Little Nightmares II – Recenze

Little Nightmares II – Recenze

12 února, 2021 0 Od Jiří Hora

Hororový žánr má ve světe videoher své místo téměř od samého počátku. Tento žánr v segmentu videoher definovali zejména konkrétní série jako Resident Evil, či Silent Hill. Pokud se vrátíme do minulosti a dob největší slávy těchto sérií, pak mi jistě dáte za pravdu, že se nám snažily své hrůzy předat v tom možná nejrealističtějším zjevení, což se jim v pozdějších dílech skutečně pomohlo. Žánr se však postupem let vyvíjel a dnes jej tvoří poměrně barvité spektrum subžánrů, jenž byly definovány zase novými hrami. O dosti specifický děsuplný zážitek se ale v roce 2017 postaralo zejména studio Tarsier s jejich hrou Little Nightmares.

Ve hře jsme byli uvrženi do temného světa plného hrůzných výjevů a karikatur lidí s děsivým vzezřením. Little Nightmares se svůj příběh snažilo podat novým způsobem a myslím, že se mu to podařilo na jedničku z hvězdičkou. Není se tedy čemu divit, že když studio koncem 2019 oznámilo pokračování, zvedla se vlna očekávání. Očekávání, v jejichž naplnění každý bezmezně věřil. Little Nightmares II je v tuto chvíli konečně mezi námi a já tak nyní znám odpověď na onu tíživou otázku. V odstavcích níže se tedy s vámi o ní podělím.

Stejně jako první díl, i Little Nightmares II je založené na příběhu. Příběhu, který nám není podáván skrze vyprávění, ale obrazové vjemy. Ne vždy je potřeba slov k vyprávění něčeho silného, děsivého, ale zároveň lidského a emocionálně zralého. Hra v tomto ohledech boduje a vývojáři si na své devkity mohou přidat další zářez. Já byl atmosférou nového příběhu naprosto pohlcen a jen s opravdu těžkým srdcem jsem se od hry zvedal, abych konečně ulehl do postele. A chcete něco prozradit? Stejně jsem nemohl usnout. Všechny ty obrazy ze hry jsem měl stále v živé paměti a ne že bych se jich bál. Mé tělo se chvělo spíše v jakési ponuré náladě, kterou dokážou navodit snad jen typické filmy Tima Burtona.

Pokud jste hráli první díl, pak se vám malá holčička Six jistě zaryla do paměti. Celou její cestu jste dozajista hltali plnými doušky a doufali ve šťastný konec. Příběh mladé dívky pokračuje i v novém díle, ale nesledujeme jej z její perspektivy. Do děje nám vstupuje nová postava malého chlapce jménem Mono. Ten je uvězněn ve světě temného vysílání a vydává se tak na děsuplnou pouť za odhalením jeho zdroje a to právě v doprovodu maličké Six, jejíž život leží opět na rukou maličkého Mona.

V rámci vyprávění nechci zabíhat do nějakých detailů a proplétat tento článek spletencem spoilerů a proto říkám dost. Více ani muk. Posuňme se tedy dále. Hratelnost nového dílu vychází ze svého předchůdce, ale je rozšířena o několik novinek, které jsou spojeny zejména s faktem, že má Mono, po většinu času ve hře, k dispozici onu malou pomocnici. Aby oba malý hrdinové dosáhli zdárného konce, musí spojit své síly a pomáhat si. Mnohokrát se tak dostanete do situace, kdy je třeba velice pečlivě sledovat okolní prostředí, abyste našli cestu vpřed nejen pro Mona, ale i pro Six, bez níž by pak byl následný postup nemožný.

Interakce s prostředím je překvapivě na velmi vysoké úrovni. Téměř se vším ve hře jde manipulovat, pokud vám to schopnosti, síla a výška našich hrdinů dovolí. Občas si tak dostanete do nějaké té skryté lokace, v níž můžete nalézt nové kloboučky na Mona, který si ze začátku musí vystačit s pouhým pytlem přes hlavu. Jindy také můžete nalézt stíny malých dětí v jakémsi glitchy. Pokud do stínu vstoupíte, propojí se s Monem. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, jaký to má vlastně smysl, jelikož žádná vylepšení ve hře neodemykáte. Pravda se vám ale vyjeví až na samotném konci a to za předpokladu, že ty stíny naleznete všechny. Jde o tajnou potitulkovou scénu, o níž vám neřeknu vůbec nic. Jen hledejte.

