Léto je tady, tak proč nevzít motorku, jet se trochu provětrat a cestou se zastavit na závodě silničních motocyklů MotoGP. Že tu možnost nemáte? Já také ne. Studio Milestone na nás ale každý rok myslí, takže i letos tu máme nový ročník závodního simulátoru MotoGP, jak jinak než s číslem 19. Již během oznámení vývojáři slibovali, že se dočkáme revoluce v rámci této série. To ostatně sliboval i loňský ročník a příliš se mu to nedařilo. Tentokrát ale vývojáři opravdu chtěli dostát svým slibům, tak se pojďme podívat, jestli je MotoGP 19 takovou hrou, jakou se nám vývojáři dušovali dodat.

O tom, že šli Milestone do sebe vás přesvědčí už samotný design menu. Ten se konečně někam posunul a nepůsobí jen jako recyklát něčeho, co už jsme tu viděli několikrát předtím. Má jednoduše styl a moderní design sázející na dnes velice populární dlaždice. Takže zapomeňte na staré seznamovité menu. Kromě menu prošli změnou i načítací obrazovky, jenž nyní taktéž vypadají svěže. Tento odstavec neberte jako nějaký extrémně důležitý faktor pro kvality samotné hry, ale přesto je potěšující, že konečně došlo na změnu. Co víc, změnu k lepšímu.

Jednou z výrazných změn měla být přepracovaná fyzika, která má klást daleko větší důraz na realističnost. Za posledních pět let jsem hrál každý ročník této série a jelikož hraji hlavně na klasickém xboxovém ovladači, tak využívám standardního nastavení fyziky, s tím, že vždy několik závodů odjedu na Pro. Jenže standartní nastavení u MotoGP 19 se v podstatě téměř rovná nastavení Pro z předešlých ročníků, tudíž bez regulace naklánění a plynu, či správného použití brzd a přenášení váhy, můžete na první příčky v závodě zapomenout. Do hry se najednou vnáší prvek jakési výzvy a samotné hraní má hned daleko lepší dynamiku. Já tak po letech zjistil, jak se vlastně těším, až si hru zapnu a zajedu další závod, abych následně zjistil, že přeci jen dám ještě jeden, nebo dva.

V minulých letech jsem na hře kritizoval zejména dvě věci. Neustálou nutnost jet kariéru od úplných začátečníků v Red Bull Rookies a pak absolutní absencí jakékoliv herní nástavby v podobě nějakých výzev. Jakoby vývojáři mé výtky vyslyšeli a k mé radosti všechny tyto neduhy, které mě už pomalu v této závodní sérii zžíraly, odstranili. Přeci jen každý rok jezdit zase od těch pomalých strojů, už bylo únavné a hlavně zdlouhavé. Pro fanoušky série pak zcela zbytečné. Proč se každý rok prokousávat odspodu na vrchol, když už jsem na vrcholu šampionátu byl vloni. Jak říkám, všechny tyto neduhy jsou nyní pryč, takže se nebudeme zdržovat a vrhneme se tedy na podobu letošní Kariéry.

V režimu Kariéry se opět budeme snažit dostat na vrchol se svým vlastním jezdcem, kterému můžete vybrat jednu z předdefinovaných tváří, kdy tentokrát máme možnost i dvě ženské. Největší změnou je tak možnost výběru, v jaké soutěži svou kariéru začnete. Pokud jste úplnými nováčky, není od věci si projít vše od Red Bull Rookies, přes Moto3 a Moto2, až po MotoGP. Klidně však můžete začít rovnou u královské disciplíny. Já se vrhl do třídy Moto2, a vzhledem k nové fyzice a jízdnímu modelu jsem udělal dobře. Jelikož jistá aklimatizace na tyto novinky, v o něco pomalejší kubatuře, se ukázala jako krok správným směrem. Napříč sezónou pak můžete upgradovat možnosti své stáje pomocí Vývoje a Výzkumu, což vám samozřejmě přinese nějaká ta vylepšení ve formě výkonnějšího motoru, silnějších brzd, či například lepší aerodynamiky. Velkým plusem je pak možnost využívat inženýrů, kteří vám motocykl následně nastaví podle vašich potřeb. Stačí jen zadat, s čím konkrétně a jaký máte problém, a inženýři vám pak motocykl podle toho nastaví. Funguje to? Rozhodně ano. Nastavení motocyklu však můžete upravovat i manuálně, ale upřímně to doporučuji jen těm, kteří tomu opravdu rozumí, jinak si spíše uškodíte. Systém samotné Kariéry je letos navíc dosti přehledný, čemuž pomáhá i výše zmíněný nový design menu. Letos tomuto režimu není co vytknout.

Kariéra nabízí ještě tzv. PRO verzi, která je určena těm, kteří chtějí zažít tu pravou míru simulace absolutně bez kompromisů. V této kariéře nelze nastavit míru fyziky, ani další asistence. Vše je nastaveno čistě na simulaci. Stejně tak si projdete celý závodní víkend a to se vším, co to obnáší. Pokud zvolíte tento režim, pak vězte, že jedna sezóna v kariéře vám zabere podstatně více času, ale za to vám dá co nejautentičtější zážitek s této hry. Tento režim pak disponuje ještě jednou zvláštností a to je pokročilá umělá inteligence, která se neustále učí a zlepšuje, což dělá z tohoto režimu opravdovou výzvu. Já jsem přeci jen přešel ke standardní verzi kariéry, ale jako každým rokem jsem nemohl odolat tomu, si tento PRO režim alespoň řádně odzkoušet.

Kromě své vlastní cesty na výsluní, hra obsahuje i další režimy, které jsou zahrnuty v Quick Modes. V nich najdete možnost jet jednotlivé velké ceny se všemi dostupnými typy motocyklů, to samé pak platí pro Championship, či Time Trial. Vedle klasických tříd motocyklů zde najdete i celou řadu historických, ty jsou ale krom jedné všechny zamčené a získáte je jediným způsobem. Hráním tak zvaných Historical Challenges. Ty jsou tedy dalším výtaným zpestřením a v mém případě vyslyšeným přáním, o které jsem snad prosil poslední dva roky.

Jak tedy takový režim Historical Challenges vypadá? Inu. Je rozdělen celkem do čtyř kategorií, kterou jsou vždy nějak tematicky laděné. Každá s kategorií pak obsahuje od 10 do 18 výzev, jejichž úspěšné odjetí vám odemkne ony historické motocykly, včetně jejich legendárních jezdců. Nachází se zde tedy 500cc Heroes, Dawn of MotoGP, Great Rivalries a Modern Era. A když vývojáři tento režim nazvali slovem Challenge, tedy výzva, je to tak myšleno zcela oprávněně. Historické stroje se chovají úplně jinak než ty současné a navíc má tento režim zcela vypnutou možnost flashbacků, takže neúspěch znamená restart, tedy v případě, že je challenge založena na závodě a ne na kvalifikaci, kde jste poté omezeni časem. Za tento režim si zaslouží vývojáři opět palec nahoru.

Vzhledem k tomu, že vývojáři poslední dobou podporují různými turnaji v rámci e-sportu jejich sérii MotoGP, tak ani zde tento režim v podobě MotoGP e-sport Championship nechybí. V tuto chvíli je však uzavřený, jelikož turnaje jsou sezónní a prvního se dočkáme až za nějaký čas. Zatím je však možné hrát klasický online multiplayer, kde si hru můžete vyhledat v lobby, nebo hru sami hostovat a to buď v soukromé nebo otevřené hře. Problem během recenzování tohoto režimu je ten, že se trefit do doby, kdy jej hrají jiní recenzenti ve světě, je velmi obtížný, ale párkrát se mi přeci jen podařilo se do hry dostat. Opět jsem si ale potvrdil jen to, že motorka není auto a tam kde běžné končím do třetího, max pátého místa, mám problém se držet alespoň tak, abych dojel do desítky a občas zda vůbec. Na multiplayer je opravdu praxe nutností, bez ní vlastně nemá smysl režim hrát, jestliže nemáte stejně schopné kamarády pro soukromou hru.

O zajímavou featuru se zde stará grafický editor. Ten zahrnuje hned tři položky a to editaci helmy, nálepek/nášivek a čísla na motorku. Tím nechci říct, že by ve hře nešel editovat například i oděv vašeho jezdce, rukavice, či boty. Tato možnost zde je také, ale možnost tvorby vlastního designu pro helmu, číslo, či nálepku/nášivku rozhodně potěší. Můžete pak vaše výtvory brát jako takový váš poznávací znak. Vytvořené designy je možné sdílet s komunitou a zase naopak od komunity různé vzhledy stahovat. Z prvního momentu se chvíli zdálo, že zejména editor nálepek a čísel do launche hry vývojáři nestihnou, což se nakonec nestalo a vše je tu pěkně pohromadě.

Podobně na tom byla třída MotoE, která během recenzování také z počátku chyběla, ale formou patche byla i s výše zmíněnými editory do hry doplněna, takže fanoušci série a MotoGP nebudou o nic ochuzeni. Třída MotoE má v sérii MotoGP svou premiéru a já jsem si ji s velkou radostí ihned vyzkoušel. Tato třída je zahrnuta ve všech herních režimech, kromě Kariéry a samozřejmě Historical Challenges. Motocykly z této třídy si však nevyzkoušíte na všech okruzích. Jsou limitovány na čtveřici menších okruhů, konkrétně na Sachsenring v Německu, Red Bull Ring v Rakousku, Misano World Circuit v San Marinu a nakonec Circuit Ricardo Tormo ve španělské Valencii. Musím upozornit, že elektro motorky pěkně pískají, nikoliv burácí, což nese celý závod v trochu jiném duchu, než jsme zvyklí. Pokud pisklavé zvuky nemáte rádi, pak trochu snižte volume. Třída rozhodně stojí za zkoušku a jde o další příjemné zpestření.

Už před samotným vydáním jsem byl zvědav na to, jak se vývojáři popasují s technickou stránkou. Ročník 18 byl pro sérii MotoGP převratný v tom, že hra přešla z interního enginu studia Milestone na Unreal Engine 4. Bohužel v MotoGP 18 nebyla tato změna zásadně čitelná, závod my stále přišel takový prázdný, za což mohlo hlavně ztvárnění tratí. O tom, že vývojáři umějí z Unreal Enginu 4 vytáhnout více mě následně přesvědčilo vydání Ride 3. A jak to letos dopadlo v případě MotoGP 19? Posun ve vizuálně stránce je velmi čitelný. Tratě k mému překvapení nepůsobí prázdně, za což mohou detailnější objekty, kterých je vykresleno více, ale také větší variabilita textur povrchů a to ať těch mimo trať, či na ní. Co se týče motocyklů a animaci jezdců, tak tady není zkrátka co vytknout. Samotný chod na Xbox One X je naprosto plynulý a obraz je krásně ostrý. Občas je znát menší dočítání detailů na tribunách v pozadí, ale to je opravdu jen malý detail. Pochvalu si vývojáři také zaslouží za lepší nastavení jednotlivých kamer.

ZÁVĚREM

Letošní ročník MotoGP 19 dopadl na výbornou. Hra dobře vypadá, skvělé se hraje a konečně nabízí více obsahu, než předchozí ročníky. Hlavní novinkou je pak režim Historical Challenges, jenž vás přiměje ve hře utopit další hodiny a hodiny času. Pokud milujete simulace a vrhnete se do Pro Career, pak vás překvapí adaptivní umělá inteligence, která se bude neustále učit. Hra sice není bez chyb a z počátku jsem myslel, že některý avizovaný obsah bude chybět, což se naštěstí nestalo, ale s klidem mohu konstatovat, že jde o nejlepší díl série MotoGP vůbec.

HODNOCENÍ: 9/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Comgad