Mobilní hry, fenomén, který se velmi rychle rozšířil zejména mezi hráči nízkého věku, mě minul asi tak rychle jako stíhačka F-22. Nikdy jsem tomuto stylu hraní nepropadl a nikdy asi nepropadnu. Nejen, že koncept většiny mobilních her je mi silně proti srsti a doslova mě s***, že se řada těchto prvků dostala i do PC a konzolových her. Nicméně, když se naskytla možnost pustit se s předstihem do nového dílu The Division s podtitulem Resurgence pro Android, moc dlouho jsem neváhal. Nejen kvůli tomu, že nejde o klasický koncept mobilní hry, ale hlavně kvůli tomu, že se titul odehrává v dějišti první hry, které mě v roce 2016, absolutně pohltilo. A to navzdory downgradu vizuálu, který se probíral snad všude.
Jak bylo zmíněno, tak The Division: Resurgence je mobilní hrou, která ale stojí na základech původní hry a to možná více, než je zdrávo. V prvních hodinách hry jsem měl silné pocity deja vu a to hlavně kvůli tomu, že jsem si v hlavě neustále říkal, zda nehraju onen první díl, který je takto jen přeportován na mobil a dostal nový podtitul. To se po dalších hodinách ve hře naštěstí nepotvrdilo, ale ten pocit nikdy úplně nezmizel. Je to nutně špatně? Záleží na úhlu pohledu. Pokud bych vzal mobilní hráče jako separátní skupinu, tak je to asi zcela jedno, jelikož původní titul je nejspíše úplně minul. Pro hráče původní série je to horší, ale dokážete najet na jistou vlnu “nostalgie”, tak jako se to nakonec stalo mě.
Poměrně rychle zjistíte, že hra nabízí trochu jiný příběh, než původní hra, který sice nemá takový náboj jako ten původní, ale neurazí. Naopak mě potěšilo, že nejde jen o úplnou spleť nahodilých eventů jako tomu u těch mobilních her bývá. Za mě tedy velké plus. Co je horší, tak to, že příběh jako takový není úplně dlouhý. To je svým způsobem pochopitelné, ostatně The Division je v dlouhodobém hledisku hlavně o endgame obsahu a té kooperativně kompetitivní části, k níž je třeba se dostat. Ale vy to na první pohled nezjistíte. Hra vás vždy po určité části storyline donutí jít hrát vedlejší mise, případně navštívit populární Dark Zone a to z toho důvodu, abyste měli na další postup náležitou úroveň.
Výše uvedený problém lze poměrně snadno obejít, ale nedoporučuji, jelikož stejně nastane doba, kdy se do tohoto levelování budete muset pustit a bude to jednorázově daleko delší záležitostí. Ale zpět k tomu objezdu. Stačí, když se připojíte do skupiny hráčů, kteří už danou úroveň mají a to je vše. Pár misí se takto dá jít, ale pak zjistíte, že jste ostatním vlastně jen přítěží.
Pokud jde o herní náplň jako takovou, tak zde máme již zmíněné příběhové mise, které doplňují vedlejší mise, které mají nějaký ten kratší příběh a doplňují lore světa. Obecně jsem byl překvapen tím, jak skvěle Resurgence doplňuje lore první hry s tím, jak celá nákaza a situace vypukla. Kromě side questů tu máme také vedlejší aktivity, které jsou o příběh oproštěny a většinou jsou velmi generické. Nicméně neříkám, že i dějová linka také v rámci náplně někdy nepůsobí na jedno brdo, ale to je obecný problém žánru, do kterého The Division spadá.
Pokud si projdete celou hrou, tak nejvíce času strávíte v Raidech, které jsou těmi nejtěžšími misemi v rámci kooperace, ale poskytují kýženou odměnu a pak je tu Dark Zone, asi nejhranější herní režim v rámci The Division, kde se v rámci PvPvE ocitáte v kontaminované oblasti, kde můžete pobýt po dobu pouhých 20 minut. Cílem je nahrabat si co nejlepší loot, který je následně nutné dostat na extrakční místo. Tam se vlastně vše může slušně zamotat, kdy se ze spoluhráčů mohou v mžiku stát nepřátelé, kteří vás budou chtít o loot obrat. Nebo budete čelit přepadům od jiných skupin hráčů. Není třeba říkat, že to má své kouzlo a jde o režim, který se v Ubisoftu povedl.
Určitě nikdo nebude překvapen tím, že loot a levelování je jedna z hlavních hnacích jednotek hry. Mě ale potěšil fakt, že pokud máte dostatek surovin, tak můžete své oblíbené zbraně používat prakticky celou hru díky možnosti je neustále vylepšovat, což platí i pro vaše vybavení. Kromě toho tu máme také specializace, které vašemu agentovi propůjčují různé speciální gadgety a “schopnosti”, kdy je velmi snadné se mezi specializacemi, v klidovém stavu, přepínat, pokud vyhodnotíte, že na konkrétní misi se hodí specializace trochu jiná. Samozřejmě je vždy lepší se zaměřit na jednu, tu dotáhnout k dokonalosti a pak případně investovat do dalších.
Jelikož je The Division: Resurgence komplexní hrou, tak nechybí ani možnost založit klan, či se k nějakému přidat. Klany pak nabízí další speciální mise, které je možné za speciální odměny plnit. Každý klan má svou základnu, kterou je následně možné vylepšovat a rozšiřovat, což vám dává následně místo, kde máte vše, co v pozdějších fázích hry potřebujete. Navíc na to nejste sami. Obecně nedoporučuji titul hrát v režimu solo, byť to hra umožňuje. V solo režimu je fajn projít příběh, ale i tam narazíte na části, kde byste rádi měli k ruce spojence a to zejména kvůli přítomnosti oblastí bez možnosti obnovení, kdy smrt znamená velký krok zpět v rámci plnění daného úkolu.
Co pro mě bylo překvapením, že tvůrci celou hru přetvořili v Unreal Enginu 5, který tak nahradil původní SnowDrop z hlavní série. Nicméně tvůrci měli jasný vzor, jelikož hra kopíruje svět prvního dílu, kdy sem tam přidává něco svého. Obecně je ale třeba říci, že hra na mobilech vypadá skvěle, tedy zejména pokud disponujete těmi silnějšími, kdy já titul hrál na Samsung Galaxy S26 Ultra, což je pro tuto hru asi nejideálnější stroj. Nastavení na maximum, nulové propady frameratu. Tudíž si krásy zasněženého New Yorku užijete v plné parádě a naprosté plynulosti.
Z odstavců výše jste asi pochopili, že přestože hra není dokonalá, tak si mě vlastně dokázala získat. Má ale i svou stinnou stránku, která je spojená s faktem, že jde o free-2-play titul. Nyní už víte, kam tím mířím – mikrotransakce. Titul má pro ně vlastně separátní menu, ale je zde nutné zmínit, že kromě Battle Passu, kde můžete získat i nějaké to vybavení, jde hlavně o kosmetické balíčky, které vás nijak zásadně nezvýhodňují. Je tedy jen na daném člověku, jestli chce do hry investovat tímto způsobem.
No, a jedna podstatná věc před tím, než to celé uzavřeme – ovládání. Hrát hru typu The Division přes display je čirá šílenost a titul je za mě naprosto nehratelný. Okamžitě jsem tak s telefonem spároval Xboxový ovladač, který je plně podporován, použil klip, který telefon spojil s ovladačem, a provizorní handheld byl na světě. Má rada tedy je, pokud si The Division: Resurgence chcete zahrát a máte doma nějakou z velkých konzolí, pak neváhejte hru hrát skrze jejich ovladače. Je to nejen pohodlnější, ale i váš skill ve hře bude úplně někde jinde.
ZÁVĚREM
The Division: Resurgence je kompletně vystavěno na základech původní hry z roku 2016. Nabízí tedy stejný svět a svým způsobem stejnou herní náplň, která je ale naroubovaná na vlastní příběhovou linku. Jde tak o příjemný způsob, jak si The Division zahrát kdekoliv a kdykoliv, pokud k tomu máte náležitě výkonný telefon. Kromě všech pozitiv původní hry, kterými jsou zejména hratelnost, mechaniky a audiovizuál, si novinka s sebou nese i původní negativa, která ale souvisí s žánrem hry jako takovým, tedy lze s nimi dopředu počítat.
8/10
Testovaná verze: Android (Samsung Galaxy S26 Ultra) / Datum vydání: 31. března 2026 / Potřebné místo: 5GB / Distributor ČR: Google Play/App Store / Česká lokalizace: NE
Leave a Reply