Ghost of Tsushima: Director’s Cut – Recenze

Ghost of Tsushima: Director’s Cut – Recenze

19 srpna, 2021 0 Od Jakub Číhal

Je to přibližně rok, co na konzoli Playstation 4 dorazila výborná hra Ghost of Tsushima. O její vývoj se postaralo studio Sucker Punch Productions a bez jakýchkoliv příkras se dá říct, že se hra stala doslova hitem. A přitom to tak vůbec nemuselo být. Studio mělo do té doby za sebou hlavně sérii inFamous a ač měla své kvality, nešlo o žádné hry co by se nějak významněji zapsaly do herní historie. Vývojářům se také tak trochu vyčítalo, že se až příliš okatě nechali inspirovat sérií Assassin´s Creed. Všechny pochybnosti se ale rozplynuly hned po prvních recenzích a bylo jasné, že Sony má v rukách další silný titul. Hra se tak trochu stala epilogem celé minulé konzolové generace a byla jen pomyslnou třešničku na tom nejlepším herním dortu. Aktuální generace je zatím na nové značky skoupá a možná i to je důvodem všech možných remasterů, kterým se ale asi nelze jen tak lehce vyhnout. Ghost of Tsushima Director’s Cut je sice také takovou finální kompilací, ale jde i tak nad rámec věci a nabízí takovou porci obsahu, že z toho budete mít šikmé oči.

Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto recenzi vlastně pojmout. Spokojit se jen s výčtem novinek, vylepšení pro Playstation 5 a krátkým shrnutím děje nového příběhu, který nás zavede na ostrov Iki? Nebo se do toho pustit pořádně a riskovat, že jen hrstka z vás dočte těch 8 stran, které by recenze musela mít? Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis. Začátek recenze proto prosím berte jako takové oživení, připomenutí toho, o čem vlastně Ghost of Tsushima bylo, jak se hrálo. Však i já jsem si podobnou zkušeností musel projít, když jsem se po takové době vrátil do dob dávných, do dob feudálního Japonska.

Píše se rok 1274 a na japonský ostrov Tsushima vtrhnou Mongolové. Jejich invaze je krutá a rychlá a poslední zbytky japonského odporu, který vedou samurajové, je brzy zadupán do země. Podobný osud mohl potkat i Jina Sakaie, ten ale brzy pochopí, že pokud chce Mongoly porazit, musí si osvojit úplně jiný způsob boje, ukrývat se ve stínech, zkrátka zřeknout se všeho, co do té doby považoval za samurajský kodex. Tento přerod, kterým si během celé hry postupně projde je pak jakousi symbolikou toho, že vše se dá zvládnout, pokud v sobě člověk najde odvahu a sílu se změnit. Příběh hry je pak vyprávěn veskrze lineárně, nečekejte že byste do něj vy sami mohli nějak zasáhnout a zvolit si, jak se v konkrétním bodě zachovat. Během hraní mi tak trochu přišlo, že hraji klasickou „filmovou Sony hru“, jen v otevřeném světě. To neberte jako výtku, spíš jako poukázání na to, že Ghost of Tsushima nelze dle mého názoru tak jednoduše zařadit po bok her s otevřeným světem, jaké nám servíruje třeba Ubisoft. Naopak, Ghost of Tsushima stojí pevně na svých vlastních základech.

Ghost of Tsushima je zkrátka akční adventura, ale i tak obsahuje poměrně dobře propracovaný RPG systém. I zde si ale autoři věci upravily tak trochu po svém. Tak například zbraň tady budete mít jen jednu po celou dobu hraní. Dává to ale smysl, však katana je pro samuraje víc než jeho život. Aby se ale až tak neomrzela, lze jí alespoň upravit její podobu. Daleko lépe je pak na tom vaše brnění. Různých kusů oděvu je ve hře neuvěřitelné množství, každé má své vlastní statistiky, které vám nějakým způsobem vylepší postavu. Každé brnění lze navíc vylepšovat za různé suroviny a taková změna se projeví i na jeho podobě. Z poměrně strohého kostýmu tak díky tomu nakonec získáte bohatě zdobenou zbroj. Do zbraní pak lze vkládat několik amuletů. Těch je ve hře vícero druhů a je tak jen a jen na vás, zda si díky nim vylepšíte vlastnosti pro útok, nebo vám více bude vyhovovat obrana, vše je jen na vás. Nedílnou součástí Jinovi výzbroje je i luk a velké množství různých šurikenů, bomb, uspávacích šipek a podobně.

Pokud jsme již nakousli soubojový systém, je na místě si ho představit trochu podrobněji. Základem je samozřejmě boj na blízko, to asi nikoho nepřekvapí. Samuraj se vždy k nepříteli staví čelem. Jenže Jin pochopil, že s takovou by daleko nedošel a ke slovu se tak dostávají i techniky, které jsou v přímém rozporu s jeho bývalým kodexem, ale jsou nutností, pokud chce přežít. Svou postavu tak můžete vylepšovat ve třech stromech dovedností. Je ale potřeba hned dodat, že různé buildy zde nedávají žádný smysl, jelikož zde neexistuje možnost si nějaký ze stromů dovedností upřít na úkor jiného. Postupně si zkrátka odemknete vše. První kategorií jsou tak různé samurajské atributy, které vylepšují způsob držení meče, jeho používání u obrany atd. Druhá je pak skupina s názvem „Duch“, kam spadají právě ty techniky, které budete využívat při stealth postupu, útokům ze zálohy atd. Oběma těmto skupinám je pak společná kategorie „Postoje“. Ty jsou ve hře čtyři a každý slouží proti konkrétnímu druhu nepřátel, resp. tomu, jakou zbraň v boji používá. Jednotlivé Postoje pak mají několik možností vylepšení, díky čemuž si odemknete nová komba atd.

 A jak takový souboj probíhá? Většinou se budete utkávat s menšími skupinkami protivníků, kde jich pár zlikvidujete na dálku pomocí luku a pak již přijde na boj muže proti muži. Stačí pak jen rozeznat, zda se na vás žene mongol s mečem nebo kopím, podle toho zvolit správný Postoj a vyčkávat na jeho akci. Mongolové mají horkou krev a do boje se vrhají bez rozmyslu, ale to se dá využít v jejich neprospěch. Většina jejich útoků je odlišena drobnou barevnou tečkou, podle které lze poznat, zda lze útok vykrýt nebo ne. Podle toho pak jen stačí uskočit, nebo srazit protivníkovu čepel stranou a zaútočit. Osobně mi trvalo trochu déle než v jiných hrách, než mi celý tento systém souboje přišel do krve, ale jakmile si vše sedne na své místo, změní se boj v jedno nádherné a krvavé baletní představení.

Kromě základní příběhové linky a souboje hra samozřejmě nabízí i obrovskou porci obsahu. Kromě relativně klasických vedlejších úkolů, kde budete pomáhat vašim spolubojovníkům i prostým obyvatelům Tsushimy je zde několik Mýtických příběhů, které odhalí něco z bohatých japonských legend. Odměnou za tyto vedlejší úkoly jsou pak různé speciální sady brnění, nebo i unikátní bojové techniky. Rozhodně vám jejich plnění doporučím. Hra nezapomíná ani na průzkum a na ostrově lze najít mnoho různých míst, které něco nabízejí. Ať už půjde o místa určená k meditaci a rozjímání, hledání horských pramenů, artefaktů a písemných záznamů, skládání básní haiku, podstupování různých soubojů a dalších věcí, hra doslova přetéká vším možným a najít skutečně vše, si vyžádá desítky, možná stovky hodin. Jedno mají ale všechny tyto věci společné. Jsou zábavné. Nejsou tak ubíjející jako v jiných hrách a nestane se vám, že by na vás na každém kroku vyskočilo něco, co si říká o sebrání. Hra v tomto směru není nijak agresivní a nechá na vás, jaké tempo hraní vám nejvíc vyhovuje.

Ghost of Tsushima Director’s Cut pak toho obsahu nabídne ještě o trochu více a vděčí za to novému dobrodružství, ve kterém se vypravíme na ostrov Iki. Ten leží jihovýchodně od Tsushimy a v Jinově životě hraje zásadní roli. Právě zde byl totiž zabit jeho otec. Tato událost pak zásadně ovlivnila celý Jinův život, formovala jeho myšlení a způsob uvažování, ale hlavně, celý život ho pronásledovali výčitky. Nechci zabíhat do detailů, tohle si budete chtít vychutnat sami. Tak jako tak je ale na tomto příběhovém rozšíření vidět, jak dobře ho měli autoři promyšlené a skoro se zdá, jak kdyby s ním počítali již při psaní příběhu původní hry. Jin se na Iki vypraví díky informaci, že mongolská vojska nezaútočila pouze na ostrov Tsushima, ale že na ostrově Iki převzala moc tajemná Orlice, která tamním obyvatelům způsobuje podivné stavy blízké šílenství. Tomu se Jin pokusí učinit přítrž a octne se tak ve víru událostí, které povedou k jeho očistě, usmíření a pochopení pravdy o sobě samém. Obsahem je pak toto dlc podobné základní hře. Jin je na začátku opět sám, opět musí najít nová spojenectví a opět jen za pomoci ostatních dojít k cíly. Pokud se budete držet hlavní příběhové linky, zabere vám tak 5 – 6 hodin. To není moc, ale Iki kromě toho nabídne vše co původní hra, další vedlejší příběhy, další průzkum ostrova atd. Pokud budete chtít najít vše, klidně jen na Iki necháte 20 hodin času.

Zapomenout nesmíme ani na oblíbený režim Legends. Ten byl do hry přidán někdy na podzim minulého roku a ve zkratce jde o kooperativní mode, kde s dalšími hráči budete objevovat ta skutečně mystická a tajuplná tajemství Japonska. Tomu se autoři ve hře pro jednoho hráče chtěli vyhnout a naplno tak svou fantazii uvolnili až v Legends. Základním kamenem Legends je několik příběhových misí. Ty jsou určeny pro dva hřáče. Nebo můžete hrát režim Přežití, kde s dalšími hráči postupně likvidujete vlny nepřátel. Kdo má ovšem rád pořádnou výzvu, pro toho jsou speciální výzvy v podobě Nočních můr nebo parádního raidu. Každý z hráčů si může vybrat jednu ze tříd, za jakou by rád hrál. Na výběr je Samuraj na blízko, Lovec na dálku, Ronin, což je takový healer a jako poslední Zabiják, postava která se specializuje na stealth. Postupným hraním pak levelujete každou třídu zvlášť a také dostáváte nové vybavení. Zpočátku to vypadalo, že Legends bude režim jen tak do počtu, ale i zde vývojáři dokázali přinést něco nového a dokázali již tak skvělou hru doplnit o další obsah, který se dá hrát prakticky do nekonečna.

Současně s Ghost of Tsushima Director’s Cut vychází i upgrade, který hru vylepší tak, aby využila výkonu Playstation 5. A je to tedy sakra znát. Hra nyní obsahuje dva grafické režimy, ale nechápu proč. Oba totiž běží v 60 snímcích za vteřinu a jeden z režimů má i lepší grafiku, detaily a rozlišení. Přítomnost druhého grafického režimu je mi tak záhadou. Využit je i rychlý SSD disk, který již tak krátké nahrávací časy zkrátil skoro na minimum. Bohužel ale například zobrazování náhledů různých druhů brnění trvá nepochopitelně dlouho, sem tam jsem si všiml i doskakující textury, ale jsou to jen drobnosti, které lehce opraví nějaký patch.

Ke slovu přišla i haptická odezva a adaptivní spouště Dualsense ovladače, ale jsem již asi zmlsán jinými hrami a jejich využití v Ghost of Tsushima Director’s Cut mi nepřišlo nijak nadstandardní. Adaptivní spouště ucítíte logicky u střílení z luku, nebo při používání lana, haptika pak funguje skoro pořád, ale nijak výrazně. Dualsense tak stále nejlépe využívá Astrobot, Returnal či Ratchet, Ghost of Tsushima tyto zmíněné hry v tomto směru ani náhodou neohrozí. Grafická stránka hry je jednoduše dokonalá. Sice někdy již tak trochu balancuje na hraně kýče, ale je to tak pěkný kýč, že to hře odpustíte. Však se podívejte na okolní obrázky. Ghost of Tsushima Director’s Cut je dalším titulem od Sony, kde půlku hraní strávíte ve photomódu.

Závěrem mi ještě dovolte krátké shrnutí toho, jakým způsobem se vlastně k Ghost of Tsushima Director’s Cut dostat. Pokud již hru vlastníte, lze ji na Ghost of Tsushima Director’s Cut upgradovat. Za verzi pro Playstation 4 zaplatíte 20usd, za verzi pro Playstation 5 si pak ještě dalších 10usd připlatíte. Osobně si myslím že Sony by v tomhle směru měla trochu změnit svojí strategii. Nechat si platit za grafický update u her mi přijde trochu nad rámec toho, za co je běžné žádat od zákazníku další investici. Zároveň je ještě třeba připomenout, že na Playstation Store aktuálně naleznete již jen Ghost of Tsushima Director’s Cut, ta úplně původní, základní verze pro Playstation 4 již byla odstraněna.


ZÁVĚREM

Ghost of Tsushima Director’s Cut je ukázkovým příkladem, jak vydat jednu hru během jednoho roku hned dvakrát. V obrovské a nabušené verzi. Za takové edice bych se do budoucna rozhodně nezlobil ani u jiných titulů. Pokud jste hráli původní hru, rozhodně si výlet na ostrov Iki nenechte ujít a pokud čirou náhodou patříte do té malinké skupinky hráčů, co se ještě do feudálního Japonska nepodívala, utíkejte to honem napravit. Ghost of Tsushima Director’s Cut je výbornou hrou s úchvatným vizuálem i příběhem a já plně doufám, že si pro nás Sucker Punch co nejdříve připraví plnohodnotné pokračování.

Datum vydání: 20. srpna 2021 – Potřebné místo na disku: 70GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika