Final Fantasy XII: The Zodiac Age – Recenze (Nintendo Switch)

Koncem dubna skončila další z časových exkluzivit konzole Playstation 4. Ta se týkala dalšího z titulů série Final Fantasy, konkrétně pak Final Fantasy XII: The Zodiac Age. Ten je v tuto chvíli dostupný i na konzoli Xbox One a hybridním zařízení Nintendo Switch. Když už se hra dostala na druhé zmíněné zařízení, nebyl bych to já, kdybych jej nechtěl otestovat a zjistit tak, jak se hraje jeden z dílů legendární japonské série vydavatele Square Enix na cestách. Vzhledem k tomu, že mě tento díl v minulosti minul a to nejen v případě původního vydání v roce 2006, ale i v případě vydání na Playstation 4 v roce 2017. (Tuto verzi měl možnost recenzovat Kuba pro předchozí web a velmi se mu líbila) Hned na úvod ale mohu říci, že vydání Final Fantasy XII na Switch bylo zkrátka trefou do černého.

Příběh hry nás zavede do světa Ivalice, ostatně jako v případě ostatních dílů Final Fantasy, kde se spolu snoubí magie s technologií. Tento zajímavý a propracovaný svět je plný rostodivných ras, které spolu žijí pospolu s lidmi a jejich kulturou. Náš děj nás zavede rovnou do studené války mezi dvě velkými mocnostmi, Archadií a Rozzarií, mezi nimiž se nachází dvě menší království Dalmasca a Nabrania, jenž cítí vrcholící spory mezi většími mocnostmi. Jejich postavení je dovede k rozhodnutí sjednocení obou království a to sňatkem princezny Ashe Dalmaské a nabranského prince Raslera. Této velké události, která svede dohromady aristokracii a krále obou menších království, se rozhodne využít národ Archadie, jenž náhle podnikne invazní útok během této události. Bitva končí neodvratně ve prospěch Archadie, mladý princ Rasler je zabit a obě menší království upadnou do područí svého dobyvatele.

Několik let po těchto událostech se chopíme role mladého snílka jménem Vaan, který se stane hybatelem událostí samotného příběhu hry, který během své ohromné délky, až 100 hodin, neustále graduje až do velkého finále. Musím přiznat, že dospělost, jakou na vás zápletka této hry dýchne, je neskutečná a dodává tak pocitu jakési uvěřitelnosti. Byť se z počátku spousta událostí točí kolem samotného Vaana, tak postupem času se seznámíme s celou řadou různých postav, které spolu vzájemně komunikují a nejsou tak jen strohými NPC, jak to mnohdy u současných her bývá, a vše tak vygraduje v rámci širšího kontextu celého světa Ivalice. Pokud máte rádi řadu překvapení, pak vězte, že vás jich řada potká a to nejen díky nečekaným spojenectvím, ale také zradám a intrikám.

Final Fantasy XII: The Zodiac Age je také zajímavé tím, že vlastně nenabízí nějakého konkrétního hlavního hrdinu, jako to bývá v případě západních rpg. Hratelných postav je hned několik a každá má svou důležitost. Vaan tak není jediným hrdinou na vaší pouti a vy se tak chopíte role třeba samotné princezny Ashe. Celkově je hratelných charakterů šest, každý má svůj osobní příběh, každý má svou historii a každý je něčím unikátní. I když je postav několik, tak nebudete mít problém se vžít do role jakékoliv z nich, jelikož po chvíle zjistíte, že vlastně celá tato skupina hrdinů, je vlastně jedním základním pilířem, jakousi rodinou, která drží pospolu a žene události kupředu.K hlavní šestici postav, ale musíte postupem času započíst i řadu dalších nehratelných, kdy některé vám také mohou přirůst k srdci.

I když se na první pohled může zdát, že vám hra dává otevřený svět, který je akorát rozdělen do několika částí, podobně jako třeba v novém Monster Hunter World, tak je děj samotný poměrně lineární. To ale není rozhodně ničím na škodu, jelikož děj vás více vtáhne a postupná, byť dlouhodobá, gradace nabírá tímto správný spád. Asi je vám jasné, že i když je příběhová linka nosným pilířem celé hry, tak není tím jediným. Stejně jako v jiných dílech série, i zde, máte možnost plnit řadu vedlejších misí, nebo se vydat na lov monster. Lov monster, je pak takovou kapitolou samo o sobě, jelikož tyto, řekněme, boss fighty vrcholí soubojem s neskutečně silným drakem jménem Yizmato, jenž vám dá nejen pořádně zabrat, ale boj s ním vás také připraví o nějakou tu hodinku, či více, vašeho života.

Velkou novinkou tohoto remasteru, jenž se poprvé objevila v původní verzi pro PS4, je kompletně přepracovaný systém povolání. Ten je tvořen 12 různými specializacemi, která odkazují na znamení zvěrokruhu. V původní verzi z roku 2006 bylo sice také tolik specializací, ale strom dovedností byl pro všechny jednotný, což v případě remasteru Zodiac Age neplatí. Každá ze specializací má své specifické schopnosti, které si za zkušenosti postupně odemykáte, a jenž na sebe postupně smysluplně navazují. Tyto jedinečné třídy vám tak umožňují jednotlivé postavy opravdu nějakým směrem profilovat s tím, že na určité úrovni můžete ke každé postavě přidat ještě jednu specializaci navíc, což vám pak vytváří kombinované povolání, což vám otevírá opět řadu dalších možností a kombinací.

Na dnešní dobu je i zajímavý pohled na použitý soubojový systém, který funguje na principu Active Time Battle, což je vlastně jakýsi tahový soubojový systém, který ale probíhá v reálném čase, nefunguje to tedy tak, jako u starších dílů série, kde byly souboje opravdu tahové, ale ani takové jako v případě posledního Final Fantasy XV. Tento typ soubojového systému je jakýmsi spojovníkem mezi oběma směry. V boji tak spíše sledujete dění a takticky zadáváte příkazy jednotlivým postavám, které následně podle vašich pokynů reagují. Možností jakými boj směřovat je opravdu celá řada, kdy všemu dopomáhá systém Gambit, který vám umožňuje přiřazovat role jednotlivým postavám. Boj se pak pomocí tohoto systému stává opravdu automatickým, ale za to je založený na taktice, bez níž by souboj nemusel skončit vítězstvím. Tyto role pomocí systému Gambit využívat nemusíte, ale hlavně při bojích se silnějšími protivníky zjistíte, že ona cesta vlastně ani jinudy nevede.

A jak je to s technickou stránkou hry? Osobně jsem měl strach z toho, jak celá hra poběží na výkonnostně slabší konzoli Nintendo Switch. Jak jsem ale zjistil po několika hodinách ve hře, tak můj strach byl zcela neopodstatněný. Final Fantasy XII: The Zodiac Age běží, jak v handheld modu, tak v docku, naprosto plynulých 30 snímků za sekundu a žádných propadů jsem si nevšiml. Hra sice v handheld režimu má nižší rozlišení, ale to neberete v potaz vzhledem k menší obrazovce zařízení. Hra vypadá fantasticky a vlastně kompletně vychází z verze pro Playstation 4. Pokud se podíváme na textury a detaily jednotlivých postav, nemohu tvrdit, že by na tom byly nějak výrazně hůře oproti svým silnějším kolegům. I tato verze hry pak obsahuje kompletně přepracovaný soundtrack, ale i ten původní, pokud by vám ten mladší svěžejší vítr nebyl po chuti. Po technické stránce vlastně nelze nic vytknout, vlastně spíše autory pochválit, jak se s tímto úkolem popasovali.

SOUHRN

Final Fantasy XII: The Zodiac Age se ještě jednou vrací, tentokrát na Xbox One a Nintendo Switch. Na námi zvolené verzi pro Nintendo Switch vše běželo jako hodinky a i přes svůj zjevný starší původ má tato hra stále co nabídnout. Příběh hry je dospělí, má spád a správnou gradaci, kdy vše funguje i z globálního pohledu, který byl v tomto díle jakousi odchylkou od ostatních dílů série. Jediné, co mě začalo po čase trochu nudit, je jistá automatizace souboje, ale pokud se přes to přenesete, tak se můžete připravit na jedinečný herní zážitek, který vám dnes dá jen málokterá hra a dvojnásob to platí, pokud máte rovněž verzi pro Nintendo Switch dávající vám možnost zahrát si jeden z klenotů herní historie kdekoliv a kdykoliv.

HODNOCENÍ: 9/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Nintendo Switch

Distributor ČR: Cenega Czech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.