, jak bych svým dětem vysvětlila, co May a Cody slonici udělali, aniž bych jim nezpůsobila doživotní trauma. I přes tuto kapitolu jsem ale kouzlu celé hry propadla úplně. Já osobně jsem hru hrála s partnerem, což se krásně hodilo k celému tématu hry, navíc díky dynamice dvou hlavních postav vás hra tak nějak přirozeně motivuje k pošťuchování a dělání schválností mezi sebou. Hra možná není cílená na děti, ale pořád se řadí mezi rodinné tituly, které byste si se svými ratolestmi mohli zahrát bez starostí. Kdybych vám hráčům, rodičům, měla radit, onu kapitolu se zabíjením plyšové slonice odehrajte až po večerníčku bez přítomnosti vašich dětí.
ZÁVĚREM
It Takes Two rozhodně stojí za zkoušku a všem vám htu mohu vřele doporučit. Ať už si ji budete chtít vyzkoušet s partnerem nebo kamarádem nebo členem rodiny, budete se spolu skvěle bavit. Hra není těžká, je zábavná, má jednoduchý, ale zajímavě podaný příběh a hlavně vás neomrzí, protože je tak různorodá. Hlavní postavy jsou vtipné a brzy vám přirostou k srdci a navíc hra vypadá opravdu nádherně. Jestliže se o titulu ‚A Way Out‘ mluvilo, jako o nejlepší co-op hře, pak je It Takes Two ještě o stupeň výš.
Datum vydání: 26.března 2021 – Potřebné místo na disku: 50GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment
