Svou poslední zkušenost s Monopoly se udála po mých promocích, když jsem vystudoval bakaláře. S bývalým přítelem mé sestry Kakoušem Mrazákem (viz moje humorná próza Já, sráč 3) jsem si k nim sedl, dal si naposledy kubánský doutník a whisky. Proč naposledy? Tělo už mi nezdravou „stravu“ nezvládá. Po hodině hraní prohrával a neměl valnou šanci. On byl vždycky líný a hledal to nejsnazší řešení. Bez jakékoliv námahy. Vyčkával tedy. Já si musel nakonec po půl litru alkoholu odskočit na záchod. Ve chvíli, kdy jsem se vrátil zpět, mi to došlo – ten smrad mi sebral půlku mých nakoupených nemovitostí, hotovosti i dalších věcí. Prostě to ukradl. Očividně měl v rodině tu nejlepší možnou výchovu. Nechal jsem to být, protože proč si kazit den, navíc nepotřebuji vyhrávat. Nerad s někým soutěžím – hledím si svého a ostatní neřeším. Kakouš tedy vyhrál, podvodem i podrazem. Já na Monopoly vlastně zanevřel, především pak mě nikdy moc nebavily. Já stolní hry, vyjma žížal, nikdy moc nemusel. Všichni moji tehdejší kamarádi pařili hry, takže chtěli být sami. Nebyli zrovna společenští. I kdybych s někým chtěl hrál, nebyl vůbec kdo by si se mnou zahrál. Vtom mi Jirka poslal kód právě na Hvězdné války ve zpracování Monopolů. Já si říkal, jak z tak malého konceptu dokážu udělat alespoň dvě strany textu. No, teď to píšu, vidím to dost bledě. Vezměte si mou těžkou situaci: není zde žádný příběh, takže mi odpadá minimálně jeden dost tučný odstavec. Pak je tu sice online mód, ale kdo to bude hrát, když hra oficiálně ještě nevyšla. Novináři. Dost dobře si vzpomínám, kolik žurnalistů poctivě v předběžném přístupu hrálo John Carpenter´s Toxic Commando – skoro nikdo. Jeden Polák jménem Prase, pak jeden Amík. Pro mě tak nemělo žádný smysl si zaplatit PS Plus, abych si šel zkusit stále prázdný titul.
Co mi zbývalo? Zkusit bojovat proti umělé inteligenci. Brrr, to byl bizár. Tím, že jsem v Monopolech nováček, mě napadlo dát rovnou obtížnost: snadná. Jak to dopadlo? Já měl devět bodů, nepřítel devadesát sedm! Upřímně, já nenávidím prohry. Nemám rád sice soutěžení, ale pokud mě porazí doslova v kostkách AI, něco je špatně. Navíc na té nejjednodušší obtížnosti. Hodina, kdy se člověk snaží kupovat jednotlivé „nemovitosti“, aby po hodině dostal totálně po hubě. Tak to je fér. Už mě úplně napadlo, že zase (po otřesné zkušenosti s remakem Myst i Riven, kdy jsem poprvé v životě odmítl sepsat recenzi na takové lejno) Jirkovi napíšu, že to nemá smysl sepisovat. Pak mi zvědavost nedala (navíc to byla i tak celkem zábava), já zkusil naopak tu nejtěžší obtížnost. Jak to dopadlo? Já měl 131 bodů, nepřítel celou dobu asi devět s tím, že se mu nakonec v posledních deseti minutách povedlo nasbírat dalších šedesát. Přesto – vyhrál jsem. V hard nastavení. Ehm, co se to v tom Ubisoftu děje. Chápete moje zaražení, když v té na easy mám devět bodů, rival nějakých devadesát. V té nejtěžší je to zcela obráceně. Nemá to být spíše naopak? Jestli tohle budete kupovat svým dětem, určitě jim tam rovnou nastavte hard volbu. Až poté budou mít nějakou šanci na výhru. Asi si říkáte: „Synku, hrál jsi to jednou a budeš blbě kecat“. Ne, já to na různých nastaveních smažil celou noc, nechal v tom skoro pět hodin. Výsledek? Tak, jak byl napsán. Pokaždé to dopadlo přesně takto.
Komu říkáš hňup, ty hňupe!
Umělá inteligence je na stejné úrovni jako Clash MMA – tvrdý bizár. Zábavný, ale pravidla se tu moc nedodržují. Pokud si dám jako obtížnost „snadná“, není možné, abych měl tak tristní výsledek po hodině a čtvrt dřiny. Jak to celé vlastně funguje? Na začátku si vyberete, jestli chcete hrát Monopoly ve skupině u vás v obýváku (dá se vše odehrát pouze na jednom ovladači, jen si ho prostě mezi sebou půjčujete) nebo v on-line režimu. Buď dva na dva, nebo tři na tři. Tím, že se jedná o prostředí Hvězdných válek, máte zde jak světlou stranu síly, tak i tu temnou. Postav je celkem dost, ale určitě by jich mohlo být o dost více. Na výběr máte třeba: Luke Skywalker, Darth Vader, Darth, Maul, Palpatine, hrabě Dooko, Rey, Han Solo, princezna Leia, Obi-Wan Kenobi, královna Amidala. Je jich samozřejmě více, každá má svou skrytou schopnost, jako je: získat zdarma jednu neobsazenou nemovitost na planetě, na které právě stojíte. Nebo donutíte protihráče, který stojí na vašem políčku, zaplatit dvojnásobný nájem. Či budete ochráněni před placením nájmu, pokud skočíte na cizí planetu. Každý charakter má svou vlastní abilitku, kterou v plném rozsahu (hodina a čtvrt) několikrát rádi využijete. Můžete si zkusit i zkrácenou verzi, od cca deseti minut až k tomu plnohodnotnému zážitku. Následně si po zvolení postav (dvou nebo tří) zvolíte rovnou i za jakou stranu chcete hrát. Já si zkusil obě a mohu říct, že každá má své výhody. Bavily mě jedna i druhá. To, co je hlavní zápor, je právě ona umělá inteligence, která je asi omylem přehozená. Z hard na easy a obráceně.
Až si titul koupíte, rovnou se hodíte do online zážitku, tyhle trable se vám dít nebudou. Hlavně nezapomeňte – jedná se o Monopoly. Vaší hlavní zbraní nejsou světelné meče nebo použití síly či důvtipu, nýbrž ryze štěstí, jak vám dopadne hod kostkou. Celý můj život mám extrémní smůlu na hazard (proto se tomu enormně vyhýbám, když si koupím los, vyhraji pokaždé leda suché z nosu), takže já prostě prohrávám nonstop. Mně ty kostky ne a ne padnout. Když z nich vyleze nějaké číslo, tak můžu jít i do basy. Z ní, abyste se dostali, musíte trefit správnou kombinaci nebo se vyplatit. Jinak tam budete stále trčet. Pokud vám však štěstěna přeje, chodíte po políčkách, kupujete jednotlivé „nemovitosti“ – budovy na různých známých planetách. Pokud se vám podaří získat všechny z jednoho prostředí (tzn. hetrick), můžete si jakoukoliv již zabranou nemovitost vylepšit. Klidně až dvakrát. Váš rival/rivalové může/mohou samozřejmě to stejné. Cílem Monopoly: Star Wars Heroes vs. Villains je obsadit co nejvíc políček tak, aby jich logicky nepřátelé měly daleko méně. Za to sbíráte body. Čím více bodů, tím vyšší šance na finální výhru. Jste tým, takže fungujete ve skupině. Pokud je někdo nemehlo nebo má smůlu v kostkách (tak jako já), budete to muset odřít sami. Pak scóre můžete nahrát, pokud se vám podaří vstoupit na speciální GO pole. Pokud vás pán bůh miluje, můžete si odnést klidně i dvacet bodů. Jen tak. To je mimochodem nejvíce, odkud tohle jde sesbírat. Většinou dostáváte za obsazenou planetu tak tři. Je otázka, jestli je tento koncept udržitelný i na víc než jedno odpoledne. Podle mě ne, protože v sobě nemá žádnou další výzvu, pokud si nezapnete online mód, u umělé inteligence si budete trhat vlasy hrůzou z hlavy.
Na druhou stranu chápu Ubisoft, proč zvolila tento koncept. Já se u jejich posledního Just Dance náramně bavil, ale titul trápily technické chyby, bránící v průběhu mého „tance“. Tady se mi stalo, že se jedna postava zasekla, dělala na tom políčku furt to stejné a nepohnula se dál. Zkusil jsem uložit a následně znovu načíst daný postup. Nic. Takže po hodině dřiny šlo vše do ztracena. Další bug tam ale již naštěstí nebyl. Hratelnostně je to vlastně zábava, ale musí se to zahrát ve více lidech, když máte nějakou oslavu či se sejdete na oběd. To chápu, pro tyto události se to asi i vytvořilo. Pro hráče, jenž čeká na Lords of the Fallen 2, to moc není. Já měl fajn strávený večer, ale podruhé bych to sám už asi nezapnul. I to Just Dance mě bavilo víc, a to je o tančení, které vyloženě nenávidím. Hudba je však natolik chytlavá, že nešlo odolat. Zde? Hvězdné války miluju, ale stačí mi zapnout si The Skywalker saga, která je výborná a dá se v ní utopit vyšší desítky hodin. Tady u monopolů to vidím na nižší jednotky hodin strávené zábavy. Audiovizuální zpracování se dá shrnout opravdu ve stručnosti, neboť se jedná o Monopoly. Hrací deska, pár figurek a sem tam nějaký prostřih známé scény z filmů. Na PS5 PRO vše běží stabilně na šedesáti snímcích za sekundu bez jediného propadu snímku. Grafika je roztomilá, nejedná se však o dechberoucí vizuál. Hudba ve výsledku moc není.
ZÁVĚREM
Monopoly: Star Wars Heroes vs. Villains jsou klasické Monopoly pro fandy Hvězdných válek. Můžete hrát jak za světlou stranu Síly, tak ale i za tu temnou. Sami, v partě na jednom gauči s jediným ovladačem, který si prostě půjčujete. Nebo můžete zkusit online mód. Umělá inteligence je nedotažená, na easy jsem neustále prohrával, na té nejtěžší zase vyhrával. Pro mě se jedná o jednohubku, s níž jsem strávil pět zábavných hodin. Kdybych měl rodinnou návštěvu či přišli kamarádi, určitě bych si to s nimi dal. Věnovat se však tomuto titulu sám a abych v něm utopil desítky hodin, je naprosto nereálná představa. Přesto – bavilo mě to. Koncept je to jednoduchý, nenáročný, oddechový. Dá se hrát s dětmi klidně od osmi let či s důchodci, kterým je sedmdesát. Pokud pravidelně trávíte víkendy se všemi členy domácnosti, kupte si to. Upřímně – kdo by neměl rád Monopoly a Star Wars! Kombinace je to povedená, chce to doupravit nastavení obtížnosti, za níž strhávám bod, nedostatečný obsah, aby udržel většinu hráčů, za což strhávám další body. Za nějakých sedm stovek je to hra na deštivé dny, kdy k vám přijde rodina, nají se a ponoří se hluboko do vašeho gauče. Pro hráče, co chtějí zažít nějaký dechberoucí příběh nebo si něčím silným projít, to moc není.
6/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 30. června 2026 / Potřebné místo: 15GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: Ne
