Iron Harvest 1920: Complete Edition – Recenze

Posledních 15 let jsme na poli videoherního byznysu mohli sledovat pomalý ústup real-time strategií s jasným příklonem k žánrům, jako jsou střílečky z pohledu třetí a hlavně z první osoby. Doby, kdy studia chrlila hity jedem za druhým, jakým byly například Age of Empires, Rise of Nations, Age of Mythology, Settlers, Company of Heroes, Blitzkrieg, Command and Conquer a další a další, jsou bohužel už dávno pryč. Naštěstí se v posledních dvou letech trend pomalu otáčí a vývojáři se k tvorbě real-time strategií pomalu, ale přeci jen vrací. Jenže to vše platí spíše pro domovskou platformu tohoto žánru a tím myslím PC. Na herních konzolí je těchto her jako šafránu. Jako by snad vývojáři měli strach vstoupit do těchto ne moc probádaných vod. I když nevím, čeho se bojí, jelikož například konzole od Microsoftu hostila takové tituly jako Command and Conquer: Tiberum Wars nebo HALO Wars a ano, poněkud nepovedený, ale za mě rozhodně odvážný Tom Clancy´s End War, který přišel s možností hlasového ovládání. Souhlasím a máte pravdu, pokud si myslíte, že gamepad není zrovna vhodný pro hraní strategií a že myš s klávesnicí nelze nahradit. Jenže, když vývojáři dokázali, že hry typu Diablo, lze hrát na gamepadu a kolikrát je to i pohodlnější, než na myši a klávesnici, proč by se znovu nemohli osmělit a ukázat, že i strategie mohou mít zde své zástupce? A právě ti odvážní, kteří tento krok učinili, se jmenují King Art Games a pod vydavatelstvím Deep Silver vypouští i na konzole své železo v ohni a tím je Iron Harvest 1920+.

Příběh Iron Harvest se odehrává ve fiktivní době po Velké válce a sleduje osudy několika států. Těmi jsou zde Rusvět, Usonia, a samozřejmě Polania a to včetně Sasů. Autoři si pohrávají s myšlenkou typu „co by se stalo, kdyby…“ a právě zde to zmíněné kdyby, autoři nahradili konfliktem mezi Polanií a Rusvětem s tím, že do výzbroje armád se dostávají roboti nebo chcete-li mechové. Titulu tak samozřejmě sedí i nálepka diesel-punková hra a musím říct, že mě vždycky tato alternativní historie zajímá a baví. Navíc se díky této fantazii otevírají vývojářům dveře, jak si historii a vlastně i různé osudy hlavních postav dějin upravit podle svého a nemusí se držet historických reálií, které by ve hře nemusely vyznít zábavně.

Jak jsem zmiňoval v úvodu, hra se po roce od uvedení na počítače dostává i na herní konzole. Jelikož už delší dobu na PC moc nehraji a skutečně u mě léta strávena hraním RTS titulů jsou pryč, tak jsem se nějak zvlášť o Iron Harvest nezajímal. Při prvním „osahání“ jsem si říkal, že mě titul silně připomíná Company of Heroes, který jsem stihl před přechodem z PC platformy na Xbox 360 odehrát. Vaše první krůčky tak povedou přes kampaň za Polanii, s hrdinkou tohoto národa, Annou Kosovou. Za jakýkoliv tutoriál na RTS styl na gamepadu jsem rád a tak jsem bedlivě hru naslouchal, abych alespoň trochu ten handicap oproti myši a klávesnici eliminoval. Na začátku hry tak v několika misích nemusíte řešit stavbu budov ani správu Vašich zdrojů, protože si vystačíte s klikáním a přesunem jednotek, které jste při cestě za dobrodružstvím potkali. A už během prvních hodin mě citelně chyběla ta možnost, kdy tahem vyberete jen určité jednotky, které chcete a nemusíte tak jednotlivě celou armádu přesunout z bodu A do bodu B. Ano, samozřejmě je zde možnost označit všechny jednotky a nebo si předem připravit několik skupinek, které si rozdělíte na D-pad tlačítka, jako rychlou volbu, ale ta možnost tahem vybrat jednotky mi zde citelně chybí. Zvlášť, když v těch málo strategiích, které na konze vyšly, jste tuto možnost měli.

