Hook: Complete Edition – recenze

Nezávislých vývojářů je v dnešní době jako hub po dešti. Mají na to vliv i střední školy nebo univerzity, které nabízejí obory přímo na vývoj her. První velkou hitovkou byl samozřejmě Minecraft, ostatní také zkouší své štěstí prorazit do vyšší ligy. Šancí je hodně, dříve to bylo o dost těžší. Jediný problém je, jak zaujmout. Vytvořit horor nebo střílečku, to nikoho nezaujme natolik, aby za to dal pár stovek korun. Musí se neustále přicházet s něčím novým, neotřelým, zábavným i zajímavým. Když mi na stůl přistála Hook: Complete Edition, byl jsem zvědavý na to, co to je, protože indie scénu vlastně vůbec nesleduji. Z redakce si však rád beru k zrecenzování cokoliv, neboť schopný novinář by měl umět zpracovat text na jakýkoliv žánr. Rainbow Train má teď možnost se ukázat, co umí. Na PS5 před pár dny vyšla kompletní edice prvního i druhého dílu najednou. Během hraní Hell is us jsem tak mohl na chvíli vypnout (byť mozek musel být nonstop zapnutý!), odpočinout si od monster, neřešit hnusný svět. Hook je vlastně úplně jiný titul, než s jakým běžně přicházím do styku. Je to matematická, logická hra. Já tak nesnáším matematiku, ale hádanky miluji nadevše. Kombinace hororového žánru a hlavolamů je pro mě denním chlebem. Zde je sice bohužel jen to druhé, ale na jedno odpoledne mě dokázal Hook: Complete Edition skvěle zabavit.

První díl

Jednička je v úvodu velmi jednoduchá. Několik levelů (z celkových sedmdesáti) ze začátku zvládne úplně každý. Vývojáři vás naučí základní mechaniky a principy, vše v klidu a pomalu. Úvod je vhodný klidně pro malé děti, studenty základních škol, aby si procvičili logické myšlení, protože výuka teoretické matematiky je noční můrou ještě dnes. U toho každý usne. U Hook však ne! Ta zabaví na několik hodin. Jednotlivé úrovně jsou celkem krátké, odsýpají. Záleží také na vašich dovednostech obstát v řešení puzzlů. Musíte postupně eliminovat překážky v různých spletencích tak, aby vám nezbyl ani jeden. Jakmile máte hotovo, jdete do dalšího levelu. Takhle to děláte celých sedmdesát různorodých úrovní, dokud nedosáhnete kýženého konce. Před padesátkou však na mě vyskočil hodně špatný bug, crashla mi celá hra a uložená pozice nešla obnovit. Musel bych začínat zcela znovu, a to se mi už nechtělo. Ke konci už se jednalo o velkou dřinu, nemělo pro mě ani smysl si dát opakování toho, co jsem již zvládnul. Dvacet úrovní před koncem jsem tedy musel nuceně skončit, ale jízda to byla pořádná – zábavná od začátku až do konce. Jednalo se o příjemnou změnu oproti žánrům, v nichž jsem většinu volného času. Pokud hledáte něco na rychlé zabavení při cestě vlakem, busem, metrem či při čekání v restauraci na pivo (mladiství na limonádu!), jedná se o super využití volné chvilky. Co se týká rodinné zábavy, na PlayStationu 5 je to ideální volba v době, kdy budou Vánoce a všichni na svátky budou spolu. Proč ho pořádně nepropařit s logickou hrou, že?

Druhý díl

Dvojka přinesla změnu v možnosti i zároveň nutnosti zobrazování jednotlivých rébusů ve 3D. Pravou analogovou páčkou nyní nově hýbete v trojrozměrném prostředí, o to pak těžké jsou ony hádanky. Musíte zvažovat, rozmýšlet, dumat, protože pokud uděláte chybu (možno udělat časem až tři chyby v jednom levelu), musíte začít úroveň zcela od začátku a věřte mi – je to někdy opravdu frustrující. Mně se totiž stalo, že mi z hlavy úplně vypadnul předchozí správný postup, takže vše muselo být zkoumáno nanovo. Na druhou stranu se i přesto jednalo o zábavu na sice jedno odpoledne (pro konzole, pokud máte mobil, jedná se o zábavu na dlouhé měsíce), ale za to kvalitní. Čím více se blížíte ke zdárnému konci, tím více se zvyšuje obtížnost puzzlů. Buďto to vzdáte nebo se kousnete a vše zdárně dokončíte. Pro milovníky matematiky či fanoušky do hlavolamů, na které je zvyklý ze Silent Hill 2 nebo jiných mu podobných, se jedná vlastně o povinnost. Dvojka mi přišla ještě lepší, inovativnější. Jako zápor bych rád zmínil asi jedině to, že 3D prostředí je někdy až moc matoucí a povely někdy vůbec nereagují. Musí se pravou páčkou posunout objekt více jiným směrem než se opět obnoví funkce pohybu. Jednička je klasika, dvojka pro fajnšmekry. Jsem rád, že právě druhý díl nebyl jen pouhou nastavovanou kaší a nabízí za těch pár korun další porci zábavy. Do školy při hodině pod lavicí – naprostá povinnost!

Závěr

Hook: Complete Edition je logickou, zábavnou a někdy i dost těžkou hrou. Kromě jednoho zásadního crashe, kdy mi spadla a nedala se obnovit data, se jedná o vysoce kvalitní tituly nejen pro magory, co umí počítat. Je vhodná i pro děti školou povinné, učitelé matematiky by ji mohli zařadit jako domácí úkoly. Nikoho nebaví nudná, teoretická výuka. Dnešní doba pokročila, učitelé musí také. Hook nabízí asi za sto korun zábavu pro celou rodinu, v mobilu je také, takže si ji kupte a zapněte při čekání v MHD nebo na svoji holku, která má opět zpoždění, protože na svůj obličej nakydat pět tun make-upu dá časově dost zabrat. U mě se jednalo o výzvu, kterou jsem vlastně pokořil skoro celou. Oba díly mohu tak vřele doporučit, neuděláte chybu, když si Hook koupíte.

Finální hodnocení: 8/10