Před třinácti lety dorazila na trh hra, která si pro sebe strhla veškerou pozornost. Čtvrtý díl série, která se měla za uzavřenou, u níž se neočekávalo nic, co by překonalo její druhý díl. Mluvím pochopitelně o Assasssin’s Creed IV: Black Flag, které v říjnu roku 2013 rozpoutalo doslova pirátskou mánii. Osobně si pamatuji na moment, kdy jsem si hru mohl na vlastní kůži vyzkoušet na veletrhu For Games, který tu dobu měl zcela jiné rozměry, než dnes (myšleno v pozitivním slova smyslu) a prezentovali se tam tehdy ještě nevydané kousky na tehdy přicházející novou generaci konzolí Xbox One a Playstation 4.
Next-gen nás ten čas snažil strhnout oslňující grafikou, kdy se to řadě titulů v čele s Killzone: Shadow Fall a Ryse: Son of Rome skutečně dařilo. Nicméně to byl Ubisoft, co v ten rok předvedl ten pravý next-gen. Black Flag nabídl nejen tehdy vynikající grafiku, která na konzolích neměla obdoby, ale hlavně obří otevřený svět, který přinesl spoustu nových herních mechanik a navíc dodnes nepřekonatelné lodní souboje, které v kombinaci s dynamickým počasím, vyráželi dech. Čtvrté Assassin’s Creed se tak stalo ikonou a pro mnoho fanoušků modlou a absolutním vrcholem série. Já nebyl vyjímkou. Do dnes jde o jediný díl, kde jsem celou mapu doslova vybílil od všech kolektiblů a aktivit.
Asi je zcela zřejmé, že když se éterem herní scény začali šířit zvěsti o možném remaku, byl jsem okamžitě v pozoru. A když vše Ubisoft následně potvrdil oficiálním oznámením, všechna má očekávání mířila ke dni, než se do této nové verze budu moci ponořit. Měl jsem obavy? Jistě a ne malé. Ostatně mi podobné počiny mnohdy ukázali, že mám něco za růžovými brýlemi minulosti a navíc Ubisoft přiznal, že na spoustě mechanik nenechal nit suchou. Víte co? Obavy stranou. Návrat do Karibiku v podání kapitána Edwarda Kenwaye jsem si užil snad ještě více, než tehdy.
Nebudu chodit kolem horkých karibských břehů a rovnou řeknu, že jsem byl hrou naprosto pohlcen a veškeré obavy spláchlo moře jako palubu legendární lodi Kafka (Jackdaw). A pokud má hra nějakou vadu na kráse, pak je to pouze absence české lokalizace, která byla skvělá, jenž se dala s klidem a drobnou investicí opět implementovat i do remaku. Tak se už ale chopme kormidla a plujme vstříc dobrodružství v Assassin’s Creed: Black Flag Resynced.
S překladem a jeho drobnou investicí jsem samozřejmě narážel na to, že u příběhu nezůstala nit suchá. Tedy, že scénáristi museli opět zapojit svůj um a příběh jako takový rozšířili. Tedy nemějte strach děj jako takový se nezměnil, jen je nyní trochu obsáhlejší a doplněn o další vedlejší příběhy, které jsou napřímo napojené na hlavní dějovou linku a krásně ji tak doplňují. V tomto směru jsem skutečně ohromen, že do toho tvůrci šli, na druhou stranu je dobře, že se v rámci remaku nešlo do kopie 1:1. Rozšíření navíc dávají perfektní smysl.
Storyline za tímto herním počinem si zasloužila další péči, jelikož lépe pomohla dokreslit některé příběhové momenty, zejména pak legendu o Černovousovy aka Edwardu Thatchovi. Před rokem 2013 mě pirátská tématika zcela míjela a kromě filmů Piráti z Karibiku jsem k ní nikdy nepřilnul. To ale hra jako taková změnila a to díky propracovanému vykreslení těchto nechvalně proslulých ikon. Ti zde jsou sice trochu vykreslováni v některých ohledech jak družina kolem Robina Hooda, ale tak to samozřejmě není a nebylo. Ale hra nádherně ukazuje svět, který není jen černobílý ale komplexní a za chováním pirátů stojí reálné sociální a politické situace dané doby.