Po příběh otevírajícím úvodu se dostanete k tomu hlavnímu a to je stavba budov a postupná správa, včetně zajištění základních surovin a zdrojů, které jsou potřebné pro budování armády. Těmi základními surovinami, s kterými hra pracuje, jsou ropa a železo. To je vše. A samozřejmě populační rozptyl. Neříkám, že jsem nějaký velký fanda mnoha typů zdrojů a také statistik v jednom, ale tak řekněme, že takto osekaná nabídka mě celkem překvapila. Na druhou stranu, hraji s ovladačem v ruce a každé usnadnění přijde vhod. Každá frakce má různé typy jednotek, ať jsou to ty pěší, nebo mechanizované. Setkáte se zde tedy s ženisty, klasickými útočnými oddíly, i granátníky až po jednotky ozbrojené plamenomety nebo speciální jednotky. Co se týče mechanizovaných jednotek, tak zde jsou zástupci jak super těžkých, tak i těch lehčích, tzv. stíhacích robotů, ale i různých dobývacích mechů. Jak se na správnou RTS sluší a patří, nesmí zde chybět ani různá zařízení rozesetá po mapách, která lze obsadit. Takže nikdo ze správných obránců nepohrdne přisvojením si zapomenutého děla nebo těžkého kulometného hnízda.

Zapomenout nesmím samozřejmě ani na letectvo, které je zde zastoupeno jednotkami typu bojových vzducholodí nebo přepravními letouny ozbrojenými protipěchotními zbraněmi. Když toto všechno dáme dohromady, vznikne nám velmi slušně vybavená armáda. A právě do tohoto okamžiku, mě nijak zvlášť myš s klávesnicí nechyběla. Ale situace, kdy máte na obrazovce několik typů jednotek a několik desítek mužů ve zbrani, jelikož jedna jednotka v sobě může skrývat i 6 vojáků, jsou pro hráče značně zmatečné a nedej Bože, aby Vám vybíhaly nové a nové jednotky z kasáren a dílen. V tu chvíli nemáte šanci je ani pořádně vsadit do rychlé volby, kterou jsem zmiňoval na začátku tohoto článku. A pokud bojujete na dvou frontách zároveň, tak veškeré vaše rozhodování je velmi kostrbaté.

V čem si také nejsem jistý, jestli se jedná o klad nebo o zápor, je nemožnost zadání jednotkám, aby držely nějakou formaci. Není tu zástup, rojnice, nebo třeba kruhová obrana nebo útočná klínová formace. Jediné, co jednotkám můžete určit je to, kam se mají přesunout a pokud je na cílovém místu přesunu nějaká budova nebo zátaras, tak se za něj mohou skrýt. To je vše. Na druhou stranu, na gamepadu by se opět jednalo o další možnost, která by Vás potencionálně mohla zdržovat od rychlého panování. Jenže a toto je potřeba zmínit, velký problém nemožnost utvořit formaci činí ve chvíli, kdy chcete kombinovat jednotky lidské pěchoty a mechů. Vojáci, kteří ťapou po svých, jsou na místě o podstatný čas dřív, nežli jejich železní bratři ve zbrani. Pokud prozkoumáváte svět, nemusí Vás to až tak trápit, ale pokud chcete útočit nebo dobývat, musíte si dávat velký pozor, kterou jednotku vysíláte do akce jako první. Pak se Vám totiž stane, že pěchota bez jakéhokoliv pancéřování dostává od nepřítele pěkně zabrat a ve chvíli, kdy na místo určení dorazí těžká kavalérie, může být už pozdě.

Další věc, která může pohyb těžkotonážních monster více ztížit, jsou budovy. Musím uznat, že devastace terénu a budov si u mě získala velký kredit. Je skvělé vidět hru, která má vymazlený destrukční model a systém krytí. Ovšem, ovládání železných obrů, respektive jejich pathfinding je kolikrát na poklepání na čelo. Tito mechové jsou schopni budovu rozbořit, ale také jsou schopni se o ni zaseknout (myšleno budovy generované hrou, nikoliv budovy postavené Vámi nebo soupeřem, ty nelze pohybem zbořit) nebo vybrat tak šílenou alternativní cestu k cíli, že kolikrát obchází půl mapy. A znovu tak tím pádem dochází k problému, že jednoduše přijdou na pomoc, až když se bitva chýlí ke konci a nebo je po ní.

Plusovým bodem pak jsou speciální schopnosti různých jednotek a hlavně fakt, že nemusíte na každou jednotku a její schopnost klikat individuálně. Tyto schopni se totiž dají na jeden klik nastavit jako automatické, takže granátníci nečekají na Váš pokyn, aby na nepřítele mohli hodit granát. Pokud mají nastavené automatické házení, budou tak činit do doby, než celá jednotka umře. Co se týče dalších speciálních dovedností, tak mezi ty mé nejoblíbenější patří rozhodně elektrický výboj, využití raketometu, skok přes velkou překážku pomocí exo obleku a samozřejmě peklo z nebes, tedy ohromná salva jedno z těžkých mechů. Řekl bych, že si vývojáři vcelku pohráli s těmito speciálními schopnostmi a pokud dokážete rozdávat rozkazy i ve zmatečném bojišti těm správným jednotkám, tak máte před sebou velmi efektní bitevní scénu.

Bohužel, po necelé desítce hodin hraní na gamepadu zjistíte, že i když byste moc rádi organizovali armádu tak, aby dávala smysl, abyste proti různým nepřátelským typům jednotek nasazovali ty své správné proti jednotky, tak Vám stačí, že všechny příslušníky armády označíte jako jednu skupinu a pošlete je do boje. Valící se horda přeci musí zdevastovat vše, co jí stojí v cestě. I když to bude možná trochu dražší z důvodu neustále nových rekrutů, tak ve finále Vaše pohodlnost vyhraje.

Jestli si za něco Iron Harvest zaslouží pochvalu, tak je to příběh. Hry stavící na skutečných reáliích, které jsou ale autory ohýbány podle vlastních potřeb mě vždy budou bavit. A způsob, jakým to dělají King Art Games je skvělý a neméně skvělé je spojit světovou válku, diesel-punk a Teslu. Tento výživný koktejl Vám vydrží na čtyři desítky hodin a i když budete v některých misích, stejně jako já, skřípat zuby, tak velmi rádi se budete vracet zpět a loadovat svoji nejlepší pozici. A to samozřejmě není vše. Po výtečné kampani, se můžete pustit samozřejmě do hry více hráčů a nebo také do jednotlivých výzev a hře proti AI. Já osobně jsem jako vždy ale strávil nejvíce času hraním kampaně.

Grafická stránka hry nevypovídá úplně o tom, co je možné vytvořit v roce 2020/2021, ale i přes svoji lehkou zastaralost, co se tedy přiblížení světa na mapě týká, nevypadá špatně a pokud lze u nějakého typu her říct, že grafika není to nejdůležitější, pak jsou to strategie.

---

ZÁVĚREM

Závěrem bych asi řekl, že i přes to, že se nejedná o hru nebo strategii roku, tak Iron Harvest je poctivým titulem, kde prim hraje vyprávěný příběh. I přes svou neohrabanost na Vás bude na každé mapě dýchat syrovost konfliktu a beznaděj lidí v období po světové válce. Nečeká Vás barevná paleta, tak jako v případě posledního dílu Age of Empires, o to více se tak ponoříte do děje za osud Polanie. A nesmím zapomenout zmínit i skvělý český překlad formou titulků. Strategičtí hardcore hráči mohou nad konzolovou verzí ohrnout nos, jelikož titul už nejspíše na PC minimálně zkusili no a konzolisté by se ho i přes výslednou známku neměli bát, protože jako vstupenka do dalších velkých strategických jmen, které pevně věřím, že se dostanou na konzole, funguje Iron Harvest skvěle.

6,5/10

Datum vydání: 26. října 2021 – Potřebné místo na disku: 30GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.