Ve svých brzkých třiceti sedmi letech jsem se před týdnem vrhnul na komiksy. Logicky nejsou v mém hledáčku ty dětské, nýbrž jen ty, jež jsou dospělé, drsné nebo mají nějaký originální příběh. Moje první dva požadavky na jedničku splňuje série Venom, kdy se vrhnu na třetí díl. Ten poslední – tedy inovativní děj – bylo trochu těžší najít. Každopádně zafungovala marketingová kampaň nakladatelství CREW, která na sociálních sítích rozjela nonstop vyskakování komiksové knihy o pavoučím superhrdinovi. Já to skoro čtyři dny v kuse přeskakoval, nevěnoval tomu vlastně žádnou pozornost. Pak mi to nedalo a začetl se do komentářů pod reklamou. „Když to konečně koupím, přestane mi to tady furt vyskakovat?“ zněl jeden z dotazů. To mě zaujalo. Co když to koupím a vnucená reklamní vložka navždy zmizí? Ehm, prd zmizelo. I po dočtení na mě neustále vyjíždí. Tak jako tak – ten dotaz uživatele Facebooku byl inspirující víc než samotný obrázek, co měl lákat k nákupu. Já si o dané knize (má přes tři sta stran, není to žádný hubeňour!) na e-shopu CREW důkladně přečetl popisek, podíval se i na ukázkovou verzi a ihned se rozhodl – to musím mít doma.
Jako registrovaný člen mám patnácti procentní slevu, takže Falešný hrdina byl zase o pár desítek korun levnější. Základní cena se totiž pohybuje kolem čtyř stovek, což je i na dnešní dobu života v Praze dost. Já to měl, po odečtení oné slevy, za 365 korun. To je stále dost, ale lepší než dostat drátem do oka. Zelený mimozemšťan hlásá: „dnes objednáš, zítra v boxu máš“, CREW i partnerské knihkupectví to plní do puntíku. Objednal jsem pozdě v noci, ráno byla již výzva k osobnímu odběru v mém e-mailu. Co na to říct? Paráda! Nesnáším čekání, takže mně se upřímně stačilo jen vyspat a jít si pro zajímavou verzi Spider-mana.
Na úvod je dobré říct, že je to manga. Já, naprostý neznalec komiksů, to neznal. Šok to celkem byl. První podivnost – kromě úvodní a zadní strany je vše černobílé. Já šel na netu zjišťovat, proč tomu tak je. Odpověď je následující: mangy vždycky používaly levný papír, na kterém nedržely barvy, proto se používá jen tuš. Provedení tak zůstalo dle standardů, které daly vzniknout tomuto žánru v komiksovém světě. Druhá podivnost – čte se to od konce. Tam je totiž začátek. Na zadní straně. Takže tou logikou máte rozuzlení celé knihy vlastně vepředu. Místo vyzrazení finále tam však máte upozornění, jak číst mangu, jakým stylem postupovat na jednotlivých stránkách. Uf, dá se to pochopit okamžitě, jen to byl dost velký nezvyk. Série Venom je přenádherně barevná a čte se klasicky z přední strany. Falešný hrdina je černobílý, musíte začít u zadní strany. Inu, Japonci. Já sice Asijská studia vystudoval, ale celou dobu se má pozornost věnovala asijsko-pacifické bezpečnosti, takže kultura (resp. literatura) šla bohužel celou dobu mimo mě.
Nyní se mi naskytla možnost se tímto stylem tvorby dopodrobna setkat. Autor knihy je Júsuke Ósawa, Japonec, který když viděl v kině prvního filmového Spider-mana od Sama Raimiho, chtěl se jakoukoliv formou podílet právě na této tvorbě superhrdiny. Povedlo se mu to, Falešný hrdina je vlastně jeho splněný sen. Pokud čekáte další příběh o všemi milovaném pavoukovi, asi budete zklamaní. Ano, je tam, ale v menším rázu, spíše jako vedlejší postava. Tvůrce si vzal jen koncept, celou zápletku vystavěl na zcela obyčejném puberťákovi, který jednoho dne zcela náhodou najde v zadní uličce u popelnice odhozený Spider-manův kostým. Co byste udělali vy, kdybyste ho našli? Nechali si ho? Poctivě odevzdali? Nebo zkusili být superhrdinou? O tom je celá filozofie tohoto komiksu. Navíc neskutečná porce dobrodružství, napětí i odvážných rozhodnutí k tomu.
Ha, jsi FAKE!
Protagonista totiž není Peter Parker ani Miles Morales, ale naprosto obyčejný středoškolák Jú. Má přísného otce, kvůli němuž musí být na elitní, náročné škole. V ní se mu nedaří, propadá. Nemá kamarády, holku už vůbec ne. Jediné, co ho baví, je šplhání po horolezecké zdi. To mu jde. Dokonce tak moc, až úmyslně chodí za školu, aby mohl znovu pokořit tuto náročnou stěnu. Chce být něco víc, jeho vzorem je právě Spider-man, ale nemá na to charakter. Když bych to řekl na rovinu, je to srab. V moment, kdy jde po ulici, v zapadlé uličce slyší šramot. Nakoukne do ní, uvidí svého spolužáka, jenž je přepaden bandou grázlů. Jú dostal okamžitě nutkání mu pomoci, už se chystal, ale na poslední chvíli ztuhnul – pokadil se (použil bych jiný výraz, ale můžou to číst děti).
Dostal takový strach, že se nedokázal pohnout ani o centimetr. Jakmile agresoři odešli, vyšel jeho zmlácený spolužák z uličky a jen mu sdělil: „Jú, není to tvoje chyba, nezlobím se na tebe. Není to tvůj problém.“ Načež odešel. Jú byl tím natolik zničený, že chtěl odejít rovnou pryč, ale náhle uviděl v té temné uličce mobilní telefon. V moment, co k němu došel, to uviděl – kostým Spider-mana! Náhle měl v hlavě mraky otázek: má si ho nechat nebo ho odevzdat skutečnému vlastníkovi? Než se dokázal rozhodnout, už si v něm dělal na střeše selfie fotky. Ten pocit být výjimečný, byl pro naprostého losera naprosto fascinující, návykovou drogou. Bez námahy mít slávu by chtělo hodně lidí, skoro všichni pohoří. Jenže Jú má kostým, stačí si ho navléct a náhle je z něho celebrita, se kterou se chce každý vyfotit či si s ní popovídat. Falešný hrdina začíná přesně takto. Nenásilně. Kdo by nechtěl slávu někoho jiného, kdo už ji dávno má. No, skoro každý. Jenže když děláte, že jste superhrdina, nakonec se od vás bude očekávat výsledek.
Jú se tak dostal do světa, kdy musíte zachraňovat lidi. Každý se na vás na ulici dívá, kdy konečně půjdete do hořícího baráku pomoci děcku, jež tam zůstalo. Jak ale chcete pomáhat lidem v rozpadlém, kouřem prolezlém paneláku, když nemáte pavoučí schopnosti? Inu, těžko. Hlavní hrdina této mangy se s tím musí popasovat všemi možnými prostředky. Musí zapnout hlavu, vymýšlet boční cestičky, jakými se vydat. Aby při zachraňování civilistů sám nezemřel, využití maximální kreativity bude nakonec jeho každodenním chlebem. Co ho čeká? Mohu prozradit jen menší část, kterou stejnak vidíte na přední i zadní obálce – boj se Škorpiónem, Venomem či Screwball. Peter Parker někam zmizel, Jú ho vlastně musel nahradit.
Bez schopností superhrdiny, s tvůrčím i dost originálním způsobem záchrany. Jednou, jak jsem již zmínil, bude pomáhat dítěti z hořícího domu, jindy se snažit vysvobodit unesenou dívku bandou zlodějů banky. V neposlední řadě také vydá veškeré síly ke zmaření výbuchu bomby. Falešný hrdina se na více než tři sta stranách pořádně zapotí, v tom mi věřte. Příběh je skvěle vystavěný, postupně graduje v takové míře, že to chcete přečíst celé najednou. Se zatajeným dechem. Mně se to povedlo pokořit do jednoho dne – půlku pozdě večer, druhou další den odpoledne. Byl jsem naprosto vtažen do děje, že ten čas opravdu letěl jako splašený. Autor komiksu dokáže čtenářům pumpovat napětí rovnou do žil v takové formě, až prostě musíte vědět, co se stane na další stránce! Bez toho se nedá jít spát a nechat knihu v šuplíku.
Stylizace
Jediný zápor, co bych Falešnému hrdinovi vlastně mohl vytknout, je jeho černobílé zpracování. To, že se čte de facto od zadní strany, zprava doleva, vem čert. Chybějící barevnost však nedokáže naplno čtenáře vtáhnout do už tak vynikajícího zážitku. Dá se na to zvyknout, to ano. Každopádně chybí mu prostě ona barevná stránka. Já vím, japonská manga takhle má vypadat, ale i časy a tradice se mění, posouvají kupředu. Co fungovalo tehdy, nefunguje dnes. Precizně vybarvený Spider-man, Venom či New York by této knize daly finální grády. Je to obrovská škoda, tak skvělý projekt nedotáhnout do samého konce. Je to něco, jako kdybyste šli běhat maraton a dvě stě metrů před cílem se na to vykašlali a šli rovnou na kebab. Proč jste pak vynaložili tolik dřiny na to všechno, jen abyste to nedotáhli do zdárného konce. Styl mangy asi nikdy nepochopím. I tak mohu říct, že jednotlivé kresby jsou vynikající. Každý obrázek dokáže maximálně vtáhnout do děje, vše je přehledné, nedá se v tom ztratit. Vždycky víte, co se kde odehrává a proč. Júsuke Ósawa má neskutečný talent. Ať už se jedná o nyní probíranou kresbu, tak i o originální nápad na námět či poutavé vyprávění příběhu. Byť se vlastně nejedná přímo o Spider-mana, to superhrdinské srdce tam je, Jú i bez schopností projeví odvahu, aby pomohl ostatním.
ZÁVĚREM
Japonský autor Júsuke Ósawa je velmi talentovaný muž. Vzal už dost vyždímanou předlohu, dal jí nový styl, směr i nápad. Vytvořil tak zajímavý příběh z prostředí pavoučího superhrdiny, zatímco Peter Parker si musí vyřešit své vlastní trable. Příběh je skvěle sepsaný, komiks nakreslený. Vše na více než tři stra stránkách graduje tak, jak má – úžasně. Je tam vlastně vše, co si každý fanoušek přeje i chce. Hlavní hrdina Jú je klasický středoškolák, kterému ta škola moc nejde, raději leze po horolezeckých stěnách. Když v jeden den najde odhozený kostým Spider-mana. Nechá si ho, chce také zažít ten pocit slávy. Jenže bez námahy. Nebo že by se nakonec musel hodně nadřít? A přitom zachránit nevinné občany, aniž by někde vypustil svou duši. Pak je otázka na závěr: je to skutečně Falešný hrdina nebo ten pravý, jen bez super schopností? Až si komiks přečtete, budete to už sami vědět. Jeden bod strhávám za černobílé zpracování, které nevypadá tak dobře, jako kdyby byla kniha plně barevná. Velká škoda. Mohlo se to dotáhnout do konce. I tak si běžte tuto mangu okamžitě koupit! Prostě musíte, tečka.
9/10
Zařazení: MARVEL Comics / Nakladatelství ČR: CREW / Datum vydání: Září 2025
