System Shock Remake – Recenze

System Shock Remake – Recenze

20 května, 2024 0 Od Ladislav Procházka

Jestli jsem se za poslední měsíce na nějakou hru těšil, tak je to určitě remake kultovního titulu System Shock z roku 1994. Pokud byste nevěděli, jedná se o akční RPG střílečku z kyberpunkového období z pohledu první osoby. Jedná se také o titul ověnčený spousty oceněními a hlavně, o předchůdce a zakladatele budoucí BioShock série a her s podobným námětem. Původní autoři System Shocku jsou lidé z Looking Glass Studio, kteří hru vydali pod společností Origin. V roce 1996 pak vychází neméně slavný druhý díl, o jehož vydání se postarala společnost Electronic Arts, pod kterou pak nově Origin spadal, respektive byl EA odkoupen. 

Nicméně, první díl přichází na světlo světa roku 1994, kdy spousta z Vás, předpokládám, nebyla ještě na světě, mě bylo osm let a na svou dobu přišla s úžasným grafickým zpracováním, které běželo v krásném rozlišení 640×480. Ano, opravdu toto rozlišení bylo krásné. Hra se vyznačovala také skvělým kyberpunkovým příběhem, do kterého byly zakomponovány prvky hororu a pěkným audio vizuálem, který dokresloval celou atmosféru titulové premisy. 

Hra hlavní postavu uvádí jako bezejmenného hackera, který se pokouší proniknout do sítě jedné megakorporace, aby byl ihned odhalen a zatknut protiteroristickou jednotkou. Po událostech, které nechci blíže specifikovat se hacker, tedy hráč, probouzí po hibernačním spánku a zjišťuje, že na vesmírné stanici, kde se nyní nachází, probíhá masakr vedený operačním systémem, umělou inteligencí, která si říká SHODAN. Jak se SHODAN dostala k ovládnutí stanice, co je jejím cílem, proč nic nefunguje a proč se po stanici prochází zmutovaná monstra? Na to vše budete muset přijít sami. Nezapomeňte, že se píše rok 1994, kdy se ve hře mluví o umělé inteligenci o hackování, úpravách lidského těla a nanotechnologiích. Tenkrát jsem z toho byl opravdu nadšený a jsem moc rád, že tento díl se dočkal i svého remaku. 

Za tímto nelehkým úkolem stojí vývojáři z Nightdive Studios, kterým se podařil a já to tak nazvu, takřka zázrak. Jistě každý z Vás má ve svých srdcích hru z období, kdy jste byli malí, šíleně se Vám líbila, takže mozek záměrně vytlačuje to špatné a ponechává pouze ty hezké vzpomínky, ty wow momenty včetně toho, že v našich myslích je ona grafická stránka hry vždycky o něco lepší. A přesně tenhle pocit ve mě vyvolává práce od Nightdive. Přesně takhle si ten starý System Shock z roku 1994 pamatuji, takhle přeci musel vypadat, takhle se přeci musel hrát. Ano, je to hloupost, ale tento pocit dokazuje to, jak má vypadat kvalitně odvedená práce. 

Vizuální stránka remaku je téměř dokonalá. Jako by vývojáři postupně celou hru rozebrali na jednotlivé pixely, vyčistili je a pak je pracně znovu skládali dohromady a postupovali při tom s maximální opatrností, aby zůstali věrni předloze, ale zároveň do práce vtiskli svůj rukopis. Výhodou remaků oproti remasterům je to, že vývojáři mají větší volnost a nejsou vyloženě tak svázáni pravidly a postupy, které musí dodržovat. V novém System Shocku tak vidíme předělané cutscény, které působí svěže a dokáží Vás do děje vtáhnout mnohem víc, než původní. Zároveň jsou samozřejmě předělané všechny objekty, animace, postavy a úrovně. Nicméně nic z tohoto nepůsobí uměle, na sílu nebo tak, že by to do roku 2024 nepatřilo a nebo, že by některé věci byly na rok 2024 zase více zjednodušené. 

