Bloodstained: Ritual of the Night – Recenze

Hry, které bychom mohli zařadit do žánru “metroidvania”, zažívají tak trochu renesanci a posledních pár let sem tam vznikne nějaká, která rozvíří stojaté vody klasických plošinovek. Možná si ale plno dnešních hráčů neuvědomuje, že tento žánr je dost možná starší, než oni sami. Asi tou první, nebo minimálně nejzásadnější, která celému žánru dala i název, je bezesporu Castlevania: Symphony of Night, která vyšla roku 1997. Jejím tvůrcem byl Koji Igarashi. Dlouhou dobu pracoval pro Konami, ale po odchodu z této firmy se rozhodl, že se pokusí na úspěch své hry navázat. Bohužel, u vydavatelů moc nepochodil. O hru nebyl zájem a musela tak pomoci komunita. Na Kickstarteru stačilo jen pár týdnu a projekt byl finančně zajištěn. Vývoj byl ale i tak dost problematický. Dokonce až tak, že se skoro zapomnělo, že je hra stále ve vývoji. Nicméně, již existence této recenze zvídavému čtenáři dává najevo, že hra nakonec vyšla a to, zda svému předchůdci neudělala ostudu, se dozvíte během pár minut.

Příběh, který Bloodstained: Ritual of the Night nabízí, patří spíše k tomu průměrnějšímu, s čím se u her můžeme setkat. Hlavní hrdinka Miriam, sirotek, byla společně se svým bratrem vystavena šílenému alchymistickému experimentu, při kterém jim do těl byly implementovány démonické krystaly. Miriam upadla do kómatu a její bratr, Gebel, z neznámých důvodů přežil a co víc, nějakým způsobem přečkal i invazi démonů, které experiment vypustil na svět. Po deseti letech je Miriam probuzena a – jaká to náhoda – pouze ona je schopna armádu démonů zničit. Jak vidíte, příběh není nic extra a co víc, není ani nijak zdatně odvyprávěn. Vše obstará pár rozhovorů, kde jen sledujete statické obrázky jejich protagonistů a to je vše. Během hry ale potkáte plno vedlejších postav, které alespoň trochu celé příběhové pozadí oživí, ale skutečně, příběh není tou hlavní devizou hry.

Pokud přece jen někdo není ani okrajově obeznámen s tím, jak se taková “metroidvania” hra pozná, tak mezi základní poznávací znamení patří jedna obrovská, celistvá mapa, RPG prvky a nepřeberné množství předmětů. Bloodstained: Ritual of the Night je v tomto směru žánru plně podřízena a spíše než revolucí, je tak evolucí v plné síle a jednotlivé principy “metroidvania” her dotahuje takřka k dokonalosti. Hra se odehrává na starém gotickém hradě. Možná byste nyní mohli namítnout, že tím pádem bude prostředí jednotvárné, ale opak je pravdou. Tvůrci dokázali, že rozmanitost lokací dokáží vtěstnat i na relativně monotonní architekturu a kromě různých chodeb se tak podíváte i na ztroskotanou loď, do zahrad a sklepení, temných jeskyní, zaplavete si i pod vodou. Celá mapa je neuvěřitelně komplexní a plno míst Vám bude zpočátku zapovězeno, ale jak si postupně budete odemykat další schopnosti, dostanete se i do míst, kam to zpočátku nešlo. Jen je potřeba autorům odpustit, že celý hrad tak trochu popírá prostor a je celkem jasně vidět, že jednotlivé části na sebe tak úplně logicky nenavazují, případně by se vedle sebe ani nemohli vejít. Je to ale malá daň za to, s jakou pečlivostí je mapa vytvořena a jak odměňující je její objevování. Na mapě jsou pak relativně skromně rozmístěny i dvě speciální místnosti, jejichž objevení je okamžik, který si zamilujete. První nabízí možnost uložení, které zároveň doplní na maximum životy i manu, druhou je pak místnost s portálem, kterým můžete cestovat mezi všemi portály, které do té doby máte objevené.

Miriam je skoro až neuvěřitelně zběhlá v ovládání nepřeberného množství druhů zbraní. Používat umí dýky, biče, čepele dlouhé i kratší, meče obouruční i lehce ovladatelné, dojde i na střelné zbraně. Každá ze zbraní ale mění samotnou hratelnost a každá má trochu jiný styl používání. Sem tam narazíte na polici s knihami, ze kterých se naučíte různá komba, která jsou dostupná vždy pro určitou kategorii zbraní. Samozřejmostí jsou i desítky různých kusů oblečení, klobouků a modních doplňků, které mají dopad na jednotlivé statistiky postavy. Silná plátová zbroj sice zvedne bonus k obraně, ale zároveň sníží rychlost. Je tak na každém, jak si svou postavu bude profilovat.

Nepřátel, které budete během hraní likvidovat je skoro až nechutné množství. Podle jakési encyklopedie, která je ve hře rovněž přítomná, jich je hodně přes 100. Vypisovat zde vše, je asi zbytečné a tak nějak si myslím, že každý ví, co čekat. Krysy, vlci, hroudy slizu, okřídlení démoni, obrovské kočky, létající víly, prehistorické ryby. Zapoměl jsme na něco? Rozhodně ano. Však uvidíte sami. Kromě klasických nepřátel, jejichž likvidace mi přišla poměrně jednoduchá, Vás časem potrápí i několik bossů, u kterých křivka obtížnosti letí prudce nahoru a minimálně několikrát si souboje s nimy zopakujete. Není to rozhodně na škodu, protože právě souboje s bossy patří mezi to nejlepší, co hra nabízí. Každý má plně unikátní styl boje a bude potřeba, aby jste se jejich pohyby a styl naučili dokonale rozpoznat, jinak proti nim nejspíše neobstojíte.

Každý z nepřátel může po smrti zanechat po své existenci krystal. A zde přichází na řadu magie. Jednotlivé krystaly může Miriam absorbovat a jejich sílu pak uvolnit. Vzpomínáte, kolik nepřátel ve hře je? Tak stejně tolik je ve hře různých krystalů a co krystal, to jedna speciální schopnost. Jsou rozděleny na několik kategorií, od různých magických střel, po posílení pasivních atributů, přes vyvolávání pomocníků, nebo magických obran. Důležitou kategorií jsou pak i manipulativní krystaly, díky kterým můžete malinko pozměnit prostředí a tak si vytvořit nové cestičky. Krystaly je možno i vylepšovat a to dvěma způsoby. Jednak rozhoduje, kolik krystalů stejného typu u sebe Miriam má a pak, kolik investuje do zdokonalení jejich síly. To se děje pomocí materiálů, které cestou posbíráte. Za ně se ostatně dají vylepšovat i jiné věci, případně z nich lze vyrábět lektvary, nové zbraně atd. Zkrátka nepřijdou ani kuchtíci, Miriam umí uvařit desítky receptů. Pokaždé, když se Vám podaří uvařit jídlo zcela nové, jeho konzumace pak navždy zvedne hodnotu nějakého atributu. Konzumace další pak již jen doplňuje zdraví.

Prosekat se na konec Bloodstained: Ritual of the Night není záležitostí krátkodobou. Klidně v ní utopíte 20 hodin. To se může zdát na podobný žánr poměrně hodně a jistě Vás napadá, zda to nebude po pár hodinách jen repetetivní nuda. Tak to v žádném případě. Kromě hlavní příběhové linky můžete plnit několik vedlejších úkolů. Ty jsou zde spíše do počtu, ale představují alespoň další možnost odměny za zabití určitého počtu protivníků. Daleko důležitější ale je, že hra neustále, ale skutečně neustále nabízí nové a nové herní mechaniky. Nepamatuji si, u které jiné hry bych byl v podstatě až do konce zásoben stále se měnící hratelností, novými možnostmi a plejádou skvělých nápadů. Tady je před tvůrci skutečně potřeba hluboko smeknout.

Bloodstained: Ritual of the Night běží na Unreal Engine 4 a vypadá tak nějak standardně. Rozhodně se nejedná o grafické orgie, na druhou stranu ale vizuální stránka neurazí a její jednoduchost dává o to víc vyniknout uměleckému stylu. Animace jsou na vysoké úrovni, efekty oku lahodící a zvuková stránka je excelentní. Abych nezapoměl, rozhodně hru hrajte v původním japonském znění, anglický dabing se příliš nepovedl.

ZÁVĚREM 

Bloodstained: Ritual of the Night je úžasnou hrou, která v plné síle ukazuje, že “metroidvania” hry stále mají své místo a doufejme, že i početnou základnu fanoušků. Hra je skvěle navržena, plná parádních mechanismů a až do konce jí nedojde dech. I přes slabší příběh , který je asi největším nedostatkem, nabízí zábavu na desítky hodin. Pokud jste fanoušek podobných her, neváhejte ani minutku a pokud nejste, zaváhejte minuty dvě a pak stejně upalujte hru pořídit.

HODNOCENÍ: 9/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X 

Distributor ČR: COMGAD s.r.o. 

1 thought on “Bloodstained: Ritual of the Night – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.