Mafia II Definitive Edition – Recenze

24 května, 2020 0 Od Jiří Hora

Když v roce 2010 vyšla Mafia 2 od českého studia Illusion Softworks, jenž bylo rok před vydáním přejmenováno na 2K Czech, ještě jsem nepohyboval na poli video herní žurnalistiky a proto, když přede dvěma týdny došlo na oznámení Definitivní edice znamenající remaster výše uvedené hry, tak jsem to bral jako šanci, si doplnit další rest z minulosti. Mafii 2 jsem dohrál nesčetněkrát a přesto si její příběh vždy náležitě užil. Dokonce jsem se do ní pustil hned, jak přišla do zpětné kompatibility pro Xbox One. Jenže roky a nižší výkon předchozí konzole Xbox 360 se na hře podepsali nehezkým rozlišením, na 4K TV opravdu otřesné, a horšími texturami. Přesně proto jsem se bez mrknutí oka pustil do nového remasteru, který sliboval, že bude hra na konzolích po letech opět vypadat k světu. Je ale práce odvedená Mafia II Definitive Edition dostatečná? To vám snad řeknou následující odstavce, v nichž se ale na hru nepodíváme jen pohledem remasteru, ale v rámci celku.

Série Mafia, či minimálně její první dva díly bychom mohli nazvat skutečnými video herními dramaty, o což se postaraly zejména velmi dobře odvedené scénáře. V případě Mafia II nestála na straně vývojářů zrovna ideální situace. Hra byla totiž ve vývoji ve chvíli, kdy do hry vstoupil velký hráč v podobě Take-Two, který studio v roce 2007 koupil. Následně o rok déle došlo k onomu přejmenování studia na 2K Czech. (Více se o studiu můžete dočíst v našem článku o Illusion Softworks.) 2K totiž začalo dosti mluvit do vývoje hry, což vyústilo i v odchod Dana Vávry, který pro druhou Mafii napsal celý scénář, z něhož se následně dost částí vyškrtalo. Sluší se ale říci, že ať už byla situace během vývoje jakákoliv, tak hra nakonec nedopadla vůbec špatně. Ano, své mouchy dozajista měla, za což si v tehdejších recenzích slízla silnou vlnu kritiky, ale když se na tento herní kousek dívám nyní, tak si skutečně uvědomuji všechny jeho kvality, o nichž si poslední díl série, Mafia III, může nechat jen zdát.

Příběh Mafia II Definitive Edition nás zavede do města Empire Bay, které je svým vzezřením zcela očividně inspirován New York City a svou atmosférou poté Chicagem během konce 2. světové války a blízkým poválečným obdobím. Hlavním hrdinou se stává Vito Scaletta, který se přistěhoval do Států ze Sicílie v roce 1925 se svou rodinou, kde čekali, že prožijí svůj Americký sen, který se však zhroutil jako domeček z karet a jejich život by se dal spíše nazvat přežíváním. Nepříliš barvité dětství zanechalo na Vitovi svůj otisk a tak se během svého mládí seznámil s Joem Barbarem, čímž se nastartoval sled událostí, který vyústil ve Vitovo zatčení a následné poslání do armády, kde se účastnil Operace Husky. Ještě před koncem války ale Vita zasáhnou a on je tak na čas poslán domů, aby se zotavil a navštívil rodinu. Joe se mezitím seznámil s vlivnými lidmi a Vito se tak opět ocitá na druhé straně zákona, přičemž se dostává do úzkého kontaktu s jednou z místních mafiánských rodin. Jeho osud je od té doby řízen zločineckým podsvětím a to pro touhu žít konečně život, který by neznamenal živoření. Následné události vyúsťují v řadu dramatických momentů, zvratů, nečekaných událostí a silných chvil, jenž ve vás zůstanou ještě velmi dlouho po dohrání.