Nejlépe to vykresluje samotná postava Edwarda Kenwaye, který se nechce smířit se svým osudem a přidá se k žoldáckým plavbám s vidinou lepšího života pro sebe a svou ženu Caroline. Kdy sled událostí, či osud, chcete-li, zařídí, že skončí jako jeden z nejslavnějších pirátů té doby. Ale jeho postava rozhodně není plochá, naopak nabízí mnoho vrstev, které postupně odhalujete. Edward není assassínem, byť ve výsledku za bratrstvo bojuje, ale jakýmsi čestným pirátem, který svým způsobem razí onu cestu zmíněného Hooda, kdy bohatým bere, o chudé se “stará”. Obecně jde asi o nejkomplexnější herní postavu celé série Assassin’s Creed.
Co mě ale pokaždé dostane je herní svět založený na Karibských ostrovech. Jednoduše nádherné prostředí, které je radost objevovat. Scenérie místních ostrovů jsou fenomenální a dechberoucí, ať už z jejich písčitých pláží, z paluby vaší lodi, či střech místních měst. Miluji sledovat východy i západy slunce nad horizontem, či plout vstříc nebezpečím v místních tropických bouřích. To vše je nyní umocněno novým vizuálním kabátkem posouvajícím herní zážitek do úplně nových výšin. Nová grafika ve mě ale jen umocnila fakt, jak byla původní hra svým způsobem nadčasová a inovativní.
Mezi ostrovy nejsou žádné načítací obrazovky, kotvení probíhá real-time a jediný problik tak probíhá jen ve chvíli, kdy chcete vlézt do kapitánské kajuty vaší lodi. Místní ostrovy na vás dýchají specifickou atmosférou a zejména pokud jde o ty větší a stěžejnější. Ale i malé ostrůvky mohou ukrývat svá tajemství a někdy i v samotných hlubinách. Kdy právě díky novému vizuálu mořské dno neskutečno prokouklo, navíc je nyní mnohem rozsáhlejší a nabádá k dalším průzkumům. Byť stále hlubinné ponory k velkým vrakům vyžadují old-school batyskaf.
Města pak žijí svým životem, či tak minimálně působí. Ostatně, není tajemstvím, že vše je předscriptováno, ale hlavní je pocit živoucího světa, nikoliv prázdného. To samé lze říci o moři jako takovém, které brázdí všemožní fregaty, škunery, brigaty, či obří válečné křižníky. Vzhledem k tomu, že zde fungují dvě znepřátelené země – Anglie a Španělsko, tak můžete být svědky zajímavých potyček, do kterých když se správně zapojíte, můžete si přijít na slušnou kořist.
Ubisoft nás neochudil o žádnou herní mechaniku, která původní hru provázela, až na jednu velmi otravnou věc, ale k té se dostanu, až v závěru a je rozhodně plusem, než jakýmkoliv mínusem. Ve hře tedy je stále nutné sbírat suroviny, které jsou nezbytné pro vylepšování vaší lodi, či na kraftění Edwardovi výstroje, či jejích dalších kousků. Suroviny nezbytné pro to, abyste mohli čelit i čtyřem legendárním lodím, získáte plundrováním skladů se zásobami, či hlavně napadáním lodí, které pak můžete zrekvírovat do své flotily, která pak může produkovat další suroviny, či je potopit a opravit tak loď, nebo za třetí posádku nakonec ušetřit snížit tak úroveň hledanosti, tak aby po vás nešli lovci pirátů.
Menších aktivit je zde ale celá řada. Ke kraftění výstroje potřebujete například kůže, nebo kožešiny ze zvířat, či mořských tvorů. Po celém světě je pak spousta map k pokladům, na nichž jsou vždy souřadnice, náčrt úkrytu a magické X označující místo. Typická pirátská aktivita, že? Svou posádku můžete učit nové písně na cesty, skrze hledání skladeb a tak bych mohl pokračovat. Adrenalin do žil vlije okrádání námořních konvojů, jenž také disponují slušnými zásobami surovin a zlata. A nechybí ani třešnička na dortu v podobě templářské zbroje, kterou můžete odemknout skrze 5 klíčů, jenž mají u sebe templářští mistři.
Pokud jsem měl z něčeho obavu, pak změna soubojového systému. Upřímně jsem měl ten přístup akčních adventur minulosti radši, než tomu bylo v posledních čtyřech dílech, kdy jsme se dočkali hlavně akčního RPG. Tento soubojový systém se měl dostat i do Assassin’s Creed: Black Flag Resynced, ale k mému překvapení tvůrci přišli se zajímavým hybridem, který je založen na novém akčním RPG soubojovém systému, ale zároveň si zachovává řadu prvků původních her. To sice vyžaduje z počátku nějaký ten cvik. Jakmile se vám ale dostane pod kůži, už to nebudete chtít hrát jinak. Ba naopak, souboje pak jsou daleko variabilnější a zábavnější. Souboje nabízí více možností, jak soupeře skolit a to jsem si prostě zamiloval.
