Keeper – Recenze
17 října, 2025Double Fine je zvláštní studio. Založil ho Tim Schafer, chlapík, který má v hlavě zhruba tolik nápadů, kolik jiní vývojáři zvládnou za celou kariéru. Stál za hrami jako Psychonauts, Brutal Legend nebo Day of the Tentacle Remastered, zkrátka za tituly, které nikdy nešly s proudem. Double Fine si vždycky jelo to svoje. Trochu divné, trochu bizarní, ale pokaždé s obrovským srdcem. A přesně takový je i jejich nový projekt Keeper. Již první videa ukázala, že se opět vydáme do fantaskního světa plného lehké bizarnosti, ale zrovna to je kombinace, kterou v záplavě všech těch vysokorozpočtových projektů ocením. Na hru jsem se zkrátka těšil a jestli nakonec moje očekávání splnila, se dozvíte v této recenzi.
Keeper na první pohled to vypadá jako malá poetická hra, kterou si dáte mezi dvě velké AAA pecky, ale už po pár minutách zjistíte, že v sobě skrývá víc, než by se mohlo zdát. Ocitnete se v roli majáku. Ano, čtete správně, starého, opuštěného majáku. Ten dlouhé roky nehybně ležel, zapomenutý a rozpadlý na opuštěném ostrově. Jednoho dne ale z ničeho nic ožije. Nemluví, nemá ruce a na nohách jen tak tak udrží, ale má něco daleko silnějšího, své světlo. Tento element vás bude provázet po celou hru a stejně jako reálné světlo majáku, které dává pozor na lodě brázdící za temné noci rozbouřené vody oceánů, bude i vaše světlo vaším průvodcem a pomocníkem.
Brzy odhalíte, že s ostrovem něco není v pořádku. Nevíme sice kde přesně jsme, ani v jaké době, ale všudypřítomné ticho a příroda vládnoucí všemu dává tušit, že lidé již tento svět dávno opustili. Během putování po ostrově narazíte ale na jeho nové obyvatele. Malé, podivné stroje, které více než hrůzu budí roztomilost. Jde ale jen o němé strážce, bez jakékoliv možnosti interakce. Na ostrově je ale něco dalšího. Zvlášntí, skoro až hmatetelné zlo svírá ostrov a bude tak vaším nepřítelem. Kam se máte vydat budete vědět hned od samého začátku. V dálce na obzoru se totiž tyčí obrovská hora a právě ta bude vaším cílem.
Keeper je především o objevování a o tichém příběhu, který si skládáte sami z obrazů a symbolů. Není tu žádný klasický příběh s dialogy nebo texty, spíš jen vizuální narážky a postupné pochopení, že maják možná není jen kus železa a betonu, ale něco, co mělo kdysi smysl, účel, možná i duši. Atmosféra se mění podle prostředí, chvíli jste v melancholické mlze, jindy mezi skalami, kam se opírá moře a světlo se láme v kapkách deště. Pokud hledáte jasně definovaný příběh, tady ho nenajdete. Já sám jsem po dohrání tak trochu netušil, o co ve hře vlastně jde. Ale ono to vlastně není na škodu. Pro každého z nás může přece ten samý zážitek znamenat něco úplně jiného.
Mechanika světla je geniálně jednoduchá, ale zároveň překvapivě variabilní. Pomocí paprsku můžete manipulovat s objekty, otevírat cesty, přetvářet prostor nebo vyvolávat různé efekty podle toho, kam a jak světlo zamíříte. Hra s tím umí kouzlit. Jednou posvítíte na rozbitý most a on se začne pomalu skládat dohromady, jindy světlem odhalíte skrytý svět, který doteď existoval jen v odrazech moře. Celé to působí jako taková malá vizuální meditace, která vás nutí zastavit, koukat a zkoušet, co všechno to světlo dokáže.
