Ghost of Yōtei – Recenze
13 října, 2025První díl pod názvem Ghost of Tsushima byl ve výsledku revoluční – měl originální příběh (doslova domobrana proti mongolskému vpádu z oceánu), skvělou i krvavou hratelnost a především nádhernou grafiku. Myslím, že stále na PlayStation 5 není moc hezčích her než je právě první díl. Japonská venkovská krajina titulu perfektně sedla, jediným záporem byla až moc značná rozsáhlost celé mapy. Šedesát hodin čisté doby plus DLC na dalších alespoň deset je pro někoho, kdo už má své životní povinnosti, přeci jen už moc. Na druhou stranu se vývojářům ze Sucker Punch povedlo oživit mrtvý žánr samurajů i ninjů, protože od Tenchu Z na XBOX 360 jich moc nevyšlo. Mezi nimi bylo skvělé snad jen Sekiro. Pak už nic. Ghost of Tsushima dokázal zaplnit výraznou díru na trhu, přišel navíc ve vhodnou dobu a se svým Director´s cut pro PS5 neudělal vůbec krok vedle. Byť u her nechci trávit více než dvacet hodin na jeden titul, u Ghost jsem udělal výjimku a plně ho dokončil rovnou dvakrát. Nedávno pak také i Assassin´s Creed: Shadows a jen jsem už čekal na vydání právě Ghost of Yōtei.Dva týdny před jejím vydáním však přišel šok – skandál, jaký videoherní svět nepamatuje a z kterého se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. Samotná zbabělá vražda Charlieho Kirka nebyla onen moment, co způsobil ten rozruch ve videoherním světě. Někteří lidé přímo ze Sucker Punch jeho smrt vyloženě oslavovali. Natolik veřejně, až to nešlo minout. Na to začali upozorňovat (nejen) američtí Youtubeři.
Tehdejší vysoce postavená zaměstnankyně (záměrně ji nechci dávat pozornost, z vysoké úcty k Charliemu Kirkovi nebudu zmiňovat její jméno) si z jeho smrti dělala extrémní legraci. Na sociální síti, kde čekala zastání. Její kolegové ji sice na její komentář dali like, jenže ne každý je takový amorální odpad. Všimli si toho i uživatelé mimo LGBTQIA skupinu, následně vše zveřejnili. Jedním z nich byl i Ryan Kinel, jenž o tom udělal následně spoustu svých videí. Naprosto s ním souhlasím a ukázalo se, že nejsem jediný. Do dvacet čtyř hodin od jeho prvního videa ohledně zaměstnankyně Sucker Punch byla (asi pod nátlakem vydavatele SONY, který celý vývoj platil) rovnou vyhozena. Avšak ani tvůrce, ani vydavatel nevydal absolutně žádné prohlášení. Lidé tedy začali okamžitě stornovat své předobjednávky s tím, že nechtějí hrát hru od někoho, kdo adoruje smrt člověka, zastřeleného z dvou set metrů za svůj názor. Já byl celou situací též naprosto znechucen, váhal jsem, jestli Ghost of Yōtei raději nepřenechat někomu jinému z redakce. Zaujatý novinář je ten nejhorší typ, co může být. Vždycky jsem tvrdil, že např. diplomat nebo hasič nemůže být zaujatý. Musí jednat i s těmi, které z celého srdce nenávidí. Osobní preference musí jít stranou. Hasič také musí uhasit požár domu pedofila. Není na něm rozhodnout, jestli se má nebo nemá nechat uhořet. Jeho cíl je záchrana všech osob v domě. Videoherní novinář má mít také odstup. Zhodnocení produktu nesmí být ovlivněno lidmi, kteří ho vytvářejí. Ghost of Yōtei jsem si tedy vzal na recenzi. Pokud někomu něco vyčítám, sám musím jít příkladem. První hodinu jsem však málem prozvracel. Poté už mě to přešlo, dokázal jsem oddělit hru od vývojářů, strávit v ní (zatím) 34 hodin čistého času a mít dokončeno čtyřicet procent v příběhu. Nakonec mě naprosto pohltila.
Kill Bill
Rovnou začnu hlavním záporem, ať to máme za sebou. Tím je příběh. Pamatujete na pátý film Quentina Tarantina? Já ano, na něm jsem na základní škole vyrůstal. Kill Bill vyprávěl o pomstě Nevěsty, které banda nájemných vrahů, v den její svatby, pozabíjela v kapli celou rodinu, kde zrovna měli obřad. Ji střelili do hlavy, ale přežila. Uzdravila se, udělala seznam a šla je jednoho po druhém likvidovat. Něco podobného měl i Assassin´s Creed: Shadows, kde to fungovalo celkem slušně. Ghost of Yōtei to celé okopíroval od Tarantina, avšak tomu nedal patřičnou hloubku. Acu, hlavní hrdinka hry, rovnou v intru přijde o celou rodinu, jako jediná dokáže přežít, utéct a o šestnáct let později se vrací zpět do své domoviny z jihu, aby vykonala na všech šesti parchantech svou pomstu. První věc – pokud vidíte motiv Acu, moc vás nezasáhne. Její rodinu totiž neznáte. Kdyby vývojáři dali první tři hodiny hratelnosti právě do období dětství Acu a její rodiny, kdy by navíc Sucker Punch postupně budoval ve hráčích city k těmto postavám, tvořil vazby i emoce, a teprve až poté by hráči viděli jejich brutální vyvraždění, určitě by to působilo zcela jinak než jako: „ahoj, hráči, tohle je Acu a teď ji někoho zabili. Tvůj úkol je šedesát hodin herní doby jezdit po severu Japonska, hledat šest vrahů a likvidovat je.“
Pro mě důvod Acu vlastně není podstatný, protože se mě netýká. V The Last of Us 2 se mě smrt Joela dotkla natolik, až jsem z toho týden nespal. V jedničce se totiž mezi ním a hráčem budovala postupně vazba. Byť byl Joel hajzl, přesto jsme ho všichni milovali. Pak ho na začátku druhého dílu bezcitným způsobem oddělali a my měli důvod jít vyvražďovat všechny, kdo se na tom podíleli. Tím, že Ghost of Yōtei absolutně nenavazuje na první Ghost of Tsushima, se žádná vazba nebudovala. Marně tedy hledám důvod tu hru hrát, protože kvůli příběhu to není. Velká chyba vývojářů ze Sucker Punch nenavázat na jedničku. Jezdíte na koni po nádherné japonské krajině, vše si užíváte, ale na hlavní dějovou linku se ani nemusíte moc vrhat. Když ji ignorujete, nic hrozného se nestane.
Ten svět žije!
Vše ostatní však funguje na jedničku. Sever Japonska je natolik dechberoucí a živý, že ani nepotřebujete plnit hlavní mise. Proč taky, jsou naprosto o ničem. Ten důvod, proč utratit své dva tisíce korun spočívá právě v sociálním prostředí – dlouho jsem neviděl velký svět, kde to všude dýchá, lidé na vás mluví, reagují. Něco potřebují, něco chtějí. Kamkoliv jedete, tam se píše nějaký menší lokální příběh. Jednička byla oproti tomu velká a prázdná, za to příběh měla úžasný. Dvojka je přesný opak. Chcete kvalitní děj? Musíte jinam. Chcete se flákat po krajině dle své libosti, trávit v ní desítky hodin, dívat se na život místních, řešit jejich problémy? Jste tu správně. I politický či kulturní atropolog by Ghost of Yōtei naprosto hltal. Vývojáři vás nenutí plnit hlavní úkoly, což jsem dost ocenil. Ty vedlejší aktivity beztak tvoří základ celé hry a dle mého názoru jsou zastoupeny tak z osmdesáti procent kompletního průchodu. Hlavní idea tedy je cestovat po krajině, plnit vedlejší úkoly jak někoho zachránit, pomoci vypátrat zloděje, vzpomínat na své dětství či budovat vazby se svými novými přáteli z různých frakcí či klanů. U nich si navíc získáváte i vylepšujete v rámci konkrétních misí zbraně. Základ totiž tvoří jen katana (samurajský meč), poté můžete získat dva meče najednou, kopí, velký, těžký meč, luky (těžký, velký nebo lehký, méně účinný) nebo ohnivé i kouřové bomby. Je toho obrovské množství. Všechny tyto vedlejší mise navíc usnadňují postup v hlavních úkolech a jsou zábavné. Pocit nudy jsem nikdy nezažil.
K tomu všemu můžete narazit na nové brnění, meče či medailonky. Stačí se toulat krajinou, objevovat a vše brzo najdete. Brzo myslím v rámci desítek hodin, Ghost of Yōtei je enormně dlouhá hra na menší mapě než jednička. To je velký plus, necestujete až moc, neztratíte se jako v prvním díle. Krajina je navíc ještě hezčí než originál, a to jsem si myslel, že to již nikdo nepřekoná. Sucker Punch se to povedlo na jedničku. Klobouk dolů! Pokud rádi objevujete, rád vám doporučím jeden malý fígl – najděte si nejvíce vyvýšený bod na konkrétní části mapy, vezměte si do ruky dalekohled a označujte si kritické body, což jsou právě nepovinné úkoly, které odemykají vše, co bylo vypsáno v textu výše. Budete tedy často osvobozovat celé vesnice od vašich nepřátel, bojovat velké bitvy (i dvacet protivníků najednou), usekávat jim končetiny či rovnou hlavu. Nebaví vás tento styl? Můžete vše povraždit ze stínu v rámci nenápadného plížení. Nebo z dálky pomocí luku, jehož šíp prorazí i zbroj či helmy. Čelíte smrti, ale plnili jste vedlejší mise? Přijde vlčice a Acu zachrání od blížící se smrti. Hratelnostně se nedá absolutně nic vytknout. Máte rádi řešení puzzlů? I tohle hra obsahuje. Některé dají zabrat, takže si na Vánoce užijete pár logických hádanek, které však nejsou k dokončení titulu nikterak povinné. Nemáte rádi rébusy? Běžte si plnit něco jiného, nebudete nijak penalizováni. Baví vás výšlapy v náročných terénech? Co zkusit vyšplhat až na horu Yōtei? Já tam už byl, je tam naprosto nádherně! Tam se musíte určitě podívat.
