Outriders – Recenze

Když vyslovíme pojem Diablovka, každý si představí dosti specifický žánr her, který v podstatě přesně kopíruje celý koncept slavné série od Blizzardu. Během představení hry Outriders od polského studia People Can Fly nikdo nejspíše netušil, že i tuto hru bude někdo někdy k výše uvedené sérii přirovnávat. Ani já si to nemyslel a to dokonce ani ve chvíli, kdy jsem měl za sebou 2 a půl hodiny v demoverzi, z níž jsem následně sepsal i obsáhlé preview. Když jsem se totiž do hry mohl konečně naplno pustit, zjistil jsem, že ona testovací verze vám o samotné hře vlastně nic moc neřekne a o to větší bylo mé překvapení, prozradím vám, že příjemné překvapení.

O hru Outriders jsem se začal zajímat prakticky ihned od prvního zveřejněného gameplaye. Už tehdy jsem cítil, že by se na nás mohlo chystat něco zajímavého a skutečně tomu tak je. Titul mě sevřel do svých spárů a již nepustil. Ve hře trávím svůj čas prakticky denně a důvodů je skutečně spousta. Ostatně tato recenze vám je v odstavcích níže náležitě vylíčí.

Příběh nás přivádí do vzdálené budoucnosti, kdy na planetě Zemi dojdou všechny přírodní zdroje a lidstvo je tak nucenou svou drahocennou domovinu opustit. Modrou planetu tak opustí dvě „archy“, podobnost s Mass Effect Andromeda je čistě náhodná, avšak k cílové destinaci dorazí pouze jedna jediná. Novou domovinou se má stát planeta Enoch, která má poskytovat ideální podmínky pro život. První průzkum jednotky Outriderů, které jste členem, vypadá slibně, tedy do chvíle, kdy jste zastiženi záhadnou bouří. Poté se vše změní. Dál už ani muk. Trochu více jsem o příběhu nastínil v preview, ale nyní končím. Děj sebou nese poměrně zajímavou zápletku, která sice v některých směrech není zcela originální, ale dokáže zaujmout a to právě svým tajemným nádechem.

Výpravnosti pomáhají i skvěle střižené cut-scény, které jsou navíc součástí i větší části vedlejších misí, které vždy nabízí originální příběh. V tomto ohledu bych je klidně mohl přirovnat k slavnému zaklínači. Jejich hraní vás bude bavit. Mnohdy navíc rozšiřují lore místního světa, který má rozhodně co nabídnout. Cut-scény v podobných aktivitách jsou ve hrách spíše vzácné a proto je třeba práci vývojářů v tomto směru ocenit. Vedlejší aktivity navíc nezahrnují pouze sidequesty, v této záložce se nachází ještě trojice dalších a pro milovníky lootu daleko zajímavějších aktivit.

Zmíněné aktivity zahrnují – bounty hunt, monster hunt a treasure hunt. V prvních dvou případech je třeba někoho zabít, řekněme minibosse. V případě prvního bounty huntu je třeba nutné zabít různé hledané osoby, většinou jde o leadery nějakých gangů, vrahy, či podobně. Lov monster už ve svém názvu odráží svou náplň. Tady se musím pozastavit nad tím, že vývojáři  dokázali vytvořit skutečně spoustu zajímavých tvorů, kteří překupují detaily a na něž je radost pohledět. Poslední lov pokladů je o hledání artefaktů z dob dávno minulých, tedy těch, které pocházejí ze Země a mezi sběrateli na Enochu tak mají skutečně vysokou cenu. Odměnou za splnění těchto úkolů vám je nějaká ta nová zbraň, či kus zbroje.

Hra nabízí skutečně širokou paletu zbraní od pistolí, přes samopaly a útočné pušky, až po brokovnice, lehké kulomety a odstřelovačky. Modely jednotlivých zbraní mají šmrnc a jejich podoba je velmi rozmanitá, což u podobných her nebývá příliš zvykem. To samé platí o jednotlivých částech zbroje. V tomto směru se hra velmi blíží koncepci hry Destiny. Ostatně všech gear je možné vylepšovat a pokud si nějakou zbraň vysloveně oblíbíte, můžete s ní hrou putovat skutečně dlouho a to právě díky širokým možnostem jejich upgradu. Ten sice není vizuální, ale po stránce vlastností je skutečně co nabídnout. Stačí mít jen dostatek surovin, které lze získat těžbou kovů, či rozkladem nepotřebného vybavení. Vzácnější materiály vám pak padají z nepřátel vyšších tříd, či splněním questů.

Vraťme se ale ještě zpět na začátek, jelikož nedílnou součástí hry je i tvorba postavy. Editor nabízí solidní úpravu obličejových rysů, byť nejde o ten nejkomplexnější editor. Myslím ale, že tu pravou tvář si vybere každý. Určitě je výhodou, že vzhled je možné upravovat v podstatě po celou dobu hry. Dalším milníkem v tvorbě vašeho Outridera je samozřejmě volba třídy schopností. K dispozici máme čtyři classy –  Devastator, Pyromancer, Technomancer a Trickster. Každá třída nabízí unikátní schopnosti a také jiný přístup k akční složce, či v případě hraní v kooperaci, k jednotlivým rolím v týmu. Já osobně si zvolil Trickstera, či přesněji pokračoval jsem s postavou z demoverze.

Trickster nabízí různé hrátky se zpomalením času, je účinný v boji na blízko a umožňuje také teleportaci. Za mě jde o ideální typ postavy pro všechny možné situace, alespoň já jsem si jej nesmírně oblíbil. Každá třída nabízí každopádně dva stromy schopností, či jeden strom a stromeček. Strom nám nabízí celou řadu pasivních schopností, které pak doplňuje onen stromeček s aktivními schopnostmi. Fungovaní postavy, její levelování a tak, je velmi podobné právě se sérií Diablo, ale to není jediným prvek, který je s touto sérií společný. Tím nejcitelnějším znakem podoby je pochopitelně hratelnost.

Diablo stojí vlastně na neustálém zabíjení zástupů nepřátel, z nichž pak získáváte cenné vybavení. Stejný koncept využívá i právě Outriders a je to naprosto stejně chytlavé. Rozdíl je samozřejmě v přístupu k této formě hratelnosti. Novinka využívá perspektivu third-person střílečky a ono to funguje a velmi dobře to funguje. Vrcholem jsou vždy souboje s bossy, kteří jsou unikátní a dokáží vám pořádně zatopit. Ostatně smrt vám dá hra dostatečně najevo tím, že s každou smrtí ztrácíte něco z World Tieru, což je jakási úroveň herního světa, které jste se svou postavou dosáhli. Tím se také reguluje obtížnost hry. Opět jde o prvek, jenž velmi dobře funguje. Vývojáři chtěli, aby byla hra vždy výzvou, takže i když se vracíte do starších lokalit, třeba kvůli vedlejší misi, nepřátelé budou stále představovat patřičnou hrozbu.

Ostatně odměnami hra nešetří v mnoha spektrech. Odměny můžete totiž získávat i za Accolades, či různé další milníky. Za ně pak můžete dostat nějaký ten gear, či získat nové úpravy pro váš banner, nebo vozidlo. To slouží k přesunu mezi jednotlivými lokacemi herního světa, ale bohužel jej sami ovládat nebudete, k tomu máte vašeho věrného přítele Jakuba, který pro slovo „Ku**a“ nejde daleko. Na trucku lze změnit celé jeho součásti a tak si jej řádně přizpůsobit. Jde ale spíše o kosmetickou záležitost.

Na tomto titulu mě ale ohromila jedna konkrétní věc a to je samotný herní svět. Nejde sice o jednu komplexní mapu, ale to zde vlastně vůbec nevadí. K dispozici máme nespočet menších map, které jsou vždy situované do originálního biotopu, či jinak prostředí. Mnoho z nich vám svou podobou vezme dech. Zejména některé scenérie mě nutili se zastavit a kochat se. A někdy jsem se kochal i několik minut. Samozřejmě s tím souvisí i se samotnou kvalitou vizuálního zpracování, ale k tomu se ještě dostaneme.

Každá jednotlivá mapa je tvořena několika menšími lokacemi, ty tak trochu fungují jako arény, kde je třeba pozabíjet vše, co se vám postaví do cesty. Může se to zdát monotónní, ale je to nesmírně zábavné a jak říkám, hra se vám vždy snaží dobře balancovat obtížnost. Podobný systém použilo studio už ve spin-offu Gears of War: Judgment. Zde to ale funguje o poznání lépe. Jelikož se v mapě budete často pohybovat i zpět, určitě oceníte i jednotlivé Waypointy, které slouží pro fast-travel. Mezi mapami je pak třeba použít onen truck, jak už bylo zmíněno výše. Vývojáři mysleli snad na vše. A vytvořili koncept, jenž je jednoduchý funkční a bude vás bavit. Zejména díky velkému počtu unikátních prostředí.

Po technické stránce není hře vlastně co vytknout. Na konzoli Xbox Series X běží hra skálopevných 60 snímků za sekundu a to vše v dynamickém 4K rozlišení, které téměř cílí na definitivní hodnotu. Vizuální stránka mě baví. Lépe to říci nejde. Svět vypadá úchvatně, je plný detailů a vždy vás něčím překvapí. Jediné, co občas trochu pokulhává je lips-sync, který by ještě zasloužil nějakou tu péči. Jinak vlastně nevím, co bych tomu mohl vytknout. Osobně mě zaujalo i nazvučení dokonale podtrhující atmosféru hry. Určitě si mnoho z vás najde i mnoho pamětihodných momentů a nechybí i nějaké to drama a zvraty. To je možná něco, co si vývojáři půjčili opět ze série Gears of War, z níž si hra půjčuje třeba i cover-systém.

Původně jsem čekal, že hra bude vedena jako Live-service titul, ale nic tomu v reálu nenaznačuje. Každopádně já bych se dalším expanzím místního světa nebránil. Ostatně pokud jste sledovali i rané dění kolem hry pak víte, že má hra na kontě obrovský úspěch, takže věřím, že příběhovým DLC se nevyhneme. Osobně v to doufám. Pokud se pozastavujete nad téměř nulovou kritikou na hru, pak vězte, že ono toho ke kritice mnoho není. Hra mě pohltila, chytila do jakési pasti, z níž není úniku, vlastně z ní ani utéci nechci. Zmínit snad musím jen přítomné bugy. Ty mohou občas pobavit, jindy skutečně vytočit a to je vlastně hlavní faktor toho, proč hra ode mě nemá definitivní hodnocení. Jinak si svou známku skutečně zaslouží.

---

ZÁVĚREM

Z Outriders je pro mě černým koněm letošního roku. Od hry se toho mnoho nečekalo a možná se jí předvídal brzký pád v zapomnění, ale opak bude pravdou. Titul vás pohltí svým světem, svou hratelností a prakticky vším čím je. Stačí mu dát šanci a přežít trochu zmatečný úvod a věřte, že vás chytí a už nepustí.

Datum vydání: 1. dubna 2021 – Potřebné místo na disku: 49,4 GB
Distributor ČR: Cenega Czech