Darksiders Genesis – Recenze

Se sérií Darksiders se to má celkem zajímavě. S trochu nadsázky by se dalo říct, že co díl, to jiný žánr. Vše odstartoval v roce 2010 první díl, který přinesl příjemnou akční hratelnost, druhý díl pak nabídnul krásně zpracovaný open world a v roce 2018 přišel regulérní třetí díl, který vše postavil na hlavu a Darksiders se nechali skoro až okatě inspirovat sérií Dark Souls. Když pak byl oznámený další titul z této bohaté série, Darksiders Genesis, nemuselo být až tak velkým překvapením, že se autoři rozhodli opět pro radikální změnu a na první pohled hra připomíná spíše Diablo. Nakonec se ale ukazuje, že Darksiders Genesis je spíše spin-offem, než regulérním čtvrtým pokračováním. Jak se autorům hra povedla, se pokusíme nyní na “pár” řádcích zodpovědět.

Rovnou na začátku si musíme vyřešit jeden zásadní problém, abych na Vás nemusel pohlížet pohledem plným zmatku a nepochopení. Darksiders Genesis není, opakuji není žádná „diablovka“. Ano, nejspíš i podle okolních obrázků si situace neznalý člověk může tuto představu vzít za oprávněnou, ale skutečnost je opravdu jiná. Darksiders Genesis je pořád tou dobrou a léty ověřenou akční rubanicí, doplněnou o nějaké ty logické hádanky a s Diablem má společný jen ten pohled z ptačí perspektivy. Tady ale veškerá podobnost končí, děkujeme za pozornost.

Jestli si něco na sérii Darksiders zaslouží plnou porci chvály, je to rozhodně, alespoň za mě, lore a příběhové pozadí. Pekelníci a jezdci apokalypsy jsou dostatečným hnacím motorem, který bude fungovat asi do konce věků. Darksiders Genesis v tomto směru nevybočují z dobře zajetých kolejí, ale pro tentokrát se zaměřují – haleluja – na posledního z Jezdců. Strife (Svár) zatím nikdy v žádném z pokračování zásadní úlohu nedostal a v Genesis si tak odbude svou premiéru. Aby na to nebyl až tak úplně sám, záda mu bude krýt War (Válka), který se naopak objevil v úplně prvním díle. Příběh nás zavede ještě před události prvního dílu. 

Jak už to tak v pekle bývá, rohatci zase kují nějaké plány a hrozí, že svět se opět, po asi stopadesáté, dostane na hranu rovnováhy. Tomu samozřejmě musí zabránit Council a posílá duo Strife a War, aby se podívali na zoubek tomu, co bychom dnešní optikou asi nazvali „podvratná snaha o revoluci“. Za tou stojí kdo jiný než samotný Lucifer. Na scéně se objeví i pár dalších postav, dojde na nějaké ty zvraty, prostě vše je tak, jak se sluší a patří. Trochu ale vázne prezentace. Po úvodním pompézním CGI intru jsem se těšil, že v nastalém trendu budou vývojáři pokračovat, ale opak je pravdou. Zbytek příběhu už nám bude podán jen formou statických rozhovorů a jednoduchých animovaných 2D filmečků. Celkově na Vás čeká na 16 misí, které vystačí na takových 13 – 15 hodin. Porce řekl bych adekvátní.

Těchto 16 kapitol můžete chápat jako samostatné levely, které jsou propojeny skrz tajemný prostor, kterému vládne Vulgrim, známá postava minulých dílů. Celá tato lokace slouží jako takový centrální hub, kde můžete nakupovat, kde Vám budou zadávány další úkoly a kde se nachází teleport, který Vás prskne tam, kde je potřeba Vašich zbraní. Jednotlivé mapy jsou poměrně rozsáhlé se solidním level designem, kde se střídá akce s logickými hádankami, které jsou pro celou sérii typické. Bohužel, právě tohle členění trochu trhá a deformuje celkovou soudržnost světa a kdybychom jednotlivé kapitoly náhodně promíchali, asi by to na vyprávění nic nezměnilo. K jednotlivým kapitolám se pojí ještě jedna věc, na kterou jsem nadával od začátku do konce. Toho, kdo vymyslel mapu, bych nejraději poslal někam hluboko do pekelných jam. Mapa je sice pěkná, s každou cestičkou i temným zákoutím pěkně vyznačenou, vidíme každou truhličku, ale nevidíme jednu podstatnou věc. Sami sebe, boha jeho!!! Orientace je tak absolutně nemožná a jediné, jak se dá poznat, kde jste, jde tak, že se podíváte, kde je na mapě nějaká truhla, tu následně otevřete a pak znovu zkontrolujete, u jaké truhly se na mapě objevila ikona vyjadřující, že jste ji otevřeli. Skutečně tohle někdo takto zamýšlel?

Když jsem poprvé hru spustil, měl jsem dojem, že stejně jako u předešlých dílů bude jeden z Jezdců, tentokrát Strife, hrát hlavní úlohu. Není tomu ale nakonec tak. War je pro dohrání stejně důležitý, co víc, je nezbytný. Každá z postav má totiž unikátní vlastnosti, které jsou velice často nezbytné k dalšímu postupu hrou. Ono střídání postav je nakonec i zásadní při soubojích. War je takový tank. Mlčenlivý bojovník v brnění, který svým mečem kosí zástupy nepřátel. Osvědčil se mi po drtivou většinu hry, přece jen více vydržel. Strife je naproti tomu magor a cynik, který smrt posílá k nepřátelům pomocí střelných zbraní. Skvěle se tak hodil ve chvílích, kdy si potřebujete protivníky držet od těla a nejvíc jsem jeho služby využil při soubojích s bossy. Těch je ve hře poskrovnu a popravdě nejsou ani ničím moc zapamatováníhodni. Vypadají sice parádně, ale vývojáři nepřišli s ničím zajímavým v tom smyslu, jak souboje s nimi probíhají.

Řadových nepřátel je ale obrovské množství, v plno variantách a stylu boje. Obtížnost celé hry je i na střední obtížnost poměrně vysoko a častokrát jsem měl co dělat. Naše duo hrdinů se ale skvěle doplňuje. Pokud jeden zemře, na jeho místo okamžitě nastupuje druhý. Pokud ale zemře i on, Vaše snaha je u konce a musíte daný úsek hry opakovat. Z každého zabitého protivníka padá plno věcí. Některé Vám pomohou hned a doplní zdraví, náboje, nebo speciální sílu, pomocí které pak používáte několik unikátních schopností. Jiné pak slouží jako měna pro nákup upgradů a v neposlední řadě pak můžete získat i runy, které následně vkládáte do stromu skillů obou hlavních postav. Tento strom je společný pro oba dva a neodemyká žádné speciální schopnosti, pouze upravuje jejich vlastnosti jako počet životů, sílu a zuřivost. Poskládat to tak, aby jste z run dostali co nejvíc, je někdy docela zapeklitá věc. Každá runa totiž při správném umístění může získat ještě nějaký ten bonus navíc.

Obchodníkem ve hře je Vulgrim a jeho pomocník Dis. U nich můžete nakoupit jak speciální klíče od komnat s poklady, tak nové runy, vylepšení lékárniček a hlavně nová komba. Těch hra nabízí několik desítek, ale abych se přiznal, nijak jsem je nevyužíval. Celou hrou jsme prošel spíše pomocí zuřivého mačkání tlačítka pro útok a ve správnou chvíli použitých kouzel a speciálních abilit. Na vyšších obtížnostech už je ale precizní zvládnutí komb klíčem k úspěchu. A komu by to nestačilo, může své zkušenosti z kampaně zúročit v Aréně. To není nic jiného, než klasická horda, kdy na Vás postupně útočí 10 vln nepřátel. Právě Aréna představuje „endgame“ a pokud budete chtít postavy vylepšit na maximum, nabízí ideální příležitost.

Hra je koncipována jako single záležitost, ale vývojáři nezapomněli ani na možnost projít hrou s kamarádem. A to nejen přes internet, ale i ve formě lokálního split screenu. Bohužel, celá koncepce má trochu mouchy. Co-op jde zapnout jen na konkrétním místě. S Vaší postavou musíte dojít ke speciálnímu obelisku, kde svou hru otevřete pro ostatní hráče. Trochu nešťastné řešení, daleko lépe by fungovalo, pokud by se k Vám druhý hráč mohl připojit kdykoliv. A tímhle se dostáváme k pravidelnému okénku kritiky. Hra na konzolích vyšla sice tento týden, ale na PC je již k dispozici několik měsíců.

Člověk by tak mohl mít dojem, že různé mechaniky, jako výše zmiňovaný systém připojování do co-op hraní, stejně jako různé bugy a technické nedostatky budou opraveny, opak je ale pravdou. Hra mi několikrát zamrzla, párkrát zradil script a hra tak zůstala stát na místě a bylo nutné opakovat checkpoint, na několika místech zlobil framerate a vývojářům se ani nepovedlo opravit kameru, která nejde rotovat a často se tak stane, že rubete do protivníka, který je schovaný za skálou a vidíte místo něj jen jakousi modrou siluetu. Škoda, čas na opravu tady rozhodně byl. Co se ale povedlo na výbornou je grafika a celková umělecká stránka hry. Lokace jsou nápadité, plné monumentálních staveb, soch v podobě démonů a nepostrádá lehký komixový nádech, který celé sérii dle mého sedí. Efekty neurazí, hudba je příjemně rázná, prostě audiovizuální stránku hry musím pochválit.


SOUHRN

Darksiders Genesis je rozhodně solidní hack-and slash akcí, která sérii nedělá ostudu. Příběh funguje, Strife je plnohodnotným členem Jezdců a nebýt pár hloupých nedostatků, které šly opravit, průměrných bossů a někdy trochu jednotvárnosti, mohla známka letět ještě o bod nahoru. Pokud ale hledáte přímočarou zábavu na pár večerů, mohu Darksiders Genesis s klidným srdcem doporučit.


HODNOCENÍ: 7/10


Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.