Série Resident Evil patří mezi legendy hororového žánru mezi videohrami. První hra vyšla v roce 1996 a zaznamenala velký úspěch. Proto hned dva roky na to vyšlo pokračování, jenž se neodmyslitelně zapsalo do historie této série a většinou hráčů je považováno za nejlepší díl vůbec. Série Resident Evil má na kontě sedm regulérních dílů, kdy poslední sedmička se prošla řadou změn, mezi něž patří hlavně změna pohledu. Tato recenze se však nezaobírá novým dílem, ale právě oním legendárním počinem s názvem Resident Evil 2. Ten se v těchto dnech totiž dočkal remaku a asi není třeba chodit kolem horké kaše, jelikož tento remake je zářným případem toho, jak se to má dělat. Ostatně dalo se to očekávat. Oznámení tohoto kousku na E3 2018 bylo asi tím největším highlightem celé konference. Sice bych mohl celou hru ohodnotit nyní a to jedním slovem, ale pojďme se na ni podívat blíže na následujících řádkách textu.

Vlastně nevím odkud mám začít, jelikož pokud bych chtěl na hru snášet nějakou kritiku, tak budu hledat opravdu marně. Vlastně vývojáři z Capcomu neměli co zkazit, ba naopak snažili se vylepšit co se dá. Ale dobře, něco bych měl. Hra je hrozný žrout času a byť samotná délka jedné storyline je někde mezi  6 – 8 hodinami, tak ji budete chtít hrát znovu a zjistit, kde jste sakra něco opomněli a proč jsem se do daných lokací nedostal. Dále až dohrajete jednu z dvou základních kampaní zjistíte, že se vám odemkne Storyline 2, která vám povypráví druhou stranu příběhu, která vám vše ucelí. Tento remake legendárního Resident Evil 2 je precizně odvedené práce, k tomu není co dodat. Je tvořen s láskou k původní předloze a je to znát na každém použitém assetu. Kdyby vývojáři sáhli k pouhému remasteru asi by byl každý rád i tak, ale zvolený přístup posunul vysoko nastavenou laťku předlohy do maximálních výšin.

Trochu netradičně začnu rovnou technickou stránkou hry, kterou si povětšinou necháváme na úplný závěr, ale přeci jen jde o nejzásadnější změnu, kterou hra prošla. Vzhledem k tomu, že jde o remake, tak původní verze hry tvořila pouze jakousi šablonu, podle které vývojáři během tvorby postupovali, ale vše bylo vytvořeno od úplného základu a to za použití poslední RE 7 Engine, který poháněl i poslední kousek série, Resident Evil 7. Líbí se mi, že se vývojáři nedrželi šablony mermomocí. Řada úrovní musela být přizpůsobena modernějšímu pojetí celé hry a pár úrovní bylo do hry i přidáno. V Capcomu využili nového enginu opravdu naplno. Po vizuální stránce nelze hře prakticky nic vytknout, sem tam sice úhel kamery v cut-scénách způsobuje mírné rozostření, ale abych byl upřímný, tak jsem to s klidným srdcem přešel. Modernější pojetí, které znamenalo přechod z izometrické kamery na plně dynamickou kameru pohledu třetí osoby, dodalo hře na atmosféře a posunulo hratelnost této hry na úplně jinou úroveň. Grafická stránka hry je v podstatě bezchybná. Nikde jsem se nevšiml doskakujících objektů, či do pozvolna načítaných stínů. Právě ona hra světla a stínů v kombinaci s naprosto fenomenálním ozvučením, jsou oním základním stavebním kamenem husté atmosféry, který vás k vašim herním obrazovkám připoutá a nepustí.

