Je tomu již pět let, co měla premiéru nová značka od studia Guerrilla Games. Hra Horizon: Zero Dawn zažila fenomenální úspěch a k dnešnímu datu má na kontě již více než 20 milionů prodaných kopií. I já jsem jednou přispěl, protože to byla právě tato hra, která mě konečně přesvědčila o tom, že je potřeba rozšířit herní vozový park a k Xboxu One pořídit i Playstation 4. S odstupem času ale musím konstatovat, že Horizon: Zero Dawn má očekávání nenaplnila a považuji ji jen za mírně nadprůměrnou hru. Vděčím jí ale za mnohé. Otevřela mi dveře do té doby zavřené a stala se odrazovým můstkem k plno úžasným hrám, které jsem nakonec na konzoli od Sony hrál. Nyní se kruh uzavírá, je tu Playstation 5 a s ním další dobrodružství mladé válečnice Aloy. Jak hra dopadla a jestli se jí podaří překročit vlastní stín budeme společně hledat v této recenzi. Vydržte to, něco mi říká, že to bude tentokrát trochu delší.
Příběh Horizon: Forbidden West se odehrává přibližně šest měsíců po událostech Zero Dawn. Možná by nebylo od věci si trochu shrnout děj, malinko zavzpomínat na události, které Aloy přivedly až tam kde je a hlavně k tomu, kým teď je. Horizon: Zero Dawn začíná ještě v době, kdy je Aloy malá holčička. Vyloženě šťastné dětství ale nemá. Ač je členkou kmene Nora, nemá dovoleno s kmenem žít a to z prostého, byť nepochopitelného důvodu. Kmen Nora je silně matriarchálně zaměřen a Aloy tak trochu nemá matku, což se jeví jako zásadní problém. Byla nalezena ještě jako miminko v posvátné hoře, kam ale mají přístup jen hlavní kněžky kmene Nora. Aloy se tak rázem stala vyvrhelem, ze kterého měli ostatní tak trochu strach. Vychovává ji Rost, málomluvný hromotluk s dobrým srdcem. Právě on jí vštípí základní morální hodnoty a jeho vliv na Aloy bude v jejím životě hrát zásadní roli.
Aloy je stejně jako jiné děti v jejím věku jak z divokých vajec. Les skrývá tolik tajemství a tolik příležitostí vydat se na nějakou tu tajemnou výpravu!! Při jedné takové Aloy najde drobné elektronické zařízení, Focus. A od tohoto okamžiku její život přeřadí na nejvyšší rychlost. Focus Aloy dovolí skenovat prostředí a odkrývá jí malé střípky z minulosti a ona si tak začne skládat obraz toho, co se v historii Země vlastně událo. Postupně zjistí, že skutečně nemá rodiče, ale že byla vyrobena jako klon Dr. Elisabeth Sobeck.
Elizabeth byla vědkyně ze Starého světa. Ten je pro Aloy záhadou a těžko se jí chce uvěřit, že kdysi existovala společnost tak moc vyspělejší, než ta současná. Dozví se o Tedu Farovi, zakladateli firmy Faro Automated Solutions. Tato firma dala lidstvu úžasné stroje, inteligentní roboty, kteří měli lidem pomáhat a chránit je. Bohužel, stal se pravý opak. Stroje se jednoho dne díky chybě v systému odpojili od řídícího centra a společnost Faro nad nimi ztratila kontrolu. Stroje začali spásat veškerou biomasu a dokázali sami sebe množit geometrickou řadou. Brzy bylo jasné, že stroje již nic nezastaví a brzy přijde chvíle, kdy se Zem stane pustou planetou bez života. Ta chvíle měla přijít za 16 měsíců.
Toho si je vědoma i Dr. Elisabeth Sobeck a vyvine program Zero Dawn, který měl jediný účel. Dát lidem druhou šanci a terraformovat zpustošenou Zemi. Za tím účelem byla stvořena Gaia, pokročilá umělá inteligence, která společně s několika podprogramy měla lidstvo uvést do nového světa. Zastavíme se pouze u dvou z nich. Prvním podprogramem byl Apollon, do něhož bylo vloženo veškeré lidské vědění, které mělo být lidstvu po jeho znovuzrození předáno. Apollon byl ale Tedem Farem v jeho šílenství vymazán a i to je jediným důvodem, proč nikdo nemá ani ponětí o historii původního světa a lidé žijí v kmenovém společenství. Druhým podprogramem, který má zásadní vliv na příběh hry je Hádes. Ten byl stvořen jako jakási bezpečnostní pojistka pro případ, kdyby Gaia něco pokazila. Že se to stalo asi nemusím zdůrazňovat. Hádes tak začne vyrábět armádu strojů, která má za cíl jediné. Opět zničit celou Zemi a dát tak Gaie možnost zahájit další terraformaci, tentokrát již bez chyb. Aloy nakonec po dramatických událostech Háda poráží a plně si vědoma toho, že byla předem pro tento boj stvořena, zachraňuje planetu. Alespoň se to na první pohled zdálo.
Tímto „krátkým“ oslím můstkem se konečně dostáváme i k příběhu aktuálně vycházejícího pokračování, Horizon: Forbidden West. Od souboje s Hádem uběhlo pouhých šest měsíců. Svět jak se zdá si žije svým klidným způsobem, ale že něco není v pořádku pozornému oku neunikne. Stroje se chovají podivně, počasí je stále víc a víc nestabilní a po světě se šíří tajemný Rudý mor, který napadá přírodu. Aloy si toho pochopitelně všímá a tak pátrá po příčinách všech těchto zvláštních jevů. Brzy po začátku hry jí kontaktuje Sylens, tajemná postava z minulého dílu a sdělí jí souřadnice, kde by mohla najít odpovědi na svoje otázky. Aloy se tak dozvídá krutou pravdu. Země stále umírá. Neví se proč, ale je jen otázkou času, kdy překročí hranici zkázy, ze kterou již nebude návratu. Jediná naděje spočívá v nalezení kopie Gaii, která se v souboji s Hádem obětovala. A tak se Aloy vydává na výpravu na daleký Západ, zapovězenou oblast. Jen tam se jí snad povede obnovit Gaiu a její podprogramy a snad se jí jednou provždy podaří Zemi zachránit.
Asi tušíte, že jsem co se příběhu týče jen tak škrábnul po povrchu. Záměrně vám nechci prozrazovat víc než je nutné. Můžete mi ale věřit, že příběh Horizon: Forbidden West je natolik dobře napsán a odvyprávěn, že vám nedá vydechnout a měl by si vaši pozornost udržet od začátku do konce. Dojde samozřejmě na plno zvratů a nečekaných odhalení, hra zodpoví i plno otázek, které jste si možná kladli po dohrání dílu předchozího. Aloy je teď úplně jinou postavou, než jakou si ji pamatuji. Dospěla, je plná sebevědomí a svět si její úholu v událostech z blízké minulosti plně uvědomuje. Kamkoliv Aloy vkročí, tam jí vítají jako svou zachránkyni, někdy má skoro až status polobohyně. I díky tomu se jí daří navazovat silná spojenectví, což bude hrát klíčovou úlohu ve finále hry. K tomu jsem se propracoval po nějakých 35 hodinách, ale díky tomu, že jsme hru měli na recenzi velice dlouho před vydáním hry, mohl jsem si dovolit si hru užít jak jsem si představoval a nemusel jsem se hnát na konec. Samozřejmě, pokud budete ignorovat vedlejší úkoly, hrou asi dokážete proletět za nějakých 20-25 hodin, ale byla by to veliká škoda.
Na začátku recenze jsem zmiňoval, že mě minulý díl o svých kvalitách zrovna nepřesvědčil. Největší podíl na tom podle mě měly vedlejší aktivity, které mi přišly generické, bez nápadu a jak kdyby vůbec nepatřily do světa hry, se kterým jsem se tak díky tomu nebyl schopen zžít a nevěřil jsem mu. Jakoby mě vývojáři slyšeli! Vedlejší úkoly jsou úplně jiné, dávají smysl a vždy se snaží fungovat tak, aby maximálně prohloubily pocit z okolního světa, jeho fungování a potřeb jeho obyvatel. Ani jednou jsem nenarazil na úkol, ve kterém by po mě někdo chtěl přinést co já vím, pět klacků. Každý vedlejší úkol je navíc složen z několika částí, pravidelně se tak střídají pasáže, kdy je nutné si s někým popovídat, následně někam dojít, svést nějaký ten souboj a to celé je proloženo nějakým tím platformingem.
Po dohrání mě překvapilo, jak málo jsem nakonec vedlejších úkolů splnil, to samo o sobě svědčí o tom, že vedlejší úkoly nejsou záležitostí na pár minut. Ale hlavně, po celou dobu hraní mě ani jednou plnění vedlejších úkolů nevytrhávalo ze sledování hlavního příběhu, naopak, celou dobu jsem měl dojem, že hraji jedno obrovské dobrodružství a je jedno, jestli se aktuálně věnuji hlavním, nebo vedlejším úkolům. Jediné, na co bych si trošku postěžoval je vyjádření tvůrců o tom, že během hraní bude Aloy čelit několika silným morálním volbám, které ovlivní další plynutí příběhu. No, tak tady si vývojáři trochu zapřeháněli. Vyloženě náročná volba je tam jedna a sem tam máte v rozhovorech možnost si vybrat, zda vaše odpověď bude útočná, rozumná, nebo hrát na city toho, s kým si povídáte. Je ale potřeba na tomto místě říct, že Horizon: Forbidden West je v první řadě akční adventura v otevřeném světě a tak od ní není potřeba očekávat nějaké větvení příběhu, to je vlastní spíše velkým RPG hrám.
Horizon: Forbidden West ale kromě hlavních a vedlejších úkolů doslova přetéká obsahem. Můžete se rozhodnout plnit tzv. Pochůzky, kratší úkoly si jednoduchým pozadím, plnit zakázky pro místní kováře, trénovat na Lovištích, likvidovat nepřátelské tábory a základny. Nebo můžete hledat ruiny známých míst z minulosti a odhalovat jejich tajemství. V Kotlích, což jsou původní továrny na výrobu strojů, zase můžete trochu zaměstnat mozek a řešit různé prostorové hádanky a hledat cestu k jádru Kotle, kde pak získáte plány ke strojům a dokážete je tak ovládnout a využít ve svůj prospěch. Ve světě je také plno různých sběratelských předmětů a sbírek, které se rozhodně vyplatí hledat. A kdo by neměl dost, může se i zúčastnit závodů na strojích, nebo si zahrát deskovou hru Úder. Já jsem po dohrání ve hře strávil dalších 15 hodin a i tak jsem ze hry, podle statistik, viděl necelou polovinu.
Hra má i jakýsi endgame. Čeká na vás Aréna, místo vyhrazené jen těm nejsilnějším válečníkům. V ní pak můžete podstoupit sérii několika zkoušek, rozdělených do několika skupin podle obtížnosti. Po jejich úspěšném zdolání na vás čeká odměna v podobě mincí, které pak můžete vyměnit za legendární vybavení. Tady si ale musím trochu postěžovat. Vývojáři měli určitě pro Arénu nastavit vlastní obtížnost. Aktuálně totiž není problém hru přepnout na tu nejlehčí obtížnost, Arénou proletět za 40 minut, shrábnout všechny mince a jen si v podstatě bez práce vyzvednout všechny ty krásné zbroje a zbraně. V Aréně ale funguje i Žebříček, který je již podle obtížností rozdělen a je tak možnost dát ostatním hráčům vědět, kdo z nich je nejlepší. Jak vidíte, stěžovat si v Horizon: Forbidden West na nedostatek obsahu rozhodně netrpí a věřím, že pokud budete chtít hru tzv. vysbírat, zabere vám to klidně víc jak sto hodin.
Ti z vás, kdo hráli predchozí díl si jistě pamatují, jak úžasně zábavné byly střety se stroji. Pokračování jde v tomto směru ještě dál a přináší plno novinek. Jedno ale zůstává. Každý souboj je zážitkem a neomrzely mě až do konce hry. Naopak. Ač hra umožňuje využívat vysokou vegetaci, která slouží jako úkryt, ze kterého lze na nepřítele zaútočit, já toho využíval minimálně, jelikož mě více bavilo se se stroji a lidskými protivníky střetávat tváří v tvář. Strojů ve hře potkáte více než 40 různých druhů a plno z nich má ještě několik variant. Každý se chová jinak a na každého platí trochu jiná taktika. Stroje jsou navíc inspirovány zvířaty a tak hned poznáte, co od nich můžete čekat. Býkům podobné stroje se v poklidu pasou a zaútočí teprve ve chvíli, kdy se vámi začnou cítit ohroženi, jiné stroje po vás naopak půjdou s jasným cílem vás co nejrychleji zabít. Jiné stroje jsou zase inspirovány dinosaury, potkáte i mamutům podobné kolosy, některé stroje zase umí létat a dojde i na stroje žijící pod vodou.
Informace o každém z nich vám poskytne váš Focus. Pomocí něho si můžete stroj oskenovat a zjistit jeho slabiny, či naopak silné stránky. Dozvíte se i informace, jaké součástky se ze stroje dají získat a takové součástky se pak můžete i přímo zaměřit. Focus vám i umožní si zaměřený stroj označit, abyste věděli kde se nachází, případně si u maximálně jednoho stroje nechat zobrazit, kudy se pohybuje. V soubojích Aloy využívá hlavně střelné zbraně. Těch je ve hře několik druhů. Luky jsou rozděleny podle toho na jakou vzdálenost jsou nejúčinnější, ve svém arzenálu ale budete mít i zbraně na vrhání bomb, různých pastí, nebo lan, kterými můžete stroje připoutat k zemi. Jednotlivé druhy zbraní pak ještě mohou využívat různé druhy munice. Na to je dobré pamatovat a snažit se klidně během souboje zbraně měnit pro maximální využití vaší palebné síly. Kromě toho lze v soubojích používat i různé pasti a bomby, podpůrné lektvary, předměty na léčení a za drobný poplatek a potřebné suroviny si u kuchařů nechat uvařit jídla, které vám po nějaký čas vylepší vaše statistiky. Zbraně i zbroje si lze na k tomu určených místech vylepšovat. K tomu bude vždy potřeba najít konkrétní součástky. Nemusíte se bát, že byste zmateně běhali po mapě a hledali konkrétní stroj. Hra je v tomhle neuvěřitelně přívětivá a každé vylepšení si lze nastavit jako vedlejší úkol a tak hned na mapě poznáte, kam se máte vydat. Tedy za předpokladu, že jste toto místo již v minulosti navštívili.
S tím, jak budete hrou postupovat, budete sbírat zkušenosti. Pomocí nich se vám bude zvedat level postavy, zdraví atd. Zároveň budete získávat i zkušenostní body, které pak můžete rozdělovat do šesti stromů dovedností. Ty jsou rozděleny vždy podle konkrétního zaměření. Lze si tak zvolit, že svou postavu budete trénovat hlavně na boj, nebo naopak zvolíte takový build, který vám přinese bonusy v kladení pastí a celkové nenápadnosti. Tyto jednotlivé stromy dovedností pak obsahují i aktivní skilly, které lze využít v boji. Ke každému z druhů zbraní jsou takové skilly tři. Během souboje si je pak volíte v momentě, kdy se chystáte vystřelit. Aloy tak například vystřelí tři šípy najednou, nebo na odstřelovací šíp připevní výbušnou hlavici. Kromě toho si ještě lze odemknout v každém stromě dovedností speciální skilly. Aktivní ale můžete mít vždy jen jeden a použít ho lze teprve ve chvíli, kdy se vám nabije k tomu určená energie. Tyto speciální skilly pak Aloy na chvíli zvýší šanci na kritický zásah, okamžitě doplní zdraví, nebo zlepší účinek zbraní na blízko.
Svět hry Horizon: Forbidden West je co do velikosti podle mého skoro stejný, jako v minulém díle. Obývají ho čtyři hlavní kmeny, které se od sebe odlišují nejen zvyky, ale i tím, jakým způsobem využívají přírodní zdroje. Na východě, který sousedí se světem kde se odehrával Horizon: Zero Dawn žijí kmeny, které z prvního dílu znáte. Oseram a Carja. Zbytek světa mají rozděleny kmeny Utaru a Tenakth. Utaru žijí spíše zemědělským způsobem života, stroje používají k obdělávání půdy a vzhlížejí k nim jak k Bohům. Kmen Tenakth je naopak orientován silně na boj a kastovní systém života. Ve hře pak potkáte ještě jeden kmen, ale o tom bych nechtěl prozrazovat víc. Aloy si ke každému z kmenů bude muset nejprve najít cestu, aby pak od nich na oplátku mohla žádat pomoc.
Podobně, jako se od sebe liší jednotlivé kmeny svým způsobem života, stejně tak se liší i stylem oblékání či architekturou. Podobnou variabilitu najdete i v přírodě, která je neuvěřitelně rozmanitá. Na severu se prohání medvědi po zasněžených pláních, na jihu zase pere Slunce do vyprahlé pouště plné mechanických hadů. Prozkoumáte plno jeskyní, tajemných zřícenin, proběhnete se po krásných plážích a dostanete se i na místa, která zaplavila voda. Z různých videí se zpočátku zdálo, že právě podvodní svět bude hrát ve hře zásadní roli, ale nakonec tomu tak není a zaplavené oblasti jsou zkrátka jen logickou evolucí toho, co první díl neumožnil, ale přesto to má ve hře své místo. Po mapě se dá pohybovat pomocí rychlého cestování mezi již navštívenými ohništi, případně si můžete osedlat nějaký stroj. A v průběhu hraní se objeví ještě jeden způsob cestování, ale o tom pomlčím, byla by škoda vás o takové překvapení připravit.
O technické stránce bych zde mohl mluvit hodiny a jen v superlativech. Hru jsem testoval na konzoli Playstation 5 a s čistým svědomím mohu říct, že jde o nejkrásnější hru s otevřeným světem, jakou si aktuálně můžete zahrát. Hra doslova překypuje neuvěřitelnou mírou detailů. Vše je krásně animované, tráva a stromy reagují na pohyb Aloy, vzduchem poletují drobné částečky prachu, mění se denní doba. Ve sněhu či na písku se budete bořit, ve vodě zase krásně čeřit hladinu. Každý jednotlivý stroj je vymodelován s až maniakální pečlivostí, kde uvidíte každé jednotlivé ozubené kolečko, které má místo zubů. A nad tím vším ční modely jednotlivých postav. Jedním slovem – dechberoucí. Ostatně můžete to posoudit na přiložených screenshotech. Pokud bude pozorní, dokonce si všimnete tisíců drobných chloupků na tváři Aloy. Tohle vše pak má na starost engine Decima, který opět ušel kus cesty a v přímém srovnání obou dílů sami uvidíte, jak moc se hry v tomto směru opět zdokonalily.
Doporučuji si pak sem tam zapnout ve hře fotomód a podívat se třeba na mechem porostlý kámen. I ten mech tvoří malinké objekty. Je ale zároveň třeba přiznat, že Playstation 5 dle mého jede z posledních sil, aby tohle vše dokázal vypočítat. Dá se pořád všimnout vysoké míry optimalizace, kdy se od určité vzdálenosti přestávají vykreslovat drobné objekty jako třeba kamínky na cestě, případně si všimnete trochu horších stínů. Hra nabízí na konzoli Playstation 5 dva režimy zobrazení. Jeden je zaměřen na co nejlepší rozlišení a kvalitu obrazu, zatímco ten druhý vše podřizuje tomu, aby hra běžela v 60 snímcích za sekundu. Já tentokrát zvolit režim Kvality, jelikož tentokrát to není jen o rozlišení, ale i o úrovni kvality efektů a dalších věcí. Hra se i v 30 snímcích hraje výborně, bez větších problémů. Po dohrání jsme režim změnil a mohu tak i potvrdit, že hra skutečně běží stabilně a oněch 60 snímků za sekundu si po většinu času drží pevně.
Během recenzování se sem tam vyskytl drobný technický problém, ale vy již bude hrát hru s Day1 patchem a jistě oceníte, v jak skvělé kondici hra na vaše obrazovky dorazí. Během hraní jsem nezaznamenal jediný bug, který by přímo kazil hratelnost, tady je potřeba před vývojáři smeknout, protože u tak obrovské hry, jako je Horizon: Forbidden West bych nějaký ten bug snad i akceptoval. Na konzolích Playstation 4 má hra samozřejmě jen jeden režim, běží ve 30 snímcích za vteřinu a oproti konzoli Playstation 5 postrádá plno vylepšení. Oželet tak budete musel podporu pro 3D Audio i haptickou odezvu ovladače Dualsense, který se projevuje hlavně ve využití adaptivních triggerů při střelbě. Dál si na konzoli Playstation 5 užijete vylepšeného nasvícení a pokročilých technik renderingu během celého hraní. Na konzoli Playstation 4 je toto využíváno jen v příběhových animacích. Playstaion 5 pak má i značně vylepšenou kvalitu podvodních scenérií.
Krátce se ještě zmíním o zvucích a hudebním doprovodu. Oboje je na vysoké úrovni, jednotlivé stroje jsou ozvučeny do posledního detailu a hudební podkres dokáže skvěle navodit atmosféru, případně rozproudit krev při akčních scénách. Nás ale zdaleka nejvíc potěší to, že hra je lokalizována do češtiny formou titulků. U těch si lze dokonce zvolit jejich velikost, což se naštěstí již pomalu stává standardem.
ZÁVĚREM
Horizon: Forbidden West je z mého pohledu absolutně fantastickou hrou. Od minulého dílu se zlepšila snad po všech stránkách, hlavně co se vedlejších úkolů týče. Zábavná je od začátku do konce, nabízí výborný příběh plný překvapení, fantastické finále a to vše je doplněné o vizuál, který nemá obdoby. Možná jste si během čtení recenze položili stejnou otázku, jako já, když jsem se rozhodoval, jakou známku hře nakonec udělím. Přináší do žánru něco nového? Dle mého názoru ne. Ale to, co dělat má, dělá absolutně dokonale a i to je potřeba ocenit. S maximálními známkami já šetřím, průměrně udělím jednu za rok. Díky Horizon: Forbidden West tak už mám možná letos vybráno. Jsem si ale jistý, že oprávněně. Hra se jistě stane jedním z kandidátů na hru roku a další akční adventury v otevřeném světě se s Horizon: Forbidden West budou srovnávat. Jsem si jist, že si hru užijete stejně tak dobře jako já a kdo ví, třeba se brzy s Aloy setkáme znovu, třeba v nějakém DLC. Už teď se nemohu dočkat.
10/10
Datum vydání: 18. února 2022 – Potřebné místo na disku: 87,6GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika
2 thoughts on “Horizon Forbidden West – Recenze”