Super Monkey Ball: Banana Rumble – Recenze

Super Monkey Ball: Banana Rumble – Recenze

3 února, 2025 0 Od Zdeněk Kortan

Pamatujete si takový ten televizní pořad na začátku nultých let, kdy jste vytočili příslušné telefonní číslo a pak jste pomocí numerických tlačítek u telefonu ovládali hru na obrazovce na dálku, samozřejmě se značnou latencí? Já ano a pamatuji si, že jednou z těch nejvíce oblíbených her u diváků byla právě Super Monkey Ball, původně vydaná na konzoli Gamecube. Jako tehdy ještě poměrné malé dítko se mi neskutečně líbil koncept hry, ostatně komu by nepřipadalo v té době atraktivní ovládat vtipné opičky v kouli, snažíc se je udržet na nestabilní rychlé dráze a dorazit s nimi v co nejlepším čase do cíle? Tehdy jsem se na hru mohl jen koukat v televizi a tiše závidět, no a o skoro 25 let později se mi dostala příležitost zahrát si na už dosluhující konzoli Nintendo Switch duchovního nástupce v této opičí sérii. Otázka je, zda nová hra Super Monkey Ball: Banana Rumble dokázala ve mně opět probudit onu dětskou hravost a nadšení nebo spíše jen nostalgii? Na to si odpovíme v této recenzi.

Tři roky od poslední Super Monkey Ball Banana hry dostáváme na Switchi další titul – jde navíc o exkluzivní titul pro Switch na konci životního cyklu této konzole a namísto toho, aby z toho hra naplno těžila, Banana Rumble kráčí po známých cestách s občas skvělými platformovacími momenty, které na chvíli zabaví, ale sérii nijak neposouvá kupředu, ale přesto jsem si při hraní Banana Rumble užil spoustu zábavy. Hratelnost je plynulá a rychlá, design úrovní je často kreativní a poutavý a jedinečná fyzika hry vždy bojuje proti vám coby hráči, zatímco se zoufale snažíte dostat se k cíli. Tato pro značku charakteristická herní mechanika stále pomáhá hře odlišit se od ostatních v žánru.

Premisa je stále stejná jako před více jak dvaceti lety. Bojujete s o ovládáním opičky v kouli v úrovních, které vyžadují rychlost a přesnost. Jednou z hlavních změn je tentokrát spin dash, podobně jako u Sonic the Hedgehog. Přiznávám, že jsem pro tuto schopnost našel jen málo využití ve většině úrovní, dalo by se říci, že hra tuto schopnost nevyužívá tolik, kolik bych si představoval od novinky. Když jsem ale měl možnost tuto schopnost použít, abych projel nějakou těžší zkratkou nebo prošel předešlou úroveň v co nejkratším čase, bylo to perfektní. Většinou však ale platí, že taktika ,,pomalu, ale jistě´´ spíše vede k vyhrání závodu, což je frustrující, když máte tuto novou schopnost v záloze. Jo, a chybí tu možnost skákání, což v minulých hrách bylo, proč? Nevím, ale je to škoda.

To, co přináší do hry rozmanitost, je obsazení postav. Každá z nich má jiné statistiky – některé jsou rychlejší, jiné těžší, další lépe brzdí atd. – a mohou zásadně ovlivnit způsob, jak se s některými úrovněmi vypořádáte. Některé úrovně jsou jasně navrženy pro jednu určitou opičku s tím, že daná úroveň nejde projet s postavičkou s jinými atributy, což vnímám jako negativum a ubírá v mých očích na míře pozdější znovuhratelnosti, přitom by se zde přímo nabízely nepřeberné možnosti pro experimentování s různými postavičkami.

Jiné úrovně jsou sice otevřené volně pro jakoukoliv postavičku, ale k čemu to, když v půlce levelu zjistíte, že postavička z důvodu nevhodných statistik neprojede skrz překážku? Nezbývá pak nic jiného než se skřípěním zubů se vrátit do hlavního menu a zvolit si někoho jiného. Naopak pozitivní budiž fakt, že hra tedy v hlavním příběhovém obsahuje přes sto různých úrovní, kdy některé jsou více lineární a u jiných více otevřených si budete muset otevírat mapu a co víc, dalších 100 úrovní je pak ještě navrch odemčeno po dokončení příběhu, takže prostoru pro vyhrání si je zde opravdu dost! Celkově úrovně jsou správně bláznivé, různě se ohýbají a kroutí a často je to challenge tak, jak si to pamatuji z dětství z televize, pocit jakéhosi vítězoslavného uspokojení po úspěšném projetí úrovně se však dostaví záhy. 

