MudRunner: American Wilds Edition – Recenze

18 prosince, 2018 0 Od Jiří Hora

Simulátor MudRunner jsem již jednou měl tu možnost recenzovat a to v původní edici. Asi si člověk hned začne klást otázku, proč recenzovat hru znovu jen s nějakým tím obsahem navíc, když vlastně se nic razantně nezměnilo. Za normálních okolností bych tak opravdu nečinil a proto jsem pro recenzi edice American Wilds vybral platformu Nintendo Switch u níž si série odbíjí touto edicí svou premiéru a proto je i recenze této edice na této platformě naprosto adekvátní a tak si vše vezmeme pěkně od píky, jako bych tento titul nikdy neviděl.

Mudrunner: American Wilds Edition pochopitelně zůstává v jádru nekompromisním simulátorem, kdy každá z dostupných deseti map je naším vlastním hřištěm a nikdo nám neřekne, co máme a co nemáme dělat. Dejme tomu, že každý s logickým uvažováním zjistí, že když má jeden truck, který může vozit dřevo, začne vozit ono dřevo na pilu. Ve zkratce nelze čekat, žádné příběhové pozadí, ani nic podobného a vlastně nikdo by to od takové hry snad ani neočekával. Zde jste svým vlastním pánem.

Já se zaměřil hlavně na nové mapy z rozšíření American Wild, kdy prostředí Ruské Sibiři střídají lesy Severní části USA. V hlavní singleplayerové části máte z počátku odemčenu pouze jednu ze dvou, kdy druhou následně odemknete po dosažení určité úrovně progresu z té první. To samé platí o mapách z původního Mudrunneru, tady jich je ale pro počátek odemčeno přeci jen více tedy mapy čtyři z osmi. Na začátku každé mapy jsme vždy postaveni se dvěma vozidly, kdy další si postupem odemykáte na samotné mapě a to jednoduše tak, že k nim dojedete. A věřte, že na mapě nejsou jen tak, vždy jsou nějakým úkonem k ní svázané, byť v garáži je můžete trochu přizpůsobovat, tedy alespoň většinou.

Když hra dostala rozšíření na Severoamerickém kontinentu, asi by nebylo úplně ideální se tam prohánět s offroady ruských značek. Chce to přeci jen něco amerického a vývojáři na to samozřejmě mysleli. Ve hře tak nově nalezneme vozidla značky Chevrolet, Hummer, nebo Western Star. Tím na vás dýchne okamžitě duch Amerického lesnického průmyslu. Celkově nám vozový park nabobtnal na krásných třicet kousků těžké techniky, trucků a offroadů. Nicméně nepřijdete ani o ony Sibiřské těžké terény, jenž vás vždy postaví před řádnou výzvu, což vás tedy čeká i v případě Americké divočiny. Jen je trochu škoda, že obě prostředí se nějakým způsobem výrazněji neliší, chtělo by to možná využít toho, že USA, či celkově Severní Amerika disponuje rozmanitým prostředím, tak proč si hned vybrat to, které je až příliš podobné tomu, co již ve hře je. I tak samozřejmě naše nová bahnem protkaná hřiště potěší.

Pokud však nejste na to, abyste si určili vlastním hraním směřování samotné hry, či mapy, tak vás jistě potěší, že kromě tohoto klasického modu hra disponuje i Challenge modem, kdy máte vždy konkrétní úkol a k němu ještě bonusové výzvy. Challengí je celkem 11, kdy opět několik z nich opět tvoří nové z rozšíření American Wilds. Většina výzev se skládá z toho dopravit náklad z bodu A do bodu B s nějakou tou výplní mezi tím s tím, že bonusovou výzvou může být dojed nepoškozený, či v určitý čas, nebo vše odjed z pohledu z kokpitu. Jojo, i verze pro Switch disponuje kokpitovým režimem, který je naprosto shodný s verzemi pro větší konzole, nic víc nic méně. Bohužel je smutné, že vývojáři ani do nové edice nedostali kompletně zpracované kokpity a tak se musíme stále spokojit pouze s černou kabinou s volantem a universálními budíky pro každé vozidlo.

Hlavním prvkem Mudrunneru, už v prapůvodní verzi Spintires, byl fyzikální model a to ať samotných strojů, tak i prostředí, které to na sobě rozhodně nechávalo znát. Ani u verze pro hybridní konzoli Switch tomu není jinak. Vždy velmi dobře poznáte s čím, a kam jste vjeli. Jestli máte náhon na všechna kola, či jen na jednu nápravu. Jestli vezete například kapalinu, která neustále putuje z jednoho konce nádrže do druhého a může vám u srázu dopomoci ke zřícení a zlikvidování vozidla. Vývojáři jednoznačně nic nevynechali, ale je tu jeden malý zádrhel. Vzhledem k tomu, že Nintendo Switch nemá spouště nelze regulovat hladinu plynového pedálu. Tedy buď jedete na plný knedlík, nebo vůbec. Tudíž jsou vozidla trochu náchylnější na zahrabávání se do bahna. I tak je ale o zábavu postaráno a to i na cestách.

Po vizuální stránce se Switch verze rozhodně nemá za co stydět a to jak v režimu handheldu, tak v klasickém dokovacím režimu. Hlavním rozdílem mezi těmito verzemi je hlavně rozlišení, které je doku pochopitelně lepší, ale jinak si hru skvěle užijete v obou případech. Asi je jasné, že co se týče míry detailů, tak se Switch verze nevyhla jistým kompromisům, ale i tak se není za co stydět. Pokud budete hrát v režimu handheldu, pak to na obrazovce samotného Switche ani moc vnímat nebudete. Co se týče frameratu, tak ten je v obou případech zcela odemčen. Ve hře najdete místa, kdy vám hra pojede skoro 60fps, ale také místa, kde to spadne pod 25fps. Většinu času ale hra běží kolem 30 – 35 fps. Dá se tedy i po technické stránce mluvit o spokojenosti.

ZÁVĚREM

MudRunner: American Wilds Edition přišla na Nintendo Switch v plné parádě i s veškerým oficiálně dostupným obsahem. Je pravdou, že verze pro hybridní konzoli od Nintenda se nevyhnula nějakým technickým kompromisům, ale i tak se má k světu a uspokojí každého fanouška série Spintires, jenž svého oblíbence chce hrát i na cestách. Mírné zklamání akorát pramení z některých nedostatků, které jsou ale součástí her universa Spintires už od samého začátku, jako nepříliš detailní model kokpitů.