Život je někdy vtipná ironie. Sérii Borderlands znám už od prvního dílu, nikdy jsem k tomuto specifickému žánru neměl absolutně žádné pouto. Přesto se mi povedlo zdárně dokončit celou originální trilogii, oba Tales díly i zhlédnout film. Jak se mi to vlastně povedlo? Na jedničku i dvojku byla tehdy padesátiprocentní sleva na konzole XBOX 360, trojka byla před pár lety asi za čtyři stovky, oba Tales from the Borderlands ve velké slevě a film na Netflixu. Nízká cena mě vlastně k celé sérii na dlouhé roky upoutala, aniž bych po tom nějak zásadně toužil. Když do redakce přišla čtyřka, nešlo se do Pandory nevrátit. V mém okolí si série dokázala získat snad každého. Až na mě. Já si každý nový díl naplno užil, ale znovu bych se do tohoto světa nevrátil. To je ta ironie osudu – něco, co vám nic vlastně ani neříká, máte dokončeno až po závěrečné titulky. U každého dílu. Dohromady tedy pět titulů z prostředí Borderlands. Myslím si, že by asi nikdo po tomto úvodníku snad nevěřil mému tvrzení ohledně laxnosti vůči Pandoře. Zní to opravdu bizarně. Proč by někdo, kdo celou sérii moc nemusí, ji dokončil u každého dílu. Plus film. Konspirátoři by mě nazvali Borderlandským skrytým anti-agentem – navenek propagovat Metal Gear Solid a doma za zavřenými dveřmi od rána do noci hrát všechny díly Borderlands. Taková je má realita. Někdo by to asi nazval i životní ironií. Slevy jsou slevy, já slabý jedinec, co nedokáže říct ne. Ruku na srdce – do pětky půjdu také!
Vítejte na Pandoře!
Tedy vlastně ne. Nyní se změnila planeta, tvůrci z Gearbox Software přesunuli děj na zcela novou, kterou nazvali Kairos. Jak vypadá? Inu, vlastně úplně jinak než původní svět trilogie Borderlands. Nyní máte tři obrovské lokace (plus jednu finální, závěrečnou): travnatou zelenou faunu, zamrzlé zimní hory a vyprahlou poušť. Jedno mohu říct už teď – hra je extrémně obrovská. Mám v ní přes třicet tři hodin čistého času a jsem jen ve 35 procentech příběhu. Samozřejmě musím zmínit, že plním všechny typy všemožných úkolů od těch příběhových povinných, pak vedlejší dějové či zcela nepovinné (hledání skrytých artefaktů, zvukových záznamů, zápisků i dalších). Je toho opravdu hodně. Daleko více než v předešlých Borderlands. Mám skoro dvě kompletní lokace, čeká mě poušť, ale stále jsem od konce velmi daleko. Princip hry? Běháte po světě, plníte povinné mise, levelujete, zabíjíte co nejvíce rozličných nepřátel (monstra, zvířata, mechanické stroje a lidé). Čím větší jatka, tím více bodů k vylepšení.
Vybrat si můžete jednu ze čtyř autentických postav s jejich vlastními třemi talentovými stromy. Zlepšit si můžete střelbu, léčení, speciální pohyby a mnoho dalšího. Pokud jste milovníci co nejčastějšího zkoušení zbraní, budete jako doma. Vývojáři z Gearbox Software si na vás připravili všemožné zbraně (mimozemské i lidské) od pistolí, revolverů, brokovnicí, samopalů i odstřelovacích pušek. V průběhu hry u sebe budete mít k dispozici celkem čtyři a je jen na vás, jaké to budou. Chcete mít jen automatické pušky? Můžete. Jen vám při střelbě z jedné bude ubývat munice i u ostatních. Má nejlepší kombinace? Mít od každého druhu jednu. Tím se pak nespotřebovávají patrony z těch dalších. Jakmile vám dojde munice z nějakého z větších zástupů menších bossů, můžete rovnou dát restart a jít na souboj zcela od začátku. Pokud vás zajímají ti hlavní bossové Borderlands 4, jsou tu celkem čtyři – každý v jedné hlavní velké lokaci (poslední čtvrtý je závěrečný padouch). Zde musím vypíchnout první zápor – přehnaná obtížnost právě u bossů.
Celou dobu je titul na normální obtížnost vlastně úplně v pořádku. Přijde finální střet v jedné ze tří lokací a je zle. Já už to psychicky nedal, v nastavení dal možnost easy. Nešlo to jinak. Pak už to šlo jako po másle. Munice bylo sice hodně, ale tři fáze, všude jeho pomocníci, co po mně stříleli a k tomu všemu jeho „podrazy“, kdy navíc vyvolal tlakovou vlnu, jež mě zabila do pár sekund. Co pak? Celý souboj opět od samého začátku. Brrrr, to nechceš. Jako klad se rozhodně musí zmínit volnost. Chcete jen chodit po světě, zabíjet monstra, lovit je ve speciálních zakázkách? Můžete. Já sám jsem si příběhové mise nechal vlastně na konec, kdy jsem splnil vše ostatní. Nikdo mě do ničeho nenutí, a to v dnešní době (v současné společnosti) naprosto oceňuji. Vývojáři mi neříkají ani nepřikazují, čím mám střílet, kam jít nebo co dělat. Flákat se v nádherné travnaté fauně, sbírat si zbraně, hledat ty nejlepší z nich, objevovat skrytá tajemství, co okolí nabízí, to je to, oč tu běží. Hratelnost je enormně zábavná (ano, i na to, že se nejedná o můj šálek kávy), humorná i akční. Gearbox si s tím dal velkou práci, odvedl maximálně možnou dřinu. Svět je živý, plný různých lidí. Ať civilistů, agresivních totalitníků či odbojových hnutí. Každý má svůj vlastní příběh, auru, duši. Žádná nastavovaná kaše, vše originální.
Rozmanitost se cení
Samotné audiovizuální zpracování je v současné době rozporuplné. Na jednu stranu nám vývojáři připravili nádhernou, živou krajinu ve třech naprosto odlišných prostředích. I po třiceti hodinách čistého času se stále mám na co dívat. Hraji na PS5 PRO v nastavení výkon a Borderlands 4 běží v nádherných, stabilních šedesáti snímcích za sekundu naprosto bravurně. Pokud ovšem hru hrajete maximálně jen jednu hodinu. Pak se bezdůvodně začne zadrhávat. Musel jsem tedy titul vypnout, znovu zapnout a opět bylo vše v pořádku. Holt, nový engine, se kterým nikdo nemá moc velké zkušenosti. Nejlépe dopadl Cronos, ale ten měl velmi uzavřený svět. Borderlands je však obrovský. Tak velký, že všude neustále používám své vozidlo, co mi odboj věnoval. Chyba musí být někde jinde než ve špatné optimalizaci. Nejsem IT odborník, ale když hodinu šlape naprosto v pořádku a poté se zčistajasna začne plynulost fps propadat, pravděpodobně to nesouvisí s leností Gearboxu. Na druhou stranu – pokud někdo chce dva tisíce korun jen za základní edici (ta nejlepší stojí cca 3 300,- Kč), je jejich povinností mít vše před vydáním zcela funkční. Ani v den psaní recenze (18. září) nevyšel žádný opravný patch kromě toho, co byl vydán, když hra šla do prodeje. Za mě je to drzost vůči všem hráčům.
O to horší je pak vyjádření vedoucího studia: „naprogramuj si vlastní engine a ukaž nám, jak se to dělá.“ Za dva tisíce korun čekám, že si ten titul ještě nebudu doma dodělávat. Každopádně pevně věřím v brzkou opravu dané chyby. Jen to mělo být už ke dni vydání. Vydat nedokončený titul je asi něco, co již nedokážu akceptovat. Jako klad samozřejmě opět musím zmínit otevřený svět planety Kairos. Přenádherná animovaná, kreslená grafika perfektně zapadá do světa Borderlands už od svého vzniku. Je zároveň i krvavá. Při přestřelkách totiž teče úplně všude. Žádné ratingové omezení, aby si ji mohl zahrát úplně každý. Šlo se na dospělý humor, plný brutálního násilí. Ozvučení je také na vysoké úrovni kvality. Samotná střelba, okolní zvuky, dabing – vše je perfektní. Máte pocit, že tam jste. Grafickému zpracování se nedá cokoliv vytknout. Až na ty podivně padající snímky. Když odmyslím tento zápor, jedná se o tak krásnou videohru, že v Kairosu klidně strávíte i nad šedesát hodin čisté doby a stále budete oceňovat dřinu vývojářů z Gearboxu. Jiné chyby než padající snímkování Borderlands 4 nemá. Pokud se doopraví klesající fps, jedná se o jeden z nejhezčích titulů na konzoli PlayStation 5. Velkým kladem je i zcela nulové nahrávání (loading) při přejezdu vozidlem mezi všemi třemi velkými lokacemi. Můžete tak cestovat zcela bez jediného načítání. Je možnost si udělat i výlet „kolem světa“, protože si na mapě nastavíte dojezdový bod, navigace vás navede klidně skrz všechny tři propojené lokace.
ZÁVĚREM
Sérii Borderlands moc nemusím, přesto se mi povedlo dokončit každý díl. Čtyřka je dle mého názoru, co se týká světa, to nejlepší, co dokáže tato značka nabídnout. Suchá, nudná poušť sice zůstala, ale tvoří jen jednu třetinu celého Kairosu. Pandora mi nedokázala nabídnout to, co miluji nejvíce – zimní i travnaté planiny. Hratelnostně se vlastně vůbec nic nezměnilo. Koncept kvadrologie zůstal tak, jak ho všichni milují – běháte po okolí, střílíte monstra či lidi a sbíráte zkušenostní body. Hodně akce, trocha humoru, dlouhá životnost i nádherné audiovizuální zpracování dělá ze čtvrtého dílu vlastně to nejlepší, co dokázala Borderlands série nabídnout. Za mě se jedná o nejlepší titul ze všech dílů, hráči může nabídnout za dva tisíce korun maximum kvalitní zábavy. Za ty peníze stojí, příběh je samozřejmě naprosto přehlédnutelný (je třeba svrhnout zlosyna, co týrá nebohé lidi na „smradlavé“ planetě), ale nikdo tu snad nečeká spletitý příběh jako z Metal Gear Solid 3: Snake Eater. Borderlands 4 je o hratelnosti a ta je naprosto návyková. Všemi známá věta: „mami, ještě jeden poslední level a jdu spát“, zde platí do puntíku. Jen to neříkám své matce, ale manželce. Jediný, kdo není z Borderlands 4 nadšený, je právě ona. Musí poslouchat věty jako: „chcípni už, ty hnuse. Tak už zdechni, Kriste pane“ i ve tři hodiny ráno. A to nezmiňuji ani co-op až pro čtyři hráče. Jako vánoční dárek s přáteli (i cizími lidmi) po síti, je to naprostá povinnost.
9/10*
(když odmyslím padající fps)
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 12. září 2025 – Potřebné místo: 50GB / Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