Nakousl jsem hlavní příběh: hra nabízí také Adventure mód, který zahrnuje deset světů, z nichž každý obsahuje deset úrovní. Opička AiAi si se svými přáteli užívá poklidné chvíle na pláži a těší se na blížící se velkou slavnost na Šťavnatých ostrovech. Tento festival má oslavit Legendární Banán – tajemný artefakt, o němž se traduje, že jej ještě nikdo nikdy neobjevil. Legenda říká, že jde o největší poklad všech dob. Cesta k němu je však možná pouze díky šesti záhadným OOPArtům, které jsou stejně mystické jako pověsti, jež je obklopují. Podle dávných příběhů by Banán měl svému držiteli propůjčit moc hodnou samotných bohů. Jak to tak už bývá, AiAi a jeho přátelé se na festival však nedostanou. Jejich plány přeruší opička Pallette, která je prosí o pomoc při pátrání po svém zmizelém otci. Ten se ztratil během své výpravy za OOPArty. AiAi a jeho tým, známí svými schopnostmi a speciálními kouzelnými koulemi, v nichž se mohou pohybovat a provádět různé kousky, se zdají být pro tento úkol ideální volbou a tak se společně vydávají na odvážnou a epickou výpravu. Hlavní příběh mi trvalo dokončit přibližné pět hodin, což bohatě stačí, těšit se mohou zejména mladší hráči na řadu vtipných cutscének, které posouvají příběh dopředu. Přiznám se, že pro mě Adventure mód byl poměrně zábavný a rychle ubíhající a dokáži si představit, že si ho nejvíce užijí právě již zmínění mladší hráči, kteří příběh i humor ocení mnohem více. Samotné opičky se samozřejmě dají upravovat za pomoci herní měny, takže si je budete moci co nejvíce vtipně obléknout, kromě kosmetických změn ale nic víc nečekejte. 

Hra mimo jiné zahrnuje i multiplayer, který nabízí možnost soupeřit nebo závodit s ostatními hráči, což je vítaný prvek, obzvláště, když Banana Rumble podporuje jak lokální, tak online multiplayer. Pro mě osobně se jedná o faktor, který by mě motivoval se do hry po dokončení všeho znovu vracet, protože zrovna takový titul se nejlépe hraje s jinými živými hráči a ještě lépe, když se sejdou společně – hru bych obecně doporučil nejvíce při příležitostech, kdy se sejde parta kamarádů doma a chce se společně u něčeho pobavit, v tom hra vynikne nejvíce a příjemným bonusem a možná i lákadlem jest fakt, že i samotný Adventure mód se dá projít až ve čtyřech hráčích v lokálním co-op. Multiplayer dále nabízí řadu miniher, třeba fotbal nebo honěnou s bombou v módu Battle.

Co se týče technické stránky hry, jsou zde nedostatky, přestože by měl titul svou povahou snadno zapadat do schopností výkonu konzole Nintendo Switch. To se nejvíce projeví v pozdějších úrovních, kde si všimnete znatelného poklesu snímkové frekvence. Pravda, hrál jsem v handheld režimu, ale Banana Rumble se pro tento způsob hraní hodí tak dobře, že by mělo být možné si ji bez problému užívat a to se mi úplně nepoštěstilo, v doku už je to o mnoho lepší a takřka hra běží bez problému.

Vizuálně hra na dnešní standarty nijak neosloví, ale ono to ani není zde úplně potřeba, světy a úrovně jsou dostatečně pestré a barevné, no a to je asi tak vše, rozhodně nečekejte zázraky, hlavní je zde hratelnost, která funguje dobře pro potřeby hry, jen to chce trénink při ovládání kamery, která je potřeba pro zorientování se v prostoru. Ano, hra se samozřejmě dá hrát i za pomoci naklánění ovladačů, ale tento způsob hry mi nepřišel dostatečně responsivní a tak jsem preferoval klasiku (analogové páčky), nicméně se domnívám, že zejména v partě více hráčů může právě pohybové hraní hry být zábavným faktorem.


ZÁVĚREM

Takže pro koho Super Monkey Ball: Banana Rumble vlastně je? Odpověď je, že pro všechny, kteří hledají nenáročnou zábavu např. při párty nebo pro rodinu jakožto aktivitu, která pobaví a dále hra osloví především mladší hráče. Je to zkrátka zábavná plošinovka, která ctí svůj odkaz a nesnaží přinést nic už dříve neobjeveného, spíše sází silnou kartou na nostalgii a nekomplikovanost her z dob dřívějších. Pokud jste ochotni na toto přistoupit, čekají vás hodiny a hodiny nefalšované zábavy a bláznivých opiček v koulích, a o tom hry přece mají být také ne? 

Datum vydání: 25. června 2024 – Potřebné místo: 4,8GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE