Tím, že jsem v dětství vyrůstal totálně off-line, nikdy jsem si neudělal pevný vztah s multiplayer žánrem her. PlayStation 1 neměla internet, ke dvojce se sice dal zpětně dokoupit, ale postup, jak si zahrát např. Resident Evil Outbreak po síti, byl pro mě tehdy natolik složitý, že jsem to raději dopředu vzdal. XBOX 360 to měl ze začátku znepřístupněno a ten, kdo si chtěl zkusit něco on-line, musel nastavení konzole obcházet a zadávat britskou IP adresu. Nakonec došlo ze strany Microsoftu k oficiálnímu „povolení“ smažit s více hráči přes internet i v ČR, já si mohl následně zkusit Tom Clancy’s Ghost Recon: Advanced Warfighter 2 a byl to super zážitek. Než přišlo vystřízlivění, když mi došlo, jak až moc v tomhle žánru stojím úplně za prd. Má sebereflexe mi dostatečně sdělila, ať to nechám těm, jenž to umí. Po dalších sedmnáct let jsem se tedy výhradně soustředil na tituly pro jednoho hráče. Výjimkou byla na krátkou chvíli několika týdnů první Division, ale i tam z devadesáti procent převažoval singleplayer. Pak zase dlouho nic, načež mi byl umožněn novinářský vstup do víkendové bety na Concord. Já se do něj zamiloval, bohužel jako jediný na světě. Jak se rychle objevil, ještě rychleji zmizel. Po téměř dvou letech mi na mém „recenzentském stole“ přistály rovnou dvě on-line hry: Toxic Commando a Marathon. Obě jsou jak ve všem odlišné, tím pádem nemusím psát text na jedno a to samé.
První hru v předběžném novinářském přístupu skoro nikdo nehrál, najít tam kompletní tým byl nadlidský úkol, přesto se za mě jedná o bezvadnou zábavu. Marathon má hráčů neskutečně mnoho. Možná až moc. Pokud si chcete v klidu splnit nějaký příběhový úkol, věřte mi, že pokud nekoupíte kulku do první minuty, beztak vás někdo sundá těsně před extrakcí a vám nezbude nic jiného než si danou misi dát celou od znovu. To je také motto celého titulu – zpět na začátek. Bez ničeho. Jedná se o subžánr „Wipe“ – sezónní reset. Vše, co si pracně týdny sbíráte, vám vývojáři následně za tři měsíce odeberou. Na věky věků. Za mě je to extrémně nefér, protože některé úkoly jsou naprosto brutální. Tento krok se obhajuje kvůli novým hráčům, aby měli vůbec šanci proti zkušeným pardálům s top vybavením přežít. Pokud všichni začnou s novou sezónou od nuly (level, peníze, úkoly, reputace, zbraně, munice, perky), budou mít následně ti méně schopné alespoň nějakou šanci. Téma optimalizace i hledání hráčů se stejnými schopnostmi pěkným textem rozebral časopis Level. Vydavatelé i vývojáři neustále přemýšlí, jak udělat svůj titul přístupný pro všechny. Já říkám, že je nefér přijít o své pracně naškudlené zásoby, pak během průchodu jednou ze tří planet (recenze se píše 12. března, brzy by měla přibýt i čtvrtá) vidím jiné party, které mě odstřelovací puškou dokážou sundat sotva dvěma ranami na vzdálenost přes sto metrů. Nemám proti nim šanci, ztráta celého mého pokroku je asi nutná daň za vyváženou hratelnost.
První krůčky
Česká pobočka SONY zaslala novinářský klíč Marathonu s takovým předstihem, že ho ještě nešlo ani hrát. Já byl natolik zvědavý, jak se povedl (kolovaly zvěsti o naprostém průšvihu), až mi to nedalo a stáhl si betu. Z ní jsem měl naprosto smíšené pocity, neboť hratelnost byla dost nevyvážená a titul se hrál jinak. Málo munice i nepřátel (jak NPC, tak i „nepřátelských“ hráčů) dělaly ze zážitku prázdnou velkou mapu, kde vás umělá inteligence buď na pár ran zneškodnila či nebylo vlastně čím střílet a vy jste mohli jen utíkat do další prázdné oblasti. Situace zašla tak daleko, až jsem se ptal ostatních hráčů přímo ve hře, jestli to mají taky tak. Oni jen odpověděli: „jo, takto to má bohužel každý.“ Já betu odinstaloval a soustředil se výhradně na Toxic Commando, zase chyběli hráči (zajímalo by mě, jak ho mohli evropští i američtí novináři recenzovat, když tam s výjimkou několika z nich vůbec nebyli) a tým musela nahrazovat umělá inteligence. Pak vývojáři z Bungie (ano, tvůrci série Halo, jež se mi povedlo odehrát kompletně celou kromě dvojky) vydali prohlášení, že napravují nedostatky v trial verzi – včetně munice. Mně zbýval asi týden do oficiálního zahájení „ostré“ verze hry, což je pátého března. Nyní je dvanáctého a já v Marathonu mám přes padesát hodin čistého času. Dozvídám se nové věci, stále něco pro mě zajímavého objevuji. Co mohu jako první obrovské pozitivum zmínit, je komunita. Kromě asi dvou případů naprosto nepříjemných imbecilů mi každý pomohl (mějte sluchátka s mikrofonem a mluvte s nimi!), když jsem je o pomoc požádal.
V praxi to vypadá tak, že ještě před začátkem konkrétní mapy (zatím máte ony zmíněné tři, čtvrtá by měla dorazit v řádech dní) si můžete vybrat nějaký quest od jedné ze šesti frakcí. Jsou na výběr buď dost náročné příběhové úkoly nebo lehčí, vedlejší. Jen musím upozornit, že veškerý postup v jakékoliv frakci bude při začátku další sezóny beznadějně vymazán. Dávejte si na to extrémní pozor! Proč to hráči plní? Příběh (lore, chcete-li), který je dostupný jen tímto postupem, dále získáte větší množství zkušenostních bodů, za něž můžete vylepšovat svou postavu (to se smaže pak také!) a být tak lepší proti jak NPC, tak i ostatním hráčům. Vaše parta tvoří celkem tři členy, ale pokud máte velké kulky, můžete vstoupit do konkrétního kola i sami buď proti sólo hráčům či proti dalším týmům. Záleží na vašem egu i touze si něco dokázat. Zároveň se mění i styl hry – skupina proti skupině z mé zkušenosti po sobě většinou jde jak pitbul, zatímco single hráč se schovává, taktizuje. Vaše parta má také své úkoly, je právě na vás třech si říct, co budete dělat, kam půjdete. Málokdy se mi stalo, že jsem měl stejné zadání mise jako ostatní, takže mi nezbývalo nic jiného, než je slušně poprosit, načež mi vždycky rádi vyhověli i pomohli. Málokdy se stihne více než jeden úkol, protože máte většinou i tři menší podmise a vše musíte splnit na jeden zátah v časovém limitu jednoho kola, což je nějakých dvacet pět minut, za účasti agresivních NPC i lovců – hráčů. To vše na mapě, která má přes půl kilometru čtverečních. Většina jiných týmů po vás jde, protože můžete (a většinou i máte) solidní výbavu. Po vašem zabití si od vás mohou cokoliv vzít, vy o to následně trvale přicházíte. Představte si, že si pracně sháníte epický fialový nebo zlatý štít (nejvyšší kvalita), další Runner vás zpozoruje, zabije, ukradne ho a uteče pryč skrz extrakční mechanismus, kterých je na jedné mapě jen několik. I kdybyste byli vaším týmem následně zpětně oživeni (ano, to lze!), stejnak ten štít už mít nebudete.
Je to adrenalin, nonstop napětí. Nikdy do poslední vteřiny nevíte, jak dopadnete. Já zažil již několikrát, že těsně i dvě sekundy před finální extrakcí narychlo přiběhly i dva týmy a hráči, jež měli být transportování z mapy, čímž by získali všechen pracně nahromaděný loot, byli zabiti a následně „okradeni“. Jsou Runněři, kteří proti vám jít nechtějí, jen si chtějí plnit questy, ale těch je však málo. Ostatní po nás šli, jak hladoví psi, co neviděli týden granule. O to víc jsem se jim smál, když mě zákeřně zabili a našli u mě pokaždé to nejhorší vybavení. Asi si pokládáte otázky, proč po téměř padesáti hodinách chodím na mise v nejhorší možné výbavě, která je dostupná v rámci speciálního baličku zcela zdarma (za vybavení buď musíte v menu platit virtuální měnou, najít si ho v konkrétní mapě či okrást jiného hráče). Odpověď je dost jednoduchá – to nejlepší si šetřím a nevěděl jsem do včerejška, že o vše v rámci nové sezóny přijdu. Navíc bylo mojí strategií se prvně seznámit s tím, jak to v terénu vypadá. Nabrat zkušenosti ohledně toho, co mám dělat, jak fungovat, abych spíše přežil, než umíral. Pokud nechcete plnit žádné mise, můžete jít na bosse, pomáhat ostatním, hledat kvalitní vybavení či jen lovit jiné hráče na zmíněných třech mapách: Perimeter, Dire Marsh a Outpost. Každý je jiný, první působí jako administrativně-technický Tatooine, další je travnatá, zalesněná oblast s výzkumnými budovami. Třetí je zase plně těžební, kde na vás i občas zaprší láva. Ano, láva!
Jeden za všechny, všichni na jednoho
Máte tedy několik cílů: na základnách, plně obsazenými NPC roboty můžete hledat v bednách kvalitní arzenál, najít a následně zabít tamního bosse, který má vždycky několik fialových předmětů, plnit questy či lovit hráče. Pokud se vám, mým milým čtenářům, líbí mnou pozměněné krédo Tří mušketýrů tady v podnadpise, nic nevypovídá o skutečném stavu situace jako právě onen titulek. Častokrát narazíte vyloženě na partu lovců, toužících „po krvi“ jiných hráčů, takže pak následně odchytáváte ty slabší jedince, kde se na něho, na chudáka, vrhnete všichni. Většinou z něj padne hodně munice, pár slušných zbraní i podpůrné vybavení jako štít apod. Každopádně není nikde natrvalo vytesáno do kamene, že ostatní týmy musíte pozabíjet. Pokud narazíte zrovna na ty mírumilovné, klidně kolem sebe jen doslova projdete bez jediného výstřelu. Každopádně se pak můžete dočkat bezskrupulentní likvidace vaší postavy v moment, kdy s plným batohem zbývá do extrakce pár sekund. Zákeřný útok zezadu je sice nemorální, ale legální. Následně tak při nepozornosti přijdete o veškerý nasbíraný loot a mise končí nezdarem. Tohle jsem viděl u jednoho streamera v živém vysílání. Nechal jednoho sólistu žít, protože se slitoval. Ten ho ve finální fázi transportu z planety oddělal jako prašivého psa a sebral mu veškeré vybavení. Nevěřte tedy nikomu. Musíte být permanentně ve střehu se stresem z toho, jak to celé vlastně dopadne. I v poslední sekundě kola se situace může rapidně obrátit. Jednotlivých týmů na jedné mapě je většinou kolem šesti, takže i když zabijete jeden celý, ostatní si vás mohou podle střelby najít, vystopovat a následně zlikvidovat.
Herní design je udělaný na 3D zvuk, kdy, pokud máte nějaké lepší sluchátka než z tržnice, slyšíte podle vzdálené přestřelky, kde se nacházejí další týmy. Podle sluchu se tak orientujete v naprosto nebezpečném prostředí, kdy i miniaturní chyba může skončit naprostým neúspěchem. Sluch se někdy hodí více než zrak, protože pokud proti sobě máte snipery, a věřte mi, že z jedné třetiny odehraných kol se mi to stává, ani ho neuvidíte. Dvě rány a končíte. Ani nebudete vědět, jak se to stalo. Zrak se hodí spíše u hledání v bednách kvalitního vybavení, které si rovnou můžete vzít na sebe, případně si ho nechat v batohu a po úspěšné extrakci ho následně prodat. Co jsem zjistil, dost cenná záležitost je dvouhlavňová brokovnice, za níž je solidní balík peněz. Pokud vás zajímá arzenál či pasivní výbava, je jí hodně. Tak hodně, že bych tu byl ještě týden, kdybych měl všechno vypsat. Klasicky zde máte různé pušky, odstřelovačky, samopaly, pistole, štíty i další vylepšováky jako lepší míření či stabilita při střelbě. Každý jednotlivý předmět nebo zbraň je v jiné kvalitě. Od nejobyčejnější šedivé, přes lepší zelenou, kvalitní modrou až po luxusní fialovou nebo vzácnou zlatou. Risk je zisk. Pokud si do mise vezmete „šupáckou“ výbavu, s největší pravděpodobností zemřete bez možnosti si nasbírat kvalitní loot. Nebo se vybavíte tím nejlepším, co máte s vyšší pravděpodobností úspěchu, jenže bez garance úspěšné extrakce. Buď půjdete mapy jako bezdomovec a moc dlouho nevydržíte nebo jako princ Krasoň a při jedné jediné chybičce o vše permanentně přijdete. Právě tento mechanismus dělá hratelnost doslova návykovou – nikdy nevíte, jak to nakonec dopadne. Ten stres či touha uspět každého motivuje si dát ještě jedno kolo, než půjde spát. Největší kouzlo je v příjemných hráčích, ochotě si pomoci, kooperaci i onomu zmíněnému adrenalinu či stresu z toho, jak to vše dopadne.
Krása, kam se podíváš
Audiovizuální zpracování je neskutečně nádherné. Na konzoli PlayStation 5 PRO jsem si rovnou nastavil vzdálenosti viditelnosti na maximum, hra běží na plynulých šedesáti snímcích za sekundu bez jednoho jediného zaseknutí či propadu fps. Planety jsou obrovské, zajímavé, originální a značně rozdílné. Všude je jiná fauna, podnebí, povětrné podmínky či denní doba. Někde prší, kdy vidíte kapky stékající po obrazovce či po okně budovy (pokud jste uvnitř a divíte se, co se zrovna děje venku), jinde zase padá zmíněná láva. Kdyby na planetách i občasně sněžilo, jsem naprosto spokojený. Uvidíme, co vývojáři z Bungie přinesou v následujících měsících, neboť se jedná o sezónní hru, kdy dochází k pravidelnému doplňování obsahu. Prostředí bude daleko více než „pouhé“ úvodní tři planety a upřímně se na to dost těším. Tím, že jsou jednotlivá prostředí doslova gigantická, nástup stereotypu u mě nepřišel ani po odehraných padesáti hodinách. Už každopádně pociťuji, že už to chce přidat onu čtvrtou, protože za dalších dvacet hodin se může dostavit pocit postupné „nudy“ či lépe řečeno odehrání titulu. Recenze ani kvůli embargu nemůže ostatně vyjít dřív, než se uvolní další planeta, což bude někdy v druhé půlce března. Grafice se každopádně nedá vůbec nic vytknout, je neskonale dokonalá. Ozvučení je také perfektní a právě engine umožňuje slyšet vzdálenou střelbu, a tedy i můžete poznat, kde jsou zbylé týmy. Z toho následně plánujete budoucí strategii, jak se s tím vypořádat. Utéct, počkat ve stínu či si pro ně dojít? Volba je jen na vás. Jakékoliv rozhodnutí však bude mít trvalé následky, tak na to i myslete, než narychlo vystřelíte. Jen jedinou kulkou riskujete své prozrazení. Přemýšlím, jestli jsem viděl na konzoli PlayStation 5 lepší grafické zpracování v tak plynulé optimalizaci a napadá mě snad jen Cronos nebo The Callisto Protocol. Jenže obě zmíněné jsou koridorové záležitosti. Marathon je silně open world. I přesto vývojáři vlastně zvládli nemožné – udělat dechberoucí grafiku při naprosto stabilních šedesáti snímcích při prodejní ceně jedné tisícovky.
ZÁVĚREM
Marathon je co-op online hra s fenomenálním audiovizuálním zpracováním, založená na sezónní obměně, kdy o veškerý dosavadní postup nenávratně přijdete. Jako FPS (střílečka z prvního pohledu) se hratelnostně řadí mezi špičku žánru, je silně návyková, precizně vyladěná. Princip titulu je založen na tým vs tým vs NPC. Zatím bohužel tři pouhé mapy, zato bezplatně budou přibývat další. Každá jednotlivá mapa má kolem půl kilometru čtvereční rozlohu. Dá se v nich dost rychle ztratit, protože ona rozlehlost je vyloženě brutální. U nás v redakci někteří kluci čekali silný průšvih, což beta i celkem byla. Naštěstí se veškeré chyby opravily, jednotlivé průchody se vyladily k dokonalosti. Na tisíc korun tak můžete dostat zábavu na řadu měsíců, možná i let. Jedná se o návykovou záležitost, kde vám nikdo nediktuje, co musíte zrovna dělat. Chcete si jít plnit lore misi nebo tu vedlejší? Proč ne. Nebo byste raději kradli vybavení ze zabitých hráčů či z lokálního bosse? V tom není problém. Je jen na vás a ostatních členech týmu, na čem se dohodnete. Hráči jsou ochotní, milí, pomáhají si. Jedná se o pevnou komunitu lidí, kvůli níž je radost Marathon hrát. Bungie dokázala vytvořit něco, o čem se bude mluvit minimálně další měsíce, ne-li roky. Fortnite je pro děti, tohle je pro dospělé. Vývojáři dokázali vyplnit prázdnou díru na trhu pro typ lidí, jako jsem já. Já hledal dospělou hru, kde nemusím stavět doslova hrad. Miluji hutnou atmosféru, kde do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne. Když se povede, skáčete radostí po celém obýváku. Jeden bod strhávám za vymazání celého mého postupu v rámci nadcházející sezóny, další bod za „pouhé“ tři planety. Když toto budete již číst, světů bude daleko více a pokud vám nevadí ztráta dosavadního progresu, asi máte plný počet bodů. Osobně bych to viděl spíše na devítku, ale hodnotím stav takový, jaký právě teď je.
8/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 24. března 2026 / Potřebné místo: 65GB / Distributor ČR: Plaion / Česká lokalizace: NE
