Řekněme si to hned v úvodu, abychom se vyhnuli případným nedorozuměním. Nebýt skvělého úspěchu naší reprezentace na právě skončeném Mistrovství světa v basketbalu, které se odehrávalo v Číně, dost pravděpodobně by tato recenze vůbec nevznikla. Konečné šesté místo, které naši hráči nakonec urvali, ale nenechalo v klidu celý národ a i my v redakci jsme nakonec tomuto šílenství propadli. Však aby ne, v týmových sportech se nám na mezinárodní scéně již dlouhodobě nedaří a basketbalisté tak alespoň trochu dali vzpomenout na úspěchy, které jsme zaznamenali někdy v minulosti ve fotbale a hokeji. Parta kolem Tomáše Satoranského – mimochodem aktuálně nejlépe placeného českého sportovce – udělala pro český basketbal skutečně hodně. Slovo dalo slovo a je tady recenze na ryze sportovní hru, se kterými se na našich stránkách popravdě potkáte jen zřídkakdy. Zároveň s tím je ale nutno si přiznat, že já osobně nejsem nějaký herní sportovec. Ano, hrál jsem mnoho dílů prakticky všech sportovních sérií, ale vyloženě na amatérské pozici, nikdy jsem tomu nevěnoval tolik času, abych se mohl měřit s dobrými hráči, kterých i mezi Vámi bude jistě mnoho a drtivá většina z Vás by mi nakopala zadek. Možná ale právě to mi dává do rukou nečekaný trumf. Všichni asi víme, že sportovní série nepřináší s novými díly žádné zásadní novinky a často si kupujeme jen upravené soupisky. A proto berte tuto recenzi spíše jako vodítko pro hráče, kteří sérii NBA 2K neznají, jelikož Vy ostatní již nejspíš další ročník dávno hrajete.

Na tuto recenzi jsem se trochu připravoval a tak jsem pro určitou objektivnost na chvíli zapnul i předchozí díl. Čistě proto, abych se podíval, jak moc se aktuální ročník od toho předchozího liší. No a neliší se v podstatě nijak. Pár drobných změn tu je, ale je potřeba je hledat lupou. Těžko říct, čím to je, jestli prostě prostor sportovní hry nenabízí tolik možností, jak hru odlišit od minulého dílu, nebo zda vývojáři z Visual Concepts jedou na jistotu a jen zdokonalují již dokonalé. Každopádně ty z Vás, kteří minulý ročník mají ve své knihovně, skutečně důrazně varuji, aby investici do NBA 2K20 zvážili. No a těm ostatním doporučím několikrát si přečíst začátek dalšího odstavce.

NBA 2K20 je aktuálně nejlepší týmovou sportovní simulací, jakou si můžete zahrát. Bez přehánění, toto konstatování berte jako fakt. Již od prvního zapnutí na Vás hra zaútočí tak skvěle vycizelovanou prezentací, že by ostatní hry mohly závidět. Základní menu je skutečně jednoduché, zorientujete se v něm hned a tak brzy zjistíte, že hra je rozdělena na tři skutečně robustní módy, které si nyní představíme.

Vaše první kroky asi povedou do režimu MyCareer. A uděláte dobře, protože jde asi o nejpropracovanější část celé hry. Paradoxně se nyní začneme bavit o ryze příběhové části, kterou byste možná u sportovních her nečekali, ale NBA 2K20 se toho nebojí a vsadila kromě relativně slušně – v uvozovkách – napsaného příběhu i na známé tváře. V několika rolích se mihnou skuteční herci, mimo jiné Idris Elba, nebo Rosario Dawson. Vše začíná na univerzitě, kde se vy, hrající za postavu jednoduše pojmenovanou Che, vzepřete svému trenérovi a díky gestu přátelství vůči svému spoluhráči si dost dramaticky zkomplikujete svou cestu k vysněnému draftu do NBA. Na univerzitě skončíte a začínáte tak doslova znova od nuly. Celý režim tak poměrně dobře ukazuje, jak složité je se v nejprestižnější lize světa prosadit, co víc, vůbec se do ní dostat. Celý příběh trvá jen pár hodin a spíše než hrát v něm budete sledovat animace, dělat pár jednoduchých rozhodnutí, vybírat si sponzory atd. Asi nebude žádným spoilerem, že nakonec se do NBA dostanete. Ani tady ale nebudete automaticky za hvězdu a připravte se na to, že klidně první dva zápasy jen prosedíte na střídačce a zápas budete jen sledovat. Mě se to stalo. Jakmile se ale dostanete na palubovku, je na čase ukázat, co je ve Vás a za to získávat kredit, který následně můžete utrácet jak za vylepšování Vaší postavy, tak za nakupování všeho možného. 

A pokud říkám všeho možného, myslím skutečně všeho. Vrací se totiž režim Neighborhood. Jde vlastně o jakýsi sandbox prostor, kde se můžete se svým hráčem volně procházet společně s ostatními hráči. Lze si zajít do desítek různých obchodů, kde si můžete koupit oblečení a boty pro všechny možné příležitosti, lze si zajít k holiči, lze si upravit dres a dělat dalších několik desítek činností. Můžete si zahrát Discgolf, můžete zkusit basketbal na trampolínách. Zároveň si lze i domluvit zápas s ostatními hráči a rozdat si to třeba 2 na 2, nebo si dát hodnocený zápas 3 na 3, nebo 5 na 5. Bohužel, trochu nepochopitelně chybějící hráče nedoplní CPU, takže pokud se Vás nesejde plný počet, tak si prostě nezahrajete. V rámci celého režimu si pak můžete svou postavu vylepšovat a to jak v základních statistikách, tak si odemykáte i tzv. Badges, což můžete chápat jako perky. Díky nim pak dostáváte určité specifické bonusy, jako lepší střelbu z pole, snížení postihu za špatné načasování střely atd. A abych nezapomněl, mikrotransakce.

Dalším robustním režimem je MyTeam. Jedná se o klasický „kartičkový“ režim, kde si za vydělané kredity kupujete balíčky karet a snažíte si složit tým přesně podle Vašich představ. K tomu je samozřejmě potřeba vydělávat kredity a k tomu je připraveno obrovské množství různých výzev. Zahrajete si jak proti současným týmům, tak klidně i proti historickým výběrům celé NBA. Na výběr je zde i možnost hrát 3 na 3, nebo 5 na 5. Samozřejmostí je pak i online hra, kde si svůj poskládaný tým můžete otestovat proti živému protihráči. Hráče do týmu můžete získat buď z balíčků karet, nebo si nějakého urvat na aukci, kde se dá snadno vyhledat hráč na konkrétní pozici. V rámci trenérských pravomocí pak můžete kompletně vytvářet soupisky hráčů, určovat kdo bude střídat a hlavně kontrolovat, kdy kterému hráči končí kontrakt. To je trochu kámen úrazu celého režimu, protože jakmile Vám dojdou karty na prodloužení smlouvy, hráče do dalšího zápasu prostě nepostavíte. Karty hráčů se pak samozřejmě liší svou úrovní a některé karty jsou tzv. Evolution Cards. U nich je pak možné při splnění několika úkolů trvale zvednout hodnotu takového hráče. A abych nezapomněl, mikrotransakce.

V režimu MyLeague si vyzkoušíte jaké je to vést celý tým z pozice majitele i generálního manažera v jednom. Zde všechna rozhodnutí jsou jen na Vás, od tvoření soupisek, plánování tréninků, platů hráčů atd. Skromnější je pak podobný režim MyGM, kde už jste pouze v roli generálního manažera. Budete tak mít na starost fungování celého týmu a realizačního týmu kolem něj a vždy podle zvolené obtížnosti předem daný počet sezón, během nichž musíte dovést Váš tým na vrchol. Klasické režimy jako Sezóna či Play-off asi nemá smysl připomínat, snad jen podotknu, že hrát můžete i za ženské týmy, hra má kompletní licenci na WNBA.

Snad jsem prošel vše, co hra ve svých režimech nabízí a pojďme se nyní podívat, jak se vlastně hraje. Je nutno připsat vývojářům k dobru, že za těch 20 let, co se o hru starají, dosáhli v její prezentaci a takové té omáčky okolo v podstatě dokonalosti. Zápas tradičně začíná prostřihem do komentátorského studia, kde trojice reportérů v čele se stále obrovitým Shaquille O’Nealem několika vtipnými glosami představí jednotlivé týmy. Pak se podíváme přímo na palubovku, kde další reportér doplní své kolegy ve studiu, vidíme předzápasové rozcvičení a nakonec i představení úvodních sestav. Mezi každou čtvrtinou se pak můžete pobavit u artistů, nebo maskotů týmů, během poločasové přestávky přijdou na řadu roztleskávačky (bohužel poměrně dost oblečené),  a po zápase uvidíte nejlepší akci, nejlepší přihrávku. Během zápasu zas komentátoři skutečně komentují, často i na několik sekund zabřednou do nějaké úvahy. Když jsem třeba hrál za Tomáše Satoranského, hned nezapomněli poznamenat, že je jedním z mála Čechů, kteří v NBA kdy hráli, a že je na to náležitě hrdý.

Shrnuto, celá prezentace zápasu je skutečně na vysoké úrovni a žádná jiná hra jí nemá tak věrnou televizním zápasům. Ovládání je rovněž relativně přívětivé, ale bez cviku se nějakých efektních smečí nedočkáte. Střelba se dá ovládat buď zmáčknutím X/čtverec na ovladači, nebo táhnutím pravého analogu. Druhou variantu silně doporučuji, jedině tak budete moci sami určit, zda zakončíte smečí dvouruč, jednou rukou, nebo jen prostým dvojtaktem. Velice dobře funguje fyzika hráčů. Skutečně z nich máte pocit, že mají nějakých těch 100kg a při těsné obraně se oba protihráči doslova přetlačují. Během zápasu je samozřejmě možné volit různé strategie. Od obraných, po útočné, jde dokonce nastavit i to, jak budete konkrétního hráče soupeřova mužstva bránit. Samozřejmostí jsou různé finty při driblingu, ale často se mi stalo, že jsem místo parádičky omylem vystřelil z vlastní obrany na koš. 

Animací je ve hře neskutečný počet a v režimu MyCareer si dokonce můžete zvolit, aby Váš hráč smečoval stejným stylem, jako legendární hráči. Bude to chtít trpělivost, ale klidně si tak můžete vytvořit dvojníka Michaela Jordana. Akorát ten jazyk asi nebude vyplazovat. Obličeje hráčů jsou technicky špičkové, ty největší hvězdy jsou skoro k nerozeznání od originálu. Během zápasu se potí, gestikulují, prostě skutečně věříte, že jste s nimi na hřišti. Kromě grafiky je špičková i zvuková složka, hudební doprovod už je asi na preferencích každého z nás, já popravdě ten styl hudby, který hru doprovází, nemůžu ani vystát. Pokud bychom skutečně chtěli hledat nějaké technické nedostatky, tak snad stojí za zmínku, že opakované záběry jsou jen v 30fps, zbytek zápasu 60fps. A při před zápasové show si asi všimnete, že postavy na hřišti tak trochu prochází sami sebou. Ale pokud bych měl jedním slovem charakterizovat technickou stránku hry, řeknu, že je skvělá.

Jestli jste četli pozorně, jistě Vám neušlo, že jsem párkrát v textu zmínil slovo mikrotransakce. Většinou u jiných her mě nechávají v klidu, ale v případě NBA 2K20 mám dojem, že se nám tvůrci prostě a jednodušše vysmáli do obličeje a zkouší něco, co bych dávno považoval za definitivně uzavřenou kapitolu herního průmyslu, kterou se jen sem tam pokouší oživit EA. V NBA 2K20 jsou mikrotransakce přítomny doslova na každém kroku a neustále nám jsou tvrdě tlačeny do popředí a popravdě se bez nich skoro nedá pohnout z místa. Herní měna, kterou získáváme během hraní zoufale nestačí, a to jak na vylepšování hráče v režimu My Career, tak na nákup balíčků v MyTeam. Jistě, jde to i bez toho, ale hra prostě zapomíná na to, že ne každý je ochoten nakupovat lootboxy jak šílený. Jestli herní mechaniku vývojáři v brzké době neupraví, myslím, že je čeká stejný osud, jako EA v případě Star Wars: Battlefront II. Tudy cesta rozhodně nevede. Ostatně, během psaní této recenze se objevily články, kde si přímo hráči na tento druh gamblingu ve hře stěžují a na Steamu má hra snad nejhorší hodnocení.

ZÁVĚREM

Škoda toho posledního odstavce. Za dokonalou prezentací to smrdí mikrotransakcemi. Pokud k tomu připočteme pár těch dalších, ale drobných neduhů, které ale mají skoro všechny hry, spadne hodnocení přece jen trochu dolů. NBA 2K20 je ale i tak výbornou hrou a lepší basketbal si teď na svých konzolích a PC nezahrajete. Přesto se sluší říct, že ta výsledná známka pod recenzí je určena skutečně jen pro hráče, kteří se sérií zkušenost nemají. Pokud vlastníte předchozí díl, nemusí Vás ten aktuální vůbec zajímat, nepřináší nic zásadně nového.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech