Psychonauts 2 – Recenze

Za posledních pár let se společnosti Microsoft podařilo pod svá křídla získat hned několik velkých i menších studií, které budou představovat budoucnost platformy Xbox na následující roky a roky po nich. Mezi tato studia se řadí i studio Double Fine Productions, které za dobu své existence vyprodukovalo celou řadu zajímavých her. My se ale nyní přesuneme do konkrétního roku. Tím je rok 2005, konkrétně 19. duben. V tento den se na videoherní svět prodrala nápaditá plošinovka s názvem Psychonauts. Ta zaujala nejen originálním designem studiu Double Fine vlastním, ale také návykovou hratelností a unikátním level designem.

Ačkoliv se hra mezi hráči těšila velké oblibě, na pokračování jsme čekali marně, tedy alespoň po několik dlouhých let. Nápady totiž Tim Schafer a jeho tým rozhodně měli, ale nějak k tomu chyběly finance. Kroky Double Fine tak vedly na Kickstarter, kde si hra okamžitě našla své příznivce a Psychonauts 2 tak svítalo na lepší zítřky. Těm následně pomohla i akvizice společností Microsoft a tak nyní po více než 16 letech jsem se opět mohl vydat do unikátního videoherního uměleckého díla, který druhé Psychonauts bezesporu je.

Nebudu vám lhát. První díl jsem nehrál, takže jsem se musel trochu pustit do studia historie, abych vlastně věděl, o co ve hře jde a jestli je druhý díl prequelem, či pokračováním, jelikož můj postoj preferoval prequel. O ten ale skutečně nejde. Psychonauts 2 jsou jednoznačně pokračováním a ačkoliv jsem první díl nehrál, tak mě zdejší svět uchvátil a s klidným srdcem vám mohu říci, že jde jednu z nejlepších plošinovek, které jsem měl tu možnost hrát a že jsem jich za posledních několik let hrál dost.

Aspekty, kterými mě hra dostala je hned několik, ale tím hlavním je samotné vizuální ztvárnění, které se snaží balancovat na hraně umění a jde mu to skvěle. Vývojáři vytvořili svět stvořený z karikatur. Nemluvím teď pouze o postavách, ale o prostředí jako takovém. To mě následně uhranulo svým jedinečným level designem, v němž je cítit, že vývojáři mohli skutečně popustit uzdu fantasii. Svět dokonale hraje s příběhovým konceptem hry, kdy se mnohdy vydáváme do nitra různých myslí, abychom přišli na kloub chytanému zlotřilému plánu.

Ve svém základu je hra jednoznačně trojrozměrnou dobrodružnou plošinovkou, ale autoři se nebojí využít i úrovní, které nás vrací do dob 2D titulů zmíněného žánru. Před své zraky dostaneme celou řadu rozmanitých úrovní, kde se nevyhneme celé řadě puzzlů, či minimálně budeme muset pozorně sledovat své okolí, abychom našli cestu v před. Tvůrci nás nevodí za ručičku, což kvituji, jelikož co vás potěší více? Když si cestu k cíli bedlivě hledáte, nebo když je vám servírovaná na stříbrném podnosu? Já volím variantu A. Ano, jsou to mnohdy nervy a v nějaké té úrovni se klidně můžete na hodinu zaseknout, ale to k tomu tak nějak patří. Psychonauts 2 jsou tak pro mě v tomto ohledu návrat do dětství, kdy nás hry nikdy za ručičku nevodily.

Už jsem psal výše, že hra je sequelem, tedy pokračováním původní hry. Hlavním hrdinou se opět stává hoch jménem Rasputin, jenž se konečně dostává na akademii pro budoucí psychonauty. Než se jím ale stane je třeba, aby dokázal, že je hoden se jedním z nich stát. Academie není pro každého a Razovi se to všichni snaží dát najevo. Jenže jeho neomalenost a i jistá nešikovnost jej navedou do víru událostí, kterým k nimž by se kadet nikdy přichomítnout neměl. I řady psychonautů mají svou temnou minulost, jenž nás vždy může dostihnout.

Hra nám tak přináší velmi dobře zpracovanou detektivní zápletku hrající si s naší myslí. Gradace je pozvolná a tajemná, přesně jak se mi to líbí. Ano, nechybí i typická klišé, ale těm už se snad v současné době nelze prakticky vyhnout. Vždy máte tušení, že to s tím záporákem nebude úplně tak jednoduché a to zvláště ve světě, kde existují lidé, které silou vůle dokážou nemožné, třeba i ovlivnit myšlenky druhých a jejich postoj k různým situacím.

Věřím, že nejsem jediný, koho první Psychonauts minulo, takže asi by bylo na místě říci, co jsou vůbec ti psychonauti. Jde o organizaci, která cvičí špiony s psychickými schopnostmi a tedy ano, i Raz má speciální schopnosti. Ty budeme během hry neustále rozvíjet, přičemž se budeme postupně učit i dalším. Některé je možné využívat v reálném světě, jiné jsou k dispozici pouze nacházíte-li se v mysli nějakého jedince.

Pro zlepšování jednotlivých schopností se zde nepoužívají zkušenostní body, ale speciální předměty, které lze koupit u obchodníka, nebo je můžete nalézat ukryté v jednotlivých úrovních. Každá z dostupných schopností má pak několik úrovní vylepšení, přičemž v závislosti na stupni vylepšení budete potřebovat daný počet předmětů. Nečekejte strom schopností. Jde o jednotlivé karty, které spolu nijak nesouvisí. Vývojáři se zde nesnažili mermomocí vměstnávat nějaké RPG prvky jako tomu bývá v jiných hrách a je to dobře.

Psychonauts 2 možná není vysloveně akční hrou, ale na nějaké ty soupeře zde narazíte. Za mě jde vskutku o originální kousky, které jejichž vizualizace opět skvěle ladí s koncepcí světa. Každý nepřítel má nějaké slabiny a je třeba na ně využít určitou schopnost, pokud se s nimi nechcete pustit do přímého střetu, jelikož ano, i Raz umí kolem sebe mlátit, ale není to jeho nejsilnější stránkou. Nepřátel není v úrovních mnoho a souboje jsou spíše mírným zpestřením, než-li nutností.

To samé bych mohl říci o bossech, kteří jsou rozhodně skvěle zpracovaní a jejich likvidace je rozhodně nesouvisí se silou, ale spíše s důvtipem. Ačkoliv jde o fantasy, tak vývojáři dobře pracují s tím, že příšery se nachází hlavně v našich myslích a nikoliv v tom skutečném světě. Bossů ve hře není mnoho, ale střety s nimi stojí za to. Jejich náročnost se různí, ale nečekejte nic ve stylu dark souls, to zde ani není cílem. Zmiňuji to vlastně proto, že se o to většina studií v posledních letech snaží. Já jsem rád, že jsou autoři věrni starým zvykům a jdou tak po své vlastní ose.

O hře mluvím prakticky jen v superlativech a ono to má svůj důvod. Nicméně vše není růžové. Jakýsi deník, v němž najdeme karty schopností, zápisy, inventář a samozřejmě úkoly, by rozhodně zasloužil více péče. Přišel mi hrozně nepřehledný a občas jsem měl problém zjistit, co je úkol a co jen zápis v deníku. A ty zápisy úkolů jako takových by také zasloužily trochu vylepšit. Mnohdy z nich vlastně ani není jasné, co máte dělat, či co je vaším úkolem. Ono tedy občas stačí poslouchat, co si Raz pro sebe říká, čímž vám napovídá, co máte dělat, když se někde zaseknete, ale pokud by někdo nefandil angličtině, tak může bez nějaké té rady na internetu uvíznout ve slepé uličce. Nicméně, tím můj výčet chybiček vlastně končí, tímto jediným odstavcem. Z jiných směrů je Psychonauts 2 zdárným příkladem toho, jak má vypadat hra tohoto žánru a jsem rád, že jsem se do tohoto dobrodružství mohl díky české pobočce Xboxu vypravit.

ZÁVĚREM

Razputin se v novém dobrodružství vrací v plné síle. Psychounauts 2 jsou skvělou dobrodružnou plošinovkou, nebál bych se říci, ze staré školy, která dokáže zaujmout skvělým level designem, unikátním vizuálním stylem a povedeným příběhem. Chybičky se zde sice najdou, ale jinak mohu doporučit téměř všemi svými prsty na rukou. Pro fanoušky prvního dílu povinnost. A vy ostatní? Máte-li tento žánr rádi, pak není nad čím váhat. Psychonauts 2 jsou zkrátka jedinečným zážitkem z hlubin lidské mysli.

Datum vydání: 25. srpna 2021 – Potřebné místo na disku: 28,5GB
Distributor ČR: Xbox CZ/SK