Rok 2020 na svém počátku sliboval skutečně hutnou porci zajímavých herních kousků, které byly poměrně rovnoměrně rozloženy do celé jeho délky. Bohužel letošní rok chytl virus a spousta hráčů a geeků si přála jeho restart. Celá situace hodila do plánu herních společností jedny obří vidle, jenž jistým způsobem poranily snad každého. Nevyhnul se jim ani francouzský herní gigant Ubisoft. Ten měl na letošní rok původně v plánu vydat hned čtyři velké tituly. Dva na jaře a dva na podzim. Nakonec se musíme spokojit pouze se třemi a ještě k tomu napěchovanými do rozmezí prakticky třiceti po sobě jdoucích dnů. Prvním titulem z této trojice je Watch Dogs: Legion, jenž je jedním z dvojice titulů, kterých jsme se měli dočkat už na jaře.
Už během oznámení Watch Dogs: Legion jsem byl patřičně namlsán jeho obřím potenciálem. Krátce na to jsem si ale vzpomněl na první díl, který sebou i po letech vláčí onu pachuť silného grafického downgradu, a nadšení trochu opadlo, byť jsem hru pořád s nadějemi vyhlížel. Když došlo na zmíněný odklad, nezbývalo mi než si říci, že alespoň budou mít vývojáři dostatek času na to, aby svůj aktuální počin doladili a vydali tak vyšperkovanou záležitost. Hned teď v druhém odstavci, mám chuť říct, že se to zase nepovedlo, ale to bych vám lhal. Watch Dogs: Legion jeho ambice dost možná přerostly, což nakonec hru dovedlo k jistým zádrhelům technického rázu.
Londýn blízké budoucnosti, do něhož je aktuální díl zasazen, je úžasné živoucí místo plné úchvatných detailů. Ačkoliv si město vývojáři v mnoha směrech přetvořili k obrazu svému, tak typická atmosféra této britské metropole byla zachována i se všemi jejími náležitostmi a pamětihodnostmi. Když zde hovořím o žijícím městě, tak to myslím do slova. Lidé na ulicích na vás dýchají dojmem, že žijí své životy. Snaží se fungovat tak, jak by se asi každý z nás v daném postavení choval. Tomuto pocitu napomáhá i celá řada dalších faktorů mezi nimiž nechybí ani náhodné události.
Na silnicích může dojít k dopravní nehodě. K ní následně vyjíždí záchranáři, i místní soukromá policie z řad společnosti Albion, o níž si ale povíme něco později. Následně je celá oblast zajištěna a je střežena hlídkami. Na ulicích můžete dojít k běžnému přepadení, k hádkám, ale sledovat můžete také to, jak se lidi spolu vzájemně baví a věříte jim to. Stačí se jen na chvíli zastavit a rozhlížet se. Já se rozhlížel skutečně často. Po grafické stránce vás čekají skutečně velmi atraktivní kulisy, byť je třeba si přiznat, že ani Watch Dogs: Legion se stále nevyrovná tech-demu prvního dílu z E3, které všechny tak fascinovalo.
Teď si možná říkáte, tak co je s tou hrou tedy špatně. Aktuální konzolová generace, v mém případě Xbox One X, nedisponuje potřebnými parametry, aby vše fungovalo jak má. Teď ale nehovořím o rozlišení, ani o frameratu. Problém je s načítáním assetů a to zejména ve chvílích, kdy jedete v něčem rychlejším a přes větší část města. Když se jich nestihne načíst dostatek, tak titul zamrzne do chvíle, než jsou náležitě načteny. Problém tedy není tak ve fyzickém výkonu konzole, ale v tom, že vývojáři nejspíše příliš času věnovali verzím pro nadcházející generaci, které stojí na velmi rychlých SSD discích, až zapomněli, že současné dosluhující konzole jimi nedisponují.
