Resident Evil 3 – Recenze

Jako by to bylo včera, když jsem do noci seděl u svého Xboxu a vychutnával si plnými doušky skvěle zpracovaný remake legendární hry Resident Evil 2. Tento kousek měl naprosto všechno, co od takového remaku očekáváte, ba co víc, co od jakékoliv současné, minulé, i budoucí hry očekáváte. Také si v mé recenzi hra odnesla plný počet bodů a to zcela zaslouženě. Máme tu začátek měsíce dubna 2020 a v naší redakci přistál další remake. Ano, opět jde o Resident Evil, konkrétně o remake hry Resident Evil 3 Nemesis. Přiznávám, vůbec jsem tuto recenzi neměl psát já, ale Láďa aka BlackHawkCZE, jenž vzhledem k jistým situacím jsem se psaní ujal já. Nicméně Resident Evil 3 Remake vedle samotné hlavní hry, obsahuje i multiplayerovou část Resident Evil: Resistance a ta již přijde z pera mistra Blackhawka. Jak je na tom tedy v pořadí druhý remake série Resident Evil, který navíc obsahuje jednoho z nejikoničtějších záporáků vůbec?

Nejdříve je si nutné ujasnit to, že Resident Evil 3 není pokračováním Resident Evil 2. Příběhy obou her kolidují mezi sebou a tak v aktuálním remaku bude svědky událostí, které předcházejí částem v Resident Evil 2 Remaku, ale následně se časové osy srovnávají. Asi by každý uvítal v remaku nějaký ten highlight v podobě nějakého featu postav z dvojky a nového remaku trojky, ale to se nestane. Nicméně se zde dočkáte hned několika míst, které vám vykouzlí pomyslný úsměv na tváři. Vývojáři z Capcomu sami přiznali, že Resident Evil 3 Remake mohl vyjít hned po jednom roce z toho důvodu, že mohli využít řady assetů, které byly vytvořeny už pro loňský kousek.

Skutečně nelhali. Ve hře je doslova celá jedna kapitola, která se odehrává v kulisách policejní stanice Raccoon City. Nebudete tak překvapeni, že jsem prolézal každý kout, abych zjistil, kde je co jinak a jaké jsou zde souvislosti s předchozím dílem. Jaké je zjištění? Vývojáři dokázali vytvořit skutečně velmi dobře propojené dějství mezi oběma hrami a mě nezbývá, než smeknout klobouk. Vlastně si myslím, že vývoj obou her,tak nějak probíhal současně, aby bylo možné vytvořit nějaký skutečně pevný celek, což se podle mého jednoznačně podařilo.

Zaměřme se ale na samotný Resident Evil 3. Hlavní hrdinkou je členka elitní policejní jednotky Raccoon City označené zkratkou S.T.A.R.S. jménem Jill Valentine. Ta se jedné noci probouzí po děsivé noční můře, aby záhy zjistila, že realita je daleko horší. Nejen, že celé Raccoon City se proměňuje ve válečnou zónu proti zombie, ale Jill musí čelit i něčemu daleko horšímu. Monstru, které je označováno jako Nemesis. Jde o programovatelnou biologickou zbraň s neomezenými možnostmi regenerace, která má jediný úkol. Zabít všechny členy taktické bojové jednotky S.T.A.R.S. jejímž posledním žijícím členem se stává právě Jill Valentine. Celá situace se najednou netočí pouze kolem možné záchrany přeživších, ale mění se zároveň v boj o holé přežití. Jill však není jedinou důležitou postavou ve hře. Nemalou roli zde má i člen taktické jednotky společnosti Umbrella Corps, Carlos Oliveira. Byť je jeho role v příběhu menší, je rovněž velice důležitá a Carlos sehraje velice důležitou úlohu ve velkém finále hry, které jedním slovem EPICKÉ.

V původní verzi hry neměl Carlos tolik prostoru, což se rozhodli vývojáři při tvorbě remaku změnit a tak dostal Carlos rovnou tři samostatné kapitoly, jenž nejen skvěle fungují s celkovým dějem, ale výtečně doplňují hlavní linku s Jill. Tyto tři pasáže jsou vedeny daleko akčněji a je všimnete si, že i počet nepřátel je daleko vyšší, než v částech s Jill. Na druhou stranu Carlos čelí po většinu času hlavně běžným zombiím, jenž ale ve větším počtu dokáží také solidně potrápit. Zejména ve chvílích, kdy zjistíte, že munice nemáte zrovna tolik, kolik byste v danou chvíli potřebovali. Ať se ocitáte v kůži Carlose, nebo Jill, tak velmi rychle zjistíte, že municí se neplýtvá a přesnost se tak musí velmi rychle stát vaším druhým jménem, jinak se vám také může stát, že skončíte jako potrava hladovým rozpadajícím se nemrtvím.

Pasáže s Jill tvoří jednoznačně hlavní náplň hry. A i když nestojíte většinu času proti velkému počtu nepřátel, tak zážitek z hraní je v tomto případě daleko intenzivnější, než v případě Carlose. Jill je navíc ve svém moderním vzezření nesmírně charismatická a má tu správnou šťávu a drive. Dabing se také nadmíru povedl a tak jí každé slovo, větu, či frázi, žerete i s navijákem. Vlastně se přiznávám, že jsem celou hru prošel za jeden jediný den. Ano, až tolik mě hra dokázala pohltit. O to je vlastně smutnější, když zjistíte, že celý tento skvělý zážitek trval nějakých pět a půl hodiny, což je téměř polovina délky předchozího remaku Resident Evil 2. K důvodům se hned dostaneme. Hlavní hrdinka se hlavně musí potýkat s nezastavitelným monstrem Nemesis. Nemalou část hry tím pádem tvoří pasáže, kdy doslova a do písmene musíte utíkat a ještě v ten pravý čas uskočit.