Děj Mafia II patří k tomu nejlepšímu, co česká herní scénáristika vytvořila, když nepočítáme fenomenální první díl, jehož remaku se dočkáme koncem letošního srpna. Vše je totiž inspirováno skutečným děním v tehdejší Americe, kdy některá města, zejména Chicago, byla ovládána zločineckým podsvětím a zejména Mafií. Korupce smrděla na každém rohu, což nám hra rovněž velmi barvitě vyobrazuje. Podplacení policajti jsou přitom jen pomyslnou špičkou ledovce. Svět byl tehdy poznamenán 2. světovou válkou, která změnila běh života na Zemi jako takového. Rasové předsudky však rozhodně nevymizeli a jsou ve hře rovněž náležitě vyobrazeny. Je tedy pravdou, že na toto téma se více soustředí Mafia III, kde je hlavní hrdina Lincoln Clay právě zástupcem černé rasy. Ať už se podíváme na příběh, či atmosféru města, tak je nutné si přiznat, že v málokteré hře hraje takovou klíčovou roli pro samotný pocit ze hry jako právě zde, popřípadě v prvním díle série Mafia.

Ačkoliv se vše odehrává v otevřeném světě, tak průběh hry tak úplně nepůsobí. Příběh totiž nefunguje tak, že jezdíte neustále k ikonce na mapě, kde se vám spustí úkol a vy dojedete jednoduše na místo a takto pořád dokola. Co se vyprávění týče, tak vše je dávkováno tak, abyste byli neustále v ději a nebyli od něj odtrháváni. Mafia II je tak dělena na patnáct kapitol, kdy každá z nich nám zobrazuje určitou důležitou kapitolu z Vitova života. Každá kapitola nabízí skutečně nápadité mise mající dostatečný drive, výtečný design a samozřejmě samotný děj, kterým vévodí i skvěle napsané dialogy. Ty si i v Mafia II Definitive Edition můžeme vychutnat, stejně jako v původní hře, s kompletní českou lokalizací zahrnující i kompletní dabing.

Děj samotný je sice velmi důležitý, ale nejsme ve filmu, ale ve hře a tak je nesmírně důležitá rovněž hratelnost. Máme tu jak spoustu akčních pasáží zahrnujících přestřelky, tak také celou řadu honiček v autech, které jsem si náležitě užil. Zatímco jízda ve vozidlech je velmi solidní, tak střelba působí trochu krkolomně. Což je jeden z aspektů, na které se studio d3t, které mělo remaster na starost mělo soustředit a jenž si zasloužil více péče, než jen ctrl+c a ctrl+v. Nestalo se a je to škoda. Pokud bych se měl ještě vrátit k samotné jízdě vozidly, tak ta nabízí dva režimy, tedy simulaci a normal. Zatímco režim normál si zvolíte pokud se chcete skutečně soustředit pouze na vychutnaní si děje, tak druhý režim simulace je ideální pro ty, kteří si rádi během honiček užijí i to drama v tom, jestli dokážete dané auto náležitě ukočírovat. Nejvíce je to znát zejména v první části hry, jenž se odehrává během zimy a všude na cestách je sníh.

Ačkoliv dojem z akčních částí poněkud kažen provedením, tak nelze říci, že byste si tyto části nedokázali vychutnat. Návrh jednotlivých misí je natolik poutaví, že se jimi necháte vtáhnout. Navíc ne vždy je akce o střelbě. Občas je vhodné si s někým promluvit hezky pomocí pravačky a levačky, či je patřičně vykuchat na jatkách. Je pravdou, že některé části hry jsou poněkud drastičtější, ale k dané tématice to zkrátka patří. Co se týče pasáží, kde se sází zejména na pěstní souboje, tak je nutné určitě vyzdvihnout kapitolu ve věznici. Ta má svou jedinečnou atmosféru a jde zároveň o hlavní předělový milník v příběhu, kde se zároveň proměňuje feeling celého Empire Bay.

Fungování jednotlivých kapitol ve hře sice je značně, řekněme, koridorové, ale najdete zde i pasáže, kdy budete mít možnost se vydat na průzkum samotného světa a plnit i nějaké ty vedlejší mise. Ty se většinou skládají z menších práciček jako jsou zejména krádeže aut, jenž můžete následně doručovat hned několika klientům. Tyto drobné fušky vám pak mohou zaručit nějaké ty babky navíc. Za ty si můžete následně vylepšit svou káru na pořádný sporťák, koupit nějaké ty lepší kvéry a nebo si koupit nějaký ten švihácký vohoz. Pokud budete hrát na vyšší obtížnost, tak se vám peníze budou hodit i na doplnění paliva do vozidla, nebo si můžete dát něco dobrého v některé z dostupných restaurací, či fastfoodů.

Mafia II Definitive Edition ale nezahrnuje pouze základní hru. Ostatně tu mluvíme o definitivním vydání, takže je součástí balení rovněž veškerý dodatečný obsah. Jenž zahrnuje menší, či větší rozšíření. Zatímco menší rozšíření zahrnují třeba přidané zbraně, vozidla, či oblečení, tak trojice větších rozšíření nám nabídnou zejména další příběhové části. V prvních dvou příběhových rozšíření s názvy Zrada Jimmyho a Jimmyho Vendetta vyměníme Vita Scalettu za Jimmyho. Tato rozšíření jsou zaměřená na arkádovější a rychlejší tempo, kterým vévodí zejména spousta přestřelek a adrenalinových automobilových přestřelek. První zmíněné rozšíření, pak vůbec nesouvisí s kánonem příběhu Mafia II. Posledním třetím rozšířením je Joeovo dobrodružství, v němž si zahrajeme za Vitova kámoše Joea Barbaru v mezidobí, kdy byl Vito ve vězení. Ze všech třech rozšíření mi osobně k srdci přirostlo zejména poslední zmíněné. V mých očích ale kvality rozšířeních zdaleka nedosahují toho, co nám předvádí základní hra.

V úplném úvodu jsem zmínil, že v případě Xboxu One byla možnost si zahrát druhou Mafii i díky zpětné kompatibilitě a to v původní verzi z roku 2010. Bohužel ta trpí na otřesné rozlišení, propady frameratu a hlavně horší textury. Remaster většinu těchto neduhů řeší. Obraz je nyní ostrý a textury dostaly rovněž nové detaily a hra tak působí podstatně lépe. Velkou roli hrají také ostré stíny, jenž občas podtrhují atmosféru prostředí některých pasáží. Tím, ale veškerá vylepšení na hře končí. Velmi mě mrzí, že u tak výkonné konzole jako je Xbox One X dochází k propadům snímkování v některých částech města. Ale pak jsem si pustil původní verzi ve zpětné kompatibilitě a zjistil, že snímky padají na naprosto stejných místech jako v původní verzi. Pokud by někdo chtěl mluvit o portu s vyšším rozlišením a bez práce, pak bude zřejmě mluvit i o Mafia II, což mě mrzí o to více.

Ačkoliv si vývojáři z d3t studia mohli dát podstatně více práce s tvorbou tohoto remasteru a zaměřit se na chyby původní hry, které byly očividné a občas i do očí bijící, tak se musím přiznat, že jsem si i po té jedné dékádě hru dokázal skutečně užít. Chyby zde sice stále přítomny jsou a moc se toho vlastně nezměnilo, ale stále jde o titul, který si vás dokáže získat svou výpravností, skvěle napsanými dialogy a hlavními postavami. Známka níže je proto taková, jaká je. Remake by sice potěšil podstatně více, ale priority Take-Two byly někde jinde a vlastně díky bohu za to, že byly právě v první Mafii, na kterou se nyní těším ještě o něco více a doufejme, že nám dá rychle zapomenout i na nepříliš povedený třetí díl, který sice měl své světlé momenty, ale ducha série už postrádal.

ZÁVĚREM

Mafia II Definitive Edition nám ve vylepšeném vizuálním kabátku opět přináší jeden ze skvělých herních zážitků z českých luhů a hájů. Hra je zpět a to se všemi svými přednostmi, ale i se všemi svými slabinami. Je opravdu škoda, že vývojáři si s remasterem nedali větší práci. I přesto všechno jde ale stále o titul, který vás pohltí a nepustí.