Insurgency: Sandstorm – Recenze

Insurgency: Sandstorm – Recenze

4 října, 2021 0 Od Jiří Hora

Válka byla, je a vždy bude krutou záležitostí, do níž se nikdo z nás v reálném životě nechce dostat. Ačkoliv se tato tématika vždy nese v posmutnělém duchu, tak jde o jednu ze stěžejních inspirací videoherního průmyslu. Máme to adaptace na historické válečné konflikty, na ty moderní, ale také ty potenciálně budoucí. Některé tituly se nám snaží dodat nejen kvalitní akci, ale také strhující příběh. Jiné se ale soustředí hlavně na hratelnost na úkor nějakého toho příběhu, či chcete-li singleplayeru. Mezi tyto kousky se řadí také titul vývojářského studia New World Interactive a vydavatele Focus Entertainment s názvem Insurgency: Sandstorm.

Hra byla původně vydána už v prosinci roku 2018. Tehdy se hra dostala pouze na platformu PC, ačkoliv byly avizovány i konzolové verze. Na ty se dostalo až nyní po téměř celých třech letech, což je tedy řádný odklad. Nicméně z kraje mohu říci, že to stálo za to. Možná to je tím, že jsem od hry vlastně nic nečekal, jelikož první díl z roku 2014 jsem nehrál. Věděl jsem pouze to, že jde o čistě multiplayerový titul, které ve své podstatě úplně nemusím. Titul si mě i přesto získal a to dozajista tím, jak se k akci jako takové staví.

Insurgency: Sandstorm nelze označit za žádnou frenetickou střílečku, či něco, co bych mohl připodobnit ke Call of Duty. Hra se soustředí hlavně na taktický a uvážený postup a tomu jsou uzpůsobeny také herní režimy. Jste-li fanoušky zejména rychlých akcí, tak zde uspokojení nenajdete. Bezhlavé pobíhání sem tam se rozhodně nikdy nesetká s úspěchem. Zbraň z běhu do zamíření nedostanete v rámci milisekund jako ve zmíněné sérii. Hráči musí operovat v poměrně rozlehlých mapách se solidním vertikálním záběrem. Nikdy tedy nevíte, kde se kdo může objevit. Žádnou střechu nelze brát jako bezpečné místo, stejně tak okno, či jakoukoliv překážku. V tomto směru můžeme mluvit o skutečně autentickém válečném zážitku.

Ve hře se můžeme postavit na jednu ze dvou stran místního moderního konfliktu – Security a Insurgents. První frakce zastupuje dá se říci jednotky NATO, a ta druhá pak jednu z armád Dálného východu jako Pakistán, Afghánistán, či třeba Irák. Nechci na nikoho ukazovat, nicméně podoba vojáků je více než zřejmá, ale nejspíše ani tvůrci nechtěli na nikoho ukazovat prstem jako na nepřítele a nikoho nechtěli postavit do role těch „hodných“. Za mě jde o správný přístup.

Ve hře najdeme poměrně jednoduchý a intuitivní editor operátorů. Můžete si vybrat z několika předefinovaných obličejů a ty následně dále upravit různými vousy, či účesy. Poměrně široký záběr ve vizualizaci jednotlivých operátorů je ve výběru oblečení, kde si můžeme vybrat od svrchních částí oděvů, přes spodní části, po rukavice, boty a další doplňky. Myslím, že v rámci nějaké personalizace jde o solidní záběr. Ano, je pravdou, že vývojáři nám mohli dát komplexnější editor, ale upřímně kolik her ho dnes skutečně má, či je důležitější otázka – funguje vždy dobře. Ale jinak ano, žádná velká inovace zde není. Navíc spousta kusů oblečení, ale třeba i tetování jsou zprvu zamčená. Musíte si je odemknout pomocí herní měny, či ziskem dalších hodností. Vše získáte samozřejmě hraním, není zde nutné nic investovat navíc. Koupíte hru a hrajete.

Ve hře můžete následně hraním zpřístupňovat další třídy operátorů, které nabízejí své určité zbraně a nabízejí jiné druhy vybavení do bitvy, či střetu. Pokud jde o zbraně jako takové, tak ty není třeba odemykat. Vždy je máte pro danou třídu odemčeny kompletně včetně všech možných attachmentů. Ty si nicméně nemůžete jen tak naházet na zbraň. Před bitvou má každá třída určitý počet bodů, které investujete do vybavení. Musíte si tak zvolit, jestli na sebe hodíte lepší neprůstřelnou vestu, vezmete sebou nějakou těžší výbušninu, či jestli vše investujete do hlavní zbraně a dáte na ní maximální počet attachmentů. Ve hře totiž hraje důležitou roli váha, kterou na sobě nesete. Podle toho se budete pohybovat rychleji, či pomaleji. Ale ovlivňuje se tím i tasení zbraně a další aspekty s váhou související. Rozhodně jde o originální přístup k volbě vybavení a já si jej velmi rychle oblíbil.

Gunplay je jednou z vlastností hry, který mě naprosto dostal. Ano, vím, že se kolikrát mluvilo o tom, jak má jaká hra zvládnutou balistiku a chování zbraní. A kolikrát jsem jim to i věřil. Jenže když si občas zajdete na střelnici, tak zjistíte, že je pravda někde jinde. Nicméně Insurgency: Sandstorm má tohle naprosto bravůrně zvládnuto. Skutečně jsem nikde ještě nevnímal takový rozdíl mezi chováním jednotlivých zbraní jako zde. Žádnou zbraň zde také nelze degradovat jako zbytečnou, každá může být smrtící a je smrtící.

Vzhledem k taktické povaze hry je určitě důležité, že lze vykukovat z poza překážek. To mnohdy mění pohled na celou přestřelku. Kolikrát skutečně vyprázdníte jeden zásobník na jednoho soupeře. Upřímně zde jsem skutečně zjistil jaký nesmysl je střílet v automatickém nebo burst režimu útočné pušky na dálku. Zde se na větší vzdálenost neobejdete bez režimu jedné střely. Pokud někoho trefíte, tak je navíc na jednu dvě kulky mrtví. Robocop zde nikdo rozhodně není a styl ala Call of Duty, či jiné podobné akce, zde prostě nefunguje. Smrt může skutečně číhat za každým rohem a automatický spawn zde není žádnou jistotou. Ten vlastně funguje pouze v jediném režimu a tj. Domination, který se zmíněné jiné série podobá možná nejvíce, ale ani tak zde nejde bezhlavě běhat skákat jak hopík a střílet, to ostatně v reálu není moc možné a zde to také možné není.

Velmi mě zaujal systém munice, kterou máte u sebe. K dispozici máte omezený počet zásobníků, který můžete navýšit, tím, že obětujete nějaký ten bod v rámci tvoření loadoutu a vyberete si nějakou tu vestu, kde si můžete nějaký ten zásobník navíc zasunout a navýšit tak maximální kapacitu kusů, které u sebe můžete mít. Munice se zde skutečně počítá na zásobníky, nikoliv na počet kulek. Pokud přebijete nevyprázdněný zásobník, tak je možné, že váš poslední zásobník bude mít kapacitu 5 nábojů. Jelikož zásobníky automaticky nezahazujete, tak je přebíjení o něco delší. Přebíjení můžete urychlit zahozením zásobníku, ale to není automatické. Kolikrát vám tak dojde munice, když to nejméně potřebujete. Proto je nutné na určitých bodech, většinou bodech zájmu, munici doplnit. Za mě jde asi o nejlépe zvládnutý muniční systém, jenž jsem měl možnost ve hrách vidět.

Pokud jde o herní režimy, tak zde máme dvě části, do nichž bych Insurgency: Sandstorm mohl rozdělit. Máme tu totiž kooperativní část zahrnující čtveřici herních režimů a pak kompetetivní část zahrnující rovněž čtyři herní režimy. Kooperativní režim zahrnuje režimy Checkpoint, Hardcore Checkpoint, Survival a Outpost. V prvních dvou režimech postupně zabíráte body na mapě, v hardcore verzi jsou akorát agresivnější boti. V režimu Survival budete čelit vlnám nepřátel do chvíle, než pro vás dorazí odvoz. K dispozici navíc nemáte jakoukoliv zbraň, je třeba si náhodně rozmístěné zbraně najít. Podobně je na tom i Outpost, zde je ale třeba bránit dané místo před nepřáteli. Během akce dochází k zásobování municí po vlnách.

Kompetetivní část Versus obsahuje režimy Domination, Push, Frontline a Firefight. Domination známe z jiných her. Jde o zabrání tří bodů, přičemž čím více jich máte a déle je držíte, tím více bodů získáváte. Push je na tom podobně, ale bojuje se o jediný bod na mapě. Vlastně je tímto ještě o něco rychlejším režimem. Já si ale nejvíce oblíbil režimy Firefight a Frontline. Zde je třeba už takticky přemýšlet, jelikož oživení je pouze na tickety a ty lze doplnit jen tak, že zaberete daný cíl na mapě. V režimu Frontline se každá strana snaží zničit soupeřův muniční sklad. Vždy je třeba ale obsadit tři body, které ke skladu vedou. Opět je počet oživení závislí na ticketech.

Ačkoliv nemá hra singleplayerový režim. Tak si myslím, že rozmanitost kompetetivních a kooperativních režimů do dostatečně vyvažuje. Ano, myslím, že v rámci dané tématiky by se dala vymyslet i v celku fungující kampaň, to ale vývojáři raději neriskovali, jelikož každý zpackaný režim má pak za následek vždy ztrátu nějakého toho bodu v hodnocení. Když ale takový režim ve hře není, nemůžete za něj strhávat body, zvláště, když víte od samého začátku jaká ta hra vlastně bude.

Z technického hlediska si úplně nemám na co stěžovat. Na konzoli Xbox Series X hra běží v nativním 4K rozlišení a při 60 snímcích za sekundu. Vizuálně se má hra skutečně k světu, byť jsem viděl i lépe vypadající hry, tak Insurgency: Sandstorm se nemá za co stydět. Velmi dobře je zpracované zejména nasvícení, jenž zde dělá to hlavní vizuální kouzlo. Nicméně prostředí nejsou prázdná a každá z dostupných map je zcela unikátní. Celkem jich ve hře nalezneme 14. Velmi dobré je také ozvučení jednotlivých zbraní, které jen podtrhují atmosféru celého konfliktu. Je jen škoda, že zvuk mi sem tam vypadával. Ne nijak závratně často, ale stávalo se to a je to škoda, jelikož nazvučení je skutečně skvělé. Je nutné zmínit, že současná verze hry není nativní next-gen verzí, ta dorazí v příštím roce.

Pokud jde o mé zkušenosti z multiplayerovými tituly, tak jsem jich za svůj život nahrál poměrně dost, zvláště pokud jde o střílečky. Nejblíže má hra svým zpracováním k Rainbow Six Siege, ale ve všech aspektech jde recenzovaný titul dál. Jediné, co mu chybí je nějaká ta destrukce prostředí, když nepočítáme těch pár drobností. Jinak ale po svých aktuálních zkušenostech s jistotou vím, že v této hře strávím skutečně moře času. Navíc je celý titul lokalizován do češtiny a to je vždy velmi příjemný bonus.


ZÁVĚREM

Insurgency: Sandstorm je na poli konzolových multiplayerových her jedinečným a autentickým zážitkem pokud jde o formování hratelnosti.  Nabízí velmi dobře navržené herní režimy a to jak z hlediska kooperace, tak i PvP, to je pak dokořeněno povedeným audiovizuálním zpracováním a hlavně pohlcujícím gunplayem. Škoda jen těch drobných glitchů ve zvuku a dalších drobných nedostatků, které hru velmi lehce srážejí. Z komplexního hlediska jde ale o jednu z nejlepších válečných akcí současnosti.

Datum vydání: 1. října 2021 – Potřebné místo na disku: 11,6GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.