Kena: Bridge of Spirits – Recenze

Kena: Bridge of Spirits – Recenze

30 září, 2021 0 Od Jakub Číhal

Dlouho se mi již nestalo, aby mi první ukázka z nějaké hry tak utkvěla v paměti, jako právě první záběry hry Kena: Bridge of Spirits. Ono se ani není čemu divit. Plno her větších studií zkrátka již mají nějaký svůj rukopis, u pokračování velkých značek dostaneme často jen trochu vylepšený první díl, zkrátka zavedená studia sice umí vykouzlit úsměv na tváři z představení jejich dalšího díla, ale o překvapení se často nedá moc mluvit. Pak se ale objeví prvotina malého studia Ember Lab a hned vám v podvědomí musí zaznít varovná siréna s jasným vzkazem, že tady se rodí něco nového, co si zaslouží vaší pozornost. Já svému podvědomí naslouchám velice pozorně a nestává se často, že by mě nějak dramaticky zklamalo. Trefilo se i tentokrát?

Příběh mladé průvodkyně duší, která toto povolání zdědila po svém otci, je spíše komorní, ale o to více umí chytit za srdce. Kena se vydává do vesnice v jednom horském údolí, kterou postihlo obrovské neštěstí. Neznámá síla pohltila celý les, mohutná exploze doslova vymazala všechny obyvatele vesnice a jediné co po nich zůstalo jsou jejich duše, které se Kena pokouší najít a dostat je na druhý břeh. Nejdřív ale lidem a jejich duším musí porozumět, pochopit jejich trápení a starosti, které měli ještě za života a pomoci jim najít útěchu a klid. Velice často se říká, že cesta je cíl a u Keny to platí dvojnásob. Příběh totiž není nijak rozvětvený, je vlastně zcela lineární, ale právě cesta k jeho konci je úžasnou ukázkou skvělého vyprávění, zajímavých postav i uspokojujícího konce. Velice často jsem si při hraní vzpomněl na Oriho, který má dle mého podobný styl vyprávění a umí v hráči vyvolat podobné emoce, jako Kena. Jediné co mě vyloženě mrzelo bylo to, že o Keně samotné jsem se toho během hraní skoro nic nedozvěděl. Malé náznaky její minulosti tam sice jsou, ale myslím, že tady si mohli vývojáři dovolit trochu víc popustit uzdu fantazii. Ale kdo ví, třeba nás čeká pokračování, ne?

Kena: Bridge of Spirits je co se hratelnosti a základního zaškatulkování týče dnes již poměrně klasická akční adventura s lehkými RPG prvky, zasazená do polootevřeného světa. V centru je výše zmíněná vesnice, ze které se budete vydávat do dalších částí mapy pátrat po dalších obyvatelích. No, ono jich moc nebude, ve skutečnosti budete pátrat jen po třech z nich, ale než uzavřete to, co oni nestihli během života, strávíte s nimi dost času. Hra vám v pohodě vydrží na nějakých 10 hodin a pokud se rozhodnete svět prozkoumat opravdu důkladně, klidně si ten čas zdvojnásobte. Vedlejší úkoly ve hře nečekejte, ale nezoufejte, je tam skutečně pořád co dělat. Doslova na každém kroku na vás čeká něco k prozkoumání, hledání skrytých tajemství, řešení hádanek. Ale k tomu se ještě dostaneme.

To, co na první pohled může vypadat jako malebné, skoro až pohádkové údolí, je ve skutečnosti nákazou a neznámou silou poskvrněný svět, který se snaží zahubit vše živé. Hned první souboj mě poměrně zaskočil. Kena: Bridge of Spirits se sice tváří jako hra spíše pro mladší publikum, ale zdání klame. I na normální obtížnost jde o docela náročnou hru a často se mi stávalo, že jsem nějaký boss fight několikrát opakoval. Soubojový systém přitom není nijak náročný na pochopení, ale vyžaduje preciznost a dobré načasovaní. Na výběr máte z lehkého a těžkého úderu a časem, jakmile trochu postoupíte v příběhu, získáte dle mého velice nápaditý luk a s ním pak postupně i další speciální dovednosti.

V boji musíte využívat i úskoky, případně lze aktivovat štít, který slouží i jako forma odrážení útoků. Za získané zkušenosti si pak můžete koupit několik vylepšení, ale nečekejte nějaký rozvětvený skill tree, na výběr toho není moc a vždy jde spíše o určitou evoluci již jednou získané schopnosti. Nepřátel ve hře není zrovna moc druhů, ale zároveň jich nepotkáváte tolik, aby se omrzeli. Dobré ale je, že na spoustu  z nich platí konkrétní taktika a souboje s nimi tak nejsou jen o tupém mlácení všeho co se hne, k soubojům je potřeba přistoupit trochu z rozmyslem. Během vaší pouti pak potkáte solidní porci bossů a minibossů a musím uznat, že ti se povedli na výbornou. Každý je jiný, s vlastním stylem boje a chvíli trvá, než vůbec odhalíte jejich slabinu.

