Psal se rok 2000 a malý Jirka ve svých osmi letech poprvé viděl film Star Wars: Epizoda I – Skrytá Hrozba, a to na dnes již archaické VHS kazetě z dávno neexistující videopůjčovny. Byl to moment, kdy vznikla platonická láska k filmové sérii, která tu v ten moment byla se svou originální trilogií už 23 let. Ano, mám stále v hlavě všechny ty reklamy na Pepsi, jež slibovaly dárky za víčka právě ze zmíněného filmu. Reklama byla specifická hlavně v jednom: odkazovala na konkrétní část filmu, tedy závody Pod-racerů, které se nakonec staly mou nejoblíbenější částí celé Epizody I.
Dle nadpisu článku je zcela zřejmé, proč mám tuhle nostalgickou chvilku, kterou tu s vámi sdílím. Do rukou se mi s předstihem dostala hra Star Wars: Galactic Racer. Její oznámení pro mě bylo splněným přáním. Pamatuji si doby, kdy jsem na stařičkém PC hrával právě titul Star Wars: Episode I Racer a tajně doufal v jeho remake. Nešlo jen o další závodní hru, ale o něco, co mělo vlastní identitu, lore a vše kolem něj. Ostatně Soren vše kolem tohoto tématu skvěle sepsal v tematickém článku, který si určitě přečtěte ZDE. Přesně v něm popisuje to, co každý fanoušek Hvězdných Válek vidí v závodech Pod-Racerů, potažmo dalších tříd závodních kluzáků.
Nechci mluvit v superlativech, ale je to tam! Star Wars: Galactic Racer je vlastně hrou, u které jsem ani nečekal, že ji dostanu. Upozorním, že tato recenze bude psána z pohledu fanouška Star Wars, ale nalijme si čistého vína: není to ostatně cílovka celé této hry? A vlastně každé hry z vesmíru stvořeného Georgem Lucasem? Odpověď je zřejmá.
Celou hru tvoří čtyři velké bloky složené z Kampaně, Scénářů, Arkády a Multiplayeru. Musím říci, že každý herní režim obstojí sám o sobě a nabízí různé výzvy, zejména pokud se podíváme na Scénáře a Arkádu. Rozdíl je v tom, jak se jednotlivé části daných režimů odemykají. Zatímco Scénáře se odemykají postupem Kampaně, případně samotným jejich hraním, Arkáda stojí zcela nezávisle a nabízí vlastní výzvy.
Když u Arcade režimu zůstaneme, tvoří jej několik skupin závodů rozdělených podle tříd jednotlivých kluzáků, případně prostředí, do něhož je režim situován. Každý závod nám dá do rukou trochu jiný stroj a pilota. Vedle samotného závodu je třeba ideálně překonat i čas krále dané skupiny; například u Pod-racerů je to legendární Sebulba. To je lehce paradoxní, jelikož Sebulba je prvním hratelným charakterem v rámci Arkády a skupiny Pod-Racing, která nás vezme na ikonický Tatooine. Skupina Ice and Fire nás zase postaví před výzvy ledové planety Ando Prime. A tak by se dalo pokračovat.
Režim Scénáře nás zase usadí do role ikonických pilotů Galaktické ligy a jejich největších momentů v rámci jasně nastavených parametrů. Zde je asi zásadním rozdílem, že jde o sérii závodů a nikoliv jeden, kdy i zde, stejně jako v kampani budete kluzák postupně vylepšovat, byť tak do hloubky to nejde. Scénáře jsou skvělou možností jak si nakoukat různé setupy kluzáků, jelikož každý pilot má svůj specifický na míru ušitý. Stejně jako režim Arcade, i Scenarios před nás staví jistou výzvu, kterou je radost překonávat. Ostatně bych mohl říct, že výzvou je svým způsobem každý herní režim, včetně Kampaně, která je za mě postavena naprosto geniálně. A tak šup o parsek dál, ke klíčovému zmíněnému módu.