Kromě samotného majáku vás doprovází pták, jakýsi průvodce, pomocník a občas i komický prvek. Jmenuje se Twig a působí trochu jako ozvěna starých adventur, kde jste měli po boku postavu, která sice neříká nic zásadního, ale dodává celé cestě lidskost. Ptačí kamarád vám pomáhá hlavně v momentech, kdy světlo nestačí. Dokáže odlétat pro předměty, aktivovat vzdálené mechanismy nebo prostě jen naznačit, kam se dívat dál. Tenhle drobný detail dělá hru mnohem osobnější, skoro jako byste ji nehráli sami.
Hratelnost samotná je spíš pomalá, rozjímavá. Není to puzzle hra v pravém slova smyslu, i když pár hádanek se tu najde. Spíš jde o plynulé procházení světem a využívání světla k otevírání nových cest. Design úrovní je krásně čistý a minimalistický. Nic vás neruší, nic netlačí dopředu. Všechno působí přirozeně a pomalu vás to vede dál. A i když je herní doba kolem čtyř až pěti hodin, pocitově to sedí, delší by to být nemělo. A vzhledem k tomu, že se hra prodává za sníženou cenu, není ani herní doba žádným problémem. A pokud si platíte předplatné Game Pass, můžete si jí bez dalších nákladů stáhnout hned v den vydání.
Technicky je to malý klenot. Stylizace připomíná akvarelové obrazy, kde se každý paprsek světla rozlévá po obrazovce jako kapka inkoustu. Hra běží na Unreal Engine 5, bohužel jen v 30fps. Na pohled je ale nádherná, s krásným art designem, estetikou a smyslem pro detail. Někdy jsem se jen tak zastavil a zkoušel, co vše světlo dokáže přivést k životu, nebo jen tak svítil do obličeje místním obyvatelům a pozoroval, zda to s nimi něco udělá. Zvuková stránka je také výborná. Vítr, šumění moře a občasné tiché tóny piana fungují jako dokonalý doprovod k tomu, co vidíte. Všechno dohromady tvoří hypnotický celek, který vás vtáhne, i když se na obrazovce vlastně „nic“ neděje.
Jediné, co hře trochu ubírá dech, je její monotónnost. Chybí tu moment překvapení, něco, co by to celé rozbilo nebo dalo silnější důvod pokračovat. Nechci říct, že jsem se při hraní nudil, ale popravdě jsem vlastně celou dobu jen šel dopředu a sem tam vyřešil nějakou triviální logickou hádanku. Hra vlastně kromě toho nenabízí nic dalšího. Není zde skoro nic k objevování, kromě několika rozbitých soch, které můžete znovu poskládat. Konec hry pak naopak nabídne docela zběsilé tempo, jeden takový lehčí boss fight a po dohrání pak i prostor k zamyšlení, to už ale nechám na každém z vás, zda tomu pár minut věnujete.
Dobrou zprávou se může zdát, že hra má i českou lokalizaci. Jenže, jde o hru beze slov. Přeložené je tak jen menu hry. Může se tak překlad zdát zbytečný, ale je potřeba si uvědomit, že o všem se při vývoji hry musí rozhodnout, na vše vyčlenit finance a lidské zdroje. Je tak dle mého dobrou zprávou už jen to, že se někomu z vedení chtělo překladem do našeho jazyka vůbec zabývat a snad nás v budoucnu podobnou péčí zahrne Microsoft i v jiných, větších hrách.
ZÁVĚREM
Keeper má v sobě kouzlo, které se dnes moc nevidí. Je to hra, která vás nikam netlačí, nehoní vás za skóre, prostě si jen existuje a nechá vás v klidu přemýšlet. Double Fine znovu ukázali, že umí vytvořit svět, který působí živě, i když je vlastně úplně tichý. Jsem rád že jsem si hru mohl zahrát, zažil jsem krátké, poetické, místy až magické dobrodružství. Keeper není hra, která vám vyrazí dech, ale na pár hodin vás nechá dýchat úplně jinak.
7/10
Testovaná verze: Xbox Series X / Datum vydání: 17. října 2025 / Potřebné místo: 25GB / Distributor ČR: Xbox CZ/SK / Česká lokalizace: NE
