V nakladatelství Crew nedávno vyšel tenhle velmi zajímavý počin. Jak číslo za názvem napovídá, jedná se bohužel o pokračování na díly. Já nesnáším čekání, proto k smrti nenávidím právě probíhající seriály. Až když se dokončí závěrečný díl, pak jej teprve poté celý shlédnu v několika dnech. Kvůli časovým rozestupům bych si nepamatoval nic z první, druhé či třetí série. Nic pro mě. Vraždy v Dekagonu byly již dokončeny, tak jsem se do toho naplno ponořil. Večeře s vrahem Lewellynem 1 je však značné riziko. Zadní strana sice ujišťuje, že se chystá další část, ale kdy? Píše se tam: „brzy“. Pro mě je brzy zítra, pro nakladatelství klidně i v řádu několika měsíců. Vše by mělo končit šestkou. Má cenu korejskou „mangu“ (v Jižní Koreji je pro tento typ literárního žánru používaný výraz manhwa) vůbec číst už teď? Není lepší začít něco jiného, co je již dokončené? Dá to něco čtenáři nebo je to vlastně už tisíckrát omílané téma? Kdybych to měl napsat ve zkratce již teď, označil bych jedničku za vysoce pomalé drama, zaměřené na dva charaktery v jednom zapadlém, špínou prolezlém činžovním domě v chudinské čtvrti v jednom neznámém městě. Jedná se o dost zdlouhavý úvod do pravděpodobně zajímavého konceptu vztahů mezi lidmi, kriminálními počiny či vlastním neúspěchem, jež graduje zoufalými rozhodnutími, jaká by člověk v běžné životní situaci nikdy neučinil. Co horšího by ještě mohlo být, hlavní hrdina si zažije i chvilkový pobyt na ulici. V zimě, venku, pod menší stříškou, protože vlastně nemá kam jít.
Autor tohoto dramatu pracuje s několika klíčovými tématy: stalking, zabíjení lidí masovým vrahem, který je stále na útěku a možná by to mohl být právě Lewellyn – soused hlavního hrdiny celé knižní série Shavonna. Další filozofické aspekty jsou: chudoba, neúspěch v kariéře i následné selhání, asociální prostředí, kdy Shavonne nemá skoro žádné kamarády (má jen jednoho přítele, kterého stejnak pošle k vodě a jednoho doktora, jehož zná již řadu let), je gay, hodně promiskuitní. Jeho práce spočívá v tzv. ghostwritingu, což znamená, že autor píše pod cizím jménem. Daný text (článek, kniha, slogan atp.) jsou ve vlastnictví toho, kdo si danou práci zadá. Já svoji prózu i odbornou literaturu naštěstí píšu pod vlastním jménem, nedokážu si představit, jaké to je, když někdo čte moji práci, ale neví, čí vlastně je. To musí být extrémně frustrující i depresivní zároveň. To vše se děje, řeší i rozebírá ve Večeře s vrahem Lewellynem 1. Tohle funguje skvěle, ale jak jsem již napsal – vše probíhá pomalu, protože se rozebírá více palčivých problémů z tohoto sociálního prostředí, skáče se zleva zprava. Nevyřeší se vlastně žádné z nich. Ano, je to vyprávění na pokračování, ale třeba Vraždy v Dekagonu byly vždycky něčím uzavřené, něco vyřešené. Zde se otevře více témat najednou, ale nedokončí ani jedno zmíněné.
Je libo steak?