Kampaň je koncipována zcela neočekávaně. Nejde o samotné zakomponování příběhové linky, ale o způsob, jakým celá probíhá. Než vám ale na to odpovím, jen krátce k ději. Staneme se Shadem, maskovaným závodníkem, který se chce do Galaktické ligy dostat za jediným účelem: sesadit z trůnu Kestara Boola, bezohledného šampiona ligy, jehož vliv začíná přerůstat přes hlavu i pořadateli těchto ilegálních závodů na Vnějším okraji, tedy Dariusu Paxovi. Shade ale není jen tak neznámou figurou, nýbrž skvělým pilotem, jehož si Darius vezme pod svá křídla zcela vědomě jako jedinou šanci na Kestarovu porážku. Premisa je v podstatě typickým příběhem o veteránovi, který má mladému namyšlenci, jehož rodiče mají jistou moc, dát lekci. Tady je to ale zaobaleno do špíny mocenského boje syndikátů, hazardu a nebezpečného závodění na Vnějším okraji Nové Republiky.
Myslíte si, že byste si někdy dokázali představit závodní hru v roguelike žánru? Tak tady ji máte! A je to skvělé. Příběhová kampaň nemá restarty. Prostě když selžete, tak selžete. Vše je jen o vašem skillu a stroji, s nímž do Galaktické ligy vstupujete. Jednotlivé akty tedy opakujete tak dlouho, dokud nevyhrajete i ten poslední závod. Každý Act kampaně pak nabízí zajímavé zvraty a hlavně mění podmínky na tratích. Do toho zásadně zasahuje právě zmíněný Kestar, který se nebojí házet vám pořádné klacky pod nohy a změnit například 50 % všech závodů na Eliminátor, což je vedle klasického závodu a časovky jeden z typů závodů.
Jelikož jsem zmínil, že vše je jen ve vašich rukou, je třeba dodat, že každý závod má nějaké podmínky k tomu, abyste se posunuli dál, nebo si naopak celý akt zopakovali. Pokud během závodu vyčerpáte veškerá obnovení, ztrácíte vstupní token a daný akt pro vás končí. Eliminátor je v tomto směru ještě horší, jelikož abyste v rámci „sezóny“ neskončili předčasně, musíte dojet nejhůře na třetím místě. Po kvalifikaci máte Tokeny dva, tedy jedna prohra nemusí znamenat úplný konec, ale vězte, že hra vám postup zadarmo rozhodně nedá. Jedinou bezpečnou cestou je časovka/testovací jízda, při níž vás neúspěch nic nestojí.
Úspěšné dokončení disciplíny s sebou přináší nejen zisk kreditů, ale také možnost vylepšit váš stroj, a to nejen v rámci základních parametrů, ale také pomocí pasivních bonusů, které se týkají například větší nádrže na palivo, nižšího vlivu mrazu na stroj a tak dále. Eliminátor je sice rizikovější, ale také zajišťuje větší odměnu. Jednotlivý Akt totiž není jasně daný. Cesta se jím různě větví a vy se v určitých bodech můžete rozhodnout, jakou cestou se k cíli dostanete. Některé jsou snazší, bez zásadnější odměny, jiné obtížnější, například v podobě řady Eliminátorů v kuse.
Cesta každým aktem je sestavena z různého množství etap, tedy planet, na kterých se odehrává. Předtím, než vstoupíte do jednotlivé etapy, je možné si kluzák za kredity vylepšit ještě u ardennianské inženýrky Hibi. Zároveň si můžete dokoupit také různá další vylepšení, například časově omezeného autopilota, cooldown na Ramjet, EMP, pokud vám dá někdo takedown, atp. Zároveň je možné si vyslechnout nějaké storky ostatních pilotů, přijmout výzvy od jednoho ze tří Kartelů či se v kůži Sebulby vydat do minulosti závodů Pod-Racerů, které ale v příběhu nakonec přinesou zajímavý zvrat.
Několikrát jsem zmínil, že ve hře máme několik druhů kluzáků. Tím základním je Landspeeder, ale je možné osedlat také Speeder Bike či skočit do Skim Speederu. Každá třída nabízí jiný herní styl, odolnost, zrychlení, rychlost i manévrovatelnost. Podstatné je, že žádná není dokonalá. Nelze tedy říci, která je nejlepší. Mezi Akty či během jejich restartu (kvůli neúspěchu) je možné si zvolit (odemknout) jiný druh kluzáku či jeho části. Lze jej také permanentně vylepšit. Parametry kromě těchto permanentních se mezi akty nulují, je tedy vhodné se soustředit na úpravu jednoho stroje. Ačkoliv se může zdát, že nákup jiného motoru či kabiny je kosmetický, opak je pravdou. Vše má vliv na chování a projev kluzáku jako takového, a to je třeba mít na paměti.
Kapitolu samu o sobě tvoří Pod-racery, které v rámci příběhu hrají důležitou roli, a jejich lore je nám skrze Sebulbovy příběhy a jejich následné zapojení do aktuálního dění ve hře náležitě odhaleno. Pod-racery zde představují jakousi surovost, která vyžaduje ty nejlepší piloty. Pod-racery jsou až dvakrát rychlejší než zbylé stroje, jsou mrštnější, ale zato náchylnější k poškození. V jedné kapitole je nám vlastně ukázáno, jak nezkušený Shade v řízení Pod-raceru je, jelikož v reálu tyto stroje vyžadují dokonalé soustředění a 100% kontrolu nad řízením. Navíc co Pod-Racer, to unikát, a hra nám to dává najevo každou vteřinou na trati.
Uff, nepamatuji si, kdy jsem toho dokázal tolik vyprodukovat pro text o kampani závodní hry. Asi nikdy. Ale pojďme k samotné hratelnosti. Jak ve svém článku Soren napsal, závody ve Star Wars nejsou jen o rychlosti, což Star Wars: Galactic Racer jen potvrzuje. Když jste na trati v této hře, cítíte, že musíte být tím pilotem, že to není jen o rychlosti, ale také o načasování, reflexech a kluzáku jako takovém. Jenže to není vše. Každá planeta je jiná, nabízí jiné prostředí, které rovněž ovlivňuje závod.
Již jednou jsem v článku zmínil planetu Ando Prime. Ta je typická svým ledem pokrytým povrchem a krutými mrazy. Právě mráz může způsobit, že váš stroj bude zamrzat a stane se hůře ovladatelným. Proto jsou na tratích termální oblouky, které váš stroj dokážou zahřát a udržet jej ovladatelný. Případně vás hra nutí v částech, kde tyto oblouky nejsou, projíždět ve stínu ledovcových skal, což může vést ke kolizím. Na druhou stranu Ramjet zde vydrží kvůli chladu běžet daleko déle.
Než půjdeme dál, je třeba říct, že kluzáky mají dva typy zrychlení. Máme tu klasické turbo, které na pár sekund zrychlí kluzák, ale následně potřebuje čas na dobití. Ramjet představuje daleko agresivnější formu zrychlení, která ale přehřívá váš stroj, což může vést až k jeho výbuchu. Je tedy nutné vědět, kdy Ramjet vypnout. Kritická část přitom u každého stroje reaguje jinak v závislosti na tom, jak je sestaven.
S výjimkou Tatooine každá z dostupných planet nějak ovlivňuje podmínky závodu svým prostředím. Jakku během závodů za pravého poledne dokáže zahřívat motory, což opět může vést k výbuchům. Planeta Crait představená v Epizodě VIII pak dokáže vyřadit turbo i Ramjet během jízdy po písčitých pláních, kdy je písek vířen do vzduchu a kluzák v závěsu do této prašné stopy vletí. Delší pobyt v této stopě navíc může opět způsobit kritické selhání systému kluzáku, což z vás dělá snadný terč. Planeta Lantaana dokáže být nepříjemná lávovými řekami. Zcela nově představená planeta Sentinel 1 dokáže svými toxickými poli a řečišti nejen vyřadit Ramjet, ale také poškodit motory a způsobit jejich následnou explozi.
A když už vás nezastaví prostředí, máme tu ještě oponenty v podobě dalších závodníků. Tady je třeba brát v potaz, že jde o nelegální závody, takže na fair play se tu nehraje. Oponenti do vás budou vrážet, házet miny po trati či používat další metody k tomu, abyste projeli cílem poslední, nebo ideálně závod vůbec nedokončili. Stejně tak musíte k závodu přistupovat vy. Jde o surové závody, kde se neváhá, ale bere. Asi je zcela zřejmé, že kampaň, jako je tato, nemá v závodních hrách obdoby. Je nekompromisní, nic vám nedá zadarmo a každá chyba může být fatální.
Multiplayer nemohu aktuálně hodnotit, vzhledem k tomu, že hra byla k dispozici předem a plánované sessions mi časově absolutně nesedly, takže jsem je musel skipnout. Ale v plánu jej rozhodně mám. Ostatně zde máte možnost nejen porovnat své schopnosti s ostatními a ověřit si nábytý skill a reflexy v přímém porovnání, ale vrhnout se rovnou do skutečné Galactic League, do budoucna pak přibude také liga Pod-Racerů.
Technické zpracování? Co k tomu říci. Každá jednotlivá trať je plná detailů. Působí jedinečně, byť se samozřejmě časem začnou opakovat, což beru asi jako jedinou možnou malou výtku. Planet by jednoduše mohlo být více, ale je tu stále příslib budoucích DLC, které budou hru rozšiřovat, a upřímně se na ně velice těším. Vizuál je ve zkratce úchvatný a dodává závodům potřebnou atmosféru, a to ve spojení s precizně zpracovanými modely kluzáků. Každá planeta si mě vždy dokázala získat nějakou scenérií – Crait svými krystalickými jeskyněmi a pláněmi, Jakku vraky Star destroyerů, výpary na Sentinel 1 ve vás vyvolávaly pocit, že se udusíte, a ikonická trať na Tatooine? Ta jen vykouzlila úsměv na tváři.
Celý tenhle balíček pak dokonale uzavírá nazvučení. To je naprosto fenomenální. Nechybí ani ikonická hudba, jež ke space opeře, jíž Star Wars je, neodmyslitelně patří. Zvuky jednotlivých kluzáků mají několik vrstev, navíc co motor, to unikát. Případně můžete motory i kombinovat, což vytváří další paletu ozvučení. Jednoduše krása na pohled i na poslech. Zvláště když to celé letí nekompromisně při 60 snímcích za sekundu.
Má to nějaké vady? Asi jen to, že se z každé planety dalo vymáčknout možná trochu více. Asi nejvíce mi chybí možnost vytvořit si vlastní závod v režimu Custom race, kde bych si vybral, jaký stroj a jakou trať chci, a nastavil podmínky, například zda chci den, noc a podobně. To mi ve hře asi jako jediné chybí, přitom jde v zásadě o základní režim. Jistě jej lze částečně nahradit režimem Arcade, ale ten takovou volnost rozhodně nenabízí.
ZÁVĚREM
Star Wars: Galactic Racer předčil všechna má očekávání. Máme tu kampaň, která svým zpracováním a roguelike mechanikami strčila do kapsy kdejakou jinou závodní hru, která se o něco takového vůbec pokusila. Máme tu rozmanitá prostředí různorodých planet, jež ovlivňují podmínky závodů. Každý stroj je unikát a vyžaduje jistý skill. Nechybí ani další herní módy, jež představují vždy solidní výzvu. To vše je zabaleno v parádním grafickém a zvukovém zpracování. Pro fanouška původního SW: Episode I Racer jde o zhmotněný sen. Jediným neduhem je absence režimu Custom Race, kde si hráč sám může navolit podmínky závodu.
9/10
Testovaná verze: Xbox Series X / Datum vydání: 6. října 2026 / Potřebné místo: 37 GB / Distributor ČR: Playman.cz / Česká lokalizace: NE