Nově zvolený pohled z třetí osoby má samozřejmě vliv i na samotnou hratelnost. Hru tentokrát vidíme z jiné perspektivy, což je krok správným směrem. Střelba ze zbraně je také možná za pohybu, nejste tedy odkázáni na původní nutnost se před střelbou zastavit. Aby však vývojáři zanechali jakého si původního ducha, tak samozřejmě vaše postava, ať už Leon, či Claire, musí pro přesnost stát na místě. Palba za pohybu je daleko nepřesnější a cíle na delší vzdálenost je těžší trefit a čekat, až se přiblíží rozhodně není vhodnou strategií. Co také řadu z vás jistě potěší je absence jakýchkoliv nahrávacích obrazovek. Loadingu se dočkáte pouze během spuštění uložených pozic, jinak je vše vytvořeno jako jedna velká propojená lokace a za to patří vývojářům obrovská poklona, obzvlášť pokud vezmeme v potaz audiovizuální stránku hry.

Pro ty, co by snad nevěděli o čem Resident Evil 2 je, si jeho příběh trochu více přiblížíme. Děj je samozřejmě zasazen do doby, kdy už je Raccoon City zaplaveno hordami krvežíznivých zombie, či daleko horšími zjeveními agresivní mutace, kterou má na svědomí T-Virus, který unikl v původním díle, který také vyšel v remasteru v podobě kompilace Resident Evil Origins Collection, která zahrnuje právě první díl a pak Resident Evil Zero. O situaci se samozřejmě mlčí, takže nově příchozí do města netuší, co se zde děje. Mezi ně patří i v tomto díle ještě nováček u policie Leon Scott Kennedy a sestra Chrise Redfielda, Claire Redfieldová. Ve hře budeme sledovat osudy obou dvou protagonistů. Důležité je zmínit, že pokud při prvním spuštění zvolíte jakoukoliv z dostupných postav, tak jejich průběh bude velmi podobný. Nemějte však strach, hra opravdu obsahuje i druhou příběhovou linii, která bude mít dosti odlišný průběh, jen k pro přístup k ní, budete muset za jednu z postav dohrát první příběhovou linii. Celkově však dostanete čtyři různé příběhové linie, jelikož každý z dostupných charakterů má prvky v nichž se liší a také různé cíle.

Cíle hlavních hrdinů jsou základními stavebními pilíři jejich vyprávění. Leonův postoj k celé situaci je investigativní a je to znát na cut-scénách, či průpovídkách během samotného gameplaye. Claire přijela na druhou stranu do Raccoon City najít svého bratra Chrise a tak je její pojetí příběhu směřované do vztahu bratra a sestry a celkově rodiny. Oba příběhy se sice odehrávají ve stejných kulisách, ale v důležitých aspektech se mění a v případě Leona se nedostanete na místa, kam se dostane Claire a naopak. Také dostupné zbraně pro každého z nich se dosti různí. Leon pracuje s klasickou devítimilimetrovou pistolí Matilda, dále může použít brokovnici, či magnum a nakonec si vyzkouší i protitankový raketomet. Naproti tomu Claire je na revolvery, smg, či granátomet a i přes její křehké vzezření si nic nezavdá ani s minigunem. Postupem hrou potkáme také další postavy univerza Resident Evil jako je Ada Wong, či Sherry Birkin.

Na novém Resident Evil 2 se mi líbí to, že i přesto, že se snaží jít na ruku moderním a mladším hráčům, tak se pořád drží jistého stupně obtížnosti a nutnosti během hraní používat mozek, na což dnešní hry moc nehrají. I když je pravdou, že nejlehčí obtížnost obsahuje auto heal, či auto-aim, ale doufám, že touto cestou snad nikdo nepůjde, jelikož by přišel o značnou část toho, co dělá tuto hru tím, čím je. Ideální cestou je tak standardní obtížnost, kdy máte všechny důležité aspekty původní hry zachovány, kromě jednoho a tím je nutnost ukládat hru pouze pokud disponujete inkoustovou lahvičkou do psacího stroje. Pro hardcore základnu je to pak hardcore obtížnost, kde jsou nepřátelé nejen silnější, ale neexistuje tu žádný autosave a manuální ukládání vyžaduje onen zmíněný inkoust.

