King of Fighters XV – Recenze
6 března, 2022Patnáctý díl japonské bojovky od studia SNK Corporation je už konečně venku a já měla možnosti si ho zahrát a zhodnotit. Nemohu se označit za hardcore fanouška této série, ale na hru jsem se těšila. Není nad jednoduchou a rychlou bojovku. Za režií hry stojí Eisuke Ogura, který původně pracoval na pixel artech a animacích osmého dílu. Tato herní série je naživu už 28 let a poslední díl měl velmi kladné ohlasy, takže se pojďme tomu nejnovějšímu podívat na zoubek.
Stejně jako předchozí díly, i tento funguje na bojové mechanice 3 on 3, to znamená, že si vybíráme ze všech 39 postav tři, se kterými pak jdeme do boje. Před soubojem ještě určíme, v jakém budou bojovat pořadí a můžeme se do toho pustit. Na rozdíl od jiných her podobného ražení nebojují všechny vybrané charaktery naráz, ale postupně. Pokud vyhrajete, tak vám zůstanou zbylé životy z prvního duelu a s touto hodnotou jdete proti dalšímu protivníkovi. King of Fighters XV se v mnoha věcech shoduje s dílem čtrnáctým, staví na osvědčených mechanikách a jenom k nim přidává něco navíc. Pro hardcore fanouška je hra příjemným zážitkem již známých věcí, které fungují, ale KOF XV nepřichází s ničím novým a inovativním, co by vyloženě přilákalo pozornost úplných nováčků.
Všichni bojovníci mají čtyři hlavní útoky, které můžete různě kombinovat, tedy dva lehké a dva silnější. Samozřejmě nesmí chybět ani auto combo, jenž dává tentokrát o něco víc damage, než tomu bylo v předchozích titulech, což znamená, že budete schopni snížit oponentovi životy až o polovinu. KOF XV ale přichází se dvěma velkými novinkami, které ho od čtrnáctého dílu odlišují dostatečně, aby jste nad pokračováním nemuseli dlouho váhat. Jako první novinka přichází takzvaný shatter strike, který vašeho soupeře na malý moment zbrzdí a tím vám prodlouží vaše combo. Zároveň je to, ale skvělý obranný mechanismus vůči nepřátelským útokům, přičemž máte možnost zpětně udeřit a otočit tak celý souboj. Druhá změna se týká funkce max mode, díky kterému se po spuštění zvedá síla vašich útoků a také síla obrany proti útokům. Změna spočívá v tom, že tentokrát je spuštění této funkce dražší, tudíž místo jednoho baru, dáte rovnou dva. Jako kompenzaci, ale můžete EX special moves používat i mimo max mode a jejich cena je jenom polovina baru.
Jakožto první věc, co jsem udělala při zapnutí hry, bylo spuštění tutoriálu, protože jsem se již v minulosti spálila s přehnaným sebevědomím, že to nějak vydedukuji sama. Hra vám nabízí tutoriál, ohledně pohybování během souboje a také o jednotlivých combech a útocích, reálně se však naučíte bojovat až v praxi. V hlavním menu máte taky k dispozici takzvanou DJ station, kde se nachází knihovna se všemi songy z celé série, čímž si můžete herní atmosféru nastavit, jak je vám libo. Ve hře máte k dispozici v podstatě čtyři hlavní části. Buďto si zahrajete singleplayer story proti AI, což se ve výsledku může projevit jako ta nejtěžší možnost, jelikož soupeřům chybí lidský faktor chybování. Na druhou stranu, pokud to budete zkoušet stále dokola, můžete celkem snadno předvídat, co protivník naproti udělá a naopak vám cestu za vítězstvím zjednoduší. Klasicky bojujete v tříčlenném týmu, který si sami sestavíte, a poté se snažíte porazit všechny ostatní soupeře v soutěži. Dále si můžete zahrát s kamarádem multiplayer lokálně, s tím, že buďto si zvolíte 3 on 3 nebo 1 on 1.
Jestliže hrajete na Playstationu, stejně jako v mém případě, a platíte si funkci PS Plus, můžete si zahrát s kamarády online nebo s jakýmkoliv náhodným člověkem. Nesmí chybět ani kompetitivní hry, které jsem si bohužel nevyzkoušela, jelikož si již zmíněnou funkci neplatím. Podle mého je logicky nejzábavnější hraní multiplayeru než singleplayeru. Zaprvé se vám to tak rychle neohraje díky množství charakterů a kombinací, které můžete vyzkoušet a zároveň se u toho dobře bavíte. Poměřovat síly s kamarády je prostě sranda. A jako poslední možnost jsou challenge proti AI, které se nachází na cvičišti. Vaším úkolem je provést za sebou bez zastávky určitou sérii útoků, které samozřejmě nejsou vůbec lehké, abyste měli co dělat. Tyto výzvy jsou pro každého z hrdinů unikátní a můžou působit i jako takový trenažér do ostatních režimů.
Jelikož má tato herní série už mnoho za sebou, vývojáři se rozhodli vrátit do hry některé staré charaktery a zároveň oprášit i mechaniky z předchozího dílu a dát jim nový, hezčí a funkčnější kabátek. Jestliže jste fanouškem série, určitě je poznáte, jsou mezi nimi například: Chris, Yashiro, Elizabeth, Chizuru a mnoho dalších. Většina charakterů, za které ve hře můžeme hrát, se už objevila alespoň ve KOF XIV, ale také přibylo pár úplně nových, jako třeba Dolores, Isla a Krohnen. Když nepočítáme nové členy, na charakterech se téměř nic nezměnilo, až na vizuál, který je přirozeně o něco lepší než ten předchozí.
Z nových bojovníků se mi osobně nejvíc zalíbila Dolores. Vyhovovaly mi její útoky, rychlost a zároveň se mi jako charakter líbila vizuálně. Z ostatních charakterů se mojí oblíbenou stala naprosto jednoznačně Leona Heidern, se kterou se mi bojovalo jedna radost nebo třeba Iori Yagami, díky němuž jsem vyhrávala docela často. Zároveň jsem měla problém s bojem proti konkrétním bojovníkům, mezi které patří například Isla, co využívá jakožto útok, takzvanou phantom arm. Tahle phantom ruka mě ze začátku rozčilovala do běla, než jsem se s tím sžila a našla si cestu, jak jí nakopat zadek nazpátek. Stejně tak není mým oblíbeným charakterem Kula Diamond, která mi prostě nesedla stylem boje. Kupodivu jsem u různých postav neměla vůbec pocit opakování schopností či útoků, a proto jsem se během hraní ani nenudila, naopak. Každý bojovník je něčím unikátní a má jiné přednosti či nevýhody, takže se nestane, že by se styl boje opakoval jak přes kopírku.
Příběh se točí kolem dalšího ročníku soutěže King of Fighters tournament, který je pořádán poté, co se během minulého ročníku poprvé ukázal Verse, jenž byl také následně poražen. Pro ty co neví, o co se přesně jedná, Verse je v podstatě vtělení negativní energie, nesmírného vzteku, jehož cílem je pouze ničení. Jeho porážka způsobila, že mnoho účastníků z dávných ročníků znovu zaujalo své místo v bojovém ringu, každý ze svých vlastních důvodů. Znovu se však objeví hrozba, která ohrožuje celou soutěž, a to nová nepřátelská entita. Tentokrát zvaná Re Verse, která má sice podobný původ z negativní energie a vzteku, ale je o mnohem divočejší než její předchozí forma.
Na rozdíl od KOF XIV, kde Verse byl finálním bossem a hlavním antagonistou, tentokrát je Re Verse pouze předskokanem mnohem silnějšího bosse, a to bohyně Otama-Raga. Její pravé úmysly nejsou jasné, protože nemluví jazykem, kterému by člověk dokázal porozumět, patrné ale je, že se snaží utéci z nicoty, ve které přebývá. Je finálním bossem celého příběhu a také tím nejtěžším. Zároveň je společně s Re Verse úplně první ženský boss z celé série King of Fighters. Upřímně se musím přiznat, že s Otama-Raga jsem nějaký ten čas strávila. Její útoky mi dávali zabrat, a když už jsem se konečně zaradovala, že jsem ji porazila, ukázalo se, že boss fight má dvě fáze a ona dvě formy. Co hře musím opravdu pochválit, jsou všechny charaktery po vizuální stránce, do čehož počítám i oba finální bosse. Občas jsem se přistihla, že si některé charaktery vybírám čistě jenom proto, že se mi líbí, jak vypadají.
Obsahově toho hra nabízí vcelku dost. Kromě množství herních multiplayerových módů, replayable singleplayer story, trial missions a tréninkové místnosti, máte také řadu neodemčených soundtracků, které si postupně hraním zpřístupníte. V porovnání s ostatními díly ze série je King of Fighters XV jednoznačná jednička. Singleplayer příběh má několik konců, ve kterých se objevují i charaktery, které ve hře ani nejsou hratelné a téměř vybízejí k tomu, aby se z této série nakonec udělalo anime. Na rozdíl od cinematiců, ale nejsou nadabované a ani na animované, jedná se pouze o kresbu a text.
ZÁVĚREM
King of Fighters XV jsem si velice užívala a možná mě i mile překvapilo. Abych to tak nějak shrnula, hra mi přišla zábavná, svižná, nebyla zbytečně repetitivní a velmi pěkná po vizuální stránce. Zároveň nebyla příliš jednoduchá, takže si pro úspěch musíte dojít těch pár kroků navíc a i když story mode byl na můj vkus až moc krátký, je to vynahrazeno počtem konců, které můžete mít podle toho, za jaký tým hrajete. Multiplayer je skvělý každým coulem, o tom žádná, což tedy znamená, že jestli jste se ještě nerozhodli King of Fighter XV vyzkoušet, tak ho mohu vřele doporučit. Rozhodně neprohloupíte.
8/10
Datum vydání: 14. února 2022 – Potřebné místo na disku: 68GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.
