Onimusha 2 Samurai’s Destiny – Recenze
22 května, 2025Uběhlo celých 23 let od doby, kdy jsem si poprvé na svém, na rodičích vynuceném PlayStationu 2, hrál Onimusha 2 Samurai’s Destiny. Jednalo se o jednu z nejsilnějších značek na této konzoli od společnosti Capcom. Dále vznikl například vynikající Devil May Cry či dosti průměrný Resident Evil Code: Veronica X. Po čase se vydal i port Resident Evil 4 z GameCube. Capcom si svoje značky na PlayStationu 2 hýčkalo, snad kromě RE Outbreak File 1 i 2 neudělal žádnou zásadní chybu. Sebe mohu označit z doby PS2 spíše za fanouška právě Onimusha série než Resident Evil či Devil May Cry (druhý díl byla bolest jen vložit do konzole, natož ho dohrát až do úplného konce). Druhá Onimusha měla vlastně všechno, co jsem tehdy od titulů za dva tisíce korun očekával – slušný příběh, akci, horor, napětí, nádhernou grafiku a hratelnost na špičkové úrovni, aby se po dokončení mohlo začít nanovo. Popravdě mohu říct, že celkových 85 procent celé hry jsem si pamatoval i po těch 23 letech zcela z paměti.
Před časem vyšla na PS Store první Onimusha, já si ji ihned musel zkusit. Byla fajn, jen to nebyla ta špička. Prodeje jedničky nebyly nijak pro Capcom oslnivé, takže se datum vydání u druhého dílu stanovilo na neurčito. Původně byl její vývoj zrušen, pak vyjde z čista jasna, bez řádné marketingové kampaně. Kdyby na mě Onimusha 2 Samurai’s Destiny nevyjela na PS Store, ani bych nevěděl, že je již v prodeji. O jedničce se vědělo dopředu, byla svým vydavatelem propagovaná. Zde si asi ani nebyli jistí, jaké budou prodeje a vydavatelé raději vynechali marketingovou kampaň, aby ušetřili peníze v případě nezdaru. Jestli se opravdu jedná o zklamání, se říci nedá, ale čekal jsem od titulu popravdě ještě o něco více. Stále je potřeba brát v úvahu, že se jedná o port videohry staré více než 23 let!
Po úvodním brilantním intru nás hra zavede do hlubokého lesa, v němž dobíhá hlavní postava celé Onimusha 2 Samurai’s Destiny do své rodné vesnice, jež byla démony zcela vyhlazena. Jubei Yagyu zbyl poslední, slíbil pomstu vládci démonů Nobunagu Odo. Jeho matka, lesní démon, ho bude v první části příběhu provázet, pomáhat mu. Dá mu speciální schopnost vysávat duše ze zabitých démonů, Jubei časem v další vesnici potká své budoucí přátele, kteří mu budou na jeho výpravě asistovat. Zápletka je dost jednoduchá, ale musí se brát v potaz, že se jedná o titul starý 23 let. Tam, kde zaostává příběh, hratelnost vyniká. I ta je však sice po těch letech v některých aspektech značně zastaralá (viz níže v textu), ale stále se jedná o vynikající hru hodnou koupě.
Oproti jedničce se zde vývojáři rozhodli do Onimusha 2 Samurai’s Destiny vložit menší RPG prvky. Kromě akce, hororu, napětí či levelování zbroje i zbraní vás budou čekat sociální interakce s kamarády hlavního hrdiny. Jubei může, ale i nemusí, v jednom obchodě v centrální vesničce kupovat pro své přátele dárky. Peníze (zlato) na samotný nákup získáváte v úvodních misích od padlých démonů jak v lese, tak i v dolech. Měna pak slouží jako směnný prostředek pro nákup dalekohledu, knih, vějíře, zbroje či zbraní. Ty jim pak musíte věnovat, ale pozor – ne každému se musí líbit nebo je bude chtít. Pokud se netrefíte do jeho/jejího vkusu, trapně vám ho vrátí s tím, že jste se netrefili do vkusu.
K čemu to vlastně všechno je? Protože udělat 100% vazbu kompletně se všemi postavami a vykoupit celý obchod, zabere tak dvě hodiny nonstop grindování. Za stoprocentní oblibu si u nich otevřete speciální příběhová okna nebo vám pomohou, pokud vás nepřátelé až moc drtí a vy máte již málo zdraví. Tato pomoc se opravdu hodí, spřátelené NPC jsou silní, nápomocní. Nepřekáží a nejsou tam jen na okrasu. Jakmile nezbude ani jeden jediný démon, rozloučí se s vámi, další lokace jsou opět zase jen na vás. To, co mě zaskočilo, bylo na můj vkus až moc velké množství nepřátel, rozmístěných v každé lokaci. Na malém prostoru tak zabíjíte nové a nové hordy, po dvou minutách je sice ticho, ale uděláte pět kroků do nové místnosti – můžete začít nanovo. Nedej bože, když se ztratíte a chodíte sem a tam. To pak zabíjíte znovu obnovené všechny démony. Časem se to stává bohužel až moc otravným. Soubojový systém, či boj obecně, je sice super zážitek, náramně baví, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdyby se jednalo o pár protivníků na jednu mini lokaci, úplně by to stačilo. To je první větší zápor, na nějž jsem během hraní přišel. Pokud se někde zaseknete (věřte mi, že se opravdu zaseknete), běháte kolem po úrovni. Ani nevíte, kam vlastně jít, všude máte znovuobnovené nepřátele. Nedají vám pokoj, špatně se skrz ně utíká dál.
Lokace jsou opravdu malinkaté, většinou i úzké, nepřátel vysloveně desítky. Na začátku je to zábava, ale po pěti hodinách hraní už toho budete mít celkem po krk. Boj je dost primitivní – sekáte mečem, kryjete se a v případě potřeby použijete speciální útok, pokud ho máte plně (či jen zčásti) nabitý. Vylepšujete si zbroj, své zbraně (meč, kopí, kladivo a takový podivný dvoj meč), časem najdete luk i pušku. Hra je na dnešní dobu až moc těžká. A to jsem dokončil Wo Long či Lies of P. Tohle bylo peklo. Je vidět, že s tím vývojáři i celkem počítali. Pokud často umíráte, můžete si nastavit lehkou obtížnost, ta je už přívětivá. Já toho využil až u finálního bosse, zbytek hry jsem však značně trpěl. Všechny hlavní souboje s bossy jsou až na jednu výjimku neuvěřitelně těžké, lékáren až moc málo.
Hlavní změna po těch 23 letech je v automatickém ukládání, protože to manuální není třeba k dispozici ani po souboji s bossem! Jakmile uděláte jednu jedinou chybu, zemřeli, museli byste následně začít celý souboj od začátku. Pro nováčky v sérii skutečně doporučuji hrát od začátku na snadnou obtížnost. Onimusha 2 Samurai’s Destiny si dle mého názoru více užijete, nebudete se vztekat ani stresovat. V nastavení je možnost jednotlivých obtížností (od snadné přes běžnou, těžkou až po pekelnou). Hratelnost v tomto ohledu značně zestárla, ale pokud jste mnohaletým fanouškem série, asi moc velké problémy mít nebudete. Já dvojku zkusil po oněch dlouhých 23 letech a čekalo mě značné vystřízlivění.
Vysoká obtížnost i na pouhý normal je tedy druhým záporem. To ani nepočítám těžké rébusy, pokud se chcete dostat do speciálních truhel pro vylepšení zdraví či many. Prvních deset se dá úplně snadno otevřít, ale pozdější bedny, to je peklo. To ale nevidím jako zápor, za to může moje slabší matematická zdatnost. Ostatní hádanky (ty příběhové) jsou úplně na pohodu. Kromě asi dvou naprosto nelogických, dávají všechny ostatní smysl. Během celé hry se mi stalo jen dvakrát, že jsem musel číst návod, co se má dělat. Další zápor vidím po dohrání samotné hry – není možnost New game plus. Z toho, co jsem četl, se nabízí jen na nejtěžší obtížnosti, což je škoda. Vývojáři by s tím neměli o moc práce navíc, hráče by to dle mého názoru značně potěšilo. Takhle nemáte moc důvod Onimusha 2 Samurai’s Destiny hrát podruhé znovu.
To, co se musí naprosto vyzdvihnout, je audiovizuální zpracování. HD vylepšení je znát. Jedná se o nádhernou hru, běžící na plynných šedesát snímků za sekundu. Já to hrál na PS5 PRO, seklo se mi to lehce jen asi ve dvou počátečních lokacích, pak již vůbec. Les, hrad, pevnost na ostrově – to vše je precizně vymodelované. 2D prostředí je sice statické (až na pár výjimek, kdy vlají vlajky nebo se ohýbá v jedné určité lokaci pod tíhou větru větev), modely postav jsou již plně ve 3D. Pokud jste stará škola, jste v tom jako doma. Chůze je plně uzpůsobená na Dualshock páčky, takže již nemusíte pracně pomocí šipek navigovat svou postavu. Sama jde tam, kde ji chcete mít. Dříve jste museli dát šipku dopředu a pokud jste chtěli někam zahnout či jen uhnout, museli jste k tomu zmáčknout směrovou šipku. Nyní jen pomocí levé páčky udáváte rovnou směr postavy. Posunete páčku vlevo, rovnou jde vaše postava vlevo. Jedná se o extrémní usnadnění.
Pozadí je nádherné. Ať vesnice, kde se v úvodních dvou hodinách pohybujete, či les nebo přilehlé doly svým vizuálem přitáhnou všechny pamětníky, co si pamatují konzoli PlayStation 2. Zvuky démonů, dabing postav či nárazy mečů o sebe, jsou na slušné úrovni, aby to nekazilo dojem ze samotné hry. Onimusha 2 Samurai’s Destiny je v angličtině, nemusíte se bát japonštiny. Některé (i) dnešní tituly jsou dabované výhradně v japonštině s anglickými titulky, což je pro mě značně otravné. Na audiovizuálu není co vytknout.
ZÁVĚREM
Jako malý dvanáctiletý kluk jsem Onimusha 2 Samurai’s Destiny dokončil asi 8krát. I přes některé zápory (tři významné: chybí New game plus, až moc nepřátel na malých prostorech, zbytečně vysoká obtížnost) se však jedná o titul, na který by se nemělo zanevřít. Audiovizuálně je i po těch 23 letech nádherná, hratelnostně stále slušná, životnosti chybí potřeba si ji zahrát znovu. Za mě se jedná o splněný sen z dětství si ji zkusit i na velké televizi s moderním ovládáním, krásnou HD grafikou. Je to hra jak pro nostalgiky, tak pro nové hráče. Určitě ji doporučuji, ale začněte prvně se snadnou obtížností. Vedle Devil May Cry 1 je to klenot z dob Plystationu 2. Za těch 799 Kč ta hra, dle mého názoru, rozhodně stojí. Onimusha 2 Samurai’s Destiny je učebnicovým příkladem, jak dělat akční hororové samurajské hry ve špičkové kvalitě.
8/10
Datum vydání: 23. května 2025 – Potřebné místo: 25GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