Zápletka začíná již tak dost depresivně. Hlavní postava Shavonne je neúspěšný spisovatel, kterého odmítá vlastně každé nakladatelství v okolí. Nemá peníze, žije v chudinské čtvrti, a ještě navíc k tomu všemu ho pronásleduje pošahaný stalker. Posílá mu podivné, gramaticky špatné vzkazy, buší mu na dveře v jakoukoliv denní i noční hodinu. Jde na policii vše ohlásit, ale ta ho rovnou odbyde, protože má na práci větší ryby – v okolí totiž řádí masový vrah, který zabil již několik lidí a detektivové stále neví, kdo za tím je. Nasadily se na to tedy všechny síly sboru. Stalkerem obdivovaný Shavonne se tedy musí vrátit zpátky domů s nepořízenou. Když v tom na chodbě ve svém patře potká nového souseda Lewellyna. Sedí na schodech do vyššího patra, tiše loupe cibule. Když se ho hlavní postava zeptá, proč to dělá zrovna tam, odpoví, že nesnáší, když se mísí nepříjemné pachy do sebe. To může znamenat cokoliv. Jenže on pravděpodobně myslel trochu něco jiného, což Shavonne zjistí, když přijme pozvání na oběd k němu do bytu. Tam po chvíli omylem narazí na mrtvolu, rychle odtamtud vypadne a jde vše nahlásit policii, jelikož stejné mrtvé tělo se objevilo chvíli poté v jedné zapadlé uličce. Co byste udělali vy, kdybyste se ocitli v této situaci? Nechali si vše pro sebe a dělali, že se nic nestalo nebo byste rovnou utíkali maximální rychlostí vše oznámit na policii? Půl na půl? Váhali byste? No, to Shavonne také. Nakonec se tam raději vydal, jenže tam zjistil, že kdyby ho nabonzoval, mohl by se mu ukrutně pomstít. Ze strachu tedy nic neohlásil, odešel zpět do činžovního domu, kde musí bydlet.
Tam opět narazí na Lewellyna. Opět loupe cibuli, zve k ho k sobě do bytu. Jenže Shavonne není naprostý blázen, aby se vrátil na místo vraždy. Co s tím? Je asi lepší dohodnout „rande“ (oba jsou gayové a časem se ukáže Lewellynova náklonost) někde v restauraci. Tam dojde k potyčce, jež se vyřeší velmi rychle. Dál z příběhu prozrazovat nebudu, nechci, abyste si zkazili zbytek knihy. Tohle je tak jedna desetina toho, co se všechno stane. Velký důraz je tedy kladen jak na tuto dvojici, jejich vztah (i následný vývoj), sociální problémy lidí s životním minimem, ocitají se v existenční nouzi. Pak se tedy řeší stalking či další témata včetně toho, kdo je sakra ten masový vrah? Je to jeho soused? Ano nebo ne? I kdyby byl, Shavonne nemá kam utéct, protože nemá na přestěhování peníze. Musí žít tak, jak to má teď – v naprosté finanční nouzi. Autor umí dobře reflektovat jednotlivé sociální třídy i dennodenní problémy lidí „uvězněných“ uvnitř. Co dostanou na začátku života za karty, s nimi musí hrát až do svého trpkého konce. Není to absolutně fér, ale tak to prostě je. Scénář je skvěle vystavěn, sice je pomalejší, za to skvěle sepsaný, poutavý. Není však tolik napínavý (zatím) jako Vraždy v Dekagonu, které odbíhaly dost svižně. Končí to však bohužel stylem, kdybych třeba rozpůlil tuto recenzi na několik částí a skončil uprostřed věty. Žádný zvrat na samotném závěru. Nic. To je škoda, avšak třeba se pokračování více rozjede. Bylo by celkem na čase.
Stylizace
Ten hlavní rozdíl mezi mangou a manhwou je ten, že zatímco ten první styl se čte „odzadu“ zprava doleva a je černobílý, ten druhý je klasický evropský – čte se po našem ve všech barvách. Na tři sta stranách tak tedy Večeře s vrahem Lewellynem 1 je přenádherně graficky nadupaná orgie. To je jeden z předních kladů této knihy (vyjma scénáře i zpracovávaných témat). Kreslíř si dal obrovskou práci, aby vše ladilo do posledního detailu. Pokud budu jen odhadovat, příběh je ve fiktivním americkém městě cca třicátých let, kdy pojetí je špinavá čtvrť plná kriminality, hnusu i bezpráví. Nikdo nikomu nepomůže, všichni jsou na všechno sami. Ponecháni té hnilobě kolem. To se také projevuje v samotné stylizaci, jež vše zmíněné dokáže skvěle uchopit, vykreslit i věrohodně podat. Dražší cenovka (oproti jednotlivým dílům Vražd z Dekagonu) je tedy naprosto ospravedlnitelná. Přední i zadní strana titulu dokáže zaujmout na první pohled, z hlediska marketingu se Večeře s vrahem Lewellynem 1 prodají jen názvem a designem přední stránky. Můžu mluvit z vlastní zkušenosti, já u své prózy Já, sráč udělal totéž a kvůli tomu se prodává. Jediné, co bych vytknul, je trochu nepřesný popisek vzadu, kde se píše, že hlavní hrdina nemá holku (vlastně kluka), nemá práci (má, ale špatně placenou, kde nemůže uvést své jméno), kamarády (má, asi masového vraha…) ani rodinu (tu opravdu nemá, každopádně stýká se s jedním doktorem, sem tam pokecá s lidmi kolem). Kniha je pak trochu jiná, než uvádí popisek. Na to bych si dal příště pozor, vypadá to pak, že markeťák tu knihu moc nečetl.
To už poznám, protože se mi to přesně stalo u rigorózní práce, kdy mi komise projekt zamítla s tím, že je to špatně, ale nedokázala sdělit v čem. Prostě to nečetli, což bylo poznat. U nich to byla lenost, u marketingového oddělení, doufám, tomu tak nebylo. Hodně knih, hodně práce. Chápu. Pozor však na to. Já to čtu vše důkladně. Jinak vizuálem se Večeři s vrahem Lewellynem 1 nedá nic vytknout. Dokáže i za vyšší částku (oproti černobílým mangám) zaujmout opravdu natolik, že si to druhý den musíte pořídit domů. To je jako když jste na rande a buď se vám ta slečna (či muž) líbí nebo ne. Nic mezitím. Rovnou pak víte, že chcete toho člověka poznat více nebo už raději vůbec. Vzhled je první dojem, design obálky to samé. Kvalita textu, stylizace, styl vyprávění, rozpracovaná témata jsou sekundárním ukazatelem kvality. Ten však rozhodne, zdali čtenář půjde i do dalšího dílu.
ZÁVĚREM
Večeře s vrahem Lewellynem 1 jsou pochmurným vyobrazením stalkingu, homosexuality, chudoby, kariérního vyhoření či kriminality, s níž si policie nedokáže moc dobře poradit. Jihokorejská manhwa (vlastně manga) je stylizací plně barevné, nádherně nakreslené, scénáristicky vysoce kvalitní. Jediný mínus je to, že se příběh rozjíždí moc pomalu, nedějí se tam zásadní zvraty, každopádně i tak se jedná o kvalitně zpracované drama z prostředí sociálně vyloučené lokality nižší třídy. Hlavní hrdina je zkrachovalý spisovatel, jež se živí tzv. ghostwritingem, což je spaní bez podpisu. Nikdo neví, že dané texty napsal on. To je už samo o sobě extrémně depresivní. K tomu všemu ho někdo neustále stalkuje, nechává mu gramaticky chybné vzkazy, ťuká na dveře. Aby toho nebylo málo, seznámí se se svým sousedem, jenž loupe na chodbě vedle jeho bytu cibule a mimochodem – asi někoho zabil. Mrtvola je totiž v jedné z jeho místností. Co s tím? O tom je celá první část (z celkových šesti) této knihy. Vřele ji doporučuji všem, kteří chtějí silné vyprávění, důraz na sociální interakci s podivíny. Nečekejte zběsilé vraždění jako v Dekagonu, ale pomalé, pochmurné, depresivní vyprávění o životě mladého muže, který si prošel ne moc dobrým startem v životě a osud mu dává další rány. I pomocné ruky. Od (asi) masového vraha…
9/10
Zařazení: Animefest / Nakladatelství ČR: CREW / Datum vydání: Září 2025