Hra hodně pracuje s místem v inventáři a je nutné uvážit, co na další postup hrou potřebujete mít sebou a co je lepší si pro pozdější využití uchovat v úložné bedně. Logického uvažování je pak třeba nejen během řešení různých puzzlů, jenž jsou ve hře opravdu povedené, ale i při použití různých předmětů, i třeba těch, které máte v inventáři. Je mnohdy nutné s nimi rovnou v inventáři pracovat, což modernímu hráči nemusí hned z kraje dojít. Pokud ve hře narazíte na nějaký předmět, tak zde nikdy není jen tak. Vždy má nějaké to využití, takže nemusíte mít obavu z toho, že byste během hry sbírali řadu harampádí, abyste následně zjistili, že vám k ničemu není a jen zabírá místo v inventáři. Práce s inventářem je důležitá zejména proto, že minimálně na začátku nemá moc velkou kapacitu, což se postupem hry mění podle toho, jestli se vám poštěstí nalézt malá pouzdra. Jenže hra vás opravdu za ručičku nevodí, neukáže vám cestu, neřekne kam máte aktuálně jít, na vše musíte přijít sami a proto přijde vhod i mapa. Ta minimálně ukazuje body zájmu, jenž je třeba řešit.

Byť se může zdát, že hra pracuje s velmi malým množstvím nepřátel po stránce unikátnosti, tak to ničemu nevadí. Jednotlivé zombie působí opravdu krvežíznivě, to samé platí o jejich rostlinami prorostlých bratříčcích. Nechybí ani typičtí mutanti v podobě Lickerů. Ve hře jsou pak přítomní i bossové, kteří svůj malý počet vynahrazují nápaditostí a nutností během boss fightů využívat okolního prostředí. V případě Resident Evil 2 je boss opravdu tuhým protivníkem, jenž vám svou smrt nedá zadarmo, i když občas stačí zapojit šedou kůru mozkovou k tomu, aby byla jejich porážka přeci jen trochu snazší. Hře nechybí ani řada epických momentů, kdy ten pořádný vás čeká ve stokách, ale komu budete čelit si zjistěte sami a ideálně tím, že se do hry ponoříte stejně tak, jako já.

To by bylo z obsahové stránky hry vše. Remake Resident Evil 2 aktuálně neobsahuje nic jiného, než je příběhová kampaň, či tedy spíše kampaně. Může se to zdát málo, ale opravdu tomu tak není, už jen pro to, jak intenzivní herní zážitek vás čeká a jak precizně je tento herní kousek vytvořen. Pokud by to pro vás přeci jen bylo málo, tak vás nejspíše uklidní fakt, že vývojáři do hry plánují přidat i tři Survivor režimy. Ty by měly, jak jinak, stavět na prvku přežití a nejspíše půjde o jakési režimy horda. Na druhou stranu to bude skvělé pro ty, kteří touží hrát i za jiné postavy, než jsou dva hlavní hrdinové, či případně ony krátké sekvence s dalšími postavami jako je Ada, či Sherry. Kdy se Survivor režimů dočkáme však není známo, ale doufejme, že to nebude trvat dlouho. Já mám pro Capcom asi jen jednu zprávu. Prosím, ve stejné kvalitě nám dodejte i Resident Evil 3: Nemesis, jelikož remake Resident Evil 2 dokázal, že za to stojí! Asi bych nemluvil jen sám za sebe, kdybych tvrdil, že takovou to péči by si zasloužil každý z dílů této série.

ZÁVĚREM

Resident Evil 2 je remakem, který tu ve své podstatě ještě nebyl. Byla mu věnována zvláštní péče a je to na hře zatraceně znát. Hra zvolila modernější přístup k hratelnosti a zatraceně jí to sluší, stejně tak výtečné audiovizuální zpracování, jenž jí ještě dodalo na atmosféře. Nic z toho však vývojáři neudělali na úkor duše samotné hry, do níž patří i jistá obtížnost a nutnost využívání logického myšlení, což je něco, co dnešní moderní hry zatraceně postrádají.

HODNOCENÍ: 10/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech