Stygian: Reign of the Old Ones – Recenze

26 září, 2019 0 Od Jiří Hora

Je tomu sotva čtvrt roku, kdy jsem hrál a recenzoval titul The Sinking City inspirovaný hororovými povídkami od H. P. Lovecrafta, a už tu mám další herní kousek inspirovaný příběhy výše uvedeného spisovatele. Jde o point-n-click adventuru Stygian: Reign of the Old Ones doplněnou o řadu prvků her na hrdiny vycházející exkluzivně pro PC, jenž má na starosti vývojářské studio Cultic Games. Název studia je poměrně výstižný pro tvorbu hry podle Lovecrafta, jelikož pojmy kultismus a okultismus nejsou jeho příběhům vůbec cizí. Ale je pojetí Lovecraftova světa vývojářským studiem tím správným? Snad vám dá má recenze na tuto otázku odpověď.

Příběh hry nás zavede do 20. let minulého století do zbědovaného distopického města Arkham. Místa, které je celým světem zapomenuto a jehož obyvatelé zde bojují s všudypřítomným strachem ze smrti a šílenstvím pramenícím z jejich každodenních nočních můr. V jedné takové noční můře se ocitáme i na samotném začátku hry, kdy je nám tajemnou postavou se znepokojivým vzhledem známou jako Dismal Man, ukázán samotný Arkham v podobě plné násilí a absolutního šílenství. Když se probudíme, tak se této postavě vydáváme po stopách. Naše vyšetřování bude následně ovlivněno tím, jestli je naším důvodem v pátrání pomsta, spása, či poznání. Vše ale směřuje k tzv. Černému dni, tedy jakési apokalypse v níž máme bojovat o holý život a poslední kapky zdravého rozumu. Ostatně musíme mít neustále na paměti, že řada věcí, které se ve hře odehrají nejsou skutečné a jsou jen výplodem naší mysli, jenž je vytvořen samotným prostředím města Arkham. Pokud necháme naší postavu propadnout šílenství, pak ji to může dovést až na konec jejího života. Proto naše reakce na okolní události musíme pečlivě zvažovat. Podobný prvek hry jsme už mohli vidět jak u The Sinking City, tak Call of Cthulhu.

Přestože jsem díla mistra Lovecrafta nikdy nečetl a hanba mi, tak příběhy, které my byly podány v posledních titulech mi daly jasně najevo, že si autor svůj post zcela zaslouží. Podoba her jako Call of Cthulhu a The Sinking City ve mě skutečně evokovala pocity strachu a beznaděje, čemuž pomáhal nejen příběh a jeho atmosféra, ale také pojetí samotných her, které sázely na kompletní 3D světy, u nichž hororové prvky dobře fungovaly. V případě Stygian to ale moc nefunguje. Byť nám vývojáři servírují skutečně skvěle napsaný příběh s komplexními dialogy, kterých není opravdu málo, tak zde ony hororové prvky úplně nefungují. Hra je totiž vedena izometrickou kamerou shora klasických point-n-click adventur, což mě zkrátka nepřesvědčilo k tomu, abych měl jen na okamžik strach, či špatný pocit z toho, co se na monitoru děje. To mi popravdě bylo vzhledem k propracovanosti vyprávění trochu líto.

Vraťme se ale ještě k tvorbě postavy. Ta je poměrně robustní a nabízí celou řadu možností, jak si můžeme profilovat naší postavu. Než se k tomu ale dostaneme, musíme si nejprve zvolit pohlaví, načež si vybereme jednu z řady předdefinovaných podob, kterou bude následovat ještě volba věku. Ten zde neplní jen kosmetickou roli, ale jde o prvek, který může ovlivňovat vlastnosti naší postavy. Například pokud se podvolíme stáří, pak nám životní zkušenosti poskytnou jistou moudrost, jenž nám může být nápomocna v rozhovorech. Na druhou stranu vnímavost okolního světa bude postižena. V případě mladí je to přesně naopak a zlatý věk mezi mládím a stářím pak představuje jakýsi balanc mezi obojím.

Tím ale pochopitelně tvorba postavy nekončí, ba naopak vše teprve začíná. Nejdůležitější volbou během výběru postavy bude volba archetypu, kterých je ve hře osm a nabízejí vždy ještě čtveřici podkategorií, kterými se více vyprofilujete. Například pokud si zvolíte archetyp Akademika, pak si budete moci zvolit dále mezi tím, jestli budete Vědcem, Výzkumníkem, Psychiatrem, nebo Fyzikem. Vědec pak představuje něco jako defaultní charakter tohoto archetypu a nedostává tak žádné další bonusy nebo postihy. To už neplatí v případě zbylých tří podkategorií, které nabízejí postihy a bonusy podle daného zaměření.

Dále si budeme moci vybrat své přesvědčení, kdy máme na výběr mezi humanistou, materialistou, nihilistou, esoteristou, racionalistou a nábožensky založeným. Vaše volba bude ovlivňovat možnosti odpovědí během dialogů. Nakonec je třeba si ještě přiřadit body k daným dovednostem naší postavy. Systém použitý ve hře vychází z her založených na pravidlech D&D, z kterých vychází celá RPG část hry. Chvíli jsem si upřímně myslel, že je celá tvorba postavy trochu překombinovaná, ale následně během hraní jsem skutečně zjistil, že vše má svůj smysl.

Průběh samotné hry bychom mohli rozdělit na dvě části. Jednou je průzkum světa a dialogy mezi postavám a druhou jsou pak souboje s nepřáteli. Průzkum světa nám pomůže poodhalit tajemství a historii Arkhamu, ale je také nutný pro vyhledání různých materiálů, které nám pomohou při tvorbě různých předmětů a tak podobně. Během dialogů se pak před námi otevírá nepřeberné množství možností pro odpovědi, které jsou ovlivněné naším archetypem a zvoleným přesvědčením. Postoj, jaký si vytvoříme během různých rozhovorů, může být klíčový pro to, jakým způsobem budeme postupovat hrou a také jakých informací se nám dostane. Vše má pak vliv na příběh jako takový.

Pokud se dostanete do fáze, kdy rozhovory nebudou nic platné a bude třeba vstoupit do souboje, pak se před vámi otevře klasický hexagonový tahový systém založený na investici akčních bodů. Během chvíle, kdy jsme na tahu máme na výběr z několika možností. Můžeme provést útok, obranu, rabovat a nebo utíkat. Zajímavé je, že není třeba porazit všechny nepřátele na bojišti, abychom mohli jít dále. Úplně v poklidu stačí, když zlikvidujte tu část, která vám v podstatě přímo brání v průchodu. Jakmile se jich zbavíte, otevře se speciální možnost pro útěk, která nám umožní pokračovat dále bez toho, aniž bychom na útočníky opět narazili.

Asi by bylo poněkud smutné, kdybychom se po herním světě pohybovali sami a proto budeme mít možnost se ve hře pohybovat s dvěma dalšími společníky, kterým budeme moci následně upravovat vybavení a řídit jejich vývoj schopností. Během hry se k nám ale mohou krátkodobě připojit i další postavy, kterým však vlastnosti nijak neovlivníme. Jejich důvody připojení se k naší společnosti se mohou různit. Jedni to budou dělat pro peníze a další z osobních důvodů. Ať už ale budeme mluvit o našich hlavních společnících, či těch vedlejších, tak ve všech případech budeme mít nad nimi plnou kontrolu, když dojde na boj.

Výše jsme zmínil, že při průzkumu světa můžeme vyhledávat různé materiály a předměty. Ty je možné využívat pro tvorbu buďto jiných předmětů, nebo věcí potřebných pro další postup hrou. Některé předměty nám ale mohou být nápomocny i pro vývoj postavy, či během studia okultních věd, konkrétně černé magie. Ta se nám může hodit při střetech s nepřáteli, kdy určitě schopnosti dovolují likvidaci hned několik nepřátel najednou a to pouze výměnou za trochu vašeho duševního zdraví. Časté využívání a zaměření se na černou magii bude znamenat jistou ztrátu kontaktu s realitou, což může mít svůj dopad i na naše nahlížení na různé další postavy ve hře, což může být výhodou i postihem. Nejlepší je mezi tím vším najít rovnováhu.

Vizualizace hry Stygian je charakteristická zejména použitím tónované a desaturované barevné palety. Na celý herní svět, či jeho části pak nahlížíme pomocí kompletního 2D zobrazení. Můžeme se zde bavit i o jakési umělecké stránce věci a to obzvláště pokud k atmosféře započítáme i deprimující, úzkostlivý a melancholický soundtrack, který minimálně napomáhá k tomu, aby v nás byl navozen alespoň nějaký ten pocit strachu a beznaděje, když už k tomu přímo nevybízí samotné pojetí herního stylu. Vývojáře musím pochválit za skvělé zvládnutou technickou stránku věci, která mi vlastně umožnila hru vůbec recenzovat. Hru si totiž budete moci zahrát prakticky na čemkoliv a to díky opravdu směšným HW nárokům, s nimiž si poradil i můj notebookový dědeček od Lenova.

O hře jsem vlastně mluvil ve skrze pozitivně. Ale styl jakým je vytvořena nemusí sedět úplně každému. Pokud vás totiž hra nezaujme na svém začátku, tak vás nezaujme nikdy a začne vám za chvíli připadat monotónní. Občas také zlobí uživatelské rozhraní a celkově interface během hraní. Myslím, že hlavní problém hry je v tom, že nejspíše nedokáže zaujmout mladší herní publikum a to zejména díky tomu, že nám dává vzpomenout zejména na dobu, kdy jsme hodiny a hodiny trávili u her jako IceWind Dale, Baldur’s Gate a dalších D&D like her, což mladší hráči nepamatují.

ZÁVĚREM

Stygian: Reign of the Old Ones je hrou, která nám dává vzpomenout na zlatou éru izometrických rpg a point-n-click adventur zároveň. Celé hře vévodí zajímavý a dobře napsaný příběh, který je založen na dílech H. P. Lovecrafta, jehož rukopis se ve vyprávění rozhodně neztratí. S touto hrou se vám dostává skutečně komplexní a propracovaný titul, který však zároveň trochu naráží na to, co je zároveň i jeho silnou stránkou, a tou je staromódní styl, který si moc mladších hráčů rozhodně nezíská. Pokud však na pravidla hry přistoupíte, čeká vás jedinečný zážitek.