A nyní jsme, milí čtenáři, na samotném závěru celé ságy. Pevně věřím, že jste četli jak všechny díly, tak i mé recenze, a snad vás i moje texty přiměly si jít alespoň jeden komiks koupit a poctivě ho celý kompletně přečíst. Já si osobně celou sérii naprosto užil. Bavilo mě to, přitom šlo o jediný komiks v životě, který se ke mně dostal a já ho následně celý přečetl. Byly to naše české Rychlé šípy. Jenže to bylo pro děcka a já hledal něco dospěláckého, co si nebere servítky. Tím, že jsem se v tomto žánru literatury absolutně neorientoval, mě napadlo stavit se v knihkupectví, co máme v našem obchodním domě. Problém bylo, že tam měli skladem naprosté minimum. Jeden díl z celé série. Prodavač mi doporučil přímo e-shop CREW, kde mají vše a nejlevněji. Zbytek událostí tvoří mé recenze i založení nové sekce Komiksárna. To, co mě na sáze Venom nejvíce uchvátilo, bylo jak dospělé vyprávění, temná depresivní atmosféra či nádherná, brutální stylizace. „Standardní“ literatura mi tohle už nedokáže nabídnout. Vše kvalitní je již přečteno nebo mě to vůbec netáhne. Hry do redakce nechodí v tak masivním tempu, takže se musela najít dočasná odbočka, aby RespawnPoint neležel ladem. Kromě novinek by toho moc nevycházelo. Nápad zrecenzovat Venom 1: REX byl naprosto spontánní. Byl jsem v podvečer v Lidlu pro párky, když mi Jirka, na můj dotaz, jestli bych uvažoval o vydávání komiksových recenzí, napsal, ať prvně pošlu ukázku. Já mu zaslal draft bez korektury, jemu se líbil a zbytek je už jen historie pro pamětníky. Dostali jsme se až na samotný konec série Venom, která je vyloženě nezapomenutelná. Většinou mi vyjde jen to, co absolutně neplánuji. Jedině dobře!
The End!
Jak se dalo tušit, finální bitva byla již v Králi v černém, takže zde je vyprávění soustředěno do dvou samostatných celků – dobu, kdy Eddie dostal totálně přes držku od Knulla tak moc, až skončil na Reedově JIPce. Polomrtvý, vlastě již mrtvý má v očistci či pekle jediný cíl: se svým dávným kolegou musí projít skrz podsvětí k Úlu, kde má hlavní záporák velín. Tam se ho pokusit zlikvidovat. Alespoň v posmrtném životě. Přiberou k tomu ještě jednoho parťáka, jenž ale kdysi dávno zemřel a nyní se vrací zpět na svou poslední misi. Spolu pak tvoří dost zajímavou, netradiční trojici. Oproti samostatnému, předchozímu dílu se jedná o takové „komornější“ krvavé orgie, kdy je sice brutalita v některých momentech i epičtější, ale souboje jsou krátké. Za to však tvrdé. Dokonce přijde Knull o spodní čelist. Krví se zde opět nešetří, takže čtenáři, užívající si potoky červené tekutiny, budou v sedmém nebi. Oproti Králi v černém je tento díl sice méně soustředěný na akci samotnou, každopádně se opět (Venom 2: Propast či Carnage: Naprostý masakr) vrací ona esence temnoty, beznaděje, zoufalství či deprese. Už to není jen o našich superhrdinech, ale vidíte různé civilisty, snažící se zběsilým útěkem kamkoliv přežít masivní vyhlazování všech lidí. Jenže se nedá kam utéct, Avengers si neví rady, jak Knulla a jeho vojska porazit. Draci, Nebeští, klasičtí proměnění – k tomu všemu je planeta Země stále obalena černým hnusem, aby nic neproniklo dovnitř ani ven. Zoufalý Brock má jediný cíl, za všech okolností ochránit svého syna Dylana, kterého zavřel někam do bunkru. Nechtěl ho vystavit boji, což nedopadlo, protože jakmile se dozvěděl, že jeho otec zemřel, přidal se do bitvy a výrazně změnil poměr sil.
Druhá dějová linka vypráví o období, jež je několik měsíců poté, co skončil Král v černém. Kvůli spoilerům nepíšu, jak to celé dopadlo, protože byste si zkazili celkový zážitek. Protagonisté, na které se scénáristé zaměřili, si žijí své životy dál. Mají však spíše osobní problémy než že by se jednalo o další epické střety s komickými magory. Řeší školu, práci, rodinu. Každopádně práce v celém vesmíru mají i tak nad hlavu, takže namísto soustředění se na sociální stránku jejich životu spíš obětují své zdraví na pomoc všem v odlehlých částech galaxií. Temno se i zklidnilo, ale nezastavilo. Stále se jedná o poutavý epilog, jež byl, dle mého názoru, potřeba. Děj musí být ukončený, kromě jediného náznaku potenciálního nebezpečí je vše řádně dokončeno i uzavřeno. Nebudete si připadat jako v půlce sezóny seriálu, jež byl zrušen (The Last of Us) a vy, pokud jste nehráli hru, nebudete vědět, jak vše dopadlo. Nic takového zde nehrozí, tvůrci si dali tu péči, aby si čtenáři nemuseli další budoucí vývoj složitě domýšlet či odhadovat. Samotný scénář je tedy psán vysoce kvalitně, avšak se již dále nesoustředí na finální bitvu, detailně rozebranou v Králi v černém, nýbrž na doplňování prázdných mezer, na něž nebyl čas v předchozím díle. Jak vyprávění, tak dialogy jsou skvěle napsané, nedrhnou, nejsou zde žádná slabá či hluchá místa. Každopádně stále mějte na paměti, i přes masivnost sedmičky, že se stále jedná jen o takové DLC než o plnohodnotné pokračování. Já s tím předem počítal, takže na mě absolutně žádné zklamání nedolehlo. Naopak – vše jsem si na jedničku užil a hltal každou větu, scénu či moment, kdy se jde do tuhého nebo zpomaluje do temné nuance.
Stylizace
Ve Venom 7: Králi v černém se naplno projevilo výtvarné umění různých autorů. Protože první půlka komiksu je standardní, jak ji všichni již dobře známe. Druhá je taková více komiksová –jde do původního stylu kreseb. Je to, byť to odmítám takto zmínit, „levnější“ verze, která snad byla u Můj první komiks: Spider-man a Venom: Trable na druhou. Ne v tak radikální podobě, ale je to asi někde na půl cesty sem. Není to špatně, to vůbec ne. Stále se jedná o vysoce zajímavé vizuální pojetí. Každopádně se to nedá srovnávat s více vážnými tóny první části. Dokonce jsem si postřehl, že v té epilogové půlce se někteří autoři vrací do klasického Venom designu kreslení. Každý autor má prostě svůj osobitý styl, takže s tím počítejte, že se nebude jednat o jeden pevně daný, univerzální druh výtvarného způsobu malování. Ani v postendingové kapitole se nešetří krví. „Nádherně“ vypadá scéna s kompletně ustřelenou hlavou jednoho civilisty. Jak práce s tuží, tak i s barvami je na naprosté profesionální úrovni. Zde se nedá moc co vytknout. První půlka nás vizuálně zavede do očistce včetně Úlu, kde vidíte všude kolem jen smrt, strach či beznaděj. V druhé části zase strávíte nějaký čas ve městě, které je však po bezprecedentním úderu Knulla. Hodně částí jednotlivých čtvrtí je v dezolátním stavu, všude jsou komanda lovící zbylé symbionty. Atmosféra je stísněná, nepříjemná. Osobně jsem hltal každou stránku, k hodně z nich se i následně vracel a užíval si jednotlivou stylizaci, jež je excelentní.
ZÁVĚREM
Venom 7: Král v černém je epilog brilantního, napínavého finále. Přináší čtenářům doplnění k ději, jež se odehrává v samostatném díle bez číslovky – v Králi v černém. Sledujeme osudy Eddieho Brocka a jeho dvou bratrů ve zbrani, kteří se ocitají v samotném pekle, odkud musí dojít až do Úlu, kde sídlí Knull. Jejich cíl je jeho co nejrychlejší likvidace. Jenže ne všechno nakonec probíhá tak, jak by se očekávalo. Druhá část nás zavede do událostí, které se dějí řadu měsíců po finální bitce o město i celou planetu Zemi. Válka sice skončila, ale naši hrdinové musí žít dál. Řešit své každodenní sociální problémy – školu, práci či vztahy. Jedná se o skvěle sepsaný komiks, uzavírající všechny události z předchozích dílů (vyjma jedné!). Vizuálně se jedná o různá stylová pojetí, na Venom 7 se vystřídalo více kreslířů, každý použil svůj osobitý styl a je to znát. Ve výsledku míněno v dobrém, ale mně by více asi sedla jednotná konzistence grafického zpracování. Za mě se jedná o důstojné, skvěle odvyprávěné pokračování ságy o Venomovi. Není moc co vytknout, ale na dva klenoty v podobě Carnage: Naprostý masakr a Král v černém nedosahuje. Ty zůstávají nadále nikým i ničím nepokořeny.
8/10
