The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom – Recenze
23 května, 2023Těžko věřit tomu, že od vydání naprosto fenomenálního rpg The Legend of Zelda: Breath of the Wild uplynulo již více než šest let. Původně launchový titul nám dává jasně najevo i stáří samotné konzole Nintendo Switch, která by měla pomalu ukončovat svůj cyklus, což jen podtrhuje různé spekulace o nástupci této konzole, či vylepšené verzi. Ostatně se objevuje stále více her, jejichž vývoj je ukončen pro nedostatečný výkon. Jenže pak přijde Nintendo se svou exkluzivitou a okamžitě se vám tají dech. Přesně to se mi stalo nyní, když jsem měl možnost se opět ponořit do světa Hyrule a dalšího příběhu Linka a princezny Zeldy.
Od dlouho očekávaného pokračování výše zmíněného titulu jsem měl poměrně velká očekávání. Ostatně ne nadarmo jsem mu dal plný počet bodů a to zcela oprávněně. I když jistě obavy tu panovaly. Ty jsem ale po prvních minutách okamžitě vymetl ze své hlavy, jelikož série The Legend of Zelda je zpět a je zpět ve své nejlepší kondici a slovy mého kolegy: “Předchozí titul byl ve srovnání s The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom pouhou demoverzí.” To je samozřejmě silná nadsázka, ale ve své podstatě sedí a tím nechci srážet předchůdce, naopak chci hned z úvodu zvýraznit to, jaký pokrok se zde dostavil navzdory tomu, že se to tak na první pohled nemusí zdát.
Vlastně ani nevím, kde pořádně začít. Příběh projedu jen velmi stroze a důvody jsou zcela očividné. Jde o jeden ze zásadních kvalitativních prvků hry a nemá smysl nic zásadního spoilerovat. Mé vyjádření bude tak zejména pocitové, jelikož mluvit o tom, že hrozba z předchozího dílu se jen přetransformovala v něco daleko temnějšího, je zcela očividné a vyplývalo to z každého traileru. Měl jsem z nich vlastně pocit, že tvůrci neví kam dál, tak to celé tak trochu zrecyklují a je to i svým způsobem pravdou. Ona totiž premisa vlastně zůstala na stejná, ale ta omáčka kolem? Panečku, to je jiné kafe a takové přirovnání už není vůbec na místě.
Tvůrci se rozhodně nebojí emocí a jdou do toho, abyste se na každou z postav napojili. To neplatí jen o hlavní dvojici, ale i o postavách jako Riju, Sidon, Mineru. K tomu jsou tu i nové postavy, jenž jsou silně spjaty s místním světem a jeho minulostí. Tím se dostáváme hlouběji k samotným kořenům příběhu, který vlastně sahá k dobám staré říše, jenž podtrhuje podstatu samotného nepřítele, jenž je prastarým zlem opět přivedeným k životu.
Jediné co mě ale na celé hře mrzí je absence dabingu všech dialogů. Hlavní příběhové sekvence dabované jsou a jsou naprosto fantastické, ale stále tu máme ten japonský neduh o textových tichých dialozích a to je opravdu velká škoda, zvláště u hry takového rozsahu jakou nová Zelda je. Chápu, že zvukové soubory mohou znamenat podstatě potřebu většího úložiště. To bych ale klidně obětoval. Ale nebudu tu šířit svůj povzdech v podstatě nad banalitou.
Daleko více bych se rád soustředil na komplexnost hry. On příběh skvěle koresponduje i se zpracováním světa vyrážejícího dech a to právě svou celistvostí. To je vlastně paradox, jelikož svět je hned v úvodu vlastně roztříštěn a jeho části tak plují oblohou. Tento element vytváří opravdu úchvatné scenérie a to z obou úhlů pohledu. Několikrát se mi tajil dech, což se mi u her nestává často, zejména u těch, jenž vlastně nesází na žádný fotorealismus, což je přesně tento případ. Já bych zde klidně mluvil o uměleckém zpracování, které možná inklinuje ke komiksu, ale to je zcela chybná teze. Stejně jako předchůdce, i The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom přináší vlastní vizuální styl skvěle kombinující palety barev, což mnohdy dotváří unikátní prostředí a lokace.
Tady se dostávám do bodu, kdy musím vyzdvihnout práci tvůrců. Nejen, že titul si i přes svou velikost zachovává snímkovou stabilitu, byť ta má sem tam výkyvy, ale ty jsou spíše raritní, ale posunul hranice své míry detailů. Velkou parádu udělal zejména nový systém nasvícení, jenž dodal stíny tam, kde předtím neexistovali. Ale máme tu také různé volumetrické efekty a další prvky odlišující tuto hru od všech ostatních ve svém žánru a to jde přitom o maličkosti. Poletující prach vlivem větru, kapky vody dopadající zpět na zem poté, co se vrhnete vstříc skokem vodní ploše a další podobnosti. Jde o perfekcionismus nebo maniakální smysl pro detail? Možná obojí v jednom, ale je třeba vzdát hold vývojářům za to, co dokázali vytvořit s ohledem na výkon Nintenda Switch. Ano, ta má šest let stará původní verze během hraní pěkně funí, ale i tak vše běží jako hodinky.
Má vysoká kvalita hry nějaký negativní vliv? Ano má a to na výdrž baterie. Je nejen slyšet ventilátor, ale kapacita baterie se velmi rychle snižuje a plně nabitá konzole je za hodinu a půl na suchu. To úplně nevybízí k cestovnímu hraní, ale proč by mělo. Toto je titul, který je hoden TV, abyste si zážitek užili. Jistě rozlišení je možná další mírné negativum, ale to po chvíli hraní přestanete vnímat. Opravdu, až takovou moc má atmosféra hry. Jednoduše vás pohltí a vy zapomenete během chvíle na vše, co vás byť jen malinko irituje. To je vlastně i důvodem toho, proč je pod recenzí maximální možná známka, byť jsme vlastně jen v polovině článku. Asi tedy chápete, že těch důvodů je daleko více.
Víte, jak se dnes všemožné série vychloubají svými otevřenými světy a jejich rozlohou? Tak The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom možná nenabízí ten největší, ale rozhodně mohu s klidným srdcem říci, že je rozhodně nejotevřenější. Hra vám nikdy nehodí klacky pod nohy, jelikož k cíli vede vždy několik cest. Mnohdy je třeba jen zapojit důvtip a mít v hlavě všechny možnosti, jimiž hra oplývá. Oceňují navíc fakt, že nás nikdo nevodí za ručičku a tak se občas budete točit v kruzích a hledat cestu dál. Na místa na mapě se bude často odkazovat pouze v rozhovorech a byť se hlavní cíle zobrazují na mapě jako záchytné body. Často jde ale pouze o ty cíle a cestu samotnou je třeba najít.
Odstavcem výše ale netvrdím, že si Link během hry neprochází žádným vývojem. Ten vývoj a zisk nových vlastností a dovedností je zde zřejmý a občas je cestou právě potřeba získat nějakou dovednost, abyste se dostali dál. Někdy je nutné disponovat větší porcí zdraví, jindy zase výdrže. Výdrž zde hraje mnohdy zásadní roli a je vlastně jakousi pomyslnou limitací toho, kam až se můžete zpočátku dostat. Postupem hrou to vše ale pozvolna mizí, tím ale neříkám, že bude titul v závěru snazší. Tak to rozhodně není. Svět je k dispozici prakticky celý hned po úvodní kapitole a tak se mnohdy dostanete do situací, které znamenají okamžitou smrt. Některé druhy nepřátel jsou totiž nad naše síly a až později se jim staneme rovnými.
Nepřátel je z hlediska druhů obrovské množství, takže upadnout do stereotypu vlastně ani nejde. A to vlastně zmiňuji jen ty základní. Bossové zde ale představují zcela jinou ligu. Nejen že jejich design je nápaditý, ale nápaditý je přístup, kterými je možné je porazit. Nejsou to tedy, jak se říká, pouze houby na zásahy. Tam kde jiní hrajou na pár kousků, Nintendo sází na různé druhy jako dungeon bosse, mini bosse a overworld bosse. V poslední kategorii sice najdeme jenom dva kousky, ale ty tvoří highlight celého titulu. Chápete tedy správně, že jde o ty zcela hlavní soky a strůjce všeho zlého v království Hyrule.
No a co takové survival prvky? Ty sice nepřináší žádnou zásadní inovaci, ale fungují na výbornou a jsou implementovány přesně tak, aby dávaly smysl. V praxi to znamená co? Tam kde je sníh, je také zima a bez řádného oblečení umrznete. Zahřát se dá třeba i pálivým jídlem ale to je dosti krátkodobé. Pomoci ale může i rozdělaný oheň, respektivě vyrobená pochodeň. S tím se třeba pojí i možnosti craftingu, kdy lze mnohdy vytvořit prakticky cokoliv. Tvorba předmětů a zařízení je navíc mnohdy součástí různých puzzlů, které je takto radost řešit. Je ale třeba i myslet na to, že předměty je možné zničit, či vyčerpat jejich energii. Opět tu máme ten smysl pro detail, kdy zde nic není do počtu, vše má ve hře svůj smysl, své místo. Ze dřeva si můžete udělat lávku, můžete si udělat vor, a tak dále. Nebo proč nějaký pořádný špalek, nebo třeba kámen, nespojit se zbraní a zvýšit jí poškození. Asi mě chápete. Volnost je zásadní prvek hry, vlastně i v textu zmíněný důvtip a vynalézavost mohou být samostatným herním prvkem, jelikož i s těmito lidskými vlastnostmi je počítáno.
Nejlepší na tom celém ale je, že vše podléhá naprosto banálnímu ovládacímu schématu, jenž se vám tak rychle vryje pod kůži, až se tomu věřit nechce. Aby toho nebylo málo a vývojáři nám ukázali, jak moc umí Nintendo Switch vyždímat, tak nechybí ani možnost pohybového ovládání. Funkce HD rumble vám posílá do rukou i ty nejjemnější vibrace. Člověk se musí zastavit a žasnout nad tím, co vlastně tato malá hybridní konzolka vlastně dokáže i přes svůj zjevně zaostávající výkon.
Znovu musím zmínit jedno slovo – komplexnost. Nová Zelda prostě funguje jako celek, nic nezůstává na půli cesty, nic zde není navíc. Po obrovském světě se můžete přepravovat nejen po svých, ale třeba i na koni, či dalších dopravních prostředcích, které si třeba i sami sestrojíte. Jelikož zde máme vznášející se kusy země, tak zde najde uplatnění i rogalo a další zařízení stvořená k létaní/plachtění. Vše je ale založeno na nějakém herním principu, navíc funkčním. Jestli tedy něco už nyní lze označit za Hru roku 2023, pak je to právě tato a já vlastně nemám žádných pochyb o tom, že se tak v závěru roku stane. Tady snad ani nejde najít konkurenci. A jistě, budou tu graficky pohlednější hry. Budou tu akčně lépe zpracované hry, ale tu celistvost zatím konkurence nikde nepředvedla v takové míře a to je důvodem toho, proč je tento titul v mých očích jasným letošním vítězem a možná nejen letošním.
ZÁVĚREM
I přes můj drobný skepticismus musím říct, že mě hra The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom naprosto pohltila. Popsat ji lze velmi jednoduše – vybroušený diamant zářící všemi směry. Ta záře je navíc tak oslnivá, že dává zapomenout i na všechny ty drobné skvrnky, které na jeho povrchu jsou. V této hře má každá herní mechanika své místo, navíc se vše odehrává ve vizuálně nádherně zpracovaném světě, který si vás získá svou atmosférou, ale i charaktery. Tady není nad čím váhat. Nová Zelda je Must have titul jako vyšitý.
10/10
Datum vydání: 12. května 2023 – Potřebné místo na kartě: 16GB
Distributor ČR: ConQuest Entertainment/Nintendo Česká Republika – Česká lokalizace: NE
