První díl samostatné spin-off série Venom ze Spider-manova univerza jsem dočetl před pár dny, recenzi již teď máte na našem webu Respawnpoint, kdybyste chtěli číst mé recenze chronologicky od začátku. Úvod do sedmidílné (plus další dva přídavky v podobě Král v černém a Carnage: Naprostý masakr) se vydařil natolik, že mě dokázal u čtení udržet na jeden zátah od prvního, až do posledního sešitu. Já měl vždycky tento druh četby za moc dětský, tohle je však pro dospělé publikum. Žádné heslo – nezabíjím – zde neexistuje. Lidé končí bez hlavy nebo rovnou rozpůlení na dvě části. Stylizace, styl vyprávění či ona dospělost mě zcela očarovaly. Tohle není pro malá děcka, nýbrž pro čtenáře, kteří sice chtějí číst komiksy, avšak odmítají dětské ztvárnění. Já jsem jeden z nich.
Konec Venom 1: Rex končil částečně uzavřeně, nabízel však z určité části nedokončenou část, kvůli níž si chcete jít koupit další díl. Ta dostala pojmenování Propast, já od ní čekal opět boj proti Královi v černém. Takový ten kýč, že nějakým způsobem znovu povstane, nanovo začne demolovat velkou část New Yorku. Nic takového v Propasti není. Je to vlastně stylem zpracováno natolik odlišně, až jsem si během čtení pro sebe říkal, jestli se nejedná o samostatný kousek, jež je doplněk jako třeba Carnage: Naprostý masakr. Za své těžce vydřené peníze se mi dostalo zcela nové téma, které je originální, nejedná se jen o další nudnou, nastavovanou kaši. Většinou když máte něco rozděleno na více dílů, autoři se uchylují k záměrnému zdržování, natahování už tolikrát použitého i recyklovaného obsahu, jen aby mohly dojit platící masy nadržených fanoušků.
Autoři Donny Cates, Iban Coello, Ryan Stegman, Joshua Cassara, Jp Mayer, Andreas Moss či Frank Martin se vydali jinou cestou, než se vlastně dalo čekat. Namísto temného, depresivního i špinavého New Yorku, kde se po chvíli vše zvrhne v šílenou akci (objeví se i Miles Morales), se nyní záměrně zběsile šlape na brzdu, aby se vyprávění mohlo soustředit na daleko vážnější témata (ano, zničení města je závažné, ale já myslel ze sociální stránky) jako mezilidské vztahy. Propast je vyloženě o vztazích v rodině, jež je naprosto disfunkční.
Akčnost se ve výsledku skoro kompletně vytrácí, aby se do popředí dostala více vážná stránka ze sociálních interakcí mezi členy rodiny. Nejen mezi nimi, ale i mezi Eddiem Brockem (hlavní „antagonista“) a jeho symbiontem Venomem, který skrývá daleko více, než by se slušelo. Pokud byla jednička temná, dvojka je ještě o něco víc. Je hlubší, co se týká oněch rodinných traumat z dětství Eddiho. To, co se na první pohled zdá jako zřejmý fakt, po čase je zcela rozbořeno novým doplněním skutečností, jak se doopravdy staly. Co má hlavní charakter v hlavě, nemusí nutně být tak úplně pravda. Co je skutečnost, co fikce a kdo mu to tam případně dal a hlavně proč? Kdybych vám to teď napsal, nebyl by přece vůbec důvod Propast číst. O to horší bude v následujících odstavcích popsat děj, protože spoilery jsou ve výsledku cokoliv, co bych zmínil, takže na to musím trochu jinak.
Problémy s tátou…
Začátek samotné Propasti je těžko popsatelný, abych omylem nevyzradil něco, co by vám zkazilo zážitek při čtení Rexe. Jak to tedy udělat? Asi se úplně nebudu zabývat konkrétním příběhem, ale zkusím vše popsat tak nějak obecně, abych neudělal víc škody než užitku. Jak řekl Vin Diesel: „nemám přátele, mám rodinu. Nejvíc důležitou součástí bude navždy rodina.“ Právě toto téma naprosto i zcela dominuje celým tímto dílem skrz všechny (7-12) komiksy. Ano, objeví se nová postava, kterou ale nechci vyzrazovat. Ani její účel tam. Každopádně zabírá tak šest procent z celkového obsahu. Zbytek se soustředí na Eddieho Brocka, jeho otce, bratra, sestru i strýce. Do toho všeho neví, co je realita, co fikce a kdo mu dělá bordel v hlavě. K tomu všemu začne chrchlat krev na litry. Něco se s ním děje, není absolutně vůbec v pořádku.