Celý průchod hrou je rozdělen na klidnější části, kde máte čas na průzkum prostředí a řekněme, hledání munice a dalších důležitých zdrojů, pak prchající části, kde musíte uniknout před smrtící silou Nemesise a velkolepé bossfighty, které jsou tvořeny jediným bossem, Nemesisem. Tento Tyrant je plným právem ikonickým záporákem a herním monstrem obecně. Nejen, že jeho vzezření je skutečně děsivé, ale jde o protivníka, jehož prakticky nelze zabít. Nemesis se neustále učí a vyvíjí, což znamená, že každé další setkání s ním je daleko nebezpečnější. Celkově se pak ve hře setkáme se třemi evolučními formami této monstrózní legendy.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že jsem trochu zklamán. Není to ani tím, jak toto legendární monstrum působí, či jaké jsou s ním střety, ale hlavně tím, jak funguje. Vývojáři slibovali, že Nemesis se prakticky neustále bude pohybovat po herní mapě, což vás má uvést do stavu, kdy se neustále budete bát učinit něco, co by jej k vám mohlo přilákat. To se ale neděje. Nemesis se objevuje jen v předem daných částech hry a onen prvek jakého si volného pohybu mohou navazovat části, kdy je herní mapa o něco otevřenější, což není žádným pravidlem, spíše výjimkou.

Tím se vlastně dostáváme k důvodům proč je vlastně hra o tolik kratší, než počin z loňského roku. Resident Evil 2 sázel na řadu logických hádanek, hledání klíčů a cest dál. Celkově bylo tempo pomalejší, za to intenzivnější a s klidným srdcem mohu říci, že i děsivější. Resident Evil 3 je naproti tomu daleko uzavřenější, přímočařejší a tempo celé hry je podstatně rychlejší. Neříkám, že je to špatně. Každá hra tak nabízí zcela jiný unikátní zážitek a ani v jednom případě se nudit nebudete. Původní hra Resident Evil 3 Nemesis patřila ve své době k údajně nejděsivějším hrám, ale v případě remaku je hororový element silně potlačen oním tempem a akcí. Zatímco v případě Resident Evil 2 jsem narazil na řadu momentů, kdy jsem se skutečně lekl, tak v případě aktuálního kousku nenastala tato situace ani jednou. To ale skutečně zamrzí. Jediné, co mě tak ve snech mohlo strašit, bylo neustálé pronásledování Nemesisem.

Tím stále nekončím. Nějak jsem ve skrytu srdce doufal, že se mi po dohrání hry odemkne nějaký New Game +, nebo alternativní průchod, ale nic takového se nestalo. Jediné, co se zpřístupnilo byl obchod, kde jsem si mohl koupit nějaký ten skin, zbraň, či vylepšení do začátku za herní měnu, kterou získáváte hraním, ale vlastně o tom po celou dobu hry nevíte. To je poměrně chabí důvod k tomu, abyste se do hry pustili znovu. Možným nakopnutím k opětovnému hraní s nějakými těmi bonusy do začátku může být snaha dosáhnout za dohrání Ranku S, popř. A, ale víte jaká je podmínka dohrání? dojít celou hru za 2 hodiny čistého času. V tu chvíli jsem kroutil hlavou nad tím, jak se to dá vůbec stihnout. Stále mi to ale přijde zatraceně málo. Resident Evil 2 jsem po dohraných devíti hodinách mohl hrát znovu z pohledu druhé hlavní postavy a dostal jsem opět odlišný herní zážitek. To mi zde prostě a jednoduše chybí. Kvality hry jako takové tím ale srážet nehodlám. Pořád je tu fakt, že za jedny peníze dostanete ještě druhou hru, tedy Resident Evil Resistance.

No, konečně jsem si oddechl. Tento neduh ze mě musel ven. Naštěstí jde ale o asi tak jediný neduh, který mi na hře nějak výrazně vadil. Jinak jsem si hru mohl vychutnávat plnými doušky a jak prakticky na ex. Celý herní zážitek podtrhovalo audiovizuální zpracování, které je opět naprosto fenomenální. Už první momenty ve hře jsem se dostal k onomu již kýčovitému WOW, ale nemohl jsem jinak. Resident Evil 3 ve své nové formě opět ukázal, jak má takový remake vypadat a nechal všechny podobné kousky velmi daleko za sebou.

Vývojáři ukázali, že své dílo stále dokážou posouvat kupředu a nový remake vypadá zase o chlup lépe, než loňský díl. Možná za to může fakt, že Resident Evil 3 ždíme Xbox One X podstatně více, než Resident Evil 2, což mě jen těší. Atmosféru hry jsem si tak mohl vychutnávat o to více. Na pomyslný vrchol technického zpracování celý tento kousek usadil framerate, který se po celou dobu držel kolem 60 snímků za sekundu. Pokud by zde snad byl nějaký ten propad, tak jsem jej tedy nepostřehl. Jestliže pak toužíte po úplném zážitku, pak si na uši nasaďte sluchátka. Pokud vás nedostane pouhý vizuál, tak s ozvučením se do hry už skutečně musíte naplno ponořit.


ZÁVĚREM

Resident Evil 3 Remake přináší opět intenzivní herní zážitek, který tentokrát přináší rychlejší tempo a akčnější pojetí v opět naprosto dechberoucím audiovizuálním zpracování. Capcom opětovně ukazuje, jak má vypadat pravý remake. Škoda jen kratšího čistého herního času a nízké znovuhratelnosti.

HODNOCENÍ: 8/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech

1 thought on “Resident Evil 3 – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.