Tales from the Borderlands (Re-Edice) – Recenze
26 února, 2021Sérii Borderlands jistě všichni dobře znáte. Populární vědecko-fantastická střílečku z první osoby, zasazenou do světa vesmírného westernu plnou humoru, sarkasmu, akce a cynismu. Hra je vytvořená tvůrci z Gearbox Software a vydaná společností 2K Games. Vzhledem k nesmírné popularitě série se vývojáři z Telltale Games inspirovali a vytvořili společně s výše zmíněnými studii hru podle svého stylu, a to Tales from the Borderlands. Hra byla poprvé vydána roku 2014, ale po uzavření společnosti Telltale Games v roce 2018 se většina jejich her stáhla z oběhu. Vydavatelé z 2K Games a Gearbox Software ale letos v únoru hru znovu uveřejnili. Tales from the Borderlands si můžete opět zahrát jak na PC, tak na PS4 nebo na Xbox One. Nově bude také možné si hru zahrát na Nintendu Switch, a to koncem března 2020. Protože je hra znovu k dispozici, tak se nám otevřela možnost si hru připomenout, zhodnotit a popřípadě se podívat, co se na ní od originálu změnilo.
Jako většina her od Telltale Games je Tales from the Borderlands “point and click” epizodickou “příběhovkou”, která sem tam působí spíše jako film. Pokud jste již od těchto vývojářů nějakou hru hráli, pak víte, že mechaniky jsou postaveny na quick-time eventech a časově omezených, dialogových rozhodnutích. Na každém rozhodnutí záleží, takže se váš příběh bude vyvíjet podle toho, jakou odpověď zvolíte. Trošku jsem se obávala, že budu postrádat tu pravou atmosféru, kterou Borderlands vyzařuje, přeci jenom se jedná o úplně jiný formát hry. Naštěstí byly moje obavy zbytečné, tvůrci si dali záležet a dost možná je tento kousek jejich nejpovedenější. Jak příběh, tak i výběr hudby do všeho perfektně zapadá.
Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh ze světa Borderlands, hra je převážně komediálního charakteru, i když občas to chce tuhý kořínek, v tomto světě totiž “frčí” černý humor. Hra je i přes svojí neobvyklou příběhovou formu plná akce a málokdy vám moment klidu a ticha vydrží dlouho – jsme přeci na Pandoře. Co mi poměrně vadilo byla absence nastavení citlivosti myši, což vzhledem k typu hry bylo pravděpodobně záměrné, ale přesto se mi na to těžko zvykalo. Těch pár dialogových možností, které jsem nestihla vybrat včas byly zapříčiněny právě tím. Na druhou stranu, quick-time eventy jsou zase poměrně jednoduché, vlastně možná až moc. V některých momentech jsem měla i pocit, že se ostatní postavy zastavily úplně, abych mohla stihnout zmáčknout konkrétní tlačítko včas, což se mi zrovna dvakrát nelíbilo.
Celé to potom působí až moc jednoduše, skoro jako kdyby na mé rychlosti vůbec nezáleželo. Je dobré si hned pro začátek hry uvědomit, co to vlastně hrajete. Myslím to tak, že většinu her od Telltale Games hraji opatrně a na jistotu, abych náhodou nezpůsobila do budoucna něco, co mi pěkně zavaří. Problém nastal v moment, kdy jsem při výběru dialogových možností vybírala jako kdybych hrála Borderlands – takže spíše zle a sarkasticky (čistě z komediálních důvodů). Jinými slovy mi to bylo jedno, to ale dělat při tomto typu her nemůžete (tedy pokud chcete mít šťastný konec), a tudíž mi trvalo asi čtvrt první epizody, než jsem si na to zvykla a začala vybírat odpovědi uváženěji.
Příběh je naprosto nepředvídatelný a chvílemi i náhodný, takže do celého konceptu perfektně zapadá, Borderlands je přeci vcelku “random” hra. Časově se nacházíme mezi Borderlands 2 a Borderlands 3. Hlavními protagonisty jsou dvě dvojice naprosto odlišných individuí. Nejprve zde máme dva pracovníky ze základny Helios, kteří pracují pro Hyperion, Rhyse a Vaughn. Ani jeden z nich na povrch Pandory nikdy nevkročil, takže co se týče boje jsou nepoužitelní. V podstatě se jedná o dvě kancelářské krysy, které bývalého krutého vůdce Hyperionu, Handsome Jacka, uctívají jako svůj vzor. A druhá dvojice patří mezi klasické obyvatele planety, dvě sestry, Fiona a Sasha, které se ještě úplně nezbláznily jako většina a snaží se v krutém světě přežít. Obě jsou podvodnice, co se snaží vydělat peníze při jakékoliv příležitosti.