Ve hře se kromě řešení různých puzzlů dostaneme také do situací, kdy budeme muset prchat, zároveň se skrývat za překážky, či se plížit ve stínech. Dokonce dojde i na nějakou tu akci, stačí, když máte po ruce nějakou tu sekerku, či kladívko, a hned si můžete proklestit cestu vpřed. Dokonce dojde i na střelbu z brokovnice. Poslední zmíněné herní prvky samozřejmě berte s nadhledem. Little Nightmares II není žádnou akční hrou, jde primárně o puzzle plošinovku v tom nejryzejším slova smyslu a zmíněné části jsou spíše menším osvěžením.

Má slova výše dokonale sedí do kontextu s level designem, který je jedním slovem fenomenální. Vývojáři si s jednotlivými úrovněmi skutečně vyhráli a nikdy nemáte pocit dejavu. Temný les, tak náhle střídají ulice pokřiveného města, pak chodby školy, do níž by nikdo z nás chodit nechtěl, a tak dále. Atmosféra každé z dostupných úrovní je jedinečná a vždy náležitě děsivá a skličující. To by samo o sobě nebylo možné nebýt pro hru typického vizuálu a dokonalého zvukového doprovodu, z něhož se vám s trochou nadsázky během chladných temných večerů ježí chlupy na těle.

Jestliže jsem chválil samotné prostředí, tak musím stejným metrem ukázat i na jednotlivé zrůdné charaktery potemnělého světa této hry. Opět narazíme na celou řadu karikaturních stvůr, které nás budou strašit ještě několik hodin poté, co hru vypnete. Jak jsem již výše zmínil, tak svým vzezřením kopírují styl Timu Burtona, což není ke škodě. Ke hře to sedí a hlavně to funguje. Ať ale během hry narazíte na cokoliv, tak mě v hlavně utkvěla učitelka ze školy. Porovnat to mohu se svou nechutí vůči klanům a konkrétně pak k jistému neřádovi z filmu na motivy knih Stevena Kinga. Vlastně si nedokážu představit, jak by hra jako Little Nightmares působila ve fotorealistické grafice. Uklidňující by to ale rozhodně nebylo.

O vizuálním zpracování jsem prakticky hovořil hned v několika odstavcích, takže není důvod jej zmiňovat znovu, byť je jedinečné. Můj zájem nyní směřuje k technickému aspektu recenzovaného titulu. Přičemž je třeba zmínit, že hru jsem hrál na konzoli Xbox Series X, avšak v parametrech Xbox One X. Nativní next-gen verze dorazí až později. Každopádně nějaké ty výhody s sebou hraní na konzoli nové generace přineslo. Hra běží v nativním 4K, nikoliv dynamickém, a při stabilní snímkovací frekvenci 60 fps. Tím jsem asi o hře řekl vše, co jsem chtěl, a asi vám je jasné, že zápory bych zde hledal jen opravdu stěží. Nemohu nic namítat ani proti délce hry, která se pohybuje mezi 5 – 7 hodinami v závislosti na tom, jak moc se věnujete průzkumu prostředí. Proč nic nenamítám? Hra se neprodává za plnou cenu a zážitek, který vám přinese, se zkrátka na čas vyčíslit nedá.


ZÁVĚREM

Čas strávený v Little Nightmares II byl pro mě poezií a děsivým zážitkem v tom nejlepším možném smyslu zároveň. Vděčit za to mohu úchvatnému vizuálu, skvělému level designu, atmosférickému soundtracku a emotivnímu příběhu, od něhož se nelze odpoutat. Novinka od Tarsier poskytuje momentálně asi ten nejintenzivnější zážitek letošního roku.

Datum vydání: 11. února 2021 – Potřebné místo: 10GB
Distributor ČR: CENEGA Czech