Devil May Cry 5: Special Edition – Recenze

Devil May Cry 5: Special Edition – Recenze

16 listopadu, 2020 0 Od Jiří Hora

Je to již více než rok a půl co jsem měl možnost se opět naplno ponořit do hlubin úžasného a zároveň démonického světa Devil May Cry, jenž se po delší odmlce vrátil s regulérním pátým dílem. Devil May Cry 5 měl skvěle napsaný příběh, drive, návykovou hratelnost a famózní vizuální zpracování zprostředkované posledním RE Enginem. Nechci vám zde ale vše papouškovat. Nejlépe uděláte, když se na onu recenzi podíváte skrze TENTO ODKAZ. Mě se do rukou dostala podstatně vylepšená verze této hry, kterou CAPCOM připravil v rámci vydání nových konzolích a nejde o nic menšího, než o poměrně ikonickou záležitost – Devil May Cry 5: Special Edition. Speciální edice mají v sérii své značně specifické místo a jsou skutečně vybroušeným klenotem každého dílu. Je tomu tak i nyní? Hned z kraje vám říkám. Rozhodně! Více už ale na následujících řádcích.

Původní hra mě dostala do kolen svým skvěle napsaným příběhem, z něhož sálalo několik značně epických momentů a došlo i na několik zásadních a dosti nečekaných zvratů. Mnoho hráčů ocenilo návrat hlavního hrdiny Danteho, který neztratil nic ze svého charisma. Mě tehdy ale přeci jen více k srdci přirostl Nero. Mladý lovec démonů si odbyl svou premiéru ve čtvrtém díle, ale v něm jsem si k němu cestu nenašel. Až právě pátý díl z něj vykouzlil sympaťáka, jenž nešetřil dobrými a trefnými hláškami a měl svůj styl. Několik částí příběhu jsme pak mohli vidět skrze novou postavu známou jako V. V v příběhu solidně zamíchal kartami a byl strůjcem celé řady překvapení. Dějem jsme se tedy probíjel s trojicí zcela odlišných postav s unikátními schopnostmi. Řada fanoušků byla ale zklamaná, jelikož jim ve hře chyběla postava Vergila, Dantova bratra a zároveň arci-soka.

Je třeba ocenit, že vývojáři svým fanouškům naslouchali a v nové Speciální edici si již za Vergila zahrajete. Nečekejte žádnou výrazně upravenou příběhovou linii. Prakticky lze říci, že si za něj projdete celé dobrodružství značně ochuzené o cut-scény. To je ale obrovská škoda, jelikož příběhová kampaň se tak mění jen na sled úrovní, v nichž je třeba se vypořádat se zástupy různorodých nepřátel. To může někomu přijít dostačující, zvláště má-li původní kampaň dohranou, ale v opačném případě se můžete ochudit o značnou část zážitku. Hra na to sama upozorňuje. Do detailů se mi ale zacházet nechce. Mohl bych vyzradit něco co bych nechtěl, zvláště pokud tento text čte i někdo, kdo s Devil May Cry 5 ještě neměl tu čest.

Vergil je možná svým způsobem padouch, ale je to zároveň charakter, k jehož životní příběh vás jakýmsi způsobem dostane a vy si tak němu velmi snadno najdete cestu. Musím se také přiznat, že průchod jednotlivými úrovněmi hry v jeho kůži byl poměrně snadný. Vergilovi schopnosti jsou poměrně mocné a to už v samotných zárodcích. Jste-li fanoušky her od CAPCOMu a zejména DMC, tak víte, že na konci každého kola/mise/levelu hra vyhodnotí, v jakém stylu jste ji prošly. S původními hrdiny jsem v průměru dosahoval na hodnocení A-B, přičemž maximum je SSS. Na to jsem dosáhl snad pouze dvakrát. S Vergilem bylo ale mé hodnocení nejhůře na úrovni S. Skutečně průchod hrou s ním jde jedna báseň a vlastně je nasnadě s ním hrát rovnou na vyšší obtížnost, je tomu totiž uzpůsoben.

Stejně jako sympatická trojice z původní hry, i Vergil disponuje solidním seznamem vlastních schopností a zbraní, jejichž možnosti můžete za získané rudé orby náležitě rozšiřovat. V pokročilejších částech hry jsou pak souboje jakousi vizuální magií a komba, která na sebe dokážete vázat jsou skutečně ohromná. Naučíte se li během souboje plynule měnit zbraně, tak pak nejde o magii, ale o orgasmus hratelnosti. Tím nechci shazovat Nera, Danta, nebo V, v jejich případě platí naprosto to samé, co v tomto odstavci bylo sděleno. Mě tak skutečně mrzí jen to, že vývojáři si pro Vergila nepřipravili vlastní příběhovou sekvenci, jelikož času na to od vydání původní verze měli dost. V tomto ohledu bylo Ninja Theory s jejich DmC: Special Edition zcela někde jinde. Vergil zde skutečně dostal svůj příběh. V případě Devil May Cry 5: Special Edition původní autoři z tohoto hlediska, tak trochu pohořeli.

Příběhový režim byl jakousi alfou a omegou celé hry, nicméně nebyl ve hře osamocený. Trochu v ústraní se zde krčil režim The Void. Ten sloužil jako takové tréninkové místo,  v němž jste se mohli učit novým skillům, správnému vázání jednotlivých komb a jak nejlépe útočit na jednotlivé démonické nepřátele. Zajímavější byl rozhodně režim Bloody Palace, který se do hry dostal v jednom z pozdějších updatů. Tento režim nechyběl v žádném díle série a nutno podotknout, že je mezi hráči velice oblíbený. Myslím, že jej  ani není nutné nějak zásadně představovat, jelikož jde o jakousi variantu na režim Horda, v němž je třeba se dostat až na pomyslný vrchol paláce. Dokončení režimu je solidní výzvou, zvláště v případě nové edice.

Já osobně příliš velkým příznivcem podobných režimů nejsem, ale stejně si mě najdou. Každý chce totiž vědět, zda jsou jeho schopnosti dostatečné pro zdárné dokončení. Bloody Palace je oříškem, ale nic proti tomu, co přišlo nyní. Vývojáři do hry zahrnuli nový Legendary Dark Knight Mode. Oč jde? Opět o variantu hordy, ale vaši soupeři jsou daleko nebezpečnější a hlavně se spawnují v daleko vyšším počtu. Občas to zachází do skutečných extrémů. Není tedy divu, že já jsem to po několika pokusech raději vzdal a přiznal, že můj skill dostatečný rozhodně nebyl. Pro nadšence do výzev půjde o solidní lákadlo. Já osobně bych si hru bez podobných režimů klidně představit dokázal.

Už originální verze mi přišla, že má nesmírně rychlé tempo, ale k sérii to zkrátka patří. Vlastně jí to i sedí. Vývojáři si ale řekli, že to pro někoho stále není dost. Takže jsem narazil i na nový Turbo Mode, v němž je celá hra zrychlena 1,2x. Může se to zdát na první pohled jako maličkost, ale vzhledem k původnímu tempu hry, jde o solidní zrychlení. Na mě možná až příliš. Nikdo vás ale k této volbě nenutí. Turbo režim je cílen na ty, kteří si chtějí příběhem přeci jen projít se vším všudy, ale nechtějí tomu obětovat tolik času. Věřím tedy, že jej někteří  ocení. Já jeho implementaci ale úplně nedocením.

No a konečně jsme se k tomu dostali. K důvodu, proč si nejspíše řada z vás chce novou verzi Devil May Cry 5: Special Edition pořídit. Jistě řeč je o vizuálním zpracování. Už původní verzi jsem neměl po technické stránce co vytknout. Vypadala jednoduše fantasticky. Jednotlivé lokace byly detailní, nápadité a byla radost v nich řezat všechny ty démony na jednu hromadu. Tomu napomáhal i fakt, že to celé běželo v 60 snímcích za sekundu. CAPCOM nám chce ale ukázat, že hra může vypadat přeci jen o něco lépe a rozhodli se pro tuto demonstraci využít nových konzolí. V mém případě Xboxu Series X. Hra měla nabídnout 3 herní režimy, ale jelikož nedisponuji TV se 120Hz, měl jsem k dispozici pouze dva. Jeden s preferovanými 60 snímky za sekundu a druhý s preferencí na vizuální zpracování. Ale i ten cílil na 60fps. Možná zde docházelo k nějakým poklesům, ale já si jich nevšiml.

Stále ale jen brousím po povrchu. Hlavní roli v grafickém zlepšení sehrál Ray-Tracing. Nové sledování jednotlivých paprsků světla má skutečně něco do sebe a jednotlivé scény neskutečně prokoukly. Působí přirozeněji. Chtěl bych říct, že toto vylepšení by samo o sobě stačilo, ale vývojáři si řekli že ne. Takže byly vylepšeny i jednotlivé animace a citelného zlepšení se dočkaly i modely objektů a textury. Lov démonů nikdy nevypadal lépe a vzhledem k tomu, že hrou zní i zatraceně energický soundtrack, opět jsem mu propadl.


ZÁVĚREM

Devil May Cry 5: Special Edition posouvá už tak dokonalou hru na vyšší úroveň. Strůjcem toho je značně vylepšené vizuální zpracování, ale i nový obsah, kterému vévodí možnost projít si celou hru s postavou Vergila. Má však smysl, aby si novou verzi kupovali i majitelé té původní? Na to nemohu zcela odpovědět. Jestli vás ale originál minul a chcete nějakou tu pecku na start nové konzolové generace, tak není nad čím váhat. S vylepšenou edicí DMC 5 nešlápnete vedle. Hodnocení tak oproti originálu z logiky věci klesnout nemohlo.

Datum vydání: 10. listopadu 2020 – Potřebné místo na disku: 48GB
Distributor ČR: CENEGA Czech