Ano, věřím, že až si za 10 dní hru pustím na Xbox Series X, bude vše fungovat jak má, ale je třeba brát ohled na skutečně enormní počet hráčů, kteří hned tak na další generaci přecházet nebudou a hru pro ně patřičně doladit. Takto je to prostě špatně. Neříkám, že vám tato zamrznutí nějakým zásadním způsobem zkazí zážitek z hraní, ale rozhodně nepotěší. Něco takového má být, navíc po půlročním odkladu, vyřešeno. Naštěstí vám i během těchto chvil hraje hudba z auta, což mi to trochu zpříjemnilo. Soundtrack se totiž zatraceně povedl a musí uspokojit naprosto každého. Najdete zde skladby snad všech možných žánrů. Tři žánry zde ale přeci jen hrají hlavní housle – punk/rock/metal. Zejména punk sebou nese jistou symboliku. Nejen, že je Anglie rodištěm tohoto žánru, ale k situaci, která v Londýně panuje jde i o symbol boje proti útlaku a bezpráví, které se městem šíří z rukou Albionu, ale i místního zločineckého syndikátu, jenž se nebojí ani obchodu s lidskými orgány.
Přiznávám se, že příběhu jsem moc nevěřil. Smrděl totiž klasickými klišé, která jsme tu měli již několikrát. Je tu jasně daný padouch, kterého je třeba zastavit. Sem tam se objeví někdo, kdo mu pomáhá a tak dále a tak dále. Jenže ve Watch Dogs: Legion to takto nefunguje, což mě možná až překvapilo. Příběh se totiž v jisté části pořádně zamotá a vy najednou nevíte, kdo je přítel a kdo nepřítel. Kdo vlastně celou dobu tahá za pomyslné nitky. Není Albion nakonec jen pouhou loutkou někoho zcela jiného? Polovinu hry se honíte za tajemnou skupinou známou jako Zero Day, jenž stojí za tím, že je DedSec označen za teroristickou skupinu, abyste následně přišli na kloub pravdě, jenž vyhnívala z nitra samotné vaší organizace. O zvraty rozhodně nouze není.
Celé to má jednu zásadní vadu. Chybí tu nějaký ten hrdina, s nímž se dokážete pořádně sžít. Ve Watch Dogs: Legion je skutečně spousta zajímavých postav, jenž budete milovat a třeba i nenávidět. Budou ve vás zkrátka vyvolávat nějaké pocity. Jenže tato NPC jsou zároveň postavami, za něž si ve hře nezahrajete. Můžete namítat, že je to jedno, že je tu přece celé město lidí, z nichž se mohou stát hratelné charaktery. To vskutku ano, ale není to to samé, jako když tu máte toho jednotlivce a během hraní si k němu pečlivě pěstujete nějaký vztah. Možnost hrát za každého je tak trochu dvousečnou zbraní. Nakonec zjistíte, že každý příběh potřebuje svého hrdinu a chca nechca si vyberete jednu konkrétní postavu, která vám bude blíže než ty ostatní, které budete spíše využívat jako pěšáky pro snazší plnění některých úkolů, protože nechcete, aby ta jedna konkrétní postava přišla k újmě na zdraví. Proč na tom tak záleží? Hru totiž můžete odehrát se zapnutou permanentní smrtí, takže když vašeho oblíbence zastřelí, nebo vybuchne, už je prostě nenávratně pryč. Má to něco do sebe? Rozhodně ano.
Možná si vývojáři nakonec uvědomili, že podobná hra potřebuje konkrétního hrdinu a proto bude po vydání rozšíření Bloodline, které má vyjít v příštím roce, možné celou hru projít za hrdinu prvního dílu Aidena Pearce, pro nějž budou ještě některé scény speciálně upraveny. Ale to je blízká budoucnost. Já se musím vrátit do současnosti a k současnému stavu Watch Dogs: Legion, kde prostě žádný konkrétní hrdina není. Ale nechci tomuto dozajista velmi inovativnímu systému jen křivdit, jelikož má v sobě zároveň obrovskou sílu, jenž tkví právě v té rozmanitosti dostupných postav s jedinečnými vlastnostmi. Nakonec to lze také brát tak, že si vlastně hrdinu můžete zvolit dle libosti. V případě této nové, ale zásadní, vlastnosti hry bude vždy záležet na úhlu pohledu každého z vás, jestli se vám bude zamlouvat, či nikoliv.
V minulých dílech jsme přesně věděli, co si s daným hrdinou můžeme dovolit. Aiden byl hacker ze staré školy a vše řešil výhradně svým mobilem. Marcus už měl k dispozici i nějaké ty hračičky. V novém díle jsou naše možnosti podstatně rozšířenější. Každý obyvatel města disponuje jistými vlastnostmi, které je možné během plnění misí náležitě zužitkovat. Každou misi lze tak zvládnou poměrně elegantně. Důležitá je správná analýza místa a pak volba jednotlivé postavy. Pokud je cíl mise na staveništi, pak je vhodné k infiltraci využít stavaře. Chcete se dostat na policejní stanici? Využijte vašeho agenta v řadách Albionu. A takto bych mohl pokračovat. Jednotlivé postavy mohou disponovat i několika vlastnostmi najednou, ale abyste je získali na svou stranu, je nejdříve nutné posílit vliv DedSecu ve městě. Rozmanité přístupy k plnění misí jsou něčím, čím si mě hra jednoznačně dostala.
Asi je jasné, že nové členy Odboje nezískáte jednoduše tak, že s nimi prohodíte pár slov na ulici. Je to vždy něco za něco. Pokaždé budete daná osoba po vás žádat nějakou laskavost, čímž se dostávám k vedlejším misím, které jsou na tomto založeny. S velkou pravděpodobností po vás případní rekruti budou chtít smazat nějaké osobní záznamy, či získat nějaká data, a tak podobně. Ačkoliv se opakuje do kola asi deset scénářů, tak plnění každé mise je vždy zábavou a to zejména proto, že můžete k jejímu plnění přistupovat různými způsoby. Jinak vás hra žádným způsobem neotrhává od hlavního příběhu.
Najdete-li si k nějaké konkrétní postavě cestu, tedy že se stane vaším oblíbencem, tak je možné si ji více personalizovat skrze různé druhy oblečení, jenž je možné nakupovat po městě. Důležitou součástí vašeho outfitu jsou také masky, které zakrývají váš obličej ve chvíli, kdy vstupujete do zakázané zóny a nedisponujete postavou, jenž ji může infiltrovat. Masek je zde nepřeberné množství. Najdeme zde běžnou plynovou masku, přilbici, hokejovou masku, či onu ikonickou prasečí hlavu. Ano, máte pravdu. Funguje to na stejném principu jako kápě v Assassin’s Creed, ale masky mají přeci jen trochu větší drive. Masky jsou navíc i jistým symbolem místního hnutí Odporu.
Chcete-li si v Londýně chvíli odfrknout, tak se můžete pustit do některé z volnočasových aktivit. Můžete se tak stát šampionem ve fotbalových panenkách, či soutěžit s v šipkách. Pro fajnšmekry jsou zde pak undergroundové zápasy. Ty jsou vedeny zároveň jako vedlejší mise, v nichž si můžete přijít na solidní peníze a zároveň se dostanete k velkým rváčům, které se mohou odboji hodit. Ve městě se nachází celkem pět různých arén, přičemž každý další souboj je stále obtížnější. Pokud v souboji prohrajete, pak počítejte, že daná postava bude minimálně na hodinu mimo a nebudete ji mít k dispozici. To se stane s každou postavou, která nebude mít smrtelné zranění. Nemáte-li zájem o to, přijít o jakoukoliv z vašich postav, pak radím, ať si před startem hry vypnete možnost perma death.
I když mají jednotlivé postavy své unikátní schopnosti, tak ve hře nalezneme jakýsi ultimátní strom schopností, jenž je jednotný pro všechny. Jde hlavně o zlepšení vašich hackerských schopností. Je to logické, jelikož stavař, podnikatel, či třeba popelář, určitě nebude schopným hackerem. Jak se říká, prostor pro zlepšení se najde vždy. Později budete rádi, když budete moci hacknout nějaký ten turret a použít jej proti nepřátelům. Útočné drony se také velmi často zjevují z ničeho nic a umět je vypnout může být v některých situacích klíčové. Vaším nejoblíbenějším společníkem se ale stane robotický pavouk. Ten vám umožní získávat různá data bez toho, aniž byste osobně museli vejít do rudé zóny. Použití těchto robůtků je navíc několikrát velmi důležité pro postup příběhem.
Pasáže s robospidery mění hru de facto v klasickou logickou plošinovku. Musím se přiznat, že jsem k těmto částem hry přistupoval s mírným úžasem, jelikož jednotlivé úrovně jsou velmi dobře zpracované, že občas máte pocit, že by vystačili na samostatnou hru. Pokud mě nějaká taková mise uvízla v hlavě, pak jde rozhodně o infiltraci monumentálních hodin Big Ben. Vývojáři si s hledáním cestiček uvnitř tohoto spletitého hodinového stoje řádně vyhráli. Věřím, že tuto část si oblíbí prakticky kdokoliv z vás, obzvláště baví-li vás žánr plošinovek.
Asi těžko si každý z nás představí, že by po městě velikosti Londýna chodil po svých, takže ano, i různých dopravních prostředků si zde užijete do sytosti. I když ve hře nejsou licencovaná vozidla, tak zcela jasně rozeznáte auta vycházející ze značek jakými jsou Mini, Jaguar, Aston Martin, či ikonický Rolce Royce. Jak ale možná tušíte, tak jízdní model stojí za starou belu. Ostatně jako tomu bylo i v případě předchozích dílů. Nejlépe zpracovaný jízdní model měl s podivem první díl. Nemohu říci, že by honičky v ulicích Londýna neměly něco do sebe, ale přeci jen s lepším jízdním modelem by to přeci jen fungovalo lépe. Hůře na tom jsou snad jen motocykly. Nakonec je ale velmi pravděpodobné, že si spousta z vás oblíbí Cargo Drony, s nimiž se dostanete prakticky všude.
Ačkoliv byl začátek této recenze poměrně hořký vzhledem k jistým technickým nedostatkům, tak mě zbytek hry velmi mile překvapil. Příběh je velmi zajímavý a plný zvratů. Město je živé a uvěřitelné. Přístup k misím je z mnoha důvodů unikátní a dost možná může určovat směr nové generace her s otevřeným světem, tedy po stránce konceptu možnosti využít jakékoliv postavy z herního světa. Jsem pln očekávání, jak na mě titul bude působit, až jej spustím na konzoli Xbox Series X, kde by měla hra navíc disponovat technologií ray-tracing, což by mělo svět ještě více oživit. No, a ten jízdní model, tak na tom by měli vývojáři ještě zapracovat. Nejde totiž o to, že auto jede, jde o to, jak jede.
ZÁVĚREM
Watch Dogs: Legion přináší do světa her s otevřeným světem zcela nové mechaniky, jenž nám dávají do rukou skutečnou svobodu při plnění jednotlivých misí. Svět hry je nádherný, plný života s fungující společností a příběhem nabízejícím spoustu zajímavých zvratů. Největší slabinou hry je tak její technický stav na současných konzolích a pak ten ožahavý jízdní model.
HODNOCENÍ: 8/10
Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One
Datum vydání: 30. října 2020 – Požadované místo na disku: 38 GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment
4 thoughts on “Watch Dogs: Legion – Recenze”