Sea of Solitude: Director’s Cut – Recenze

Duševní nemoci provází řadu z nás a troufám si tvrdit, že v průběhu uplynulého roku v souvislosti s celosvětovou pandemií zaznamenaly exponenciální nárůst u všech věkových skupin. V mainstreamu se pomalu, ale jistě, odbourává jakési tabu mluvit otevřeně o úzkostech, depresích, sebevražedných myšlenkách, sebepoškozování. Nikdy tady ale nebyla hra, která by přímo na tomto ožehavém tématu byla postavena, až doby, než před dvěma lety společnost Jo-Mei Games vypustila do světa silně příběhovou adventuru s příměsí jednoduché skákačky Sea Of Solitude, která se nyní v roce 2021, dočkala znovuvydání a tentokrát zamířila na Nintendo Switch. Nakolik se The Directors Cut verze oproti původní verzi liší a stojí za to si ji zahrát? Na to si odpovíme v této recenzi.

Hra na první pohled zaujme svým vizuálem, který je jak vystřižen z nějakého komiksu. Hlavní postavou je dívka jménem Kay, která se ocitá v metaforickém světě, kterému nechybí variabilita a sem tam i nějaká ta monstra, která však nemusí nutně být tím, jak je hra na první pohled vyobrazuje… Většina herní doby se odehrává v jakési městě, které je z velké části zatopené a Kay se tak musí přepravovat z místa na místo prostřednictvím malého motorového člunu.

Jakmile se s postavou dostanete na suchý povrch, ze hry se stává 3D skákačka, jenž však není úplně tak povedená a obecně samotný gameplay je možná nejslabším článkem celé hry. Postava Kay se ovládá nemotorně a platforming zkrátka nepůsobí dobře. A protože hratelnost je na podprůměrné úrovni, nevyzívá ani k pořádnému prozkoumávání onoho metaforického světa, který je bohužel docela prázdný. Jednou z mála collectibles jsou tzv. vzkazy v láhvi, které se nacházejí třeba v interiérech budov nebo na střechách – ty mírně rozvíjejí charakter a backstory naší hlavní hrdinky.

Slabý gameplay ale zde vyvažuje právě velmi, velmi originální příběh, který mapuje psychické strádání naší Kay, která se uzavře do vlastního světa, v němž se celá hra odehrává a v němž se snaží dojít ke smíření se svým stavem a čelí tváří v tvář vlastním největším strachům. Doslova žádný jev ve hře, ať už se jedná o změny nálady, počasí, přítomnost monster blokujících vaší cestu, vnitřních dialogů hrdinky, není náhodný a vše vlastně odráží bolest a těžkost, s jakou se musí běžný člověk dennodenně vypořádávat, jestliže čelí takovému onemocnění. A protože příběh je největší devízou hry, nechci už o něm příliš psát, neboť téměř každé další slovo by se mohlo rovnat spoileru a ten vám, hráčům, zkazit nechci. Nečekejte však, že příběh a celkově hra je nějak spletitá, ba naopak je vše poměrně přímočaré.

V porovnání s původní hrou obsahuje Director´s Cut předělaný dabing postav, sem tam lehce upravený scénář, a to je v podstatě asi tak všechno. Dabing Kay a dalších postav/kreatur ničím neurazí, ale zároveň ani nenadchne. Vše ale zachraňuje scénář, který skvěle odvypráví příběh a předá poselství, které tato hra vlastně má. Celkově hru pak doplňuje líbivý, emotivní soundtrack, který spoustu z vás pravděpodobně chytne za srdce, ať už k tématice máte nějaký vztah, či nikoliv.

Co se vizuálního zpracování týče, hra dokáže zaujmout zajímavou, místy až komiksovou stylizací, hraním si se změnami nálad, kdy je chvíli krásně a slunečno, a rázem se celý svět dokáže změnit tím, že se barvy začerní a veselost vystřídá deprese a strach – to hra umí dobře.  Co dobře neumí, je vyobrazení v handheldu. Sea of Solitude vypadá poměrně rozostřeně a to se nejedná o nějaký velký zápřah pro procesor Nintenda Switch. Písmenka jsou sotva čitelná a hra je místy až moc tmavá, o mnoho lépe pak vše vypadá v doku, ve kterém všechny uvedené problémy ihned zmizí, doporučuji tedy hrát v režimu doku pro celkový lepší zážitek. K dispozici ve hře je i fotomód, který ale opět ničím nezaujme a ve hře je spíše jen proto, aby tam prostě byl.

Sea of Solitude dohrajete doslova za jeden jediný večer, neboť k dokončení hry postačí nějaké ty čtyři hodiny. Jedná se tak skutečně jen o takovou jednohubku. To může zamrzet, ale na druhou stranu je to dobře, jelikož se vývojářům nepodařilo hru a její svět dostatečně zaplnit. A jak jsem již napsal, tak hratelnost, která představuje značnou část každé hry, je velmi slabá a nekonzistentní.

---

ZÁVĚREM

Sea of Solitude: The Director’s Cut není po stránce hratelnosti vůbec zajímavou hrou, ovládání je nedotažené, místy až odfláknuté, ale to, co tento titul zachraňuje a na čem staví, je tématika duševních onemocnění spolu s příběhem, vizuálním zpracováním a formou, jakou je vyobrazen a vyprávěn. Na jeden večer hra zabaví a dovede k zamyšlení nad tímto ožehavým tématem.

Datum vydání:  4. března 2021
Distributor ČR: CENEGA Czech