Stejně jako Jirka v recenzi na Star Wars: Galactic Racer vzpomíná na původní verzi z roku 1999 (i jeho přímé pokračování, které exkluzivně bylo vydáno o tři roky později na PS2), já měl ve výsledku dost podobnou nostalgickou notu. Nikdy mě nebavily ani letecké simulátory, ani ty arkádové. Jedinou výjimkou však byl třetí díl Ace Combat. Schválně jsem se podíval na detailní videorozbor na YouTube o této sérii, kdy jednička se na první PlayStation přehodila (prý hodně povedený port) z herních automatů a konzoli to zajistilo vysoké prodeje. Dvojka však byla, co se týká prodaných kopií, jejichž počet překročil dva miliony, zcela revoluční. Málokdo očekával, že vývojáři přijdou s něčím ještě povedenějším než byl ten vrchol kvality. Trojka s podtitulem Electrosphere to každopádně dokázala. Já osobně začal až tímto dílem, naprosto mě fascinoval. Na to, že se jedná o jediný letecký titul za cca dvacet let, jsem byl zcela pohlcen. Mělo všechno, co hráč vlastně očekává – vynikající audiovizuální zpracování (na dobu PS1 dost revoluční, až neuvěřitelně nádherné), svižnou, akční hratelnost, poměrně brutální obtížnost (pamatuji téměř nereálný průlet těsnou soutěskou, která měla snad maximálně dvacet metrů na šířku!), návykové bojové sekvence či slušnou herní dobu v počtu třiceti šesti misí (Japonci jich měli dokonce 52!).
Jednalo se tehdy o naprostý klenot. Pak přišel PlayStation 2, na níž vyšly celkem tři hlavní díly. Šlo konkrétně o Shattered Skies, Unsung War a The Belkan War. Právě ten třetí bude v rámci mé druhé části recenze právě na Ace Combat 8 Wings of Theve. Ti, kteří si osmičku předobjednali, dostali zdarma Belkan War. Je ve vyšším rozlišení, má šedesát snímků za sekundu, prý je to jeden z nejlepších dílů z celé série, a je naprosto nedostupná. Kvůli licenčním právům ji autoři dali k Wings of Theve, a to bez jakéhokoliv příplatku, jenže pouze k předobjednávkám. Ten, kdo to stihl, má vlastně štěstí. Prý by se dala sehnat v krabicové verzi, pokud ji předchozí majitel neaktivoval či pokud se vám podaří odněkud získat první vlnu, jež byla expedována do obchodů. Šance tu je, proto jsem si řekl, proč nerozdělit osmičku do dvou samostatných textů.
V prvním z nich se budu soustředit čistě na singleplayer část, která je zcela oddělená od zbytku balíčku. Nejedná se o hutný obsah, avšak je dost fragmentovaný – roztříštěný. Jednak máte samostatnou sekci hry pro jednoho hráče, kde máte i možnost tréninku, volné „jízdy“ po mapách bez nepřátel či možnost si zopakovat jakoukoliv misi, jíž jste dokončili. Poté můžete zkusit on-line mód, zcela separovaný od singleplayeru. Dále na vás pak čeká právě Belkan War – předělaná verze z původní PlayStation 2. Časově to zabere desítky hodin, neboť se jedná o tři samostatné celky. Pokud dostatečně levelujete i upgradujete své letouny v příběhové kampani, do multiplayeru se to nepřenáší. Už vůbec ne do Belkan War. Kdybych si měl všechno důkladně vyzkoušet, četli byste můj jednotný článek asi o dva týdny později a v novinařině platí, že to, co nevyjde dnes, ať nevychází vůbec. Nikdo by to nečetl, když už to všude vyšlo. Zde vám tedy přinesu co nejdetailnější rozbor Ace Combat 8 Wings of Theve singleplayeru, abyste dopředu věděli, jestli i tato samostatná sekce obstojí za ty nechutně velké peníze. Přeci jen – dlouho jsem neviděl cenovku 1 899 korun za jakýkoliv titul. Většinou na PS Store vidím novinku za cenovku patnáct stovek. Kolegové sedmý díl úplně milovali, já ho moc nemusel. Nepohltil mě. Nebyl špatný, ale já na něho zapomněl už druhý den po závěrečných titulcích. Přesto se mi podařilo osmičku v naší redakci vybojovat. Tak moc, až jsem Jirku otravoval v devět večer o víkendu, jestli mi pošle novinářský klíč. Poslal okamžitě, já ještě ten večer až do rána začal smažit. To je dobré znamení, jak moc mě to pohltilo.
Nekonečný střet
Zápletka se odehrává devět let od událostí v Ace Combat 7, kdy je v roce 2029 republikou Sotoa napadeno a následně obsazeno hlavní město Federace střední Usey (FCU). Vy se zhostíte role nováčka, kterého zaučuje elitní eso Jan „Rex“ Cope. Jenže, jak to tak bývá, hodně keců a skutek utekl. Je to žvanil, jehož federace používá jako maskota – neohroženého hrdinu. Tušíte správně – toho blba nepřítel brzy oddělá, a vy jste tedy pověřen ho zastoupit. Převzít jeho osobnost i identitu. Zbytek děje vlastně bojujete, odhalujete špiony ve vlastních řadách, skryté intriky nebo podrazy skrz kyberprostor. Zbytek času trávíte na poradách, koho sestřelit, na jaký cíl se zaměřit, kam doletět. Nic nového pod sluncem, nic výjimečného. Co je novinka, tak je pohled z první osoby včetně vyprávění z terénu. Jednou vás v misi sestřelí, vy dopadnete s padákem na cizí území, kde se nového Copea ujme odbojová skupina. Styl zpracování těchto sekvencí je typický japonský – elitní po vzoru např. Metal Gear Solid V: Phantom Pain. Jedná se o kamerové záběry za hlavními hrdiny, jež mají své ikonické pohyby lehce stranou, kdy slyšíte, jak ukročí, když se má něco dít.
Z těchto pasáží cítíte naprostou profesionalitu tvůrců. Ano, nemůžete se hýbat, jen sem tam kliknout na nějaké tlačítko, jež aktivuje další události, ale je to zpracováno na jedničku. Sice jste pasivní pozorovatel, za to při hodně napínavých momentech, dechberoucích scénách, kdy se tvůrci inspirovali třeba úvodní scénou z Hanebných Panchartů. Jediné, co bych zde vytknul, je snímková frekvence – třicet fps je dost srážející zážitek. Nevadí to nějak moc, ale k čemu mám PS5 Pro, když se musím koukat na něco, co patří již historii. Obecně však platí, že se jedná o standardní, ničím vybočující příběh z prostředí dlouholetého válečného utrpení dvou do krve rozhádaných frakcí. Nejsou tam však žádná klišé, trapné dialogy či scény. Vše má úroveň, žádný Johnny English, jenž by srážel vážnost titulu. Nečekejte každopádně žádné zásadní zvraty ani emočně vypjaté scény. Něco tam je, ale vše se odehrává v terénních levelech z pohledu první osoby. V základní zápletce je vše na jistotu – válka, taktizování, jak nepřítele porazit, co plánuje dál.
Jako v bavlnce
Ace Combat 8 Wings of Theve je o létání. To je zde tak bravurně zvládnuté, že jsem někdy měl pocit, jako bych byl v posteli, přikrytý peřinou a připravený jít spinkat. Pak mě často čekalo tvrdé probuzení, kdy se letoun srazil s oceánem. Hodněkrát se budete jen rozhlížet po okolní krajině, která je graficky perfektně vyobrazená. Máte tu města, hory i zasněženou krajinu či oblaka. Oblaka jsou kapitolou sama o sobě. To nemá moc cenu vypisovat, tohle musíte prostě zažít na vlastní kůži, když jim (nejen) poprvé prolétáte. Kapky deště na televizi jsou zde standardem. Mraky vypadají tak realisticky, že chcete hned druhý den jít na letiště se snahou mít alespoň jednu „jízdu“ zdarma. Užít si to i na vlastní kůži. Ovládání všech dostupných letadel, kterých je po plném zpřístupnění až třicet čtyři (pokud máte prémiové edice), každý je zcela jiný. Jeden je skvělý na pozemní cíle s tím, že je stíhačka pomalejší, těžkopádnější.
Pak máte ty svižné, ale jsou primárně optimální jen na pohyblivé nepřátele v oblacích. Dá se to i celkem dobře namixovat, avšak je lepší vybírat podle hlavního účelu konkrétního letadla. Hra vás i těsně před misí sama upozorní, zdali jste si zvolili správně či absolutně nevhodně. Nemusíte se tak bát opakování celé mise jen kvůli chybnému zvolení stíhačky. Létání je plynulé, rovnou sedne do ruky. Jedná se o naprosto přirozený pohyb, okamžitě se s tím vším sžijete. Není tam nic těžkého k pochopení, tvůrci dokázali udělat Ace Combat 8 Wings of Theve jak pro zkušené matadory, tak ale i pro úplné nováčky. Nepřátelské cíle likvidujete za pomocí kulometu, naváděných raket vzduch – vzduch, vzduch – země, bomb nebo dalších zbraní. Můžete tak taktizovat, vytvářet nové metody postupu, vybírat si, zdali je výhodnější útočit primárně na cíle v oblacích či jen na zemi.
Máte zde celkem třicet levelů, všechny jsou rozmanité, různorodé, nedochází k nastupování stereotypu z umělého natahování délky hry, aby se obhájila vyšší cenovka. Vše odsýpá velmi svižně, byť se mi na asi třech místech stalo, že jsem se zasekl. Po pár pokusech se však šlo zase dál. Obtížnost na normal je optimální pro běžné uživatele či odpočinkové hráče, kteří si chtějí užít pocit z létání, zažít poměrně slušný adrenalin, i si trochu máknout s některými bossy. Těch je zde několik od celkem lehkých, ve kterých máte za úkol eliminovat jen je, a tudíž máte po celou dobu hodně munice. Kdežto v daleko náročnějších soubojích těsně na konci některých misí (stalo se mi to asi ve dvou z celkových třiceti), kdy jste již všechno vystříleli, jste tím pádem potom v loji. Dvě poslední rakety se vždycky za zhruba deset sekund nabíjejí, ale střet tak trvá výrazně dlouho a zrovna zde nejde doletět zpět na vaší letadlovou loď doplnit si munici nebo zdraví. Avšak když umřete, zvolíte si následně poslední checkpoint, vše máte opět na maximu. Kdo by však chtěl nuceně spáchat sebevraždu srážkou s oceánem pro další střelivo? To pak ničí závěrečnou tabulku s hodnocením. To je první výtka směrem k titulu.
Vývojáři se ne vždycky dokázali trefit s doplňováním střel, takže někdy jich máte po celou dobu hodně, jindy si je můžete na své základně doplnit, v několika případech holt budete muset používat na náboje neomezený kulomet. To není úplně ten zážitek, jenž byste hledali. Jak ale říkám, po smrti a zvolení posledního záchytného bodu máte vše opět plné. K tomu všemu, abyste v oblacích přežili, určitě využívejte možnost tzv. Talent Tree, kdy si kupujete jednotlivá vylepšení nebo letouny, před startem úkolu si poté v nastavení vložíte jednotlivé za virtuální měnu zakoupené upgrady. Jedná se např. o rychlejší dolet střel, kratší nabíjení, větší poškození, vyšší rychlost stíhačky apod. Je toho opravdu hodně, častokrát je dobré si k tomu poctivě sednout, důkladně si vše nastavit tak, aby jste na konkrétní zadání mise měli vše potřebné v co nejlepším možném stavu. Hratelnosti se dále nedá co vytknout, jedná se od doby třetího dílu o to nejlepší, co tato série nabízí.
Je to skutečné? Vypadá to tak!
Audiovizuální zpracování je fenomenální. Na PS5 Pro se jedná o klenot mezi všemi konkurenty (nejen) v tomto roce. Jak jednotlivé letouny, vyprávění z pohledu první osoby, filmové animace během soubojů, detailně vykreslené postavy i prostředí – vše působí tak profesionálně, až si říkám, jak někdo může obhajovat západní konkurenci, která je na tom v této komparaci naprosto tragicky. Už MGS V dokázal přinést dechberoucí grafické zpracování, Ace Combat 8 Wings of Theve ho vlastně v tomto nahradil. Jen obyčejný let mezi oblaky je vyloženě vizuální bukkake porno. Nic lepšího zde není. V textu dříve zmíněné kapky na monitoru při proletu skrz mraky je pak ona pomyslná třešnička na dortu, jež mě fascinovala po celou dobu až k závěrečným titulkům. Anglický dabing je skvěle namluvený, použitý jazyk je však takový těžkopádný, až zaprděný. Většinou takové složení vět rodilí mluvčí nepoužívají. Slova jsou zbytečně neznámá, termíny celkem komplikované. Na druhou stranu ten děj není to primární, proč si hru půjdete koupit, takže to asi vem čert. Mimika postav je skvělá, uvěřitelná. Tam není co vytknout.
Zvuky jsou na velmi dobré úrovni. Ať už se jedná o hlasitý řev motoru při akceleraci, výbuchů nepřátelských letadel či hudbu, kterou je lepší si o něco ztlumit. Japonci ji do svých her dávají vyloženě zbytečně nahlas. Při těch důležitých sekvencích to pak hraje, jako by si tvůrci mysleli, že mi je devadesát a trpím téměř úplnou hluchotou. To ale spraví rychlé šťourání se v nastavení hlasitosti. Ace Combat 8 Wings of Theve běží v plynulých šedesáti snímcích za sekundu v režimu výkon, v tom druhém zase na klasických třiceti. Mně se za celou dobu stalo jen dvakrát, že by fps lehce padaly a to vždycky asi na dvě sekundy. Jinak se jedná o zcela stabilní a skvěle vydařenou optimalizaci. Pokud přemýšlíte o PlayStation 5 Pro, tohle je ten titul! Víc asi není třeba dodávat.
ZÁVĚREM
Ace Combat 8 Wings of Theve je návrat ke kořenům třetího dílu. Má bombastickou, doslova návykovou hratelnost, dechberoucí audiovizuální zpracování na tehdejší úrovni MGS V, když vycházel. Má profesionální vyprávění v pasážích z pohledu v první osobě. Let stíhačkami je něco, proč byste si tento titul měli jít rovnou koupit a to i za cenu vyšší cenovky devatenácti stovek korun. Za mě má jen minimální výtky, proto za singleplayer uděluji tak vysokou známku. Jedná se o videoherní klenot, který si určitě nenechte ujít. Pokud zvažujete, co byste chtěli za dárek k Vánocům, napište Ježíškovi o tuhle hru. Budete nad míru spokojení. Misí je hodně, letounů ještě víc. K tomu si přidejte doplňující obsah v podobě volného letu, možnosti zopakování již splněných levelů či tréninkových zadání. Za mě se jedná o nejlepší díl v celé sérii a předčil i moji nejoblíbenější trojku. Půl bodu strhávám za třicet snímků za sekundu při vyprávění v první osobě a občasným problémům s nedostatkem munice v náročnějších misích. Není to však něco, co by mělo vadit, ale mohlo by se to ještě doladit k naprosté dokonalosti.
9/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 2. října 2026 / Potřebné místo: 105,6GB / Distributor ČR: CENEGA Czech / Česká lokalizace: NE
