Blair Witch – Recenze

Blair Witch – Recenze

2 září, 2019 2 Od Jiří Hora

I když bychom letošní veletrh E3 mohli s klidným srdcem označit za jeden z nejhorších, přesto jsme se během něj dočkali celé řady zajímavých oznámení. O ta se postaral Microsoft během svého Xbox Briefingu, kdy o jednom z nich je i tato recenze. Tím překvapením bylo oznámení psychologického hororu Blair Witch, za nímž stojí vývojáři z Bloober Team, kteří mají na svědomí například hororovou sérii Layers of Fear. Co si ale budeme nalhávat. Druhý díl nedopadl úplně podle představ. Na vině mohl být právě vývoj Blair Witch. Ten nyní vyšel v konzolové exkluzivitě pro Xbox One a je tak jasné, že vývojářům přitekly i nějaké ty peníze z přeplněného prasátka Microsoftu. Je to však na hře znát?

Studentský film Záhada Blair Witch z roku 1999 byl navzdory svému původu neskutečně úspěšný a to tak, že filmová společnost Lionsgate natočila ještě několik pokračování. Hra, kterou jsem měl možnost hrát, nabízí své pojetí a originální příběh, jenž je i přesto věrný duchu původního filmu. Příběh herního Blair Witch se odehrává v roce 1996, kdy se hlavní hrdina, bývalý policejní důstojník Ellis, vydává na pomoc s pátráním po zmizelém chlapci, který se ztratit v lesích Black Hills poblíž města Burkittsville ve státě Mariland. Ellisovo připojení k pátrání se však nesetkává s nadšením a to zejména kvůli jeho temné minulosti.

Oporou Ellisovi je jeho pes Bullet, jenž poměrně rychle nachází první stopy po zmizelém chlapci. Avšak Black Hillsský les není místem, kde byste chtěli trávit den a natož večer. Toto místo je totiž opředeno mýtem o čarodějnici, která pobývá v těchto lesích a jsou ji tak připisována neobjasněná zmizení. O tom, že v lese se děje něco nadpřirozeného, není pochyb. Jak sám Ellis na vlastní kůži následně zjišťuje. Pátrání po chlapci se záhy mění v noční můru probouzející v bývalému policistovi nemilé vzpomínky o jeho pochmurné minulosti.

Blair Witch je čistě singleplayerovým zážitkem a tak je jasné, že na příběh titul klade velký důraz. Jeho podoba přesto není ničím zcela originálním.  Řada prvků použitých ve hře, vám bude povědomá a pocit, že už jste to někde viděli, nebudete mít jednou. Jde hlavně o samotný mýtus kolem čarodějnic, které straší v lesích, či jinak řečeno jim vládnou. Spousta takových příběhů spojuje čarodějnice s morovým stromem. Ten ve hře najdeme a bude jakýmsi středobodem celé lokace, v níž se budeme pohybovat. Najdeme zde i jeho monstrózní podobu, která nás zavede do svého temného nitra. I přesto, že úplnou originalitu ve hře nenajdeme, tak je potřeba uznat, že příběh ve hře funguje velmi dobře.

Ostatně ho dotváří atmosféra samotného lesa, který i za denního světla navozuje nepříjemné pocity. Hra si skutečně hraje s naší psychikou a strachem. Pokud očekáváte spousty lekaček, tak na ně hned zapomeňte. Napočítali byste je na prstech jedné ruky. Blair Witch s nimi nijak zásadně neoperuje. Hlavní síla tohoto titulu tkví v neustálém pocitu nejistoty, očekávání, napětí ústící místy v paranoiu. To v nás začne vyvolávat strach z toho, co může přijít dále. Těmto pocitům napomáhá výtečná hra stínů světel, všemožných přeludů, a také brilantní zvuková stránka, kterou nejvíce oceníte se sluchátky na uších. Hra vám je také během spuštění doporučuje. A zážitek ze hry je skutečně diametrálně odlišný. Funguje to naprosto stejně jako v případě Hellblade: Senua’s Sacrifice.

Zvuková stránka hry je opravdu nesmírně důležitá a využití sluchátek je občas nutností. Souvisí s tím, totiž i prvek hratelnosti, který právě na tento smysl klade důraz a upřímně funguje to naprosto skvěle. Jak už jsme uvedl výše, tak hra se v nás bude pokoušet navozovat pocity strachu nejistotou, která může pramenit i z toho, že zaběhnete do křoví ve snaze dohnat Bulleta, jenž zrovna zachytil nějakou stopu, ale vy po chvíli zjišťujete, že nevíte kde jste. Vše kolem vás vypadá stejně, pes nikde, baterka začíná problikávat a jediným vaším záchytným bodem je jen štěkot. Pokud byste hráli za pomoci reproduktorů, tak směr, ze kterého štěkot vychází, by se vám hledal daleko hůře, než se sluchátky na uších. Pomocí nich totiž směr najdete snáze a navíc vás to více vtáhne do dané situace, což je naprosto přirozené. Takových momentů je ve hře několik a nutně nemusí jít pouze o štěkot, ale také o šepot oné čarodějnice. Ten v nočních hodinách s vypnutými světly skutečně nenavozuje příjemné pocity.

Bullet je ve hře jedním z důležitých prvků hratelnosti a jeho skvělý čich je v podstatě vstupenkou pro průchod hrou. Psovi můžete dávat pětici povelů, kdy tím nejdůležitějším je asi Hledej. I když Bullet často funguje i sám za sebe, bez toho aniž byste mu neustále říkali, ať něco najde. A vzhledem k tomu, že je to zde živý tvor s nějakým cítěním, je potřeba jej občas pochválit a když bude často utíkat, tak jej i pokárat. Funguje také jako jistý kompas proti nepřátelům, kdy se vždy za doprovodu štěkotu natočí proti lesním přízrakům. Ty lze zlikvidovat pouze pomocí světla, proto vaší nelepší zbraní je baterka. Když jsem Blair Witch hrál, občas jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraji Alana Wakea z pohledu první osoby. Pokud jste uvedenou hru hráli a pustíte se do Blair Witch, tak mi dáte nejspíš v tomto ohledu zapravdu.

Hlavní hrdina hned v první kapitole nalezne videokameru. Ta je dalším podstatným prvkem hratelnosti. Kazety, které budete během svého pátrání nalézat, vám nejen ukáží, co se událo, ale pokud jsou označeny červenou barvou, můžete pomocí nich ovlivňovat i vaši realitu. V praxi to znamená, že pokud pásku správně přetočíte, tak se vám může otevřít cesta dále, či zapnout určitý stroj. Také je důležitá k řešení všemožných puzzlů, jenž občas potřebují ke svému řešení nejen kameru, ale také logické myšlení, použití Bulleta, nebo schopnost orientovat se v řadě dokumentů a nákresů poskytujících vám vodítka k úspěšnému rozřešení daného problému/puzzlu.

Pokud jste milovníky hledání různých sběratelských předmětů, tak těch je ve hře opravdu spousta. Některé vám doplní mezery v příběhu, jiné vám do mysli vnesou další otázky, další vám zase poskytnou stopy v pátrání po málem chlapci. Spousta z nich ale nese pouze sběratelský charakter, či je můžete použít jako hračku pro Bulleta.

Ještě se na chvíli vrátíme k hlavnímu hrdinovi. Ellis to v životě neměl lehké a ve hře je zřejmé, že trpí záchvaty paniky, které pramení právě z jeho minulosti. Události ve hře mohou Ellise dostat až na pokraj zoufalství, takže není na škodu, si čas od času pročistit hlavu a promluvit si s někým na kom vám záleží. Proto je třeba využívat momentů, kdy vaše 3310 chytne signál a vy si tak budete moci s někým promluvit. Což bude v drtivé většině případů Ellisova ex přítelkyně, Jess, kterou nikdy nepřestal milovat, ale jenž už dále nemohla snášet Ellisovi stavy. Samozřejmě je možné volat i jiným lidem, které má Ellis ve svém telefonním seznamu, kdy ne každému se dovoláte. Líbí se mi, že vývojáři do hry skutečně zakomponovali i tento sociální prvek, který postavu opět trochu více oživuje.

A jak je na tom Blair Witch po technické stránce? No, během úvodní Cut-scény jsem si říkal, že si ze mě asi někdo vystřelil. Hra, která je optimalizovaná pro jednu konzoli neběží na sto procent? V úvodní scéně se nejen škubal obraz, ale také kompletně vypadl zvuk. Takže jsem hru okamžitě vypnul, jestli nejde o nějakou chybu při spuštění. To se mi nakonec ukázalo jako pravdivé tvrzení. Nicméně, tato chyba se sem tam projevuje i při dalších spouštěních a zkrátka my v tomto případě nezbývá jiná možnost, než hru restartovat. Po vizuální stránce hra také nepatří na vrchol, ale podoba lesa a jeho atmosféra fungují přesto na jedničku. Zásluhu na tom nese také ona výtečná zvuková stránka, pokud se jí tedy zrovna nechce zlobit. Během hraní je framerate v podstatě na stále stabilních 30 snímcích za sekundu, i když nějaké to škytnutí se sem tam objeví. Na technické stránce se určitě ještě dá pracovat.

ZÁVĚREM

Blair Witch je příjemným překvapením letošního roku. I když to po technické stránce není dokonalé, tak si vás hra dokáže získat zejména svou atmosférou sázející na neustálí pocit nejistoty a strachu z toho, co se bude dít dále. Příběh by snesl trochu více kreativity, ale i tak funguje dobře. Pochvalu si vývojáři zaslouží za ozvučení. To je zpracované na jedničku a ve spojení se sluchátky posouvá atmosféru na pomyslný vrchol. Bloober Team nyní opět ukázal, že podobné hry jsou jejich denním šálkem čaje.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Oficiální Xbox Store/COMGAD s.r.o. PC verze