Dohánějí ho traumata z jeho mladistvých chyb, jež ne vždycky měly důsledky. Víc než komiks o superhrdinovi v Propasti vidím složité sociální interakce, která rezonují z dřívějších dob a nebyla vyřešená. Traumata, pocit viny, výčitky, zlost na sebe i okolí – to vše se graduje postupně, autoři atmosféru nechávají skrz všechny sešity plynout tak, aby se napětí zvyšovalo do závěrečného rozuzlení. Žádný Miles, Peter, New York nebo Avengers – tohle je jen o snaze se sblížit s těmi, s nimiž absolutně neudržujete žádný kontakt a hrozně vás to mrzí. Eddie se vydává do rodného San Francisca, aby si konečně mohl vyřešit svou minulost. Otázka, zdali se mu to podaří, to je věc jiná.
Jako příběh ho musím ohodnotit velmi kladně, má hloubku, gradaci i napětí. Dokonce i několik šokujících momentů, které už vlastně ani nečekáte. Není všechno tak, jak se vám v první díle Rex sdělilo. Hanba za to, co se stalo, hlavní postavu dohání ještě teď. Možná odtud má onu PTSD (posttraumatickou stresovou poruchu). Za mě je lépe podaný než minule. Předtím to byl klasický úvod – padouch chce ovládnout svět, protože nemá rád světlo, radost či naději. Zde máte nepřátele úplně jinde. Blíže, než byste se dokonce i odvážili hádat. Dvojka podává syrový příběh o zničeném muži, jemuž se táhnou špatné rodinné vazby skrz celý jeho život a v tom vyniká. Děj je temný, poutavý i depresivní zároveň. Peter Parker měl to velké štěstí, že měl milující tetu a strýce. Eddie to tak dobré v životě neměl. Jedná se i o krásný doplněk samotné postavy, kdo byl, proč se stal Venomem tak snadno.
Stylizace
Z New Yorku se hlavní postava přesouvá do rodného San Francisca, aby si vyřešil svou minulost. Tomu odpovídají i jednotlivé kresby, které jsou ještě více depresivní, více tmavé. Najdete tak Eddiho přespávat v zapadlé, tmavé opuštěné uličce zrovna, když prší. Není na tom dobře, kašle krev, symbiont na tom není také dvakrát dobře a navíc jeho bratr si ho sám najde a chce po něm…Víc neřeknu! Grafická stránka komiksu je snad ještě lepší, byť se soustředí méně na efekty bojů proti záporákovi, více na sociální interakce. To není na škodu, samotná stylizace dodává uvěřitelnosti tomu, co se v jednotlivých sešitech vlastně děje. Dialogy jsou logické, mají svou hloubku. Kreslíři odvedli opět vynikající práci, nádherná barevnost dominuje celé Propasti.
Nejsem fanda černobílých kreseb, takže zde se za mě jedná o naprosté orgie. Vše je dokonale nakreslené i vybarvené, stíny jsou parádní, pozadí detailní. Jednotlivé obálky sešitů i jejich alternativní varianty jsou fenomenální. Pokud zrovna nemáte chuť či náladu si číst nebo se ponořit do hloubky vyprávění, stačí si jen prohlížet samotný vizuál, a to vám bude vlastně i stačit. Za mě se jedná o jednu z hlavních devíz celé Propasti. Tam opravdu není co vytknout, vše je na jedničku s hvězdičkou. Okolní prostředí dává všem jasně najevo, že se nebude jednat o další den Petera Parkera a jeho rande s Mary Jane. Tady je krev, hnus a deprese. Já tohle naprosto miluji, takže je jasné, jak až mi tento styl sedl – naprosto.
ZÁVĚREM
Eddie Brock je zničený, kašle krev a potřebuje si vyřešit své rodinné problémy. Prostě musí, neustále ho to dohání až k nepříčetnosti. Události z Rexe se neřeší, vše se soustředí výhradně na jeho rodinu. Snaha si napravit své poničené vztahy dělá z Propasti poutavé, depresivní povídání, které jen tak čtenáře nepustí. Já ho opět dočetl na jeden zátah, bavil mě o trochu více než jednička. Je syrový, opravdový, tvrdý. Žádné líbání pod rozkvetlou třešní. Stylizace je bravurní, detailní, barevná. Není zde co vytknout. Rexovi jsem dal osmičku, zde dávám o jeden bod navíc a jsem zvědavý, kam se celkový děj posune. Autoři odvedli excelentní práci.
9/10
Zařazení: MARVEL Comics / Nakladatelství ČR: CREW / Datum vydání: 17. května 2022