Kde jsem obavu neměl byl soubojový systém námořní. I ten mě ale dokázal mile překvapit, byť zde k žádným velkým změnám nedošlo. Prakticky bych řekl, že k žádným, ale to je ve své podstatě dobře. Ten systém fungoval na jedničku před třinácti lety, fungoval stejně dobře i v novém Skull & Bones, které ukázalo, že tento systém nestárne a nyní remake Black Flag vše jen utvrzuje. Nicméně tím, že hra upravila fyziku oceánu/moře, tak lze dobře k boji využívat i jej. Rozhodně je vhodné sledovat počasí kolem vás, nejednou mě překvapila menší tsunami, která mi značně poškodila loď, ale se správným přístupem ji můžete využít proti přesile v daný moment. A tak by se dalo pokračovat. Lodní bitvy ostatně jsou tím hlavním soubojovým potěšením, jelikož boss fighty jsou právě ty lodní bitvy a to zejména s ikonami moří. Jo stále mám pocit, že cítím ten dým lodních děl.
Jsem tak nabitý dojmy, že vlastně nevím, jestli jsem napsal vše, co jsem chtěl a jak jsem to chtěl. Ale jistě cítíte, že zde o žádný průser nejde. Dostal jsem vše, co si člověk od takového remaku může přát. Přitom jsem se zaměřoval i na drobnosti, které tehdejší originál přinesl jako vodu valící se po palubě, když rozrazíte vlnu. Někdy totiž vývojáři na takové věci v nových verzích zapomínají, ale na nic takového se zde nezapomnělo. Budu se opakovat, ale nová grafická stránka v novém enginu jen podtrhli tu ikonickou atmosféru, jenž měl už originál. Nyní jsem se cítil více v dění, než kdy předtím. A vřele doporučuji hrát na Balanced režim zobrazení pokud máte 120Hz TV. Nejlepší možný režim, který hra nabízí, kdy je hra plynulejší, ale neztrácí na vizuální kvalitě absolutně nic.
Než to ale uzavřu, je tu ta jedna zmíněná věc, kterou tvůrci ve hře nezachovali. Pokud jste originál hráli, pak víte, že hra nás často odtrhávala od zážitku velmi nudnými sekvencemi v přítomnosti, kde jsme s tabletem pobíhali po kancelářích a dělali různé nesmysly. Tato část se zcela vyškrtla a já jsem za to neskutečně vděčný. Jelikož to byla přesně ta výtka, kterou jsem kdysi měl a jenž mi zážitek narušovala. Díky moc, že už zde není. Nějaké další chyby? V mých očích, zde žádná není. Ano, jsem fanoušek série a ano, miloval jsem první hru. Má to vliv na tento článek? Nějaký určitě, ale věřím, že ti, co se ke hře vrací. Budou v naprosto stejné euforii a nostalgii jako jsem byl já a nováčci? Jen vítejte v tom nejlepším, co série po druhém díle přinesla. Byť v mých očích je právě Black Flag tou jedničkou.
ZÁVĚREM
Hru Assassin’s Creed: Black Flag Resynced jsem vyhlížel dalekohledem ještě před tím, než se objevila na horizontu. A když se přiblížila na dosah, tak jsem zůstal v úžasu a radosti, že jsem si nejen opět mohl zopakovat hru, kterou jsem v době vydání hltal jako nic předtím, ale že jsem si to mohl vychutnat v moderním vizuálním kabátku s vylepšeným soubojovým systémem, který mě velmi mile překvapil a také rozšířeným příběhem, jenž dokreslil to kompletní obrázek tam, kde předtím mohly být nějaké ty šrámy. Tvůrci navíc eliminovali otravné sekvence v současnosti. Co více si přát? Snad jen ta čeština tu chybí. Ale to je tak vše. “Tak mořští vlci! Na zteč!”
10/10
Testovaná verze: Xbox Series X / Datum vydání: 9. července 2026 / Potřebné místo: 64,1GB / Distributor ČR: CENEGA Czech / Česká lokalizace: NE