Božský to pohled
Největší klad je audiovizuální zpracování. Je třeba zmínit, že vývojáři nabízejí čtyři režimy např.: výkon, kvalita či jeden přímo určený pro PlayStation 5 PRO. Ten poslední jsem zkoušel jako jediný a mohu říct, že pokud váháte nad koupí právě této konzole, Ghost of Yōtei je důvod, proč si ji pořídit. Pokud vám je pod patnáct let a nemůžete ještě legálně na brigádu, proste své rodiče jako o život, protože zde má předražený PRO oprávněný smysl. Vše běží naprosto plynule, ostře, detailně. Nezaznamenal jsem jeden jediný propad fps. Zaručuji tedy stabilních šedesát snímků za sekundu po celou dobu hraní. Samotný japonský sever je fenomenální. Jedná se o vesnické usedlosti plné krutého života feudální éry, kdy násilí i brutalita byly na denním pořádku. To vše střídají klidné oblasti s domorodými kmeny uprostřed nádherné, okouzlující, panenské krajiny, kde máte jen ptáky, lesy a klid. Plus nepoučitelné bandity, ale s těmi si ihned poradíte a pak je tam už opravdu ticho i mír. Grafické zpracování se dle mého názoru řadí k tomu nejlepšímu, co lze v současné době konzole PlayStation vidět. Jen kvůli němu má cenu si Ghost of Yōtei jít ihned zakoupit. Modely postav, brnění, zbraní, luk a hájů – to vše je na jedničku. Dokonce bych se nebál tuto hru nazvat jako simulátor výletů na Šumavu. Pokud jste lenoši, tak jako já, a zároveň se vám moc nechce chodit do přírody, byť zvažujete její návštěvu, už nemusíte. V Ghost of Yōtei v ní doslova budete desítky hodin. Z bezpečí svého domova. Na medvěda z Revenanta doma rozhodně nenarazíte, což je extrémní výhoda.
Acu na ně však bude narážet poměrně často. Pokud do něho půjdete „na férovku“, je vysoká šance, že zemřete. Vezměte si do ruky těžký luk, zpomalte si čas, v klidu si zamiřte na jeho hlavu a bum – je po něm na jednu ránu. Pak už mu stačí sebrat kožešiny. Ty se hodí pro různé vylepšení zbroje či zbraní. Co se týká ozvučení, je velmi solidní. Od nárazů mečů o sebe, přes dabing až k hudbě. Naprosto jsem si užíval momenty nepovinných hudebních misí, kdy musíte používat svůj senzor na ovladači, najít optimální strunu a složit z toho skladbu. Nebojte, je to jednoduché. Písně jsou prostě nádherné. Připomínají mi takové ty novodobé westerny. Ostatně – uslyšíte sami. Poslední dobrou zprávou jsou české titulky i menu, takže pokud neumíte dost dobře anglicky, nastavte si náš rodný jazyk včetně velikosti samotných titulků. Na mě ty originální byly až moc malé. Je skvělé, že vývojáři čím dál víc dávají tuto možnost k výběru.
ZÁVĚREM
Ghost of Yōtei je audiovizuálně nádherná hra, která je svižná a má brutální souboje, dechberoucí toulky krajinou i odfláknutý příběh bez hloubky. Nebýt skandálu s oslavováním smrti Charlieho Kirka, jednalo by se o perfektní entrée v den prodeje. Napravení pověsti dle mého názoru bude ještě hodně dlouho trvat, ale na mém hodnocení se v žádném případě neprojeví. Profesionál hodnotí jen a jen hru, ne její tvůrce. Za mě se jedná o lepší verzi jedničky, která byla na hodně místech až moc táhlá. Zde je vše hodně aktivit více u sebe, nedá se tu zabloudit, přibylo více zbraní a tedy i možností, jak titul hrát. Pokud bych měl Ghost of Yōtei kvalitativně přiblížit k čemukoliv, co jsem za posledních pár let hrál, určitě ke Spin-offu Miles Morales, který dle mého názoru překonal svůj originál Marvel´s Spider-man 1. Ghost of Yōtei je tedy svižnější, zábavnější, více vtáhne do krajiny i aktivit v enormně sociálním prostředí, jež prvnímu dílu zcela chybělo. Dva body z celkového hodnocení srážím právě jen a jen za nedotažený příběh, který nedokáže vtáhnout hráče do děje. Kdyby nebylo té excelentní hratelnosti i grafického zpracování, skončil bych po prvních několika hodinách jako HimTheOldBoy, jenž tomu dal pouhých 6/10. Ignorujte tedy zápletku, běžte se toulat krajinou, poznávat místní obyvatele. Tam je ten pravý Duch Yōtei.
8/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 2. října 2025 / Potřebné místo: 85,2GB / Distributor ČR: PlayStation Česko / Česká lokalizace: ANO – titulky
