Man of Medan – Recenze

Pomalu se stmívá a společně s partou kamarádů usedáme k ohni, abychom si nad jeho plameny užívali trochu té letní noci a společně poklábosili o životě. Když poslední sluneční paprsky zmizí za horizontem a měsíc v úplňku pomalu stoupá vzhůru, je načase si povědět nějakou tu hororovou historku, kdy stále šlehající plameny tvoří kolem nás různé stíny dotvářející atmosféru oné povídky. To vše proto, abychom následnou noc ve stanu probděli s obavami, že ona náhle se objevující silueta, je postavou naší myslí dotvořenou k obrazu odvyprávěné noční můry.

Přesně tyto pocity strachu se v nás snaží vyvolat všechny hororové příběhy, ať už jde o knihy, filmy, či videohry. Nejlépe jde zasít strach do našich myslí dobře vytvořenou zápletkou, které nejde nevěřit, i když dobře víme, že skutečné to být nemůže, a u her to platí dvojnásob, obzvláště když jsou dobře nakombinovány s filmovou výpravou. To jde ze všeho nejlépe vývojářům ze studia Supermassive Games, jenž se v roce 2015 debutovali s PS4 exkluzivním hororem Until Dawn. V následujících letech pak vydali ještě VR odnož Rush of Blood a VR spin-off The Inpatient. Všechny tyto hry byly určené jedné platformě, ale v loňském roce se vše změnilo, když došlo na oznámení hry Man of Medan. Tento titul zaštítila společnost Bandai Namco a jde o první hru z vícedílné série hororových příběhů s názvem The Dark Pictures Anthology.

Pro mě osobně je recenzování hry, která je ve své podstatě napůl filmem poněkud obtížné, obzvláště pokud se budeme bavit právě o Men of Medan. Výsadou této hry je příběh, který však prolétnete poměrně rychle. Mě to na první dobrou trvalo něco málo přes 4 hodiny. Není to moc, že? Jenže brzy se dozvíte, proč je takové dávkování příběhu v tomto případě ideální. Titul disponuje podobným systémem rozhodnutí, jenž byl vlastní už hře Until Dawn. Jde o systém motýlích křídel, kdy jedno rozhodnutí nasměruje tok událostí nějakým směrem, přitom jiné by vedlo ke zcela jinému průběhu. Právě naše okamžitá rozhodnutí ve hře mohou být rozdílem mezi životem a smrtí. Přežijí všichni? Nikdo? Nebo jen část? Tento prvek nám tedy dává jakousi znovuhratelnost, jelikož každá rozehraná hra může mít trochu jiný průběh. Příběh píšeme mi, ale stačí to?

I když bych se velmi rád vyhnul povídání o příběhu, tak hra o ničem jiném není. Minimálně jej tedy nastíním v tom nejjednodušším možném podání, abych náhodou nevyzradil nic zásadního. Nicméně děj Men of Medan se odráží od skutečného příběhu, který se vypráví o lodi USS Ourang Medan, kde všichni jedné noci na palubě zemřeli a z tísňového volání tehdy zachytila pobřežní stráž jen následující věty v Morseově abecedě: “S.O.S. tady loď Ourang Medan… Plujeme… Všichni důstojníci, včetně kapitána, jsou mrtví… Pravděpodobně celá posádka je mrtvá…”, následovalo několik zcela nezřetelných slov a vysílání skončilo dvěma slovy “Já zemřu”. Loď Ourang Medan následně našla posádka lodi Silver Star, která byla vyslána jako odpověď na tísňové volání. Posádka Silver Star však na palubě Medanu našla jen hromadu mrtvých těl v prapodivných zkroucených polohách a s výrazem neskutečného strachu ve tváři. Co se oné noci z 21. na 22. června roku 1947 skutečně stalo koluje celá řada teorií, nicméně pro autory právě recenzovaného titulu, to bylo výtečnou inspirací pro sepsání dalšího hororového kousku.

Hra nás na začátku provede onou osudnou nocí v roce 1947 v rámci vize vývojářů, ale záhy budeme sledovat osud mladé party nadšených potápěčů, kteří touží jen po troše dobrodružství. Nic méně sled nešťastných okolností je dostane až na palubu lodi Ourang Medan, Lodi duchů. V hlavách mladých lidí se okamžitě rodí otázky, co se na lodi asi stalo. Hrůzná mrtvá těla a prapodivné události ale začnou značně nasávat odér strachu, všudypřítomné temné úzké chody navozují pocity klaustrofobie a v dálce se ozývající děsivé zvuky spouští záchvaty paniky. Atmosféře napomáhají i samotné postavy, které jsou díky zachycení skutečnými herci, mezi nimiž najdeme Shawna Ashmora, Ayishu Issu, Kareema T. Alleyna, Arielle Palik, Chrise Sandiforda nebo Pipa Torrense, velice autentické a hlavně uvěřitelné. Jde o prosté lidi s různými charterovými rysy, ale rozhodně nejde o žádné super hrdiny, vojáky, či bijce.

Jak už jsem zmínil, tak příběh ovlivňují naše rozhodnutí. Všechna ale rozhodně nepadnou jen během hlavní dějové linky. Hra je totiž během svého plynutí dvakrát proložena vstupy Kurátora, který zde plní funkci jakéhosi zapisovatele našeho příběhu. Podobná postava byla přítomna i v Until Dawn. A tak nám může během hraní dvakrát poradit, či-li nám poskytnout jakýsi spoiler. Radu je však vždy možné odmítnout. Každé naše rozhodnutí během rozhovoru s Kurátorem nám odemkne jednu Speciální odměnu. Speciální odměny jsou vlastně různá videa, na která se můžeme podívat mimo hraní v hlavním menu. Najdeme zde třeba Historii hororu jako takového, což je v podstatě takový dokument popisující nejdůležitější události/tvorby/autory tohoto žánru. Musím se přiznat, že jsme jej opravdu hltal a takový doplněk jsem si nechal líbit. Mezi těmito bonusy také najdeme rozhovory s herci, či vývojářské deníčky. Kurátor, který je ztvárněn Pipem Torrensem, nás bude nejspíše doprovázet i v dalších dílech The Dark Pictures Anthology.

Celá hra je svým způsobem pojata jako interaktivní filmový zážitek. Většinu hratelnosti tvoří zejména chození a zkoumání předmětů, které kolem můžeme nalézt. Může jít také o dokumenty, či obrazy. Obrazy pak plní roli předpovědí událostí. Vždy nám ukáží jeden z možných následků našich rozhodnutí. Většinou jde o to nejpravděpodobnější. Když nejste zrovna ve fázi chození, tak vás čeká řada QuickTime eventů doprovázených sem tam nějakým tím rychlým rozhodnutím jestli například něco přeskočit a riskovat, nebo zvolit bezpečnější avšak pomalejší cestu.

Druhou podstatnou složkou hratelnosti jsou použité úhly kamer, které se přepínají opravdu často, aby bylo navozeno onoho filmového dojmu. Efekt kamery na atmosféru je vynikající a pomáhá pocitu všudypřítomného strachu. Kamery jsou zde dvousečnou zbraní. Ostatně jako u dalších podobných titulů. Během hraní je ono přepínání dosti nepraktické. Kamery pak působí zmatečným dojmem a kolikrát najednou zjistíte, že nevíte kde to vlastně stojíte. Ztrácíte tak pojem o samotném místě, jeho rozloze a možnostech případného průchodů, což se týká hlavně větších lokací. Těch naštěstí tolik není.

A jak se to má s technickou stránkou? Vizuální stránka je opravdu skvělá. Man of Medan je pravou hrou stínů a světel a funguje to na jedničku. Detaily vývojářům také rozhodně nejsou cizí. Najdete zde tak poměrně dost míst, které skutečně jakoby z filmu vypadly. Zpracování samotných postav je také velmi povedené, byť detailnost obličejů, zejména v menších detailech jsem již viděl zpracované lépe. Zde odvedená práce vsak není vůbec špatná. Scény na obrazovce pak vyniknou zejména díky použitému ozvučení, jenž je opravdu fenomenální. S chodem hry už to tak dokonalé není. Stejně jako v Until Dawn i zde se dočkáme několika záškubů, které když přijdou ve špatnou chvíli, může se vám stát, že jeden z vaší drahocenné party přijde o život. A víte co? Mě se to naštěstí v tento moment nestalo. Ale i tak doufejme, že záplata na chod hry přijde brzy. Jinak je chod zamčen na 30 fps a rozlišení míří opět na Xbox One X k nejvyšším příčkám 4K.

Trochu raritní mi v případě takovéto hry přišla možnost hraní ve více lidech. Dokonce zde najdeme dvě možnosti multiplayeru. Nejprve se podíváme na lokální možnost hry více hráčů. Tedy jestli se o tom dá vysloveně tak mluvit, ale řekněme, že je to taková varianta na hot seat ze závodních her. Pětice kamarádů se jednoduše střídá o ovladač v závislosti na tom, jakou postavu si zvolí jako jejich charakter. Pokud se tedy bojíte do příběhu pustit sami, pak je tato možnost opravdu vítaná, akorát se musíte smířit s tím, že nemáte osud všech členů vaší posádky ve vlastních rukou, což je samo o sobě dosti děsivé že? Online verze multiplayeru pak funguje obdobně, ale s tím, že v tomto případě už nemáte do role jiných hráčů jak zasáhnout. Proto já jsem vše prošel pěkně v poklidu a sám a dokonce vícekrát, abych občas i zjistil, jak krutou smrtí mohou některé postavy zemřít.

Nakonec tu máme ještě DLC, které jsem měl obsažené již v den, kdy jsem hru dostal k dispozici pro recenzi. Jde o Curator’s Cut, které nám naservíruje ten samí příběh, ale viděný z očí jiných postav. Aby bylo možné se k této verzi příběhu dostat, je nutné nejprve projít základní Theatrical Cut. Řada našich rozhodnutí v něm, se projeví následně i v Curators Cut. Ten totiž bere naše události z posledního použitého savu z Theatrical cutu. I v případě alternativní verze příběhu máme možnost události dále ovlivňovat našimi rozhodnutími. Rozhodně jde o příjemné zpestření celé hry, kdy události uvidíme také z trochu jiných úhlů a zároveň můžeme narazit na další tajemství lodi Ourang Medan. DLC Curator’s Cut bude dostupné ihned pro všechny s předobjednávkou, ale to neznamená, že si tento pohled na příběh neužijí všichni. Předobjednávky nabízejí hlavně předběžný přístup k tomuto DLC, které bude později dostupné všem.

ZÁVĚREM

Hra Man of Medan mě v mnoha ohledech mile překvapila. Jde o kvalitně sepsáný příběh, který má hlavu a patu. Navíc svůj zdroj inspirace bere v reálných událostech, na které vývojáři onen děj skvěle naroubovali. Audiovizuální zpracování je vskutku parádní a atmosféra by se dala doslova krájet. Jediné, co na hře zamrzí je hlavně délka samotného hry, jenž můžete smlsnout za jeden večer, a také občasné propady frameratu. Toužíte-li se poddat strachu pak Man of Medan tím pravým pro vás. Již se nemohu dočkat na další epizody The Dark Pictures Anthology.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech

2 thoughts on “Man of Medan – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.