Příběhy těchto dvou párů se střetnou při jedné akci, kterou sestry plánují, a tou akcí je prodat falešný vault key, který otevírá takzvaný Vault společnosti Hyperion za 10 miliónů dolarů. Vault je něco jako tajná skrýš plná mimozemské technologie, která má ohromnou cenu a kolem toho se také celý příběh točí. Tento obchod se jim sice nepodaří, ale pošle je na stopu mnohem vzácnějšího vaultu, jehož tajemství a cesta jsou ztraceny v troskách bývalé společnosti Atlas. Příběh je vyprávěn retrospektivně a opakovaně se zde střídají pohledy dvou hlavních charakterů, Rhyse a Fiony. Oba jsou totiž v současnosti zajati a jejich věznitel chce slyšet celý jejich příběh.
Vyprávění je v některých momentech velice subjektivní, což bylo použito jako humorný prvek hned v několika případech, obzvlášť když si oba skutečnost upravují, aby nevypadali jako troubové, nebo aby mohli zesměšnit toho druhého. Jak jsem zmínila výše, hlavní postavy nejsou žádní superhrdinové jako je tomu v hlavní sérii Borderlands, jsou to obyčejní lidé, jejichž nejsilnější zbraň je schopnost se z problému “vykecat”. To je rozhodně velice zajímavý aspekt celé hry, umožňuje nám to vidět Pandoru a její obyvatele z úplně jiné perspektivy, než tomu bylo doposud. Stejně tak byl, dle mého, skvělý nápad spojit dva naprosto odlišné světy, tedy byznysmeny z Hyperionu a podvodnice z Pandory, kteří se přirozeně zpočátku nemají rádi. Shoda náhod je svede dohromady, a nakonec jim nezbude nic jiného než spolupracovat.
K charakterům velice snadno přilnete, jsou zajímavě napsané a jejich příběh vás udrží přikované k židli. Čím dále postupujete v příběhu, tím víc jste napnutí, co se bude dít dál. Samozřejmě zde nechyběly ani známé tváře – Vault Hunteři nebo některé záporné postavy. Do hry je i zakomponovaný loot systém, díky kterému můžete najít nějaké peníze a později je i utratit za malé kosmetické úpravy jako jiné oblečení nebo jinou barvu auta. Sice to nemá na hru žádný valný dopad, ale pro hráče Borderlands je to určitě vítaný detail. Telltale Games si zaslouží velké plus v jedné věci, kterou bych ráda vypíchla.
Borderlands je, jak jsem již zmínila, velice sarkastická hra plná morálně pohnutých momentů, ale i přes svoji šílenost umí být sem tam pořádně smutná. Žít v takovém světě rozhodně není žádná procházka růžovým sadem. Dobrý příklad je v DLC k Borderlands 2 Tiny Tina’s Assault on Dragon Keep, kde jste v podstatě figurkami ve hře Dračí Doupě, kterou hrají hlavní postavy ze Sanctuary. Mám na mysli úplný závěr celého DLC, kde si Tiny Tina musí konečně připustit, že Roland již nežije. I přes její krvelačnost a bláznovství je to pořád malá holka, která ztratila někoho, na kom jí záleželo a přesně toto se podařilo zakomponovat i do Tales from the Borderlands.
Přes veškerý humor a sarkasmus je to vlastně dost smutný způsob života, a právě takové smutné momenty, můžeme vidět i zde a rozhodně jsou mnohem víc patrné. Když už jsme u té šílenosti, pár scén ve hře jsem nemohla ani sledovat, natož pak hrát. Abyste pochopili, na těchto scénách nebylo vůbec nic špatného, vlastně jsem se u nich i pěkně zasmála, ale rozhodně to na ně chce mít žaludek. Nebudu zabíhat do detailů, ale myslím například scénu s vydloubáváním oka, skin pizza party, kde Rhys hledá obličej svého bývalého šéfa, a nakonec vytahování kybernetických implantátů z těla, konkrétně z oka. Upřímně jsem v tu chvíli koukala skrz prsty, protože takový pohled bych moc dlouho nevydržela.
Jelikož se jedná o maličko pozměněnou verzi hry, trošku mě mrzela absence statistik vašich rozhodnutí na konci každé epizody. Díky nim máte pocit, že na vašich volbách v dialozích záleží, a navíc je zajímavé vidět, jak se rozhodovali druzí. V tomto případě jsem to ale postrádala. Příběh působí dost lineárně a oproti sérii The Walking Dead od Telltale Games máte v podstatě pouze jeden konec, ostatní rozhodnutí jsou pouze maličkosti. Vzhledem k tomu, že vývojáři tuto hru zamýšleli jako součást kánonu, na který se i posléze navázalo v DLC k Borderlands 2 Commander Lilith and fight for the Sanctuary a Borderlands 3, tak by se to dalo asi omluvit. Na úplný závěr příběhu samozřejmě nesmí chybět velký boss fight o samotný vault, který může vypadat všelijak, záleží, jakou skvadru si pro finální boj vyberete.
Všechna vaše rozhodnutí v průběhu celé hry směřují právě k tomuto bodu, kde si máte možnost vybrat tři postavy, které jste v příběhu potkali a požádat je o pomoc. Musíte se však u každé z postav v průběhu hry rozhodnout třikrát správně, aby byli ochotni s bossem pomoci. Průběh boje je znovu plný vtipných momentů, ale tak trochu nevím, co si mám myslet o úplném závěru. Doufala jsem v nějaké vysvětlení po titulcích, ale ani toho jsem se nedočkala, takže předpokládám, že to bude vysvětleno v již zmíněném DLC nebo v Borderlands 3. Po internetu se šíří trailer, ze kterého to vypadá, že se možná dočkáme nové edice, a to Tales from the Borderlands Redux, ve které bude jedna kapitola navíc. Předpokládá se, že v této nové kapitole by konec hry mohl být dovysvětlen, avšak důvěryhodnost těchto informací je sporná. Video samotné má totiž velice špatnou kvalitu, a navíc je rozděleno na dvě části, což mu na důvěryhodnosti nepřidává. Podle traileru se však můžeme těšit na nový obsah, novou kapitolu a pár dalších nových prvků, tak uvidíme.
Abych to celé nějak smysluplně shrnula – hra se mi moc líbila. Charaktery a jejich vývoj jsou také velice povedené a rozhodně jsem si užila nahlédnutí do života na stanici Helios. Komediální prvky byly naprosto bez chyby, obzvláště pak ty, co vycházeli z úst robotům. Celková atmosféra se tvůrcům opravdu vydařila. Jsem ráda, že i přes klišé na konci příběhu, vše dopadlo, jak dopadlo. Téma hry nemá být drama, ale komedie a Telltale má tendenci vytvářet smutné a vážné příběhy, což není nic divného vzhledem k formátu, jakým jsou jejich hry tvořené. Pokud kvůli vašemu rozhodnutí může někdo umřít, chtě nechtě se příběh mění v drama, takže jsem ráda, že se Tales from the Borderlands vymyká jejich obvyklé tvorbě. To, co byste hře mohli vytknout, jako například to klišé, jí zároveň dělá dobrou.
Na druhou stranu jsem ráda, že i přes naznačení nějaké romance mezi postavami se nakonec nic neuskutečnilo, alespoň ne na obrazovce. Takové klišé by příběhu podle mého dobře neudělalo, mnohem zábavnější bylo celou dobu čekat, kdy se dají dohromady a nedočkat se. Pokud se rozhodnete si tuto hru zahrát a jste fanouškem Borderlands, musíte se připravit, že se jedná o úplně jiný typ hry, než klasické “loot and shoot”. Mnozí si hru koupí s očekáváním další střílečky a pak se po spuštění diví. Hra určitě stojí za to, ale pokud vás nebaví čisté “příběhovky” tato hra není pro vás. Primárně hrajete formou dialogu a cokoliv jiného se objevuje spíše méně než více.
ZÁVĚREM
Tales from the Borderlands na mě udělalo skvělý dojem. Náhled do tohoto universa skrze zcela jiný žánr byl nesmírně osvěžující. Škoda jen těch několika drobností, které hru sesazují z možné dokonalosti svého žánru. Osobně mohu hru jenom doporučit, upřímně jsem se u ní zasmála a moc se mi líbilo nahlédnutí do světa Borderlands očima obyčejných lidí, a ne lovců vaultů. Osobně by se mi do budoucna z tohoto prostředí líbily další hry.
Datum vydání re-edice: 17. února 2021 – Potřebné místo na disku: 3GB
Distributor ČR: CENEGA Czech
