Vývojářské studio Spiders Games se v herní branži specializuje hlavně na vývoj her žánru RPG. Během této generace nám tito nadaní vývojáři přinesli dvě poměrně zajímavé hry a třetí vychází v těchto dnech, přičemž má jít o dosud největší projekt tohoto studia. Co mají ale hry Bound by Flame, sci-fi Technomancer a aktuální kousek GreedFall společného? Nápad na zajímavý a nevídaný svět. Bohužel v případě prvních dvou her vše nebylo dotaženo do zdárného konce a i přesto, že oba tituly disponovaly zajímavými nápady. Ostatně to bylo předmětem řady recenzí, čehož si vývojáři byli během vývoje GreedFall vědomi. Ačkoliv může kombinace doby Baroka v 17. století a fantaskního ostrova naplněného magií znít všelijak, tak výsledný kousek rozhodně zaujal širokou hráčskou společnost a s každým novým trailerem jsem se i já začal o hru stále více zajímat. Když jsem se do ní mohl konečně pustit, netušil jsem, že mě čeká celá řada překvapení. Jakých? Následující odstavce vám poskytnou odpověď.

Příběh GreedFall nás zavede na mystický ostrov Teer Fradé v době, kdy Starý kontinent zachvátila nevyléčitelná choroba známá jako Malichor. Jako hráči se chopíme role diplomata, či diplomatky, šlechtického rodu De Sardet, která přijíždí na ostrov jako zástupce Congregation of Merchants, tedy Konfederace obchodníků, aby našla lék na výše uvedený mor. Lidé Starého kontinentu totiž věří, že tajemství ukrytá v nitru ostrova protkaného magií a doposud neviděnými tvory mohou skýtat odpovědi na otázku ohledně samotného Malichoru a způsobu jeho léčby. Jak brzy zjišťujeme, tak na ostrově panuje poměrně velké neklid mezi původními obyvateli a kolonizátory z různých frakcí, které postupně může vyústit až ve válku. Teer Fradé ale skrývá více tajemství, než se na první pohled může zdát. Kdo je původcem staveb, jejichž ruiny se nachází po celém ostrově, a co znamenají fresky na nich vyobrazené? Musím přiznat, že vývojáři konečně dokázali do příběhu jejich novinky vnést skutečně nějakého ducha, který se nás snaží neustále lákat na odhalení dalších a dalších tajemství, jichž ve hře není zrovna málo. Spiders skutečně vsadili hodně na jednu kartu a po stránce příběhu a světa jednoznačně uspěli.

Ačkoliv se 90% hry odehrává na ostrově Teer Sardet, tak na samotném začátku se ocitáme ve městě Seréne. Už zde mě hra překvapila svou podobou, kdy samotné město rozhodně není jen jakýmsi doplňkem celé hry, ale je skutečně vytvořeno s velkou péčí a detailností. Ačkoliv jde o jakýsi Prolog, tak se připravte na to, že než splníte všechny úkoly, které si na nás vývojáři přichystali, tak ve hře strávíte dobrých 4 – 5 hodin. Už to vám může dát malinký obrázek o tom, jak rozsáhlou hrou GreedFall vlastně je. Když jsem se konečně dostal na ostrov Teer Fradé, měl jsem trochu obavu z toho, jestli ostrov není nějaký malý a jestli tedy tím pádem nepůjde zase o něco komornějšího jako v případě Technomancera, ale byl jsem rychle vyveden z omylu. Ostrov je doslova obrovský, ale nejde o open world v tom nejčistším slova smyslu. Ostrov je totiž rozdělen do celé řady menších regionů, mezi nimiž vás čekají načítací obrazovky. Nemějte však strach, jsou poměrně krátké, a jelikož vývojáři využili toho, že vám nejdříve načtou menší lokaci, jakýsi tábor, kde můžete upravit svou družinu, prodat, či nakoupit nějaké ty předměty, lektvary, zbraně, munici a brnění. Nebo zde můžete využít příležitosti a něco se o svých svěřencích dozvědět, případně od nich získat nějaký ten vedlejší úkol spojený s nimi vlastními. Takto by se mohlo zdát, že načítání z této lokace do té hlavní, je dlouhé, ale není. Nemusíte dělat nic z výše uvedeného, jelikož do lokace, do níž se chystáte, se můžete vypravit po pár vteřinách.

Jako v každém správném RPG si, ale ještě před začátkem celého našeho dobrodružství, musíme vytvořit svoji postavu. Výběr rasy zde nehledejme. Můžeme si vybrat akorát pohlaví našeho hrdiny. Následně nás čeká volba mezi několika přednastavenými typy obličejů účesů, obočí, barvy pleti a tak podobně. Osobně mi přišlo, že ženské modely jsou vytvořené daleko lépe, takže jsem svou pouť započal právě s ženskou protagonistkou, u níž musím pochválit i dabing. Poté, co jsem byl spokojen s podobou mnou vytvořené postavy, přišla na řadu volba specializace. Ty zde najdeme tři a to Warrior, Technician a Magic. Pokud toužíte po zlatém středu, pak si vyberte Technician, ale upřímně neviděl jsem ve výběru specializace nějaký hlubší význam. Jde pouze o to s jakými skilly začneme na samotném počátku hry. Jak budeme postupovat hrou, tak si můžete postavu schopnostmi přizpůsobit obrazu svému. Dále si bude třeba vybrat nějaký z talentů, jako je charisma, crafting, science, lockpick a další.

Výběr atributů bude mít velký vliv na to, jakými možnostmi budete disponovat při plnění úkolů. Zvolte charisma a ze spousty střetů se budete moci, jak se říká, vykecat. Občas ale bude třeba vypáčit nějaký zámek, takže se můžete hodit páčení zámků. A co když je potřeba něco vyrobit, jako třeba díl rozbitého mechanismu? Tak se bude hodit možnost craftingu. Může se zdát, že takto je potřeba disponovat ideálně všemi atributy najednou, ale není tomu tak. Hra nabízí vždy několik možných variant, jak daný úkol splnit, což se autorům nesmírně povedlo. Posledním nastavením při tvorbě postavy je pak výběr atributů. Zde je na výběr z atributů, jako je síla, odolnost, obratnost, přesnost a tak podobně. Tyto vlastnosti postavy odráží vaši schopnost používání různých typů zbraní. Obouruční a těžké zbraně vyžadují sílu, zatímco rapíry, kord a díky zase obratnost. Pokud chcete být mistry ve využívání pistolí a pušek, pak je na místě volba přesnosti a takto bych mohl pokračovat dále.

Pokud jde o následný vývoj vaší postavy, tak ten se odvíjí podle přidělování různých bodů do výše uvedených skillů, talentů a atributů. Ty budou po celou dobu profilovat vaší postavu. A ačkoliv nejsou stromy těchto vlastností postavy nikterak rozsáhlé, obzvláště pokud jde o atributy a talenty. A zatímco skill pointy můžete investovat na každé dosazené úrovni, tak v případě atributů a talentů tomu tak nebude. Jeden takový bod můžete dostat klidně jednou za čtyři i více úrovní, proto bude na místě si důkladně promyslet jejich investice. Můžete být začátečníci ve všem, anebo se na určitý talent, či atribut zaměřit a excelovat v něm. Pokud nechcete žádné důležité momenty ve hře řešit hrubou silou, pak bude charisma přesně tím talentem pro vás. Zatím jsem nenarazil na hru, kde by vývoj vaší postavy byl natolik důležitý pro možnosti dalšího postupu hrou. I tento stěžejní prvek GreedFall zvládli autoři velmi dobře.

GreedFall je hrou, která se od začátku prezentovala jako něco, kde naše volby a rozhodnutí budou mít vliv na další vývoj herního světa a samotného příběhu. Hra nám to skutečně dává už od samotného prologu dostatečně najevo, kdy já například nedokázal dostat na palubu lodi zásoby, které bylo třeba, i když jejich převoz byl ilegální. Což se následně podepsalo na jejich nutnosti na samotném ostrově. A to je pouze jedno stéblo v obří kupce sena. Vše nabere na obrátkách hlavně na Teer Fradé. Kde pomalu bují onen konflikt mezi frakcemi kolonizátorů a místními. Frakce jsou skutečně jedinečné svým pojetím. Takové Thelemé je frakce postavená na silně náboženských základech a místní tvory považují za démony a obyvatele za kacíře, což také vede k použití inkvizice. Právě inkvizice je zde zobrazena v tom nejčistším zobrazení, tedy v ohavnostech, které byly ve jménu víry páchány. Byť se může zdát, že naše Congregation of Merchants zde plní roli jakýchsi misionářů, pak vězte, že každá mince má rub i líc. Jak bude výše uvedený konflikt dále probíhat je v našich rukou, v našem umění diplomacie, či vedení války. Velmi mě zaujal fakt, že na danou situaci má vliv i to, koho máte aktuálně ve své aktivní družině. Dcera místní náčelnice Siora tak nemusí být dobrou volbou při setkání s inkvizicí, která vám nebude důvěřovat, což povede až ke konfliktu mezi vámi a ní. Na druhou stranu se zvýší vaše reputaci u místních.

Voleb je ve hře nepřeberné množství a každá chyba může mít tedy své následky v budoucnu. Dalším příkladem budiž snaha zabránit krvavému konfliktu krátce poté, co se na ostrov dostanete. Kdy se ocitnete na rozcestí. Vlevo je cesta bezpečnější, ale za to delší. Vpravo je cesta kratší, ale střet s místní faunou vás nemine. Já zvolil možnost B a udělal jsem dobře, jelikož toto rozhodnutí vedlo k tomu, že sestra naší společnice byla zachráněna a já tak opět navázal dobré vztahy s místními. Občas se naši společníci v touze po pomstě pokusí někoho bezhlavě zabít a naše schopnost přesvědčování i členů vlastní družiny může být klíčová pro zisk dalších informací od postavy, která může být za pár okamžiků po smrti. Takto jsem se například dozvěděl, že náčelnice místního kmene je naživu a ne po smrti, jak si její dcera myslela, což bych se nedozvěděl, a ona taktéž, kdyby jej uškrtila. Jak vidíte, tak skutečně na každou akci navazuje patřičná reakce. Až sem byl překvapen tím, jak komplexní svět se podařilo vývojářům ze Spiders Games vytvořit.

Několikrát jsem zmiňoval družinu. V její aktivní části můžeme mít najednou až dva společníky, kdy občas je pro další průchod hrou některá postava uzamčena a nedá se ji tak vyměnit za jinou, což má většinou souvislost s některým z aktivních questů. Členové naší družiny budou postupem hrou stále přibývat a jejich volba do questů může být skutečně důležitá. Není to tak pouze o tom, že tyto dvě postavy se mi líbí, tak se mnou budou chodit. Musíme na vše koukat i z hlediska situace na ostrově, popřípadě z hlediska toho, kam se v konkrétním questu budeme chystat. Každá z postav v družině totiž disponuje unikátními schopnostmi. Tudíž jak jsem výše uváděl, že bych potřeboval disponovat všemi talenty najednou, tak tomu tak není, jelikož můžeme využít i jiné postavy, která zrovna daným talentem disponuje, na rozdíl od naší postavy. Jednotlivé aktivní postavy v družině je také možné pomocí inventáře přizpůsobovat, tedy můžeme jim přidělovat zbraně a výstroj. Z domorodkyně tak můžete správným šatem udělat, na oko, členku Kongregace obchodníků a tak ji třeba inkvizice nebude brát za onu potenciální hrozbu. I v tomto ohledu vývojáři nelenili. Občas mi ta preciznost přišla až maniakální. Díky možným převlekům se i naše postava může vydávat za někoho, kým ve skutečnosti není. Jen v případě naší postavy musíme brát v potaz její původ, takže ji i v přestrojení mohou jistí jedinci odhalit.

Jak je to ve hře s Questy? Máme zde samozřejmě hlavní dějovou linku. Od ní se odráží několik linií hlavních úkolů. Ty jsou svou náplní vždy unikátní a jimi vyprávěný příběh je skutečně skvěle napsaný a navíc musel brát v potaz řadu faktorů během našich rozhodnutí. Je pochopitelné, že větvení příběhu počítá s několika možnými scénáři, ale i tak jde o skvěle zvládnutou práci. Hlavní linka navíc není jen jedna. Jedna linie třeba sleduje historii ostrova Teer Fradé, zatímco další sleduje naše pátrání po léku na Malichor. Také nesmíme zapomenout na politickou situaci na ostrově, která se do děje také neustále promítá. Co mě ale mile překvapilo, jsou vedlejší questy. Nejde jen o pouhé úkoly typu, přines toto a zabij tamtoho. Ne. Každý z vedlejších questů nám představuje kratší příběh, který je nám skrze naše činy vyprávěn. Jednou tak jde o pomoc s tréninkem začínajícího vojáka, jindy zase o hledání po původu jednoho z členů naší družiny a dále zase třeba o záchrannou misi. A mohl bych takto pokračovat dále. Také tu máme různé kartografické úkoly. Podoba Side Questů se pak odráží na jejich počtu, kdy jich zkrátka nebude tolik, co třeba v jiných RPG hrách, kde jde právě jen o mise typu, přines a zabij.

S úkoly ve hře se však pojí i nemilá chyba, která mi zážitek ze hry trochu komplikovala. Týká se to zejména oněch Side Questů. Právě u nich se mi několikrát stalo, že je nešlo splnit, jelikož ať jsem dělal, co jsem chtěl, tak se quest nespustil. V jednom případě jsem potřeboval k lepšímu splnění úkolu ještě sehnat patřičný převlek, jenže když už jsem ho sehnal, tak mi quest nešel aktivovat. Tak jsem se snažil pátrat po tom, jestli nemusím být pro pokračování v onom úkolu na místě v určitý čas. Jenže to jsem se také nedozvěděl. Z čehož mi plyne další drobný nedostatek hry, a to je nějaký důkladnější popis úkolu, než jen v bodech to, co mám udělat a to i přesto, že je zadání jasné. Další problém byl v tom, že mi nešel spustit úkol, protože mi ona postava neustále říkala, že toho teď mám moc, i když tomu tak nebylo. Během takových momentů se ve mně skutečně spouštěl rage mod, protože mi daný úkol zrovna přišel k chuti a to i svým příběhem, ale hra řekla ne. Toto je poměrně zásadní chyba, které jsem si během hraní všiml. Doufám tedy v její urychlenou nápravu.

Vhledem k podobě her Bound by Flame a Technomancer jsem očekával, že ve stejném duchu se ponese i GreedFall. Konkrétně teď mám na mysli souboje. Dvě výše uvedené hry se soubojovým systémem přeci jen více blížili k hrám typu Dark Souls, kdy naši nepřátelé byly stejně silní, mnohdy silnější, než my sami. GreedFall jde v tomto ohledu cestou spíše klasičtějšího RPG, kde běžní nepřátelé nám nebudou dělat až tak velké problémy, jako tomu bylo v případě dvou výše uvedených titulů. Je pravda, že hra nijak nepřátele nefiltruje podle toho, jakou my máme úroveň. V jednotlivých regionech tak narazíme jak na protivníky, kterým stačíme, tak na ty na které v danou chvíli zkrátka nikoliv. Ti jsou pak označeni symbolem lebky nad jejich healtbary.

Pomyslným vrcholem mezi nepřáteli jsou, jak jinak než, bossové. Souboje s nimi se diametrálně liší od těch prostých. Zde hra navazuje na své kolegy stejného studia, a tedy bychom souboj s nimi mohli připodobnit k soulsovkám. Nejde o žádnou výtku, ale naopak skvělé zpestření celého titulu. V případě těchto stvoření musíme častokrát vyhledat jejich slabiny, či zjistit jaké sekvence útoků používají. Trochu nešťastné je, že každý boss fight je aktivován jen na určitou oblast a pokud z ní vystoupíte, tak na vás boss přestane útočit a vrátí se na svou lokaci, jakmile ale do lokace opět vstoupíte, tak jde celý souboj na novo. Jaký z toho pramení problém? Představte si, že jste svého nepřítele téměř udolali, stálo vás to veškerou munici v pistoli, které byla v souboji vaší hlavní výhodou, ale najednou se zapomenete a vystoupíte z oblasti pro souboj. Jste bez munice a váš soupeř má najednou a zvesela celý healtbar. V takový moment, a pár jsem jich zažil, je na místě raději rovnou restartovat hru. Jaká je rada? Častokrát ukládejte a na různé pozice.

Ve hře se nachází, jako tradičně v žánru RPG, celá řada různých zbraní o různé kvalitě a přídavných atributech, které jsou rozděleny do několika kategorií tříděných barvami. Máme tu tedy zbraně běžné, speciální, vzácné a legendární. Legendární zbraně je pak nutné nalézt a jde o skutečné rarity, které vám propůjčují skutečnou sílu v útoku, či v obraně. Zbraně dále můžeme rozdělit ještě do dalších kategorií podle jejich účinku. Nejdůležitější je pak sledovat, jestli má zbraň poškození sečné, či drtivé. Nepřátelé totiž kromě healtbaru disponují ještě jakýmsi štítem, krunýřem, či zbrojí, který sečnými zbraněmi jen tak nezdoláte, protože poškození je redukováno. Ve hře je tak ideální mít u sebe jak sečnou, tak drtivou zbraň, jelikož právě drtivé zbraně jsou určeny k likvidaci štítu, či spíše druhotné ochrany, nepřítele. Na samotný healtbar však tyto zbraně mají povětšinou účinek nižší, tedy je kombinace sečných i drtivých zbraní téměř nutností. Já jsem v boji rád kombinoval boj na blízko s pistolí, jejíž použití je velice intuitivní a jde spíše o gadget, než zbraň jako takovou. Míření je zcela automatické, vaši schopnost se trefit ovlivňuje atribut přesnosti. Jakmile se ale dostanete na vyšší úroveň a budete dostatečně naskilleni, pak nutnost používat drtivé zbraně opadne, jelikož vám ji nahradí silný útok. Samostatnou kategorií jsou pak magické prsteny, pomocí nichž můžete využívat různých magických schopností. Prsteny pak přiřazujete do stejných slotů jako zbraně a jsou určeny tedy zejména těm, kteří si zvolí specializaci Magic, či v budoucnu budou investovat skillpointy do magického umění.

A jak se to má s technickou stránkou? Nečekal jsem to, ale GreedFall mi svým vizuálem vzal dech a rozhodně jsem to z rukou studia Spiders úplně neočekával. Svět je detailní a protkaný celou řadou efektů, jenž dotváří dojem z před nás postavených scenérií. Vývojářům k takové podobě dozajista pomohlo to, že herní svět rozdělili do regionů a nevytvořili jednotný svět bez načítacích obrazovek. I přesto musím smeknout pomyslný klobouk. Nenašel jsem zrovna málo momentů, kdy jsem se musel nad danou scenérií pozastavit a jednoduše se kochat. Svět je navíc dosti rozmanitý, což mě rovněž potěšilo. Nebudu skrývat, že jsem měl obavy ze sterilního světa. Vyzdvihnout potřebují také cut-scény, kterých ve hře není zrovna málo a doprovází nás nejen během hlavní příběhové linie, ale i těch vedlejších. Zde nám dává GreedFall jasně najevo, že nepatří do žádné podružné kategorie. Animace ve hře působí jednoduše skvěle a jediné, co mi zpočátku přišlo prapodivné, je snad jen chůze. Chvíli jsem si řekl, jestli vývojáři předtím moc času netrávili u třetího Gothicu, jelikož přesně na ten jsem si okamžitě vzpomněl. Jenže na přístup k pohybu postav si za chvíli zvyknete. Hra vás natolik pohltí, že si za chvíli ani nevzpomenete na to, že jste se nad nějakou chůzí vůbec pozastavili. Výbornou práci odvedli autoři i se zvukovou stránkou. Framerate byl také po většinu času naprosto stabilní. K drobným propadům došlo jen u opravdu náročných scén, kdy se toho kolem vás začne dít trochu více. Nic méně nestávalo se mi to nijak často. Hra pak dost těží z konzole Xbox One X na které hra běží v parádním 4K rozlišení. 

Nakonec se trochu pozastavím nad absencí české lokalizace. Tento odstavec není nijak zahrnut do výsledné známky, ale musím se zde přeci jen pozastavit. Hra obsahuje obrovské množství textu, který navíc obsahuje řadu výrazů, na které pří běžné mluvě příliš často, či vůbec nenarazíte. Proto je škoda, že u hry jako je Greedfall se nepodařilo prosadit českou lokalizaci a na všech platformách je hra tak pouze v anglickém originále. Do posledního momentu jsem totiž doufal, že když jde o Focus Home Interactive, tak se nakonec té lokalizace dočkáme. Možná s tím má co dočinění fakt, že studio Spiders Games je nyní majetkem BigBen Interactive a Focus již do hry studia, které pro něj již hry vyvíjet nebude, nechtělo investovat více, než bylo potřeba.

ZÁVĚREM

GreedFall je pro mě jedním z největších překvapení letošního roku. Vydavatel hru totiž vystavil obrovskému hypu a vývojáři také sliby nešetřili. Výsledek ale dopadl nad všechna očekávání. Nám se tak dostává do rukou RPG, které před nás staví krásný unikátní svět, jenž skýtá nejen skvělou vizuální podívanou, ale také zajímavý příběh, jehož vývoj je čistě v našich rukách. Spiders Games se vynořili ze stínu a naservírovali nám konečně hru, na kterou mohou být náležitě hrdí a to i přesto, že kolem ní poletuje i několik nehezkých much.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.