V boji vám budou pomáhat Rotové, Rotící, říkejte jim jak chcete. My s dětmi jsme jim říkali Prckové a já se toho označení budu držet i v recenzi. Takže aby bylo jasno, Prckové jsou nejroztomilejší stvoření napříč všemi hrami. Jsou to vlastně jen takové černé koule a ručičkami, ale až vám jich v patách bude běhat několik desítek a budou poskakovat všude kolem vás, dáte mi za pravdu. Ve hře jich je rovná stovka, prvního potkáte hned na začátku hry a další si musíte najít. Všichni do jednoho vás pak budou sledovat na každém kroku a sem tam přiloží ruku k dílu. V boji ze zabitých nepřátel vypadává energie, kterou Prckové využívají a jakmile jí máte dost můžete je nechat skočit na protivníka, případně je nechat posílit střelu z luku. Daleko víc jsou ale Prckové akční mimo souboje. Slouží jako taková vaše pravá ruka a umí posunovat předměty, ničit bariéry, nebo sbírat pro vás nedosažitelné předměty. A vy jim za odměnu můžete kupovat kloboučky. Jasně, je to jen taková blbůstka, ale je poměrně legrační vidět, jak za vámi cupitá 30 Prcků s muchomůrkami na hlavách.

Jak jsem psal, celý svět je propojen a doslova prošpikován různými cestičkami, zkratkami a jak už to bývá zvykem i teleporty pro rychlé cestování. Pokud se rozhodnete na chvíli zastavit a jen se rozhlédnout, hra vás okamžitě odmění v podobě množství hádanek, schovaných předmětů a drobných vedlejších úkolů. Design celého světa je i dost vertikální, takže vyskákat někam může být i náročné na představivost, ale časem si již vypěstujete instinkt a rovnou poznáte, že támhle pod tím kamenem něco bude a tahle cestička tutově vede k truhle s pokladem. Zároveň můžete najít i útržky vzpomínek dalších obyvatel údolí a pokud je doručíte zpátky do vesnice, získáte i další odměnu.

Okolní obrázky jste si už asi prohlédli a dost možná jste viděli i nějaké trailery, ale věřte mi, to je nic proti tomu, jakmile Kenu uvidíte v pohybu. Sakra, tohle slovo jsem v recenzi ještě nikdy nepoužil, ale takhle si představuju grafické porno. Každý z regionů ve hře má svůj osobitý ráz, budete se procházet po lesích, otevřených krajinách, sněhem zavátých horách, všude je nějaký ten vodopád, zkrátka úchvatné scenérie hra doslova sype z rukávu. A ty animace!! Ty si nejvíce vychutnáte v cut scenách, ať už těch in-game, nebo před rendrovanými. Kena zkrátka vypadá, jak kdyby jste hráli animovaný film. A aby ne. Studio Ember Lab vám nejspíš nic neřekne. Kena je jejich herní prvotinou, jinak se zaměřovali hlavně na tvorbu krátkých filmů a reklam. Nejspíš i díky tomu tak ke hře přistoupili a doslova každý jeden záběr ve hře má svou atmosféru, unikátní nasvícení, výbornou kameru a střih.

Abychom měli recenzi kompletní, projedeme si ještě nějaké ty technické záležitosti. Kena nabízí dva režimy zobrazení. Na výběr tak máte možnost užít si všechnu tu nádheru v nativním 4k rozlišení, s lepšími detaily, hustější vegetací, ale jen 30fps. Druhý režim je logicky cílen pro hraní v 60fps, ale rozlišení je již variabilní. Mezi oběma režimy lze kdykoliv přepnout a dle mého mezi nimi co se grafiky týče skoro není rozdíl a jasná volba by tak i u vás měla padnout na hraní s vyšší snímkovou frekvencí. Hra obsahuje i výborný fotomód, který nabízí klasické možnosti filtrů, rozmazání pozadí, ale obsahuje i milou novinku. Pokud kolem Keny a Prcků kroužíte kamerou, vždy se na vás dívají. Co lze asi považovat za menší slabinu hry je využití ovladače Dualsense. Haptiku poznáte snad jen při plavaní ve vodě a ve chvíli, kdy je ve vaší blízkosti ukrytý nějaký Prcek, to se pak ovladač rozbuší jak srdce. Adaptivní triggery pak poznáte jen u střílení z luku. Výborný je pak dabing, celkové ozvučení a hudební doprovod. Ten je jedním z nejlepších, jaký jsem letos ve hrách zatím slyšel a skvěle umí potrhnout mnohdy již tak vypjatou atmosféru.


ZÁVĚREM

Kena: Bridge of Spirits se mi jednoznačně trefila do vkusu. Nebudu zde tvrdit, že jde o nějakou revoluční záležitost, to rozhodně ne. Hra nepřináší záplavu originálních nápadů, ona zkrátka dělá dobře to co dělat má, v ničem vyloženě neselhává. Přináší poutavý, skoro až pohádkový příběh, solidní soubojový systém a doslova odzbrojující audiovizuál. Je skoro neuvěřitelné, že hru má na svědomí snad jen 14 lidí, smekám před jejich talentem. A věřím, že o tomto studiu ještě v budoucnosti hodně uslyšíme.

Datum vydání: 21. září 2021 – Potřebné místo na disku: 25 GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika