Gran Turismo 7 – Recenze

Letošní rok je pro fanoušky závodní série Gran Turismo zcela zásadní. Série slaví své 25. výročí, což je úctyhodné jubileum. Nenapadá mě starší závodní série, která vychází pravidelně, snad s výjimkou série Need for Speed. Studio Polyphony Digital zároveň jak sobě, tak i hráčům nadělilo dárek vskutku luxusní, nový regulérní díl, který konečně má v názvu číslovku. Věřím, že v mnoha domácnostech už se montují závodní sedačky, seřizují volanty a nasazují kožené rukavičky, protože ten toužebně očekávaný moment, kdy poprvé vyrazíte na závodní okruhy je skutečně blízko. Ale že to trvalo, nemám pravdu? V minulé generaci konzolí Playstation vyšel jen jakýsi ochutnávkový díl, Gran Turismo Sport, který byl vlastně jen multiplayerovým zážitkem, který postrádal nějakou smysluplnější porci zábavy i pro hráče, kteří raději závodí sami proti sobě. Polyphony Digital tak má co napravovat a jestli si reputaci napravili, si řekneme v této recenzi.

Pokud jste hráli Gran Turismo Sport (GTS), možná si stejně jako já pamatujete jednu z jeho hlavních kvalit. Doslova hmatatelné nadšení a ryzí lásku k automobilismu. GTS nebylo jen hrou, byla to i plnohodnotná encyklopedie, kde se automobilový nadšenec mohl dozvědět plno zajímavých informací jak o vozech samotných, tak o jejich historii. Od oznámení Gran Turismo 7 (GT7) jsem tak s napětím očekával, jak moc se v tomto směru hra posune a především, jak tvůrci přistoupí k režimu kariéry, po které hráči tak volali. Po mnoha hodinách strávených v kariéře mohu s klidným srdcem říci, že se s tím Polyphony Digital vypořádali absolutně se ctí a dost dobře nejlépe, jak mohli. Nečekejte však nějaký příběh o outsiderovi, který se musí prokousat až k titulu mistra světa. Nene, GT7 jde na to trochu jinak a jen staví na tom, čemu postavilo základní kameny zmíněné GTS. 

Celá hra pro jednoho hráče se v GT7 točí kolem vášně ke sběratelství, historii a oslavě motorismu jako takového. Tím ostatně celá hra začíná. Výborné intro obsahuje v posloupnosti sérii dobových záběrů, které byly pro hru remastrovány do 60fps a shrnují historii minulého století z pohledu vývoje automobilového průmyslu a celé to pak zakončuje absolutně dechberoucí animace současných vozů. Jako namlsání před tím, co si pro vás hra připravila to funguje výborně. I další pasáž, která je posledním krůčkem k prvnímu ostrému závodu, hraje tak trochu na city a snaží evokovat ten skvělý pocit, kdy si ve svém oblíbeném voze jen tak vyrazíte na projíždku. Hned zkraje je vám tak představen první režim, který si můžete v rámci hraní kampaně osahat. Jmenuje se Music Rally, s rally nemá nic společného a se závoděním vlastně také ne. Celé je to koncipované spíše jako hudební videoklip a jediné co se po vás chce je, abyste včas projeli checkpointy a cestou předjížděli zoufale pomalá auta. Jde o nějaký regulérní závod? Ani trochu. Dokáže to namlsat a ukázat ten fantastický vizuál, který pak na vás čeká? Dokonale. Radím tyto pasáže nepřeskakovat, vážně to stojí za to.

Jakmile se dostanete do samotné hry, čeká na vás zpočátku prázdná mapka, kde toho zatím není moc co dělat. To se ale brzy změní a vaše kroky následně nasměruje průvodkyně hrou Sarah k Lucasovi, majiteli místní kavárny. Ten vám hned zadá váš první úkol, získat pro svou sbírku tři ikonické japonské vozy. A jak je získáte? No samozřejmě úspěchem v závodě! Takhle jednoduché to je a ve své podstatě i geniální. Tahle jednoduchá koncepce dle mého bohatě stačí na to, aby člověk měl chuť kariéru hrát. Tam kde jiné hry nabízejí buď spíše hloupý příběh, nebo náhodně generované závody, tam GT7 přichází s myšlenkou, postavit do středu celého dění vozy jako takové a vás do role jejich sběratele. Postupně tak budete plnit další a další sbírky, které mají nějakou logiku i posloupnost. Co víc, jednotlivé vozy se vám hned objeví ve vaší Sbírce vozů a zde si o nich můžete přečíst obrovskou spoustu informací. Je až k nevíře, kolik práce si s tímto autoři museli dát. Vozů je ve hře aktuálně 424 a ke každému najdete několik odstavců vyčerpávajících informací. A to vše je přeloženo do našeho jazyka. Tady je potřeba před Sony smeknout.

Každé nově získané vozidlo pak trochu zvýší i vaši Sběratelskou úroveň. S každým nově získaným levelem se vám pak ve hře odemknou další části. Mezi první takto odemknutá místa budou patřit Světové tratě. Tady, jak název napovídá, najdete zde veškeré závodní okruhy, které hra nabízí a na nich konkrétní závody. Lokací je ve hře 34 a celkově obsahují přes 90 variant okruhů. Výběr tratí je myslím více než slušný, kromě klasických okruhů jakými jsou Redbull Ring, Nordschleife, Silverstone, nebo Monza, je zde i několik tratí fiktivních, vrací se tolik oblíbené tratě jako například,Trail Mountain. U každé tratě je navíc možnost si vybrat, zda si na ní chcete zajet arkádový závod, časovku, nebo klasické Zkušenosti z okruhu, což jsou úkoly, které po vás budou chtít zajet konkrétní čas na konkrétním úseku tratě. To je vhodné hlavně pro naučení se tratě. 

Zároveň je zde možnost si zajet rovnou šampionát, což je několik závodů spojených v jeden větší podnik. K tomu, abyste se na šampionát ale dostali, potřebuje mít splněnou Licenci. To je vlastně další obrovská část obsahu pro jednoho hráče, která slouží jako taková komplexnejší herní autoškola a postupně vám vysvětlí vše od základního ovládání vozu, až po způsoby zvládnutí specifických podmínek, nebo zdárné projetí po sobě jdoucích zatáček po ideální stopě a s minimální ztrátou rychlosti. Poslední velkou singleplayer částí jsou pak Mise. S trochu nadsázky bychom jim mohli říkat endgame. Tady už jde do tuhého a hra před vás hodí skutečné výzvy, které otestují vše, co jste se zatím naučili. Mise jsou vlastně jednoduché úkoly typu: předjeď 3 protivníky, ale máš na to jen dvě zatáčky a nesmí dojít ke kontaktu s jiným vozem, případně je zakázáno vyjet z trati. Tohle zvládnout již není jen tak.

Všechny tyto aktivity (vlastně vše co hře odjedete) vám vydělávají peníze, které pak můžete začít zvesela utrácet. Nová auta můžete zakoupit na třech místech. Můžete se spokojit s nějakým ojetinami, které již svému původnímu majiteli dosloužily a ušetřit tak nemalé peníze, které ale následně musíte vrazit do drobných oprav, mytí a výměny oleje. Nebo se můžete vypravit do Brand Central, klasického autosalonu a vybrat si nové vozy všech možných značek. Některé automobilky zde mají i svá vlastní muzea, rozhodně doporučuji se v některém z nich zastavit. No a pro ty největší pracháče je tu prodejce Legendárních vozů, kde najdete ty největší ikony motorismu za zpočátku úplně nesmyslné ceny. Nabídka těchto vozů se každý den mění, tak je dobré se zde zastavovat co nejčastěji, aby vám vaše vysněné auto neuteklo. Vtipné je, že jak v autobazaru, tak i zde se někdy stane, že je některé auto zkrátka vyprodané.

Jednotlivé vozy pak máte ve své garáži a co je v garáži, o to je potřeba se trochu starat. Do svých miláčků tak můžete začít pumpovat další peníze v dílně určené spíše pro milovníky estetiky. Vozům zde lze měnit kola, barvu, vytvářet či stahovat již hotové polepy aut, případně zde rozšířit karosérii, nebo po několika závodech doplnit olej a nechat vůz umýt. Daleko smysluplnější je ale navštívit tuningovou dílnu a nacpat něco i pod kapotu. Zde jsem nakonec i přes můj vyslovený odpor k tuningu trávil docela dost času. Každý vůz má základní charakteristiku, říká se jí ve hře Hodnocení. Tato hodnota udává celkový výkon vozu v závislosti na tom, jak si s jeho nastavením pohrajete. Sportovní gumy, vzduchové filtry, brzdové destičky, závěsy kol, snižování hmotnosti, nebo naopak i omezovače výkonu a dodatečná váha, to vše jsou položky, které lze zakoupit a jejich kombinací pak vůz připravit na konkrétní závod. Každý závod má totiž doporučenou Hodnotu a pokud máte nějaký vůz skutečně oblíbený, může se stát, že časem již zkrátka nebude soupeřům stačit. Každý nově zakoupený díl pak otevře možnost přímého nastavení parametrů a tady si přijde na své každý, kdo vozům skutečně rozumí. Nastavit jdou desítky parametrů od světlé výšky, citlivosti brzd i plynu, přítlaku po dalších asi milion položek.

Tohle všechno ale stojí dost peněz rovnou si povíme o jednom zásadním problému, který se hrou mám. Mikrotransakce. Toto odporné slovo bohužel z mého pohledu získalo u GT7 až moc pozornosti. Doslova po každém nákupu čehokoliv vám hra přímo pod nos nacpe ikonku s odkazem na Store, kde si bude možné kupovat herní měnu za reálné peníze. Aby toho nebylo málo, tak ve hře je ještě systém rulety. V ní se vám vždy ukáže 5 možných výher od peněz po vozy a unikátní tuningové díly, přičemž hra vám pak náhodně vylosuje výhru. K mému překvapení (potvrzeném po konzultaci s jinými recenzenty) jsem se nedokázal zbavit dojmu, že neustále vyhrávám to nejhorší, co vyhrát šlo. Člověka pak vyloženě naštve, když s vidinou luxusního BMW odchází s ušmudlanými dvěma tisícovkami, za které si nekoupí ani prd. A do toho to prokleté tlačítko při každém nákupu, které vyloženě říká „Zmáčkni mě!!“. Osobně proti mikrotransakcím zas tolik nemám, ale nesmí je hra tak okatě nutit a doufat, že slabší kusy podlehnout. Snad se na to vývojáři zaměří a do budoucna s tím něco udělají.

Hra pro více hráčů je zde také přítomna v několika režimech. Lze si založit vlastní Lobby a v něm si organizovat vlastní závody, případně si zahrát pěkně s kamarádem na rozdělené obrazovce, což považuji za obrovské plus a měla by to mít každá závodní hra. Ta největší zábava ale čeká v režimu Sport. Ten debutoval již v GTS a v GT7 je vlastně úplně identický. To ale není kritika, protože na dokonalosti lze jen těžko něco vylepšit. Čím že se to vlastně multiplayer v GTS zapsal tak dobrým hodnocením do podvědomí virtuálních závodníků? Z mého pohledu vlastně ničím převratným. Jen se někdo chytrý v Polyphony Digital zamyslel nad tím, jak vlastně má vypadat dobrý a kvalitní závod. Odpověď byla jednoduchá, zásadní je právě ona kvalita samotného závodu. Jak toho ale v prostředí hry docílit? Ruku na srdce, každý z nás si určitě zažil závody, kde po startu vyrazila smečka aut na plný kotel do první zatáčky bokem a nějak to dopadlo. Kdo měl štěstí prežil, kdo ne, opustil závod. Ale podívejte se někdy na reálné závody a podobné chování tam nikdy neuvidíte. GTS vzal tohle jednoduché pravidlo a implementoval ho do dvou faktorů, které hra u každého, kdo jezdí proti ostatním hráčům sleduje. 

Prvním je Úroveň jezdce. Poměrně jednoduché, čím víc vyhráváte, tím máte toto hodnocení lepší. A pak je tu Hodnocení sportovního chování. To hlídá to, jak se na trati chováte. Pokud respektujete ostatní závodníky a jezdíte podle pravidel, hodnocení poroste. Pokud naopak jezdíte jako prase, zkracujete si trať, nebo zbytečně bouráte do ostatních, poletí hodnocení dolů. Obě tato hodnocení pak jdou ruku v ruce a můžete vyhrát kolik chcete závodů, ale pokud je vyhrajete nefér, Úroveň jezdce se vám nehne ani o milimetr. No, a to je vlastně všechno. Tyto dva parametry pak slouží jako filtr pro matchmaking a hra tak pomáhá tomu, aby jste závodili s hráči jak podobné výkonností, tak i úrovní inteligence a férovosti. Funguje to výborně, věřte mi. Během závodu pak samozřejmě budete za veškeré prohřešky dostávat penalizace podle pravidel FIA a tady je nutno podotknout, že ještě bude potřeba zapracovat na vyhodnocování chyb, často se mi stalo, že mě někdo zezadu nabral, poslal na svodidla a vesele jel dál, zatímco já jsem vyfasoval tři vteřiny penalizaci za vyjetí z trati.

Když  už jsme nakousli jednu drobnou chybu, pojďme si rovnou povyprávět i o těch pár dalších. Tak předně, systém penalizací není vůbec implementován v závodech pro jednoho hráče, takže tam si jezděte jak prasata, pokud chcete. Je to podle mého škoda, protože hra tak moc nepřipravuje na to, co po vás bude chtít v multiplayeru. Zároveň umělá inteligence toho moc nepobrala. Hra sice nabízí tři úrovně obtížnosti, ale jediné co se změní je rychlost soupeřů. Vlastní závod pak vždy proběhne tak, že startujete většinou z posledního místa, během prvních dvou zatáček soupeři na předních příčkách úplně nesmyslně odjedou, další skupinka je naopak dost pomalá a jakmile jí překonáte, začne už jen stíhací jízda na uniklou skupinku vozů. Paradoxní je to hlavně při závodech, kdy všichni máte stejná auta a moc realisticky to bohužel nevypadá. Dále mě mrzelo, že při vlastním závodu nelze vstoupit do fotomódu, ten je přístupný až po skončení závodu v rámci replay. GT7 stejně jako dřív de facto neobsahuje model poškození, auto maximálně poškrábete a i přímý náraz do zdi ve 300km/h znamená jen trochu pomačkané plechy, na jízdní model to absolutně nemá vliv.

Jízdní model jako takový mi ale vyhovuje. Ten kdo si ho oblibil v GTS bude tady jako ryba ve vodě. Samozřejmě že GT7 má plno dílčích faktorů které při jízdě počítá, ale výsledný pocit z jízdy je dle mého velice podobný tomu v GTS. Nově ale například hra počítá víc deformací na pneumatikách, lépe přenáší váhu na předek a zadek vozu při akceleraci a brždění, počítá s větrem a tok vzduchu ovlivňuje i slipstream. Výborně lze i rozeznat jednotlivé typy vozů, ty s náhonem na zadek okamžite rozeznáte od čtyřkolek atd. Změnou prošla i jízda za deště, která počítá s postupným osycháním trati a tvorbou kaluží. Obecně musím říct, že lepší jízdu za deětě jsem snad ještě ve hrách nezažil. A poznámka pod čarou. Nezapomeňte, že GT7 je v prvé řadě simcade, s opravdovými simulátory to ale má stále více společného. Série Gran Turismo ale vždy byla určena tak nějak pro všechny, je potřeba s tím počítat a chápat, že i jízní model bude tomu podřízen tak, aby bavil i sváteční jezdce.

Technické zpracování je na extrémně vysoké úrovni, ale o tom myslím si málokdo pochyboval. Veškeré vozy jsou vymodelovány s maniakálním smyslem pro detail, který vynikne hlavně tam, kde si vůz můžete prohlédnout pěkně v klidu. Tím mám na mysli již jednou zmíněný foto mód, případně režim Scapes, kde si auta můžete komponovat do reálných fotek. V samotném závodě jsou pak samozřejmě modely aut již detailní méně. Trochu kritiky bych měl k úrovni samotných tratí, kde se na detailech okolí již trochu šetřilo, ale kdo by to v té rychlosti vnímal, že? I tak je to ale proti GTS obrovský posun. Hra samozřejmě jede stabilně v 60 snímcích za vteřinu v rozlišení 4K. Trocha kontroverze se pak na internetu strhla kolem ray-tracingu, který ve hře je, ale pouze tam, kde se nezávodí. Při použití ray-tracingu pak hra běží jen ve 30 snímcích za vteřinu. Hra má neuvěřitelně dobré nasvícení, které hlavně v noci ukazuje to nejlepší, co lze v závodních hrách vidět. Na druhou stranu to ale vyvažuje asi tím nejodpornějším efektem deště. Nějak asi tvůrci museli jinak výbornou grafiku vyvážit. Výborně ve hře funguje i ovladač Dualsense. Tomu byla věnována velká péče a tak hra využívá jak adaptivních triggerů, tak i haptické odezvy. Doslova tak ucítíte každou nerovnost, každé přeřazení rychlosti, odpor brzd, atd. Hudební doprovod je také slušný, i když já osobně ho při závodech mám vždy vypnutý. I zvuky jsou na tom daleko lépe jak  v GTS a konečně již hra ubrala na neustálém pískání pneumatik v každé menší zatáčce.

ZÁVĚREM

Tak hotovo, jsme v cíli. Navnadila vás recenze? Já doufám že ano. Osobně jsem si od Gran Turismo 7 sliboval hodně a dostal jsem nakonec porci obsahu a zábavy v míře vrchovaté. Hra aktuálně ve své kategorii nemá moc konkurence, jelikož série Forza Motorsport je stále někde v boxové uličce. Pro milovníky okruhových závodů je tak Gran Turismo 7 tou nejlepší alternativou, jakou si aktuálně mohou vybrat. Tak vám přeji hodně kilometrů bez nehod a kdo ví, třeba se někdy potkáme na trati.

9/10

Datum vydání: 4. března 2022 – Potřebné místo na disku:  97GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika