Do kin se po půl ročním odkladu konečně dostala filmová adaptace videoherní série Sonic od herní společnosti SEGA. I když jsem snímek viděl již celý týden nazpět, tak jsem se k sepsání recenze dostal až nyní. Myslím si, že to ale nebude na škodu, vzhledem k tomu, že Sonic do kin stále táhne a je tak stále aktuální. Sonic si navíc, již během své premiéry v USA vydobyl prvenství jako nejvýdělečnější film podle videoher vůbec. Otázkou zůstává, jestli tomu tak je oprávněně. K této dopovědi vám snad dopomohou následující řádky. 

Jít na film Sonic The Hedgehog bylo pro mě jako hráče, který původní hry s velkou oblibou hrál, naprostou povinností. I když asi nikdo nebude překvapen z toho, že takové nadšení z filmu u mě, a u dalších fanoušků modrého ježka, nevládlo v období, kdy byl snímek poprvé představen. Filmaři pod vedením studia Paramount Pictures se rozhodli, že filmový ježek Sonic by měl působit co nejreálněji a tak dostal i celou řadu lidských rysů. A výsledek? Otřesný. Taková vlna nevole se nezvedla ani ve chvíli, kdy fanoušci Pokémonů zjistili, že Pikachu má chlupy. Tlak na filmaře ze strany hráčů byl takový, že se nakonec rozhodlo ku prospěchu celkového předělání Sonica do podoby, kterou známe nyní z kina a posledních trailerů.

Aktuální podoba Sonica rozhodně prospívá celému filmu nejen po stránce spokojenosti fanoušků, ale myslím, že dosti napomáhá i všem scénám s ním, jenž by v původním provedení, tak nějak nefungovali. Model Sonica sice ustoupil realističnosti a dal přednost věrnosti předloze a jakési plyšákovosti, ale i tak působí modrý ježek dostatečně uvěřitelně. Právě ona jistá nasazená roztomilost pomáhá řadě komických scén ve filmu, jenž novému feelingu Sonica vysloveně hrají do karet.

Příběh filmu sice není nikterak originální a dá se říci, že je i silně předvídatelný, jenž to je něco, co od rodinného filmu tak nějak očekáváte a vlastně i chcete. Navíc Sonic nedisponuje žádnými vysloveně plochými, či zbytečnými, postavami. Chemie mezi veškerými protagonisty funguje na jedničku, za což musíme vděčit z velké části zejména Jimu Carreymu, jenž si střihl roli Dr. Robotnica. Carrey je zkrátka opět ve svém živlu a bylo naprosto zřejmé, že si svou roli supergeniálního maniaka doslova užívá a mnohdy si i krade celý film pro sebe. Scény s ním jsou prakticky bezchybné a já se vrátil do dob, kdy jsem se koukal na Carreyho filmy jako Ace Ventura a smál se od začátku do konce. Během vtipných momentů Dr. Robotnikovi ve filmu velice dobře sekunduje i jeho věrný poskok, který byl předmětem řady povedených gagů.

Důležitou postavou ve filmu je také Sheriff městečka Greenhills jménem Tom Wachowski (hraje James Marsden), kterého Sonic z jistých a občas i komických situací nazývá Pánem Donuttů. Po sledu několika událostí, jenž přivodí Sonicovi silný pocit osamocení, se náš modrý hrdina a Tom vydávají na ztřeštěný a energický road trip, jehož cílem je San Francisco. V patách jim je ale i zlomyslný Dr. Robotnik, který se je snaží chytit pomocí svých „bezchybných“ dronů, přičemž jedna z částí filmu tak trochu připomíná boss fight ve hrách, který se stupňuje v určitých úrovních. To musí zkrátka každý milovník her ocenit a hlavně si to vychutnávat. Nejde však o jedinou povedenou narážku na videohry, či komiksovou a filmovou popkulturu. Vše ve filmu dokonale zapadá do sebe a nikdy vám nepřijde, že je něco už zkrátka přes hranici.

Film má po celou dobu naprosto skvělé tempo. Akční i komické scény jsou zde velmi dobře dávkovány a je tu cítit, že scénáristé nad filmem snad i skutečně přemýšleli. Sonic The Hedgehog není žádným oscarovým filmem a ani si na něj nehraje, což hraje v jeho prospěch, jelikož nikdo se zde nesnažil dosáhnout nedosažitelného a plně se tak všichni soustředili na to, co vlastně chtějí vytvořit. To je zatraceně důležité. I když z potitulkových scén je zřejmé, že filmaři tak nějak v Sonicův úspěch doufali, jelikož ty nás zcela očividně vábí na ono případné pokračování. To je ale díky úspěchu filmu prakticky jistotou. 

ZÁVĚREM

Sonic The Hedgehog je parádní podívanou pro mladé i velké, pro fandy i diváky herní sérií nepolíbené. Film má tempo, skvěle namíchaný humor s akcí a hlavně Jima Carreyho, bez něhož by film rozhodně nebyl tím, čím nyní je.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Jiří Hora