Série Assassin’s Creed se za dobu své existence prošla dosti zásadním progresem. Vývoj této série po mnoho let stagnoval a Ubisoft si řekl, že je čas na změnu a tak nám započala cesta novodobě trilogie, jenž odstartovala hrou Assassin’s Creed Origins. Tímto počinem se nám změnil nejen koncept celé série, která se nyní může hrdě honosit titulem role-play game, ale také přístup vývojářů k jednotlivým titulům a jejich dlouhodobé podpoře. DLC jsou se sérií Assassin’s Creed spjata od jejího počátku, avšak v posledních třech dílech bych je mohl nazvat regulérními datadisky, které známe z dob přelomu milénia. Nečekala na nás tak pár hodinová rozšíření, ale rovnou dodatky, jenž svou rozlohou a kvalitou mohou kolikrát konkurovat regulérním plnohodnotným titulům.
Ne jinak je tomu i v případě Assassin’s Creed: Valhalla. Díl, který vyšel v loňském roce si nás získal mnoha svými aspekty a vlastně jej osobně považuji za to nejlepší, co série vyprodukovala od dob čtvrtého dílu s podtitulem Black Flag. Jakožto fanoušek série jsem si nemohl pomoci a vrhnul se do víru prvního rozšíření s názvem Wrath of the Druids a to s poměrně velkým očekáváním. Ostatně už v základní hře jsem nechal x desítek hodin a ve svém nitru jsem tajně doufal, že bych v tom v případě tohoto a potenciálně i dalšího očekávaného rozšíření mohl pokračovat.
První expanze zatím posledního dílu Assassin’s Creed nás vezme na další z Britských ostrovů, tedy jestli mám vůbec právo Irsko takto zvát. Ačkoliv by se mohlo zdát, že krajina hry se nijak drasticky nezmění, tak opak je pravdou. Musím se přiznat, že místní scenérie mě doslova uhranuly. Reliéf země je zde poměrně rozmanitý – bažiny jsou střídány travinami posetými pastvinami a roviny pak ostrými skalisky. Do toho všeho pak promlouvá typický irský folklore a temnější atmosféra, než která nás doprovázela v původní hře. Upřímně jsem měl občas problém i s angličtinou, jelikož dialogy jsou kolikrát doprovázeny typicky irskými slovy, jímž jsem samozřejmě ne vždy rozuměl. Což mi vlastně vůbec nevadilo, jelikož jsem okamžitě mohl nasávat nové příležitosti a třeba i něco pochytit, tedy krom toho, že díky místními jazyku do děje přeci jen trochu více zabřednete.
Příběh na události původní hry nenavazuje, naopak se do něj můžete ponořit poměrně brzy. Události běží paralelně s hlavní příběhovou linií. Dějová linka obsahuje celou řadu zajímavých zvratů a jelikož jde o jeden ze stěžejních prvků série, tak vám z něj nic nevyzradím. Vezmu to tedy dosti obecně. Středobodem konfliktu, kterého se zde stanete svědky je nesourodná víra, tedy křesťanství vůči pohanským vírám v duchy a přírodu. S touto pohanskou vírou jsou odjakživa spojeni Druidové. Rozhodně si je zde ale nepředstavujte jako ty děduli s kouzelným lektvarem z Asterixe. Zde jde o kult zvaný Childer of Dane, který uctívá prastarý řád a jde o velmi nebezpečné bojovníky, či v tomto případě až fanatiky, jenž jsou hnáni svým přesvědčením. Vykreslení druidů, ale nelze brát v negativním světle. Ostatně je to boj starých zvyklostí, vůči invazi nového náboženství ze starého kontinentu. To vlastně příběhu dodává onen mlžný opar mystéria a já byl vlastně v sedmém nebi. Byť mi fakta z Irské historie jsou poměrně cizí, ale jak říkám, nikdy není od věci se něčemu přiučit.
Dialogy jsou zde tradičně na vysoké úrovni, což souvisí samo o sobě i s velmi zajímavými postavami. Nechybí pochopitelně ani možnost s některými z nich navázat intimní vztah. Pokud jde o rozhodnutí, kterým jsme mnohdy museli čelit v původní hře, ani zde o ně nepřijdete. Jejich míra hojnosti je ale razantně menší, ale to samozřejmě souvisí s přímou úměrou k délce tohoto rozšíření. Mohu vám prozradit, že opět nějakou tu desítku hodin ve hře strávíte a rozhodně nemluvím o jedné desítce hodin. Rozsah rozšíření mě osobně velice překvapil, když vezmu v potaz, že nevychází na etapy jako tomu bylo v případě Assassin’s Creed: Odyssey. Vlastně jsem rád, přístup k DLC z předchozího dílu mi absolutně nevyhovoval.
Jak si můžete všimnout v příležených screenshotech, tak expanze Wrath of the Druids není sou rozlohou vůbec malá. Skládá se ze čtyř poměrně rozlehlých regionů v severní části Irska – konkrétně jde o Dublin, Meath, Connacht a Ulster. Každý z těchto regionů nám skýtá pohled na trochu jinou podobu krajiny a rozmanitost se tak ani v tomto případě nikam nevytrácí. Pokud jste fanoušky průzkumu prostředí tak vězte, že i v této „menší“ mapě je toho mnoho k nalezení. Ostatně po vzoru původní hry se zde můžete honit za truhlicemi s pokladem, plnit drobnější questy, sbírat kolektibly, či plnit různé výzvy. Svět, to skutečně pustý není. Nechybí zde ani ony proslulé chlastací soutěže.
Přístup k vedlejším úkolům je zde poněkud odlišný. Ačkoliv i zde se vám do cesty nějaký ten vedlejšák sem tam přichomítne skrze ústa některé NPC postavy, tak hlavním rozdavačem těchto úkolů jsou zde holubníky. Po mapě jich je několik a vždy jde o úkol někoho zlikvidovat ve jménu místního krále Flanna. Pokud možno potichu a bez ztráty jediné kapky vaší krve, když se vám to podaří, odměna za splnění úkolu o něco vzroste. Za splnění těchto úkolů můžete dostat buďto zásoby, či suroviny typické pro Irsko. To pro vás osobně moc neznamená, ale pro vaše místní spojence ano.
Část prvního rozšíření Assassin’s Creed: Valhalla se totiž točí kolem posilování obchodního vlivu Dublinu vůči okolnímu světu. Eivorův synovec Bárid totiž touží mít z Dublinu středobod obchodu v této části světa. K posílení tohoto vlivu je třeba vlastnit dostatek surovin k prodeji do vzdálených zemí, jenž zase nám poskytnou jedinečné orientální suroviny. Tím jak se zvyšuje váš vliv se vám odemykají také nové země k obchodování. Suroviny lze získat dvěma způsoby. Prvním je klasické vybírání truhel, sudů, pytlů, prostě všeho, co může obsahovat nějakou tu cennost k prodeji. Druhý způsob je ale podstatně efektivnější.
Jde o stavbu tzv. Trade Outposts. Těchto Obchodních základen je na mapě několik a nalezneme je ve všech čtyřech dostupných království Irska. Pokud se vám podaří takový outpost vytvořit, přistane vám každou minutu na vaše konto nějaká ta drahocenná surovina. Příjem surovin lze ještě zvýšit a to vylepšováním těchto základen. Funguje to vlastně naprosto stejně jako v případě rozvoje vaší vesnice Ravenstorpe z původní hry. Suroviny k těmto upgradům můžete opět získat plněním vedlejších úkolů typu Royale Demands, či klasickými Raidy. Ostatně stejně to fungovalo i v původní hře. V tomto ohledu se vlastně nic nemění.
Ačkoliv je růst obchodního vlivu Dublinu jednou z důležitých částí hry, tak vás titul k jejímu plnění nijak nenutí. Kromě jisté úvodní části, jenž vás s tímto prvkem seznámí. Na druhou stranu byla by škoda, kdybyste tento element rozšíření ignorovali. Obchodem s dalšími zeměmi totiž můžete získat různé exotické vybavení mezi něž patří zbraně i části zbroje a věřte mi, že to občas stojí skutečně za to. Já osobně si oblíbil Iberijskou zbroj. K vyčištění takových outpostů a jejich následné výstavbě kolikrát přijdete sami, jelikož to dost často bude „po cestě“ k plnění jednoho z příběhových questů. Hra vás tak opět nenásilnou cestou vede k tomu, abyste i tuto část hry vlastně neignorovali a to se mi skutečně zamlouvalo.
Původní Assassin’s Creed: Valhalla obsahoval poměrně rozsáhlí strom dovedností, z nich velká část byla pasivních, ale na vaše schopnosti porážet nepřátele měl silný vliv. Strom se nám s novým datadiskem mírně rozšiřuje a to o velmi podobné spektrum schopností. To samé platí také pro schopnosti aktivní, které je třeba se učit ze starých svitků stejně jako v původní hře, stačí je jen nalézt. Pochopitelně jich není tolik, ale jejich přítomnost potěší. Zvláště, když můžeme nepřátele opět likvidovat novými způsoby, což je čirá radost. Ostatně brutálnější soubojový systém je jedním z důvodů, proč jsem si i základ tak moc užíval.
Důvod pro psaní této recenze není jen příchod nového rozšíření. Původní hru jsem recenzoval ještě na konzoli Xbox One X, takže jsem využil příležitosti k tomu, abych doplnil také onu originální recenzi, zvláště, když jsme od té doby hráli už jen na konzoli Xbox Series X. Mezi vydáním hry a rozšířením Wrath of the Druids uplynulo poměrně dost času a za tu dobu hra dostala několik upgradů, které se náš zážitek ze hry snažily vylepšit a nejde jen o zlepšení technické stránky hry, ale i nějaký ten obsah. Například je nyní možnost účastnit se velkých nájezdů, či pomstít smrt padlých hráčů. Stačí jen najít tělo padlého a aktivuje se vám menší úkol zahrnující likvidaci několika cílů a její potvrzení. Jde o drobnosti, které ale i tak potěší.
Na rozdíl od Xbox One X verze se next-gen verze může aktuálně chlubit dvěma vizuálními režimy. Jeden preferuje rozlišení a celkovou vizuální kvalitu a druhý pak 60 snímků za sekundu. Původně ale hra obsahovala ve verzi pro Xbox Series X pouze jediný režim, který vycházel z mezigeneračních avšak běžel oněch 60 snímků za sekundu. Já preferoval maximální vizuální kvalitu, což před vás staví možnosti hledět do nádherně zpracovaných krajů. Míra detailů je skutečně ohromná a vlastně se nemohu dočkat dne, kdy vyjde skutečně plnohodnotný next-gen díl, který bude představovat podobný milník v sérii jako Assassin’s Creed: Unity.
Když si shrnu mé pocity z hraní rozšíření Wrath of the Druids, jsem na tom vlastně naprosto stejně jako v případě původní hry. Hra mě uchvátila svým vizuálním zpracováním, hratelností, rozsahem, postavami, zasazením a vlastně téměř vším, čím je. Na druhou stranu, pokud se vám nezamlouval originál, pak na vašem mínění rozšíření nic nezmění. Otázkou ale zůstává. Nastane vůbec tato situace? Naposledy jsem byl z nějakého rozšíření tolik nadšen v dobách vydání expanzí pro třetího Zaklínače a to už nějaký ten rok je.
ZÁVĚREM
Rozšíření Wrath of the Druids pro hru Assassin’s Creed: Valhalla jakožto první velké rozšíření nezklamalo. Nabízí nádherné scenérie severní části Irska, zajímavé postavy, velmi dobře napsaný příběh a atmosféru, jenž pomáhá dotvářet irský folklore a irský dialekt využitý v dialozích. Expanze si dokázala udržet vysokou úroveň po vzoru originálu, přičemž by se dalo říci, že by obstála i jako stand-alone rozšíření, jelikož svým rozsahem se vyrovná kdejaké jiné regulérní hře. Pokud jste fanoušky původní hry, pak nemáte nad čím váhat.
Datum vydání: 13. května 2021 – Potřebné místo na disku: 9GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment
Souhlas s recenzí, baví mě to, to prostředí je zkrátka moje srdcovka.
Já jsem spíše zvědav na druhé rozšíření z Francie. I když to Irsko mělo skvělou atmosféru.