Ne, nikoliv. Je až s podivem, jak se vývojářům podiřlo zůstat věrní originálu. Takovým důkazem může například být i to, že za celou dobu Vás hra nevede za ručičku. Nikde na Vás nesvítí šipka označující cestu nebo úkol. Zkrátka máte k dispozici záznamy, nahrávky, zápisy a tak si to najděte. Úkol celé hry je jasný, přežít. A to, jak dlouho Vám bude dobrodružství trvat, je prakticky jen na Vás. Je až neuvěřitelné, jak člověk zpětně zjišťuje, jak moc autoři her typu BioShock, Deus Ex, či Cyberpunk 2077 čerpali ze System Shocku. A vlastně mi to vůbec nevadí a jsem nadšený, protože to, co zde tehdy fungovalo, funguje s nějakým určitým omlazením i dnes. 

Pojďme se ale podívat na další aspekty hry. Ačkoliv titul původně vyšel jako PC verze, tak po roce se autorům podařilo přenést hru na konzole Xbox Series X/S a PlayStation 5. Já jsem tedy měl možnost hrát na Xbox Series X verzi a musím říct, že hra se ovládá parádně. Menu a vlastně celý HUD systém je velmi intuitivní a hned se člověku zadere pod kůži. Ani s inventářem jsem neměl problém a jako plus vidím volitelně mapovatelná tlačítka, pokud by Vám defaultní nastavení nevyhovovalo. Lehkým kazem ze začátku bylo to, že pokud chcete mít s nějakým předmětem interakci, tak musíte na něj přesně kurzorem namířit. To si myslím, že zde zůstalo jako pozůstatek z původní hry, jelikož u současných her je to řešeno daleko intuitivněji a hra kolikrát provede akci i když při stisknu akčního tlačítka máte kurzor posunutý o centimetr mimo daný objekt.  

Zvuková stránka remaku je pěkná. Moc se mi líbí zvláště zvukové efekty, které podkreslují napínavou a občas nervy drásající atmosféru a kolikrát ještě více umocňují efekt stísněnosti a klaustrofobie. 

Ještě bych na vteřinu ztratil slovo o gameplayi, jelikož mě potkala taková úsměvná věc. V rámci grafického nastavení, mimochodem hra na konzolích běží 4K při 60 FPS, je možné nastavit také FOV. Já si ho vždy nastavuji vyšší, než je default a zde je možné nastavit až na 120%. Nastavím tedy FOV na cca 114% a při průchodu hrou narazím na bug, že kdykoliv přiblížím zbraň, abych mohl lépe zamířit, FOV se hodí do defaultního módu. Zkoušel jsem to několikrát „opravit“, ale stále se mi děla jedna a ta samá věc, FOV mi padalo do defaultního nastavení. Jakýpak byl můj údiv, když po hodině hraní jsem si všiml, že hra nabízí dvě možnosti nastavitelného FOV, jeden pro přiblížení zbraně, druhý v rámci klasického pohledu. Už jsem myslel, že hru dohraju bez přiblížení zbraně, ale naštěstí jsem nemusel, tak se alespoň o tuto úsměvnou storku mohu podělit s Vámi. 

Dalším aspektem, za který bych vývojáře v celku pochválil je práce s inventářem na konzolích. Ač se jedná původem o PC hru a je vidět, že inventář neprošel nějakou konzolovou úpravou, a tak manipulace s ním je po nějaké kratší době jednoduchá a brzy se naučíte rychle recyklovat materiál, používat jednotlivé předměty a nebo je v rámci inventáře přesouvat. Ono přesouvání je hlavně ze začátku trochu koprné, ale nic, co byste nedokázali dostat do ruky. V rámci HUD displeje máte k dispozici také mapu, nalezené zápisky či audio záznamy a také různé kyber věcičky, kterými jsem augmentovaný. A musím říct, že orientace v tom všem je přehledná a celkem rychlá, jen u těch záznamů bych tedy využil nějaké lepší filtrování nebo seřazení. Ano, mladší ročníky také zřejmě budou potřebovat delší čas na zorientování se v rámci mapy, ale není to nic, co by nikdo nezvládl. 

Já se znovu ještě na chvilku zastavím u těch různých rad a ukazatelů. V System Shocku skutečně žádný ukazatel, šipka, čára nebo cokoliv jiného, co by Vám ukázalo cestu k cíli není. To, co máte udělat si musíte zjistit sami, případně pečlivě poslouchat audiology, které Vám napoví, co Vás může za dalším rohem ve Vašem putování čekat. Pro mě to byl až nostalgický návrat ke kořenům a zjistil jsem, jak moc je člověk zhýčkaný dnešními hrami. A teď nechci znít jako boomer, určitě si nemyslím, že staré hry byly lepší, to ani náhodou a sám jsem kolikrát zatraceně rád, když mi hra podá pomocnou ruku, ale System Shock Remake mi tak nějak ukázal, že když to ta hra dělá dobře, nehází hráči klacky pod nohy, tak vlastně to může být zábava. A ještě jedna věc, pokud tento text čte nějaký BioShock znalec, tak tady bude jako doma. A ať se to týká procházení různých místností nebo hackování jednotlivých předmětů, veškeré své BioShock znalosti zde zúročíte. 

Za celou dobu hraní jsem snad nenarazil na nějaký bug nebo pád hry. Ano, asi je pár drobných věci, které bych remaku vytknul, ale ty se spíše týkají daného interfacu, než samotného hraní. Titul jede ve 4K při 60 FPS krásně plynule a jediné, kde se může hra trochu zaseknout je nahrávací obrazovka mezi takovou „hackerskou“ minihrou, kdy se hlavní hrdina ponoří do kyberprostoru a zde ničí různé firewally a obránce za účelem otevření různých dveří, které Vás posunou dál příběhem. A hlavně bych zde nerad zapomněl na vyklánění. Ano, moc konzolových titulů tuto featurku nevyužívá, protože se strašně špatně mapuje na tlačítka v rámci obyčejného gamepadu, ale tady si s tím autoři z Nightdive poradili více než dobře. Pokud chcete totiž vyklánění z poza rohů používat, stačí se zastavit, zmáčknout levou analogovou páčku, pustit a pak touto páčkou jen pohnout doleva či doprava. Ano, nelze v tuto chvíli chodit a pokud tak chcete, musíte páčku znovu odmáčknout. Jak jednoduché, efektivní a hlavně funkční řešení. Jasně, v rámci konzolových MP her asi nevyužitelné, ale v rámci SP her bych to kolikrát uvítal. 


ZÁVĚREM

Asi jste si podle použitých vět v této recenzi všimli, že mě hra nadchla. Ano, řeknu to upřímně. Není tolik her, u kterých by remake tak skvěle fungoval, jako u System Shock Remake. Poslední hrou byl podle mě Dead Space a já ve skrytu duše doufám, že se hře od Nightdive bude finančně dařit daleko lépe, než oné hororové, dnes už klasice. Jakmile si totiž System Shock zahrajete, spousta věcí Vám začne dávat smysl a ta kolečka do sebe začnou zapadat. Ne jenom ohledně děl od ikony, jakou je Ken Levine, ne jenom ohledně Cyberpunk 2077, ale i Half-Life nebo Deus Ex byly touto hrou ovlivněny. Přímo zde najdete jednotlivé herní mechaniky, které poprvé spatřily světlo světa. Například audiology zde byly použity vůbec poprvé nebo styl vyprávění příběhu. Byla to také jedna z prvních her, která Vás nechala dívat se v rámci pravého 3D rozměru nahoru a dolů. Časopis Eurogamer ji ve své době nazval benchmarkem inteligentních her z pohledu první osoby. Člověk si ani nedokáže představit, pod jaký tlak se sami Nightdive dobrovolně dostali, ale víte co? Zvládli to s noblesou. 

Datum vydání: 21. května 2024 – Potřebné místo: 10GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE